Původně jsem měla naplánovaný ještě jeden díl, ale když jsem tento dopsala, uvědomila jsem si, že když to skončí takhle, bude to to nejlepší. Doufám proto, že všem se vám bude závěr líbit a musím říct, že jeho psaní jsem si opravdu užila a loučení s touto povídkou pro mě bylo trošku hořkosladké stejně jako pro Briana loučení na konci... 😁😥
VAROVÁNÍ 15+
Brian's POV
Jak jsem otevřel oči, tak jsem hned spatřil to nejlepší, co mě v životě potkalo. Justina Taylora. Mého malého génia. Stalkera. Nejlepšího homosexuála, jakým je možné být. Umělce. Sunshine. Zkrátka mého prince. Široce jsem se usmál a hlavu si zapřel o ruku, jak jsem ho sledoval. Jeho klidnou tvář, zvedající se hrudník a poloúsměv, který má snad pokaždé, co spí. Jako by se mu neustále zdálo něco pěkného. Vsadím se, že o nás dvou za jisté situace.
Přisunul jsem se blíž k němu a ruku vsunul pod deku. Jak jsem nahmatal jeho ranní erekci, začal jsem mu jemně líbat krk a bradu. Z úst mu unikl tichý sten. Následně se na mě podíval těma svýma modrýma, ospalýma a roztomilýma očima.
B: "Dobré ráno, snoubenče," usmál jsem se.
J: "Dobré ráno, snoubenče. Uhmmm," napnul se, když jsem rukou začal pomalu přejíždět po celé jeho délce.
B: "O tohle se musíme postarat," jemně jsem mu skousl ucho.
J: "Mhmm-hmm," doslova vrněl jako kotě.
Jak Justinovo vzrušení začalo nabírat na síle, tak i moje ruka zrychlovala. Stále jsem ho zasypával něžnými polibky a užíval si jeho reakce na moje počínání.
A zároveň jsem se modlil, abychom tím nevzbudili Debb s Carlem, jsem sice fanoušek veřejného sexu, ale jsou jisté hranice, které vážně nemám touhu překročit.
B: "Shhh," usmíval jsem se a líbal ho na rty ve snaze zabránit nějaké hlasité reakci.
J: "Bri," vydechl v momentě, co vyvrcholil.
Jak se snažil vydýchat to, co právě zažil, s širokým úsměvem jsem ho sledoval. Jestli je něco lepší než můj vlastní orgasmus, tak je to to, když ho dopřeju Justinovi.
J: "Mám pocit, že ti dlužím stejnou službu," moji hruď začal laskat svými rty a jazykem.
B: "Uh-uh," pročistil jsem si hrdlo. "Nebudu si stěžovat."
Jenže jen co jsem to dořekl, se domem začala linout šíleně hlasitá hudba. Ale ne jen tak nějaká hudba - vánoční hudba. KOLEDY. Jesus Christ.
B: "Co to, sakra..?"
"KINNEY! SUNSHINE! Naklusejte dolů - hned!" ozval se Debbiin rozkazovačný hlas zezdola. S Justinem jsme se po sobě jen podívali, tváře plné frustrace. Teď jsme měli mít na práci jiné věci.
J: "Myslím, že pro naše dobro bychom tam měli jít."
B: "Fuck," povzdychl jsem si.
Hodili jsme na sebe oblečení a za zvuku té šílenosti, která mi trhala ušní bubínky, jsme se vydali po schodech dolů. Nevím, co se sakra dělo, ale měl jsem celkem obavy... o Debbiino zdraví.
J: "Debb, co se děje?"
Debbie: "Ahoj, Sluníčko. Vánoce, to se děje," S Justinem jsme po sobě hodili pohledy v duchu si pokládající stejnou otázku. "Ne nezbláznila jsem se a ani nejsem senilní... zatím... snad... jenom si oslavíme Vánoce ještě jednou. Budou menší, ale to nevadí. Vyhýbali jste se tomu skoro 4 roky a já nechci čekat zase další rok... takže budeme slavit dneska."
B: "Zbláznila se," konstatoval jsem.
Debbie: "Teď mě poslouchej," postavila se přede mě s rukama v bok. "Ty s námi Vánoce dneska oslavíš, jinak si mě nepřej, rozumíš?"
B: "Okey. Fajn."
Debbie: "A to samý platí pro tebe. Nechci slyšet žádné odmlouvání," podívala se po Justinovi.
J: "Blázníš? S čím mám začít?" radostně se zasmál.
Debb hned Justina něčím zaúkolovala a já si šel udělat rychle silné černé kafe bez cukru na probuzení a taky na to, abych nabral síly na dnešek. Debb uklízela a trochu předělávala výzdobu a Justin s Carlem měli na starost věci v kuchyni. Já měl na starost nepřekážet. To šlo však občas těžko, když jediné, co jsem chtěl, bylo líbat nebo držet Justina.
Těsně před příchodem hostů nás narvala do těch příšerných vánočních svetrů a já dostal se sobem. Měli štěstí, že jsem ještě nejedl, jinak bych něco vyhodil.
A jakmile odbila 6 hodina, začali dorážet první hosté. Emmett s Nickem a Ted s Blakem... když si vzpomenu na dobu, kdy to byli jen dva looseři a teď žijí plnohodnotný život se svými partnery, jsem celkem udiven. WOW. Hned na to přišli i Michael s profesorem a Jennifer. Justin mezi nimi lítal jako nějaký blázen a obsluhoval je, jako by to snad byl jeho nápad slavit 2x Vánoce v jednom týdnu. Ale já byl rád, že je šťastný na tom jediném záleželo. A já byl vlastně taky... jen mi tu něco chybělo.
Lindsay: "Briane?" ozvala se na druhé straně telefonu.
B: "Linds. Ahoj. Já jenom... Debb nás nutí znovu slavit Vánoce a nemáme nárok odmlouvat..."
Lindsay: "To zní jako klasická Debb," zasmála se.
B: "A vzpomněl jsem si na vás..."
Lindsay: "Snad ti tam nechybíme?"
B: "Vlastně jo. S Justinem tu asi budeme muset oznámit tu velkou novinu a vzhledem k tomu, že tu nejste, tak jsem si řekl, že ti to zavolám..."
Lindsay: "O co jde, Briane?"
B: "Konečně jsem to udělal... požádal jsem ho. Řekl ano," jen při té myšlence jsem se musel znovu usmát.
Lindsay: "O můj bože! To je úžasná novinka. Mel, Justin řekl ano!" jen jsem slyšel, jak začala radostně vřeštět stejně jako Lindsay.
B: "Tuším, že máš radost."
Lindsay: "Ani nevíš jak moc. Tak hrozně ti to přeju. Justin je opravdu to nejlepší, co tě mohlo potkat..."
B: "To je," souhlasil jsem bez přemýšlení. "Ale teď už budu muset končit nebo mě budou pohřešovat. Vyřídíš Gusovi, že ho mám moc rád a že se na něj už teď těším."
Lindsay: "Jasně, že jo. Pozdravuj všechny."
B: "Budu."
Zaklapl jsem telefon a vzápětí jsem vyrazil dolů k ostatním. Všichni se asi dali na nějakou drogu během mé nepřítomnosti, protože tancovali jako nějací cvoci na vánoční koledy, jako by to bylo normální.
Emmett: "Tady ho máš, Justine!" poukázal na to, že jsem se objevil.
J: "Briane, kde jsi byl?"
B: "Jen jsem si potřeboval zavolat."
J: "Oh. Okey. Pojď tancovat."
B: "To myslíš vážně?" nadzdvihl jsem obočí.
J: "ANO!"
B: "Doufám, že takhle bude znít tvoje odpověď i ty víš kde..."
Maikey: "Kde?" ozvala se jeho zvědavost.
S Justinem jsme se na sebe podívali a myslím, že jsme si naprosto rozuměli beze slov. Byl zkrátka čas sundat tu náplast. Justin proto se širokým úsměvem řekl "Musíme vám něco říct," a následně ukázal svoji levou rukou s prstenem na prstě všem na obdiv.
Emmett: "Božíčku!" začal tleskat a poskakovat.
Nick: "Panečku!" reagoval stejně jako Emmett. Vždyť říkám, že jsou úplně stejní.
Ted: "No konečně!"
Ben: "To je skvělá zpráva."
Blake: "Moc gratuluju."
Jennifer: "To je úžasné!" okamžitě běžela obejmout Justina.
Gratulace všech pokračovali ještě asi pět minut, začínala mě z toho pomalu bolet hlava. Ale co je trochu bolesti v porovnání s celoživotním štěstím a radostí - což mě s Justinem rozhodně čeká.
Po chvíli jsem si však uvědomil, že jenom jedna osoba zatím nic neřekla...
B: "Neříkej mi, Mikey, že jsem ti právě zlomil srdce?"
Maikey: "Huh?"
B: "Jsi zamlklý. Ostatní tu skáčou ke stropu..."
Maikey: "Ah. Já jen... asi jsem jenom v šoku."
B: "V šoku jako - co je to za blbost nebo v šoku - doufám, že se mě zeptá, abych byl jeho svědek?"
Maikey: "Co?" zamrkal na mě ještě víc zaskočeně.
B: "Chci tě za svědka, to snad víš. Tak co říkáš?"
Maikey: "Jasně, že jo, Briane!"
Maikey mě hned objal a konečně mě začal zasypávat těmi gratulacemi, na které byl předtím až moc v šoku. Věděl jsem, že mi to přeje asi ze všech nejvíc. Protože vím, že dlouhou dobu chtěl být tím, kdo mě udělá tak šťastným, jako mě jím dělá Justin. A stejně jako jsem já rád, že on nakonec našel svou životní lásku v profesorovi, on je rád, že já jsem ji našel v mým stalkerovi.
Jennifer: "Tak konečně," přistoupila ke mně s úsměvem.
B: "Jo. Trvalo mi to, ale přece jsem se zeptal."
Jennifer: "Spíš jsem měla na mysli, že se konečně stanu tvojí tchýní."
Nemůžu říct, kolik toho pro mě znamenala její slova. Ušli jsme spolu kus cesty, od toho, kdy mě považovala za nějakého úchyla, co jen využívá jejího syna, přes to, kdy mi přímo do práce přinesla tašku plnou Justinovo trenek a se šekem až po tento okamžik, kdy jsem se jen kousek od toho stát se součástí její rodiny.
B: "Jsem rád, že jsi to ty," líbl jsem ji na tvář.
J: "O čem si tu povídáte?"
B: "Kdo je zvědavej, bude brzo starej."
J: "Mami?" podíval se po ni v naději, že ona mu odpoví.
Jennifer: "Jak řekl Brian. A pojď mě poctít tancem, musíme trénovat na tanec matky se synem, tak šup."
J: "Ale..." loupl po mě pohledem, jak doufal, že ho zachráním, ale měl smůlu.
Já se jen pohodlně usadil a sledoval je, jak spolu tancují a smějí se. Všichni to dělali. Byli šťastní. A slavili bláznivé druhé Vánoce a naše zásnuby, protože to rodina dělá. Miluje vás, podporuje vás a slaví vaše úspěchy a radosti. Nemohl jsem si jednoduše vybrat líp.
Když jsme druhý den s Justinem opouštěli náš domov - náš sladký domov - cítili jsme se trošku hořkosladce, protože jsme nechtěli odejít, ještě ne. Jak jsem sem původně nechtěl jet, tak přesně tak jsem nechtěl odjet. Ale věděli jsme, že se brzo uvidíme a to v momentě, kdy si budeme s Justinem říkat ano, protože ani jeden nechceme tu svatbu dlouho odkládat. Do té doby si budeme s Justinem užívat chvíle spolu, počínaje konečně cestou na Bora Bora.
Konec
No comments:
Post a Comment