Home Sweet Home // 25 //

Původně jsem měla naplánovaný ještě jeden díl, ale když jsem tento dopsala, uvědomila jsem si, že když to skončí takhle, bude to to nejlepší. Doufám proto, že všem se vám bude závěr líbit a musím říct, že jeho psaní jsem si opravdu užila a loučení s touto povídkou pro mě bylo trošku hořkosladké stejně jako pro Briana loučení na konci... 😁😥

VAROVÁNÍ 15+

Brian's POV

Jak jsem otevřel oči, tak jsem hned spatřil to nejlepší, co mě v životě potkalo. Justina Taylora. Mého malého génia. Stalkera. Nejlepšího homosexuála, jakým je možné být. Umělce. Sunshine. Zkrátka mého prince. Široce jsem se usmál a hlavu si zapřel o ruku, jak jsem ho sledoval. Jeho klidnou tvář, zvedající se hrudník a poloúsměv, který má snad pokaždé, co spí. Jako by se mu neustále zdálo něco pěkného. Vsadím se, že o nás dvou za jisté situace.

Přisunul jsem se blíž k němu a ruku vsunul pod deku. Jak jsem nahmatal jeho ranní erekci, začal jsem mu jemně líbat krk a bradu. Z úst mu unikl tichý sten. Následně se na mě podíval těma svýma modrýma, ospalýma a roztomilýma očima.

B: "Dobré ráno, snoubenče," usmál jsem se.

J: "Dobré ráno, snoubenče. Uhmmm," napnul se, když jsem rukou začal pomalu přejíždět po celé jeho délce.

B: "O tohle se musíme postarat," jemně jsem mu skousl ucho.

J: "Mhmm-hmm," doslova vrněl jako kotě.

Jak Justinovo vzrušení začalo nabírat na síle, tak i moje ruka zrychlovala. Stále jsem ho zasypával něžnými polibky a užíval si jeho reakce na moje počínání.

Home Sweet Home // 24 //

Tenhle týden jsem se nějak hodně rozepsala, ale stěžovat si na to asi určitě nebudete😅. Povídka se už téměř blíží ke konci, tak doufám, že si ty poslední díly užijete❤️😇

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Po včerejší a zároveň poslední večeři, která nás s Brianem čekala, u mámy, mi dneska zbýval už jenom jeden člověk, za kterým jsem chtěl ještě před odjezdem zajít. Daphne Chanders, moje milovaná nejlepší kamarádka. Vzal jsem proto dárky určené jak pro ni, tak pro Matta, jejího přítele a za ty dva roky, co jsou spolu, mého celkem dobrého kamaráda a ještě cestou jsem se stavil v květinářství, abych jí koupil růži. Pak jsem zamířil na naše místo setkání, kterým byla naše oblíbená kavárna.

J: "Ahoj, Daph!" objal jsem ji. "Tak teď nevím, buď jsem tu pozdě, nebo ty moc brzo?"

Daphne: "Já moc brzo, nějak jsem to nevychytala," zasmála se.

J: "Tak doufám, že si nečekala dlouho."

Daphne: "Vůbec ne. Co to máš?"

J: "Ou, to je pro tebe," předal jsem jí růži.

Daphne: "Je krásná, děkuju."

J: "A tohle je pro tebe i pro Matta."

Daphne: "Justine, to jsi nemusel! Já mám pro tebe jen maličkost."

J: "Víš moc dobře, že vidět se s tebou, je pro mě nejdůležitější."

Daphne: "Awww, taky tě ráda vidím, Jus."

Šli jsme se posadit a oba si objednali karamelové latte a Daphne ještě kousek cheescaku. Co si pamatuju, tak vždycky milovala sladké, ale i tohle na mě byla vražedná kombinace.

Home Sweet Home // 23 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Byl jsem nervóznější, než jsem čekal, že budu. Ale to asi můžu připsat Justinovi, který z toho dělá, kdo ví co. Oblíkl mě jako nějakýho šaška, co se chystá na setkání s prezidentem. Nemluvě o tom, že jsme odpoledne strávili sháněním oblíbeného vína Bena a Maikeyho, abychom tam prý nedorazili s prázdnou. Mně by to bylo fuk, nikdy jsem nebyl typ, co by nosil nějaké dary ze slušnosti a když už jo, tak asi víte, jak vypadaly. Ale něco mi říká, že dnes musím udělat dobrý dojem. A já chci, o to tu přeci jde, ukázat, že už nejsem to hovado, že to byl jenom nějaký můj zkrat, kterého hluboce lituji a že nechci momentálně nic víc, než abychom s Maikeym byli zase přáteli. Ale rozhodně bych kvůli tomu nedělal takové ceremonie, ke kterým nás dotlačil Justin.

B: "Bože, ta kravata mě asi uškrtí."

J: "Ukaž, povolím ti ji."

B: "Díky."

J: "Vypadáš skvěle, tak se přestaň křenit."

B: "Nevím, proč si mě musel navlíknout do obleku."

J: "Pro tvoje vlastní dobro. Je mi jasný, že by byl schopný jít v roztrhaných džínsách nebo nějaké vtipné košili... tak bys ale dojem neudělal. Navíc je to tak trochu vánoční večeře, tak můžeme vypadat trochu dobře."

B: "Nevěděl jsem, že musím dělat dojem na někoho, koho znám přes 20 let."

J: "Víš, jak to myslím."

B: "Ne ani ne... ale to je fuk. Prostě zazvoň, ať to máme za sebou, s Maikeym se můžeme políbit na usmířenou a pak ze mě někde můžeš ten oblek zase sundat," poplácal jsem ho po zadku.

J: "Tvé přání je mi rozkazem."

Justin zazvonil a my jen netrpělivě čekali, než nám někdo přijde konečně otevřít, začínali jsme zvažovat i tu možnost, že si to buď rozdávají, nebo na nás zapomněli.

Home Sweet Home // 22 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Věděl jsem, že to, aby mi Debb zcela odpustila, bude vyžadovat dlouhodobé snažení, které bude zahrnovat, že budu sekat latinu a dělat vše, co si vyžádá a byl jsem zcela odhodlaný to i dělat, protože vím, jak moc jsem to podělal... ale rozhodně jsem nečekal, že nám hned ráno, zdůrazňuji, že brzo ráno, naběhne do pokoje a bude mě hnát z postele s tím, že se jede nakupovat. Chvíli mi trvalo, než jsem se probudil natolik, abych pochopil, o čem vlastně mluví. Když jsem totiž včera říkal, že dnes klidně můžeme jít koupit ten její konferenční stolek, ona si to vzala opravdu k srdci a očividně se to rozhodla udělat jako první věc dne.

Justin se mi pouze vysmál, za což jsem mu slíbil, že se mu zajisté nějak pomstím a následně se otočil na druhý bok s tím, že on bude pokračovat se spánkem za nás oba, mizera jeden! No a já teď stojím už asi ve dvacátém obchodě v naději, že tenhle konferenční stolek bude pro Debb ten pravej...

Home Sweet Home // 21 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Tiskli jsme se k sobě s Justinem na zadním sedadle jako nějací dva blázni a vážně jsme doufali, že nepůjde kolem nějaký pohoršený občan, který by na nás mohl zavolat pány v modrém. Ale ještě víc jsme se momentálně starali o sebe navzájem, protože jsme věděli, že budeme v pořádku. Vím, že jsem Justinovi ublížil a taky to, že na to nějakou chvíli nezapomene, ale on ve svém srdci vždy najde způsob, jak mi odpustit všechny příšernosti, ať už jsou jakékoliv, protože mě tak moc miluje. Až tak moc, že vím, že si ho nezasloužím. Ale potřebuju ho. Strašně ho potřebuju. Takže to, že mi dal šanci, že mě vyslechl a uvěřil mi, že opravdu chci a miluju jen jeho, je to nejlepší, co mě dneska mohlo potkat. Hned za tím následuje to, že můj nejlepší kamarád mi možná taky nakonec odpustí. Teď však zbývá asi to nejtěžší - Debbie. Její odpuštění asi potřebuju ze všech nejvíc, protože jenom díky ní jsem dnes tam, kde jsem, protože ona to se mnou nevzdala, když to moji vlastní rodiče udělali. Ona mě udržela naživu a pomohla mi k tolika věcem, jako například k Justinovi. A opravdu si neumím představit svůj život bez ní.

Ještě pár minut jsem si však chtěl užívat tuhle chvíli, držet Justina, dívat se do jeho modrých očích a laskat ho ve vlasech. Jen ještě malou chvíli...

Home Sweet Home // 20 //

VAROVÁNÍ 18+

Justin's POV

Seděl jsem na lavičce uprostřed parku, na které jsem seděl už mnohokrát předtím, ať už to bylo s Gusem a Brianem nebo s Lindsay a Gusem anebo jen se samotným Gusem, tahle lavička mě nikdy neminula. Za měsíčku to tady kolem vypadalo ještě líp, než za světla, romanticky bych řekl, něco, co by Brian zajisté nějak kousavě okomentoval. Ačkoliv je pravda, že za ty roky se v tomhle dost zlepšil, už se nebrání spontánním piknikům na naší podlaze nebo večerům, kdy si prostě pustíme jen nějaký film s našimi těly spletenými do sebe, zakončenými líným milováním. Ach, bože. Neumím si představit, že bych o tohle všechno měl přijít. Fakt hodně doufám, že jen zbytečně přeháním. Nelíbí se mi, co Brian udělal, jak se zachoval k Maikeymu a Debbie, nezasloužili si to od něj, ačkoliv jak řekla Debbie, ten den byl pro něho zkrátka těžký, ať už byla jeho máma jakákoliv, nějaká jeho část jistě doufala, že jednoho dne... ho možná přijme takového, jaký je, ale to už nikdy nezjistí a věřím, že ta myšlenka pro něj musela být hodně těžká, ať už se snaží být silný sebevíc.

Avšak část, která se týká Babylonu... zadní místnosti... a toho, co by se stalo, kdyby Maikey nezakročil, to je to, čeho se bojím nejvíc. Trápí mě ta představa, že chtěl být s někým jiným, ať už to bylo ze smutku nebo ze vzteku nebo prostě jen z pouhého chtíče... a ze všeho nejvíc se bojím zjistit, že to udělal, ehm skoro udělal, protože to chtěl udělat už dlouhou dobu, protože se do té doby jen držel, aby mi neublížil, že zkrátka není s naším životem, naší oddaností jeden druhému, tak spokojený, jak jsem si myslel...

Home Sweet Home // 19 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Nevěděl jsem, co mám dělat. Absolutně nevěděl. Kdybych se sebral a šel pryč, byl bych nejen za totálního zbabělce, ale ještě k tomu bych dost možná podělal jakoukoliv šanci na to, že by se to mezi námi mohlo urovnat. Ale nebudu lhát, na tohle jsem teď nebyl vůbec připravený, byl jsem cokoliv, jen ne připravený. Pokud bych v sobě našel kousek odvahy, abych za ním šel a za všechno se mu omluvil, chtěl jsem, aby to bylo za mých podmínek... ne za Tedových. Bože, jak to ve mně právě teď pěnilo, to si ani neumíte představit...

B: "Zabiju tě," přecedil jsem k Tedovi.

Ted: "Anebo mi poděkuješ... záleží na tom, jak se k tomu teď postavíš."

Chtěl jsem mu odvětit nějakou peprnou na mě vhodnou poznámkou, ale neměl jsem šanci, Maikey k nám dorazil a myslím, že se rozhodoval, koho praští prvního.

Maikey: "Co má tohle znamenat? Myslel jsem, že budeme pít ve dvou, Tede."

Ted: "No tak teď jsme tři," výmluvně se usmál.

Maikey: "No tak to nejsme, nazdar."

Michael se otočil na patě a už mířil k východu. Čekal jsem, že něco takového udělá, ale přes to se mi z toho zhoupl žaludek. Musel ke mně právě teď cítit opravdu odpor, pokud se mnou nedokázal být ani v jednom baru.

Home Sweet Home // 18 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Chápal jsem Justina, proč chtěl být momentálně s Jennifer a ne mluvit se mnou. Nebudu však lhát a říkat, že jsem z toho měl radost, protože představa, že dalších několik hodin, teda snad jen hodin, nebudu vědět, na čem jsem, se mi fakt nezamlouvala. Vím ale jak moc Justina mrzí, že to má s mámou teď celkem na bodu mrazu a myslím, že po tom, jak jsem se já zachoval k Debbie, si ze mě vzal dobrý příklad a rozhodl se to s Jennifer napravit, aby nakonec neskončil jako já. I když ten rozdíl mezi námi dvěma je ten, že on by to nikdy nenechal zajít tak daleko.

Každopádně teď zkrátka budu muset doufat, že si co nevidět promluvíme a že snad nade mnou nestačil zlomit hůl... tak, jak to nejspíš udělala Debbie... bože, jak bych to s ní chtěl napravit, ale i když bych tohle nikdy dřív neřekl, bojím se... bojím se toho, že se o to pokusím, ale ukáže se, že už je na to pozdě a nejsem si jistý, že ten pocit, co bude následovat, ustojím.

Home Sweet Home // 17 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Zíral jsem na něj naprosto beze slov a hlavou mi šrotovalo tolik myšlenek, že to byl jeden velký zmatek. Nejvíc tomu všemu však dominovaly dvě otázky - Co tady dělá? A jak to s ním mám všechno vyřešit, aniž bych ho ztratil?

Že bych ho našel u mámy mě ani ve snu nenapadlo, to bych spíš čekal, že nasedl do letadla a vrátil se do New Yorku, ale tohle vážně ne. A myslím, že on překvapil sám sebe tím, že sem zavítal, vsadím se, že zvážil milion jiných možností, než nakonec zazvonil u jejích dveří. A já ani nevím, jestli se na něj mám za to zlobit. Jo štve mě, že moji mámu využil jako útočiště a já si mohl jen domýšlet, kde asi tak strávil noc... možná s kým... ale zároveň vím, jak se za ty roky sblížili a jsem rád, že jejich vztah je na takové úrovni. Jen... přišel jsem sem vyřešit věci s mámou a teď se zdá, že toho dnes budu řešit mnohem víc a můžu jen doufat v to, že to všechno dobře dopadne. Když už jsou ty Vánoce, tak by přeci jen mohlo. Možná když si to budu hodně přát, tak...

Home Sweet Home // 16 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Nevím, jestli jsem dočista zešílel, ale zdá se, že ano. Proč jinak bych právě teď stál před domem Jennifer? Za ta léta jsme se hodně sblížili to ano, jednou jsme byli dokonce blízko tomu, aby se stala mojí tchýní, ale pořád je to máma Justina a ne moje... přes to mám však pocit, že když moje biologická matka selhala už dávno a Debbie se mnou právě teď nechce mít nic společného, je Jennifer ta, která by mi mohla alespoň trochu pomoct... cítit se líp. Neříkám, že si to zasloužím, ale právě teď nemám zkrátka kam jít a tak nějak věřím, že Jennifer mi jako jediná nepráskne dveřmi před nosem. Nevím, jak bude ohledně tohohle nadšený Justin, ale právě teď, i když by nemělo, mi to je jedno.

Jennifer: "Briane? Co-co tady děláš?"

B: "Ráno jsme přijeli," vyhrkl jsem ze sebe.

Jennifer: "Jo já vím, Debb mi to volala..." řekla to tak, že jsem věděl, že ji mrzí, že jsme jí nedali vědět my.

B: "Měli jsme zavolat my, promiň."

Jennifer: "V pořádku. Ale víš, že je noc? A kde je vůbec Justin?" dívala se za mě v naději, že ho někde zahlédne.

B: "Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit... jen... já..."

Bože, najednou jsem se cítil naprosto příšerně. Nikdy jsem nemusel nikomu zvonit u dveří, protože jsem neměl kam jít. A protože jsem potřeboval zkrátka s někým nutně mluvit... asi si tu právě kopu vlastní hrob.

Home Sweet Home // 15 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Jezdil jsem tak dlouho a naprosto bez cíle, že jsem nakonec skončil na tom jediném místě, kde mi nikdo nemohl říct, jestli jsem vítaný nebo ne... ačkoliv, kdyby to šlo, vítaný bych určitě nebyl.

"Merry fucking Christmas, mom," začal jsem, když jsem přistoupil k jejímu hrobu. Byly u něj nějaké staré zasněžené květiny, Claire tu podle všeho dlouho nebyla, asi má dost starostí s tím zvládat ty dva malý spratky a svoje mentální zhroucení.

Bože, je neuvěřitelné, že i když už je Joan mrtvá, i tak zvládá z mého života stále dělat peklo. Však její smrt zapříčinila to, že se stalo to, co se stalo. Že je všechno v hajzlu. Že jsem já v hajzlu... protože jsem její syn. Myslím, že od svého narození jsem byl zkrátka předurčen k tomu, abych zpackal, na co sáhnu, protože nejsem schopný nic udělat správně... protože je lepší mít masku, než ukázat, co cítím. Ukázat, co cítím, je zkrátka slabost... to mě moji milí rodiče naučili už dávno.

Home Sweet Home // 14 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Ten obličej. Ten jeho obličej. To je přesně to, čeho jsem se bál ze všeho nejvíc. Že se na mě bude dívat přesně takhle. Byl to mix vzteku, nepochopení a zklamání. Vsadím se, že si právě teď v hlavě přemítá, jak je možný, že nic nepoznal. Jak to, že chlap, se kterým je 4 roky konečně šťastný, protože se změnil, dokázal udělat něco takového. Skoro ho podvést a odehnat tak hnusným způsobem dva lidi, bez kterých by teď byl, kdo ví kde. Nejspíš si teď dost možná přál, aby se mnou neměl nic společného a nedivil jsem se. Přesně proto jsem nechtěl, aby se to někdy dozvěděl, protože představa, že bych ho kvůli tomu ztratil, pro mě byla celých 6 měsíců přímo příšerná. Ale pravdu znát musel, protože i kdybych mu ji neřekl já, nakonec by to nějak zjistil a bylo by to ještě mnohem horší... ačkoliv - může to být vůbec ještě horší? Jsem si teď totiž dost jistý, že se mnou skončil.

B: "Řekneš něco?"

J: "Já... já nějak nevím co."

B: "Justine..."

J: "Potřebuju... potřebuju se projít."

B: "Justine..."

Stál jsem tam naprosto zničený a díval se na to, jak se ode mě vzdaluje netušíc, zda ho ještě vůbec uvidím. Teda věděl jsem, že ho uvidím, ale v tu chvíli jsem měl prostě pocit, jako by se mnou skončil. Do hajzlu!

Home Sweet Home // 13 //

Vím, že jste na tohle museli dlouho čekat, ale věřte mi, že mi taky nějakou chvíli trvalo, než se mi podařilo vymyslet, co mohl Brian udělat tak hrozného, že jsou na něj Debb s Maikeym naštvaní... a taky proč se to tak bál říct Justinovi... nakonec jsem přišla na tohle a je to možná trochu drama (však mě znáte😅), ale doufám, že se vám to bude líbit😊 Přeji tedy pěkné čtení.

Takže, co Brian udělal???😦

VAROVÁNÍ 15+

Brian's POV

o 6 měsíců dříve

Hned po pohřbu jsme zavítali k Debbie, kde na nás čekala ještě nějaká hostina, kterou připravili Jennifer s Emmettem. Na jídlo jsem však neměl ani pomyšlení, byl jsem jenom rád, že jsem se zbavil svojí sestry a těch dvou mizerných dětí, které má se Satanem a stejně tak matčiných pobožných přátel, kteří mě neustále propichovali pohledem, protože jsem přeci ten teplej syn.

Chtěl jsem se jenom zavřít v pokoji a mít od všeho a všech klid - dokonce i od Justina. Měl jsem na něj hroznej vztek. Milionkrát jsem mu řekl, že sem jet nechci. Že mě nezajímala ta ženská, když žila a nezajímá mě teď, když je mrtvá. Jemu to však bylo jedno a stál si za tím, že se s ní musím rozloučit, že je to přeci moje máma, ať už byla jakákoliv a akorát bych si jednou vyčítal, kdybych na její pohřeb nešel. Věděl jsem, že nevyčítal, ale potřeboval jsem, aby přestal, tak jsem prostě souhlasil.

A přesně proto teď ze všech stran musím poslouchat, jestli jsem v pohodě, jestli náhodou něco nepotřebuju a jak moc je jim to líto. Jsou ubozí. Vědí, jak mě ta ženská nenáviděla a opovrhovala mnou, stejně jako já jí, ale cpou mi tu jejich lítost. Bože, už se nemůžu dočkat, až odtud vypadnu a budu zase v New Yorku žít svůj život.

Home Sweet Home // 12 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Naprosto jsem zamrzl. To poslední, co jsem právě teď potřeboval, byl Michael. Za jiných okolností bych svého nejlepšího kamaráda samozřejmě moc rád viděl a dohnal s ním ztracený čas. Ale právě teď jsem věděl, že je jen chodící časovaná bomba s velkou proříznutou pusou, která může všechno podělat. Teda, to já jsem ten, co všechno podělal a jsem si toho vědom moc dobře. Ale pokud se Justin s Maikeym dají do řeči, rozhodně nemůžu očekávat, že Michael bude mlčet, stejně jako to bylo u Debbie. A pokud se Justin teď dozví pravdu, dost možná můžu očekávat, že se do New Yorku vrátím sám.

B: "Co si takhle dát drink?"

J: "Myslel jsem, že chceš tancovat."

B: "No a teď mám chuť na drink... pojď," vzal jsem ho za ruku a odvedl na co nejvzdálenější místo na baru.

J: "Víš, že se chováš divně."

B: "Nope."

J: "Nope, jako, že nevíš nebo nope jako, že nechováš?"

B: "Nechovám."

Pravda byla, že jsem se choval jako šílenec, ale to neznamenalo, že se mu k tomu přiznám. Ale radši budu v jeho očích na pár chvil za totálního cvoka, než do konce života za mizeru.

Home Sweet Home // 11 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Už jen z jejich výrazů mi bylo naprosto jasné, že právě měli konverzaci o mně. Justin nemusí být génius na to, aby poznal, že se mezi mnou a Debb něco stalo... vlastně mě celkem udivuje, že se mě na to do teď nezeptal. Vsadím se, že jen doufal, že to spíš dostane z Debbie než ze mě, protože ví, jakej jsem... a jakej budu, pokud se mě na to zeptá. Držel jsem to před ním v tajnosti 6 měsíců a nehodlám ohrožovat to, jak je mezi námi všechno super tím, že mu odhalím asi to nejhorší, co jsem kdy udělal. S Debbie se to pokusím vyřešit sám, i když nečekám, že mi někdy odpustí... a co se týče Maikeyho, to ještě úplně nevím, co budu dělat. Ale vím jistě to, že Justin se to nikdy nesmí dozvědět. Ačkoliv je pravděpodobnější, že budu hetero. Zatraceně, já věděl, proč sem nechci jezdit!

B: "Udivuje mě, že Babylon ještě stojí."

J: "Víš, že to říkáš vždy, když sem přijedeme?"

B: "Jo, protože mě to vždy udivuje."

J: "Zkrátka si udělal dobře, když si ho dal Tedovi na starost... měl bys to už konečně pochopit."

Asi je všem jasné, že jen blbě kecám, protože jsem ve skutečnosti rád, že byl Theodor ochotný nechat Babylon přepsat na sebe a do teď se o něj stará, jak nejlíp umí. I Justin to moc dobře ví, ale i přes to reagoval takhle podrážděně... je jasné, že dnešní večer nebude takový, v jaký jsem doufal.

Home Sweet Home // 10 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Debbiin dům ve mně vždycky vyvolával neuvěřitelný pocit pohody. Asi hlavně proto, že to bylo jedno z míst kromě Babylonu a Woody's, kde jsme se fakt vždycky všichni sešli a užívali si vzájemnou společnost. To je asi věc, která mi v New Yorku chybí ze všeho nejvíc - být spolu. Miluju život, který jsme si v New Yorku s Brianem vybudovali a neumím ani popsat, jak šťastní tam spolu jsme... ale stejně tak nemůžu popřít, že mi tam něco chybí... a to něco je právě tady v Pittsburghu a pak taky v Kanadě... ale asi už bych se měl smířit s tím, že nikdy nic nebude jako dřív. A to asi ani ten pocit pohody, který se dřív tímhle domem linul, kdykoliv jsme sem s Brianem přijeli. Zvlášť teď o Vánocích by to mělo být znát, ale i přes to, že je tu spousta cukroví, kterým se můžu cpát, v rádiu hrají koledy a všude kolem mě visí nějaké ozdoby, které podtrhují tu vánoční atmosféru, která by tu měla momentálně panovat, tak jediné, čeho jsem si momentálně vědom, je to dusno, které by se dalo doslova krájet. Já fakt žasnu nad tím, že jsme tu už skoro celý den a ti dva spolu nedokázali prohodit víc, než pár slov, které byly ještě k tomu dost kousavé a to překvapivě hlavně z Debbiiny strany... začínám zvažovat možnost, že někoho poprosím, aby mě štípnul a probudil mě tak... protože tohle se mi přeci musí jenom zdát!

Home Sweet Home // 9 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Abych byl upřímný, tak nějak jsem doufal, že to Debb za ten půl rok přešlo... mohlo mi dojít, že asi ne vzhledem k tomu, že se za celou dobu vyhýbala jakémukoliv kontaktu se mnou, ale prostě jsem doufal, protože jen proto jsem byl totiž schopný sem opravdu jet. Kdybych jen tušil, že se mi dočká takového uvítání, Justin by mě sem pravděpodobně ani nedostal. Nečekal jsem však, že mě to tak vezme, ale asi jsem měl - přeci jen Debbie beru jako mámu a v den, co jsem pohřbil tu svoji biologickou, jsem se k ní zachoval tak, jako nikdy dřív... udělal jsem něco, co si do teď vyčítám a asi navždy vyčítat budu, ale ten den jsem jednoduše... ztratil naprosto nervy.

Jen, co jsem všechny naše věci odnesl do Maikeyho/Justinovo/Emmettovo/už ani nevím, koho vlastně, starého pokoje, posadil jsem se na postel a snažil jsem se co nejvíc oddálit chvíli, kdy se budu muset vrátit zase dolů a nechat si od Debbie sypat popel na hlavu... budu muset asi hodně doufat, že v sobě objeví ducha vánoc a nakonec mi odpustí.

Zničehonic se ozvalo klepání na dveře a automaticky jsem očekával, že dovnitř vejde Justin, tak nějak jsem ho i potřeboval... on je zkrátka takovým mým osobním lékem na blbou náladu... ale Justin to nebyl.

Home Sweet Home // 8 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

'VÍTEJTE V PITTSBURGHU' nebudu lhát, ta cedule ve mně, stejně jako obvykle, když kolem ní projedeme, vyvolala spousty vzpomínek na to, jak jsem tu žil a nazýval to tu domovem. Za to Brianova otráveně vyřčená slova "Domov, sladký domov," mi dostatečně napověděla, že on moje nadšení rozhodně nesdílí. Umím si představit, že by to nejraději otočil a jel kamkoliv jinam, dost možná by nás autem dopravil až na Bora Bora, on by si zajisté nějaký způsob našel, jen aby se tomuhle vyhnul. Ale jedno vím jistě, pokud jsem měl pravdu s tím, že všechno dobře dopadne s Gusem, tohle zkrátka musí taky. Brian možná bude klasicky dělat drsňáka a tvářit se, že ho to tady nijak nedojímá a budu poslouchat řeči typu, že už chce jet domů a tak podobně, ale věřím, že nakonec bude rád, že jsme tu byli. Mezi ním a Maikeym se to určitě vyřeší, stejně tak s Debbie a já se konečně uvidím s mámou a snad to nějak napravím s ní... zkrátka všechno bude dobrý.

B: "Bože, pořád stejná díra... nemůžu se dočkat, až odtud vypadneme."

No, neříkal jsem? Je sice pravda, že jsem to čekal trochu později, ale čekal, takže to vyjde nastejno. Jen Briana nechápu, já vím, že odejít odtud byl jeho sen odjakživa, ale pořád tu žil dost dlouho na to, aby si toho tady vážil... zvlášť když tu bydlí velká část naší rodiny.

Home Sweet Home // 7 //

VAROVÁNÍ 15+

Brian's POV

Probudil jsem se před Justinem, takže jsem měl možnost ještě nějakou chvíli pozorovat, jak klidně spí a zkrátka jeho dokonalost. Vlastně jsem se usmíval jako pitomec a to ne jen kvůli němu, ale i kvůli tomu faktu, že jsem po dlouhé době opravdu věřil, že by se s Gusem mohlo dát všechno do pořádku. Následně na mě Justin konečně otevřel ta svoje modrá kukadla a vyslal ke mně sladký úsměv, který jsem mu hned zlíbal ze rtů. Měl jsem najednou pocit neuvěřitelného štěstí a především vděku za to, že jsem Justina tenkrát u toho sloupu našel. Tomu se asi říká pořádná změna pohledu na věc, když si vzpomenu na to, jak jsem k tomu kdysi přistupoval.

J: "Vypadáš šťastně."

B: "Taky, že jsem... a hrozně."

Justin se usmál ještě víc široce a já ho překulil pod sebe a hned jsem si začal hrát s jeho vlasy, zatímco se na mě Justin díval, jako bych se snad zbláznil a možná, že měl pravdu.

Home Sweet Home // 6 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Jel jsem tím autem doslova jako nějaký šílenec, vlastně bych přísahal, že jsem překročil všechny možné zákony a měl jsem jen obrovské štěstí, že mě nezastavili, ale i kdyby jo, bylo by mi to jedno. Právě teď mi bylo jedno úplně všechno. Jediné, co jsem potřeboval, byl bar, hospoda, obchod s alkoholem, cokoliv na ten způsob. A moje štěstí hned pokračovalo, když jsem nějakou hospodu zrovna zahlédl, okamžitě jsem u ní zaparkoval a šel hned dovnitř. Posadil jsem se na volnou židli u baru, nechal jsem se sjet od hlavy až k patě, jak ženskou částí populace, tak díky bohu i tou mužskou a následně jsem si barmance řekl o dvojitou skotskou. Vypil jsem ji dřív, než tu skleničku vůbec položila a už jsem jí říkal o další. Potřeboval jsem to jednoduše spláchnout. To zklamání a vztek, co jsem právě cítil. Byl jsem zklamaný sám ze sebe, že jsem tohle všechno nechal zajít tak daleko, zklamaný z Lindsay a Melanie, že věděly, jak se ke mně Gus staví, že ho dokonce musely donutit, aby mi ten obrázek nakreslil a nic s tím neudělaly a zklamaný ačkoliv víc asi naštvaný na Justina za to, že se mě snaží celou dobu přesvědčit, jak všechno bude dobrý a nakonec mi ani není schopný říct, jak se věci mají, usmívá se na mě od ucha k uchu, i když ví, jak mizerně se cítím, že je Gus ke mně tak odtažitý, ale on mi maže med kolem pusy a říká, že to tak není, i když ví, že je. Fuck. Přijdu si zrazeně a naprosto nemožně.