Další díl nebo tedy scéna, kterou jsem jednoduše musela napsat. Ta scéna je úžasná, i když končí smutně... snažila jsem se to napsat, jak nejlíp jsem mohla, ale seriál je zkrátka seriál. Každopádně doufám, že se Vám to bude líbit :)
BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Neskutečný. Vážně teď stojím v místnosti plné 18 letých teenagerů? Musel jsem zešílet, zkrátka musel. Je mi 30 a tohle je toho následkem. Ale co, jak řekl Maikey, já navždy budu krásný a mladý, jsem Brian Kinney, kurva fix! Takže tohle může být taková moje malá oslava. A ještě k tomu udělám radost Justinovi. Prezidentovi mého fanklubu, který se mi každým dnem víc a víc dostává pod kůži. Nemůžu tomu ani uvěřit. Už jen to, že to sám přiznávám, je špatný. Ale je to tak, zkrátka a jednoduše je na něm něco, čeho se nechci jenom tak vzdát.
Šel jsem dál a uviděl ho, samozřejmě jsem musel předstírat, že ho nevidím, ale jen z toho, co jsem viděl, jsem mohl říct... WOW. Je zatraceně krásnej. Stoupl jsem si před něj a on se usmál, měl radost a já jsem byl kupodivu rád, že v něm moje přítomnost tohle vyvolává.
J: "Myslel jsem, že si říkal, že bys nechtěl být nalezen mrtvý v místnosti plné 18 letých teenagerů."
B: "Myslel jsem, že bych mohl dohnat své ztracené mládí."
Prstem jsem mu přejel po saku, zatraceně, nebýt tu tolik děcek, nejspíš bych ho z něj serval. Vážně vypadal úžasně... sexy. Musel jsem se přivést na jiné myšlenky.
B: "Vypadáš sexy, Daphne. Ošukal bych tě."
Daphne: "Oh, ty... ty taky, Briane."
B: "Myslíš, že bych si mohl půjčit tvé rande?"
Vypůjčil bych si ho i bez jejího svolení, ale ona bez problému souhlasila a následně se někam odporoučela. Podíval jsem se Justinovi do očí a poté jsem ho vzal za ruku a vydal jsem se s ním na parket, všichni se nám klidili z cesty, byl to skvělý pocit. Nevěděl jsem pomalu, co dělám, ale rozhodně jsem tu chtěl předvést pořádnou show, na kterou nikdo nezapomene.
A zároveň jsem zkrátka chtěl strávit tuhle malou chvilku s Justinem a dopřát mu neuvěřitelný večer... chtěl jsem jednoduše vidět ten jeho krásný úsměv.
Začala hrát hudba, směšně romantická hudba a my začali tancovat. Nejprve zlehka, jen jsme si tak hráli. Vzal jsem svou bílou šálu a dal mu ji kolem krku, vypadal v ní ještě líp. Pak se naše ruce spojily a my se zcela oddali rytmu písně. Smáli jsme se a užívali si to. Já si to užíval. Cítil jsem se neuvěřitelně. V tu chvíli jsem věděl, že ať už k tomuhle klukovi cítím cokoliv, je to rozhodně NĚCO.
Nemohl jsem z něj spustit pohled, jeho modré oči mě svlékaly a milovaly zároveň. Nerozuměl jsem tomu, co se mnou dělal. Ale najednou jsem nechtěl být nikde víc, než právě tady s ním. Udělali jsme několik otoček a různých kreací. Pak mi začal rozepínat sako, moje srdce ještě zrychlilo. Pomalu jsem se k němu začal přibližovat, chtěl jsem ho tak moc políbit. Ale on mě obešel a to sako mi sundal, následně ho hodil Daphne, která se na nás nemohla vynadívat. Vrátil mi zpátky mou šálu a my znovu tancovali. Nemohl jsem se přestat usmívat. Opět jsme udělali pár otoček a následně jsem ho pevně přitáhl k sobě a prohnul ho v zádech, byli jsme tak sehraní. Vzápětí jsem ho vytáhl zase zpátky a trochu ho vyzdvihl, při čemž jsem se s ním párkrát otočil a konečně ho políbil - vášnivě a při tom něžně. Skoro bych řekl, že mi v břiše poletovaly motýly. Po polibku jsme se oba široce usmáli a následně jsme odtancovali pryč.
Zpívali jsme a blbnuli jako malí kluci, zatímco jsme došli do garáže.
J: "Viděl jsi jejich obličeje?"
B: "Jo, dali jsme jim promenádu, na kterou nikdy nezapomenou."
J: "Já taky ne. Je to nejlepší noc mého života."
B: "Jo, i když to bylo směšně romantické."
Justin se usmál tak sladce, že jsem se musel usmát taky. A najednou jsem mu díval do očí a cítil něco, co jsem snad nikdy necítil... dokonce ani k Maikeymu. Opět jsem ho musel políbit. Skoro jsem ho nechtěl nechat jít. V ten okamžik... v ten okamžik jsem ho opravdu miloval.
B: "Uvidíme se později," zašeptal jsem.
J: "Později," smál se jako sluníčko. Není divu, že mu Debbie říká Sunshine.
Nasedl jsem do svého jeepu a podíval jsem se do zpětného zrcátka, abych ho ještě jednou mohl vidět. Hned jsem se usmál.
Ale najednou jsem tam uviděl někoho, kdo mě vyděsil k smrti. Šel za Justinem a v ruce měl pálku. Neváhal jsem ani vteřinu a vyběhl jsem...
B: "Justine!" vykřikl jsem, ale už bylo příliš pozdě.
Justin se jen stihl otočit za mým voláním s obřím úsměvem a najednou byl pálkou sražen k zemi. Doběhl jsem až k nim a vrazil jsem do Hobbse, který se skácel. Snažil se utéct, ale tou pálkou jsem ho přetáhl po holeni, měl jsem sto chutí z něj vymlátit duši, ale právě teď mě zajímal jenom Justin, ke kterému jsem ihned běžel.
Ležel na tom studeném betonu, naprosto bezvládně a celý od krve. Do očí mi vytryskly slzy, byl jsem naprosto bezmocný. Nevěděl jsem co dělat. "Ne, ne, ne, ne, ne, ne... Bože!"
Ihned jsem zavolal záchranku a počítal vteřiny, dokud nepřijela. Myslel jsem, že zešílím. Hned, jak dorazila, bez váhání jsem do záchranky nastoupil s ním. Ta cesta byla nekonečná. Všude bylo tolik krve. Justin byl... proboha.
Jediné, co jsem zvládl, bylo zavolat Maikeymu, potřeboval jsem ho, bez něj bych tohle nezvládl. Když jsme dorazili na místo, byl jsem úplně mimo.
Zatímco jsem seděl a čekal na Maikeyho, jsem jen nepřítomně hleděl před sebe. Konečně dorazil, ale nic neříkal, naštěstí, mluvit bych nedokázal. Nedokázal jsem dělat vůbec nic... jenom brečet, ty slzy nešly zastavit. A vzpomínat na to, jak jsme tu s Justinem byli poprvé, když se narodil můj syn, jak jsme přesně touhle chodbou běželi, smáli se a blbnuli. Tehdy začala nová kapitola mého života a já to ani nevěděl. A teď tu jenom sedím celý od jeho krve a čekám na to, zda bude žít nebo umře. A všechno je to moje vina. Bože, prosím, prosím, ať mu nic není... Já ho miluju!
No comments:
Post a Comment