Maybe Something Blonde

Tak jsem tu po roce zase s jednou povídečkou (vidíte, furt tady na to myslím! 😁). Doufám, že se Vám bude líbit a čtení si užijete. Mějte se krásně a zase někdy na viděnou.

-----

"Dost jsem teď přemýšlel... a myslím, že bych si měl nechat udělat nový účes..." oznámil Michael a jemně si prohrábl vlasy.

"Proboha. Co je to tentokrát?"

"Co tím myslíš?" Michael zmateně svraštil obočí.

"Pokaždé, když máš existenciální krizi, chceš si změnit účes. Je to tak nějak tvoje věc."

"To vůbec není pravda. Jen potřebuju změnu. To je všechno." Michael pokrčil rameny.

"Potřebuješ si zašukat,"  poznamenal Brian. "Tvůj penis si nezaslouží, aby se s ním takhle zacházelo, a tvůj zadek taky ne."

It's Different

Jedna z mála nocí, kdy Brian nechá Justina, aby ho oš*kal a je nucen udělat nějaké přiznání... prostě krátké, sladké a doufejme, že žhavé :P

18+

"Kurva, Justine," zasténal Brian s tichým zasyčením, když do něj začala pronikat hlava Justinova penisu.

"Bolí to?"

"No, už je to nějaká doba," odpověděl Brian se smíchem.

"Když je někdo tak tvrdohlavý jako ty," škádlil ho Justin.

"Nejsem tvrdohlavý, jen mám... zásady. A kromě toho, ty v tomhle směru nejsi zrovna malý."

The Grey Enemy

Brian vyšiluje, protože to čeho se obával, se konečně děje.

"Um, co přesně děláš?" Justin se váhavě zeptal, když nakoukl do koupelny, kde Brian posledních pětadvacet minut byl.

Měl trochu obavy, protože neslyšel, že by tekla voda ani vlastně žádné jiné zvuky, které by odtamtud vycházely. Ale teď byl ještě víc znepokojený, když viděl, že Brian dělá... co to sakra dělal?

"Nic." Brian zamumlal, stále zcela soustředěný na svůj rozkrok, dokonce měl zapnutou baterku na telefonu a prohlížel si sám sebe v zrcadle.

"Jsi si jistý?" Zeptal se Justin trochu nejistě. "Protože z mého pohledu to vypadá, že něco rozhodně děláš."

Young and Hot Forever

Ahoj! Asi nemá cenu něco psát, řekla bych, že teď už to znáte, takže Vám jen popřeju ať si užijete čtení (a taky krásné Velikonoce! 🐰) a snad zase někdy na viděnou! 💕

Brian a Justin se dodívali na Upíří deníky a nyní diskutují o možnosti být upírem.

"Bože, to bylo úžasné," Justin popotáhl, když se na televizi ukázaly závěrečné titulky Upířích deníků a otřel si slzy. "Nemůže uvěřit, že už to skončilo, bylo to tak..." zastavil se uprostřed věty, protože po své pravici uslyšel zvuky chrápání. "Briane!" Svůj prst zabodl do jeho ramene.

"Jsem vzhůru! Jsem vzhůru!" Brian se kolem sebe rychle rozhlédl a uviděl, že seriál skončil. "No, sakra. O co jsem přišel?" Podíval se na něj nevinně.

"Jsi neskutečný. V podstatě si propsal každou jednu zatracenou epizodu."

"Ale byl jsem vzhůru, když tam byly ty dobré části... moc jich nebylo, ale stejně..." sroloval si rty do pusy.

"Ugh," Justin si skřižil ruce na hrudi a tvářil se naštvaně. "Už se s tebou nikdy na nic koukat nebudu. Odmítám být jediný rozrušený. Jako podívej se na mě, jsem úplně v háji!"

Our Time Is Now by Janča

Ahoj! Tak jsem tu ke svému překvapení zas... asi už na mě konečně jde vánoční nálada, tak jsem si řekla, že Vás (pokud tu někdo teda ještě jste, že? Ups 😬) potěším opět nějakým svým výtvorem. Je to samozřejmě zase jedna z mých anglických povídek, kterou jsem si řekla, že pro Vás přeložím a je to naprosto pozitivně naladěné, takže doufám, že to tady někomu vykouzlí úsměv na rtech 😉 A zároveň všem přeji co nejklidnější Vánoce a krásné prožití svátků a samozřejmě vše nejlepší do Nového roku 💗 A kdo ví, třeba se tu příští rok zas s něčím objevím... do té doby zase ahoj! 😁

Brian už nechce čekat

Justin hluboce spal, když zaslechl, že mu zvoní telefon. Okamžitě si přetáhl deku přes hlavu a čekal až to přestane. Měl za sebou náročný týden a odpočinek opravdu potřeboval. Věděl však, že v tuhle hodinu mu mohl volat jen jediný člověk, a i když si opravdu přál, aby byl dost silný na to, aby to ignoroval, zkrátka nemohl odolat tomu slyšet Brianův hlas. Zvlášť když to bylo to jediné, na co se v poslední době mohl těšit. Být v New Yorku bez Briana bylo mnohem těžší, než čekal. Někdy pochyboval, jestli to vůbec stojí za to. Ale věděl, že by ho Brian zabil, kdyby to vzdal a vrátil se, aniž by se alespoň pokusil prosadit. Ale netušil, jak dlouho to ještě vydrží.

Because You Are Mine

Zdravím kohokoliv, kdo sem ještě někdy třeba zavítá... ačkoliv jsem koukala a ke svému překvapení zjistila, že čas od času se tak opravdu stane a zahřálo mě to opravdu u srdce a moc doufám, že tomu dotyčnému (dotyčným) udělám tímto alespoň malou radost 🥰 Bohužel to neznamená, že se na blog vracím nebo že se tohle bude v blízké době opakovat (pokud vůbec někdy), ale měla jsem prostě chuť a čas přelouskat jednu svoji anglickou povídku do češtiny a řekla jsem si, proč ji sem nedat pro těch pár lidiček, co se tady občas staví... tak doufám, že se bude líbit! A třeba zase někdy naviděnou... 😊💖 PS. při překladu jsem měla pocit, že jsem zapomněla mluvit česky, tak se omlouvám za případné chyby 😅

Because You Are Mine

Justin doma najde ne zrovna střízlivého Briana, který je díky svému stavu víc než sdílný.

Justin otevřel dveře loftu a vydechl úlevou. Tak moc se těšil na sprchu a především na tu velkou pohodlnou postel. Dnešní směna v jídelně byla opravdu šílená a on se už sotva plazil, rozhodnutý spát minimálně dvanáct hodin. Rychle si zul boty a pověsil bundu a následně si chtěl ještě vzít něco k jídlu, protože doslova umíral hlady, ale když se vzápětí otočil tak ke svému překvapení zjistil, že Brian stojí přímo za ním jako nějaký zatracený duch.

"Sunshine!" Brian se široce usmál a zněl až nějak moc vesele.

"Ježiši Kriste!" Justin vykřikl a ihned se popadl za hruď.

"Ne. Jenom Brian... Brian Kinney," Brian se zazubil.

A Justin ihned svráštil obočí a podezíravě si ho prohlížel, pak si však všiml velikosti jeho zorniček a ihned mu bylo všechno jasné. "Briane, co sis sakra vzal?"

Principal's Office

S největší pravděpodobností bude i sequel!🖤😁

BEZ VAROVÁNÍ

Brian s Justinem jsou zavoláni do ředitelny kvůli Gusovi...

"Podělaná Lindsay a Mel... nemůžu uvěřit, že prostě na dva týdny odjely z města a teď se my musíme vypořádat s tímhle..." řekl Brian, vytočený.

"No, slaví svoje výročí, takže..." zdůraznil Justin. "A slíbili jsme jim, že se postaráme o děti. No a tohle je toho bohužel součástí. Navíc je to i náš syn."

"Slaví výročí," Brian si odfrkl. "Zkus šukají a dělají, kdo ví sakra co."

"Myslím, že to vědět nechceš."

Brianův výraz mluvil za vše - byl znechucen představou toho, co spolu dvě lesbičky mohou dělat. "Fuj."

Missing You... by Janča

K této povídce se váže takový menší příběh... a možná i tak trochu přiznání, hah. Už dlouho jsem zvažovala, že bych začala psát povídky v anglickém jazyce, které bych následně zveřejňovala na stránkách, odkud beru povídky na překlad, ale furt jsem nějak neměla odvahu, až nakonec asi dva měsíce zpátky jsem si řekla, proč sakra ne a začala jsem nejprve překládat svoje povídky do angličtiny a jednou z nich byla i povídka "Už teď mi chybíš", která tu na blogu má tři díly... avšak, jak to tak bývá, po letech se mi už úplně nelíbilo, jak je napsaná a v podstatě jediné, co jsem přeložila, byl první odstavec a možná ještě pár vět navíc a pak už jsem prostě jela podle sebe a v podstatě jsem tu povídku z 98% přepsala (anglicky)... no a dneska jsem tak seděla a říkala si, že bych ji vlastně mohla hodit zase zpátky do češtiny sem pro Vás... no a tak tady je😁. K povídce momentálně píšu i sequel, který bude mít více dílů a jsem ochotná nakonec přeložit i ten, pokud bude zájem (spokojím se alespoň s třemi, nejlíp však s pěti hodnoceními "hvězdičkami" u této jednorázovky, abych věděla, že o ten sequel fakt stojíte😉) Ale kdo chce a má tu možnost číst v angličtině - zveřejňuji na stránce Midnight Whispers pod přezdívkou Taylor-Kinney.

A teď už přeji, abyste si užili čtení!🖤

VAROVÁNÍ 18+

Brianovi chybí Justin, který je v New Yorku...

Brian dneska v Babylonu nezůstal dlouho. Nebyl vůbec v náladě a dokonce ignoroval všechny ty pohledy mužů, kteří doufali, že je ošuká. Jen jeden měl to potěšení ho alespoň vykouřit, ale to bylo všechno. A ani to nebylo dobré. A tak odešel z Babylonu a zamířil domů. Rozhodně litoval, že si předtím nevzal auto v domnění, že chůze pro něj bude dobrá. Byla to totální kravina. Nebylo to dobrý. Bylo to strašný. Protože jediné, co teď mohl dělat, bylo myslet. Myslet na něj. Každý den bez něho byl pro Briana peklo, ale dnešek byl podělaný očistec. A bylo to i celkem ironické. Protože Justin měl dneska narozeniny a Brian nenáviděl, že je nemůže strávit s ním. I přes to, že vždy říkal, že narozeniny nestojí za oslavování. Ale představa, že je Justin o jeden rok starší, hezčí, víc sexy a on ho nemůže ani obejmout nebo políbit... ho zabíjela.

Cestou domů najednou změnil směr, i přes to, že věděl, že je to nejspíš hodně špatný nápad, ale právě teď ještě nechtěl být doma... a tak skončil v jídelně. Pravděpodobně hledajíc nějakou smysluplnou konverzaci.

Safe In Your Arms by Janča

Tady se buďto jednorázovka neobjeví, jak je rok dlouhej anebo se tu s nimi očividně roztrhne pytel😄 A i když vím, že mám "milion" jiných povídek, na který by se měla upínat moje pozornost, tak momentálně prostě tak nějak píšu to, na co mám zrovna chuť a jelikož jsem fakt ráda, že se u mě (chuť) probudila, nechci to promarnit... a jsem si celkem jistá, že je to lepší, než kdyby tu naopak nebylo nic, tak snad neva 😬🖤😁 A s bannerem už ty průpovídky znáte - prostě rychlovka😉

VAROVÁNÍ 18+

Justin hledá u Briana útočiště, zatímco ten zápasí se svými pocity (období první série)...

Brian's POV

Brian sledoval jeden ze svých starých oblíbených filmů s Jamesem Deanem, když se loftem rozeznělo hlasité zaklepání na jeho kovové dveře. Zvažoval, zda otevřít nebo raději předstírat, že tam není, nebyl totiž zrovna v nejlepší náladě na návštěvu, jenže v tom se ozvalo neodbytné, "Vím, že tam jsi! Viděl jsem, že svítíš."

"Kriste," povzdychl si Brian a vydal se neochotně otevřít. Výraz v obličeji měl otrávený stejně, jako vždy, když na druhé straně dveří objevil jeho. "Co tady chceš?"

"Nebyl jsi u Woody's."

"A?" Brian nechápavě nadzdvihl obočí.

"Jdu se ujistit, že jsi v pohodě."

"Jak starostlivé," pronesl svým klasicky ironicko-pobaveně-otráveným tónem. "Jsem naprosto v pohodě. Tak už zase můžeš jít," s tím se Brian chystal zavřít dveře, jenže v polovině cesty je Justin zastavil svou nohou. "Co ještě?" štěkl Brian.

Little Green Eyed Monster Called Jealousy by Janča

Ano, jsem si vědoma, že tohle není ani Maybe it's Too Late a ani pokračování halloweenské povídky, které tu mělo být už dávno... ale já teď měla týden tak nabitý, že prostě nebyl čas ani chuť psát. No a když už se nakonec obojí našlo, nějak se mi prostě nechtělo pouštět do tamtěch dvou povídek, protože s tímhle nápadem jsem si v hlavě pohrávala už pár dnů, takže prostě tady je a já doufám, že se bude líbit a že mi dáte nějakou tu hvězdičku⭐😁 A já se pokusím co nejdřív přijít s pokračováním jedné z povídek...😎 A ano ano, chabý pokus o banner, ale neřešte, účel plní😅

VAROVÁNÍ 15+

Justin probudí v Brianovi známou zelenookou příšeru...

Brian's POV

Brian seděl ve svém autě a přepínal mezi stanicemi, snažíc se najít nějakou vhodnou hudbu pro jeho uši, ale zatím měl pocit, že všechno zní, jako kdyby někdo tahal kočku za ocas.

Měl vztek. Příšerný vztek. Nestávalo se často, že by se jeho prezentace klientům nelíbila, ale tohle byl doslova propadák. Cítil se tam jako školák, jenž neví, která bije a který by se měl vrátit o třídu zpátky. Ve finále sice ani tak nešlo o ten balík peněz, který díky tomu vyletěl z okna, ale především o jeho ego, které po dlouhé době dostalo pořádně na hubu. A to nesnášel ze všeho nejvíc.

A teď tu sedí a sleduje všechny ty studentíky, kteří opouštějí školu před ním, čekajíc na to, až se mezi nimi konečně ukáže ten jeho blonďák. Dělal by teď radši milion jiných věcí, ale místo toho si bude hrát na řidiče slečny Daisy. Neskutečný. Mohl mu říct ne. Měl mu říct ne. Není to přeci jeho povinnost ho vyzvedávat, aby mu ušetřil cestu autobusem.

Lucky to Have You by Janča

Doufám, že se Vám tahle jednorázovka bude líbit a trochu Vám vynahradí to nekonečné čekání... měla jsem prostě chuť ji napsat :) Ale vím, že by bylo fajn, kdybych taky našla chuť na Maybe it's Too Late... nebojte se, hledám ji😄 (A mimochodem, ten "banner" byl doslova pětiminutová záležitost typu 'hlavně ať něco je' takže to moc nesuďte🙈😅)

VAROVÁNÍ 15+

Justin si uvědomuje, jaké mají s Brianem štěstí...

Dnešek byl jeden z těch dnů, kdy si Justin opravdu uvědomoval, jaké štěstí má, že má Briana po svém boku. Za ty roky toho spolu zažili opravdu hodně, kdy jejich vztah byl jak na střídačce nahoře a někdy zase dole. Ale všechno je to udělalo mnohem silnějšími a díky tomu se dostali až sem - do bodu, kdy oba cítí, že je všechno tak, jak má být. Kdy jsou šťastní.

Jenomže je tu jedna věc, která Justina už dlouhé roky požírá zevnitř a připomíná mu, že stačilo málo a nemusel mít takové štěstí. Že Brian tu s ním vůbec nemusel být, kdyby...

"Konečně," oddychl si Brian, když se na televizi objevily závěrečné titulky. "Musím si někam napsat, že příště jsem s výběrem filmu na řadě já. I když stejně věřím, že jsi mě dneska obelstil a měl jsem vybírat já a ne ty," uchechtl se Brian.

Naughty Boy

Vím, že všichni asi netrpělivě čekáte na další díl The Bond Between Us a i když na něm právě teď pracuji, obávám se, že ho asi nestihnu dneska dopsat, takže bude spíš až zítra někdy na večer tuším😥 Ale rozhodla jsem se Vám sem hodit alespoň tuto jednorázovku, abyste měli aspoň nějaké čtení, stejně už mi chudinka leží v archivu zas nějaký ten pátek a Verča mi k ní dokonce už i vytvořila tento úžasný banner, takže vlastně není důvod její zveřejnění oddalovat, proto všem přeji, abyste si ji užili!😁❤

VAROVÁNÍ 18+

Brian se opřel do svého křesla v kanceláři po tom, co právě dodělal spoustu papírování. Kinnetik už zel tichem a prázdnotou po tom, co ho všichni opustili o celé hodiny dříve, než on, což bylo už tak nějak pravidlem. Brian měl rád ten klid, co se firmou pokaždé linul, nikdo ho neotravoval, nikdo bez klepání nevtrhal do jeho kanceláře - myslím tebe, Theodore - nikdo tu nepokřikoval ani nedržkoval. Byl tu jen on a to příjemné ticho.

Na druhou stranu ticha měl doma víc, než dost, od chvíle co jeho malej Picasso dobývá New York, je tam vlastně ticha až až, ticha, na které si musel dlouho zvykat po tom, co se Justin vydal na honbu za svým snem. Takže ač by k práci mohl využít klid doma, už dávno se zapřísáhl, že práci si nechá do práce a nebude si ji tahat s sebou, ačkoliv to častokrát znamená, že musí pracovat do pozdních hodin jako dneska.

Ale ta pozitivní věc na tom všem byla ta, že v tuhle dobu měl Justin většinou čas na telefonát, který někdy trval jen pár minut a někdy klidně celou hodinu, ale hlavní bylo to, že ho Brian mohl slyšet a už teď se toho nemohl dočkat...

Those Three Words

Strašně se těším na to, až sednu k počítači a budu moct v klidu napsat další díl Game Night, ale zatím mi to není přáno a pokud se k tomu nedostanu v sobotu, tak dřív jak příští týden - pondělí/úterý - to bohužel nebude, takže jsem si řekla, že Vám zkrátím čekání alespoň jednorázovkou, co jsem napsala celkem nedávno a Verča mi k ní už dokonce vytvořila tenhle skvělý banner, takže moc doufám, že Vás čtení bude bavit!❤😊

Je to taková moje malá představa toho, jak to asi mohlo probíhat po tom osudovém I love you vyřčeném Brianem v díle 5x10... snad se bude líbit😇

BEZ VAROVÁNÍ

"Miluju tě," zopakoval Brian už po druhé, když se díval do Justinových očí. Jejich svět byl kolem v troskách, doslova, ale v tu chvíli vnímali jen jeden druhého a Brian nebyl nikdy připravenější, než teď k tomu, aby ta slova konečně vyslovil. Ta tři malá slova, co se snažil tolik let potlačit, protože... protože se bál. Zklamání, bolesti, zlomeného srdce. Ale už nikdy víc, byl připravený. Byl připravený se mu oddat a to naprosto celý. Už po druhé ho téměř ztratil a nehodlal pokoušet osud a čekat na třetí znamení, že je konečně čas mu říct, jak se ohledně něj cítí. Už ne. A tak to řekl a Justin byl těmi slovy naprosto zaskočen. Nemyslel si, že je někdy uslyší, vlastně se už smířil s tím, že Brian bude navždy Brian, bude ho milovat, ale nikdy ve skutečnosti nepůjde stejným směrem jako on, že nakonec budou oba jenom trpět, proto od něj odešel... ale právě teď, když slyšel to, co chtěl slyšet tolik dlouhých let, přestal myslet na budoucnost, myslel jen na to, jak moc chce Briana políbit a tak když se mu oči zalily slzami, svoje rty ihned přitiskl na ty Brianovy. V tu chvíli tam byli jenom oni dva, zachyceni v polibkách, v objetí, v lásce, která nezná hranice.

The Happiest Day Ever

Na rovinu se přiznám, že spíš, než že bych neměla čas psát, jsem neměla chuť... a to přímo hrozně... nepamatuju si, že by mě někdy takhle přepadla až nechuť k tomu si sednout a začít ťukat do klávesnice další díl povídky, proto se omlouvám, ale další díl "Live or Die" bude až někdy příští týden (doufám!🙈), prozatím vám sem hodím alespoň jednorázovku.

K této jednorázovce mě inspirovala předchozí povídka "Home Sweet Home". Doufám, že se Vám bude líbit... mně se totiž ta představa, že by se tohle třeba stalo, dost zamlouvá!😍😁❤️

varování řekněme... 15+ ... sice je tam jen jedna věta toho hodna, ale... jen tak pro sichr😅

Každopádně teď už přeji, aby se Vám hezky četlo a hlavně, abyste si to užili!😊

####

Brian s Justinem si zoufale povzdechli nad tou urgentně vyzvánějící pevnou linkou, kterou se snažili posledních 5 minut ignorovat, co se jenom dalo. Za posledních několik týdnů byli tak zavaleni přípravami na to všechno, že jim na sebe navzájem nezbýval téměř žádný čas, a když se jedné takové chvíle rozhodli využít naplno a oddat se nějakému divokému sexu zahrnující jejich zmítající se zpocená těla, erekce třející se o sebe a výkřiky blaha orgasmem, někdo se jim to rozhodl překazit stůj, co stůj.

"Vezmu to nebo pokoj nedají," pronesl s dalším povzdechem Justin, který ladně pohupoval boky, když mířil k telefonu.

"Ať radši někdo umírá... nebo toho na druhé straně vlastnoručně zabiju," z Brianova tónu by až člověk věřil, že to myslí vážně.

Justin se pouze zasmál a následně co nejmilejším tónem odpověděl do telefonu. "Taylor, prosím?" Jeho poloúsměv však brzo vystřídal výraz zděšení, paniky a naprosté neschopnosti reagovat jinak, než: "Rozumím. Hned jedeme."

Jak na Nový rok, tak po celý rok

Tak a je to tady, dneska opět máme poslední den tohoto roku, tedy roku 2018... šíleně ten čas utíká, někdy si ani neuvědomuju, jak moc rychle, rok vždy začne a než se naděju, je zase u konce a já jen zírám a nechápu to, stejně jako dnes. Dalo by se říct, že já osobně jsem se zasekla v roce 2012 a od té doby mi přijde, že mi můj život utíká napřed a já se ho všemožně snažím dohnat😄. Když se však za rokem 2018 ohlídnu, musím říct, že byl super, nebyl nejlepší, to rozhodně ne, měla jsem svoje problémy, boje a věci, se kterými jsem se musela v tomto roce porvat, ale stalo se i spoustu věcí, za které jsem šíleně ráda a proto dnešní den oslavím, co nejvíc to půjde a s úsměvem vstoupím do roku 2019 v naději, že mě další skvělé věci čekají🙂. A Vám všem přeji to samé, pořádně to zapijte a hodně štěstí do Nového roku!🥰

VAROVÁNÍ 12+

Justin's POV

Přípravy na večer byly v plném proudu, já s Emmettem jsme byli nastoupeni u Debbie už v poledne, abychom se mohli vrhnout na všechno potřebné - lépe řečeno na chlebíčky a celkově hostinu, která musela být "trošku" větší vzhledem k tomu, jak početná jsme rodina. Holky, které dorazily včera a zůstávají těch pár dní u Debbie, nám naštěstí pomohly, ačkoliv děti, které nám ujídaly, zajišťovaly, že jsme musely přidělávat další a další. Začínal jsem pochybovat o tom, že Gus je Brianův, protože zatímco on se cpal o sto šest, od dob, co znám Briana vím, že si striktně hlídá, co jí a když sní něco nezdravého, pomalu týden ho nevidím, protože čas tráví v tělocvičně, divím se proto, že Gus po něm tento rozum nezdědil, ale asi bych měl být rád.

ŠŤASTNÉ A VESELÉ!

_{Všem přeji krásné a bohaté Vánoce a pohodové prožití vánočních svátků!}❤️

VAROVÁNÍ 18+

Justin se pohodlně usadil na sedačku se sklenkou vaječného koňaku v jedné ruce a s kouskem cukroví v té druhé. Na rtech se mu vytvořil úsměv a své oči upoutal ke krbu. Tenhle pohled si chtěl jednoduše vychutnat, vlastně zvažoval i tu možnost, že doběhne pro kameru a tuhle 'historickou' událost natočí - Brian věšel vánoční světélka a různé ozdobičky přímo nad krb na místo, kam Justin nemohl dosáhnout. A i když to byla jen malá část tohohle obřího paláce, kterému říkali Britin, jenž Brian zdobil, pro Justina tohle rozhodně byl nezapomenutelný zážitek, Brian k tomu sice pronesl jako každé Vánoce hromadu řečí, ale pro Justina to zkrátka udělal, tuhle maličkost. Zbytek Britinu byl na Justinovi, Daphne a jeho mámě, tyhle dvě mu musely přijít pomoct každé Vánoce, jinak by to sám nikdy nezvládl. Se snahou donutit Briana k pomoci už přestal asi před dvěma roky a vlastně mu to ani nevadilo, že to všechno zůstává na něm, jeho to bavilo, jen chtěl Briana vždycky trochu poškádlit a on to moc dobře věděl, byla to taková jejich vánoční hra - nebo snad předehra?

S láskou, Brian

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Dny se tak neskutečně táhnou a já nemám vůbec na nic sílu a ani náladu. Jediné, co dokážu, je vylézt z postele, abych se najedl a odskočil si. Nic víc nedokážu. Všichni mi neustále volají a ujišťují se, že jsem v pořádku, ale já už telefon ani nezvedám. Nechci s nimi mluvit, protože už jim nechci lhát. Já totiž nejsem v pořádku a nejspíš už ani nikdy nebudu. Jsem zlomený... zničený... cítím se uvnitř doslova mrtvý. Můj život už nemá žádnou budoucnost.

Nikdy jsem netušil, kolik slz v člověku může být, až do teď. Je jich nekonečno - nekončící nekonečno, o kterém si na konci každého dne, myslím, že už jsem ho musel vyčerpat a přes to se stále objevují další a další slzy. Mám pocit, že už ani nedělám nic jiného. Pořád jenom brečím a modlím se, aby ta bolest přestala. Abych se mohl zase zhluboka nadechnout a nemít u toho pocit, že mám v plicích ty nejostřejší žiletky. Že mě ten vzduch spíše naopak zabijí.

In that moment I loved him

Další díl nebo tedy scéna, kterou jsem jednoduše musela napsat. Ta scéna je úžasná, i když končí smutně... snažila jsem se to napsat, jak nejlíp jsem mohla, ale seriál je zkrátka seriál. Každopádně doufám, že se Vám to bude líbit :)

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Neskutečný. Vážně teď stojím v místnosti plné 18 letých teenagerů? Musel jsem zešílet, zkrátka musel. Je mi 30 a tohle je toho následkem. Ale co, jak řekl Maikey, já navždy budu krásný a mladý, jsem Brian Kinney, kurva fix! Takže tohle může být taková moje malá oslava. A ještě k tomu udělám radost Justinovi. Prezidentovi mého fanklubu, který se mi každým dnem víc a víc dostává pod kůži. Nemůžu tomu ani uvěřit. Už jen to, že to sám přiznávám, je špatný. Ale je to tak, zkrátka a jednoduše je na něm něco, čeho se nechci jenom tak vzdát.

Šel jsem dál a uviděl ho, samozřejmě jsem musel předstírat, že ho nevidím, ale jen z toho, co jsem viděl, jsem mohl říct... WOW. Je zatraceně krásnej. Stoupl jsem si před něj a on se usmál, měl radost a já jsem byl kupodivu rád, že v něm moje přítomnost tohle vyvolává.

J: "Myslel jsem, že si říkal, že bys nechtěl být nalezen mrtvý v místnosti plné 18 letých teenagerů."

B: "Myslel jsem, že bych mohl dohnat své ztracené mládí."

Prstem jsem mu přejel po saku, zatraceně, nebýt tu tolik děcek, nejspíš bych ho z něj serval. Vážně vypadal úžasně... sexy. Musel jsem se přivést na jiné myšlenky.

Happy fucking New Year

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Další rok v hajzlu. Letí to, tak šíleně to letí. Někdy si fakt přeju, aby šel zastavit čas. Ale bohužel je to tak, jeden rok končí a druhý za chvíli začíná. Něco na tom všem je však přeci jen pozitivní... příchod nového roku můžu oslavit s lidmi, kteří pro mě znamenají na světě nejvíc, i když jim to moc často neříkám nebo nedávám najevo. Můžu ho slavit s Justinem, který mi posledních pár let dokázal neskutečně zpříjemnit... nepřiznal bych mu to, ani kdyby mě mučili... ale jsem s ním opravdu šťastnej. Stačí mi se na něj teď jenom podívat, vidět, jak se směje, jako to nejzářivější sluníčko a srdce mi z toho doslova poskočí. Za tenhle rok jsem si toho uvědomil mnoho, ale asi především to, že ho vážně miluju víc, než se dá slovy vůbec vyjádřit.

All I want for Christmas is You

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Ležím v posteli, potahuji z cigarety a civím do stropu, jako bych tam snad měl vyčíst všechny odpovědi. Odpovědi na to, proč se právě teď cítím tak, jak se cítím. Moje matka je frigidní děvka, která mě nenávidí a právě teď se nejspíš modlí za mojí duši. Můj otec byl násilnický ožrala, který je mrtvý. Můj nejlepší kamarád, jenž tu pro mě vždycky byl, už vede svůj vlastní život. Můj syn je stovky kilometrů daleko. A Justin... Justin je zkrátka pryč. Jsem sám. Jsem kurva sám... na štědrý večer, to je fakt gól.