Thursday, July 21, 2022

It's Time To Say Goodbye...

Asi začnu tím, že se omluvím za svoji neaktivitu - ne že bych byla předtím kdo ví jak aktivní, ale takhle zmizet beze slova ode mě nebylo hezký. Samozřejmě to ale mělo svůj důvod - konečně totiž došlo na to, co jsem už nějakou tu chvíli očekávala - umřel mi noťas. A byla jsem bez něj něco málo přes měsíc, takže logicky jsem nemohla psát, překládat, nic...

Avšak, jak se nakonec ukázalo, v notebooku nebyl úplně problém, nejen že jsem si za celý ten měsíc na blog v podstatě ani nevzpomněla (fakt mi vůbec nechyběl😥), ale ani když jsem si konečně mohla koupit notebook nový (už asi před týdnem) tak jsem neměla ani pomyšlení na to, že bych měla jít dělat něco na blog.

A já vím, že tohle už tu bylo několikrát, vždycky tu napíšu, jak mě to tady už nebaví a že asi končím a bla bla a nakonec jsem tu další rok a nic se nemění. Logicky i přes to, že už mě ten blog nenaplňuje, pořád je to kus mého života a svírá se mi srdce z představy, že bych to tady měla opustit - jasně to už jsem dá se říct udělala a ani mě to netrápilo, ale pořád je rozdíl zmizet na pár měsíců a vědět, že se mám kam vrátit, než napsat tady rázně "Je konec" a pak za týden litovat a vyčítat si to, protože mi pořádně dojde, co jsem to vlastně udělala.

Jenže buďme upřímní - má tohle vůbec ještě smysl? Řekla bych, že z těch šesti čtenářů, co jsem tu měla ještě před mým zmizením, jsou tu MOŽNÁ teď tak dva. A i když bych ráda udělala radost i těm dvěma lidem, kteří jsou mi a mým povídkám stále tak věrní, pro mě to fakt smysl nemá. Napsat díl povídky pro mě není o tom sedět u toho hodinu a klikat do klávesnice - v mém případě trvá několik hodin, ne-li dní, než dám ten jeden díl dohromady, kolikrát u toho nadávám, vztekám se a nakonec jsem stejně nespokojená a celou dobu se sama sebe ptám, proč se s tím vlastně s*ru, vždyť to stejně budou číst dva lidi a nikdo mi k tomu ani nic nenapíše, abych věděla, zda se to líbí nebo nelíbí - a to fakt prostě ani trochu nemotivuje!

Navíc, co jsem začala psát povídky v angličtině, tedy na anglické stránky, kde prostě vím, že ty lidi tam na to čekají a že mi ten komentář napíšou a dají mi najevo, že fakt chtějí číst další a další díl, tak prostě pochopte, že sem se mi pak fakt chodit vůbec nechce, natož se namáhat něco sesmolit.

A myslím, že už jsem se to tady snažila udržet při životě fakt hodně dlouho i přes to, že jsem už nebyla na blogu nejšťastnější, ale asi je na čase si přiznat, že už to fakt nemá cenu. Napsat jeden díl za měsíc a pomalu ani to ne, tady ten blog stejně nezachrání a Vás (pokud tady vůbec někdo jste) to taky nijak nenasytí. Takže proč se trápit.

Uvědomuji si, že jsem slíbila, že dopíšu povídku Maybe It's Too Late a mrzí mě, že ten slib budu muset porušit, ale já to prostě nedám. Upřímně jsem už i ztratila nit, co jsem naposledy psala, co se tam děje a neděje a kam jsem se s tou povídkou chtěla ubírat a abych šla a přečetla si nevím, kolik dílů, jenom proto, abych pak s nechutí sesmolila nějakej další s vědomím, že to stejně nemám šanci nikdy dokončit, to mě opravdu neláká. Mrzí mě to, protože vím, že jsem se na povídku strašně těšila, když jsem s ní začínala a měla pro ni plno plánů... ale teď už si neumím představit, že bych v ní pokračovala. Takže pokud je tu někdo, kdo povídku "pravidelně" četl, bavila ho a chtěl vědět, co bude dál - omlouvám se. Pokud by Vás zajímalo alespoň nějaké shrnutí, jak by povídka nejspíš pokračovala a skončila, jsem ochotná to dát ještě dohromady - stačí jen do komentáře napsat "mám zájem" nebo tak něco... pokud ne, tak tím bych to asi uzavřela.

Pořádně mi asi ani nedochází, co to teď dělám, není mi z toho totiž ani smutno, což bude nejspíš tím, že si tohle pravděpodobně stejně už nikdo ani nepřečte, protože prostě je tu mrtvo... ale samozřejmě až mi to pořádně dojde, tak mi smutno asi bude dost. Možná tak smutno, že sem přiběhnu, tohle smažu a budu dělat jako že nic, haha😄 Ale co si budeme, tím bych akorát prodloužila svoje utrpení úplně zbytečně. Je sice možný, že jednou, třeba v blízké budoucnosti, se tady k tomu budu chtít vrátit s nově načerpanými psacími silami a pokusím se to tady znovu oživit, ale upřímně o tom dost pochybuju. Navíc, za kým bych se sem vracela? Pochybuju, že vy budete čekat na to, zda se náhodou nevzpamatuji. Samozřejmě budu ráda, pokud sem třeba jednou za rok mrknete, zda tu není něco nového, ale naprosto pochopím, pokud ne - já bych to asi taky nedělala🙈😀 Ale řeknu to asi takhle, pokud se tu neobjeví něco max do konce roku, tak už se tady asi neobjeví nikdy nic, což je děsivá představa na jednu stranu, ale na tu druhou cítím docela úlevu, takže to už asi mluví za vše. Bohužel.

Avšak, pokud budete mít zájem, můžete mě samozřejmě najít na mých anglických stránkách, kde píšu a sice chápu, že ne každý umí anglicky, ale píšu docela jednoduchou angličtinou, takže by to nemusel být takový problém a vždycky je tu náš kamarád google překladač😁 Na jedné z těch stránek se ale občas stane, že povídku přeložím do češtiny, protože vím, že tam chodí i čeští čtenáři, ale samozřejmě není to tak s každou povídku. No ale zkrátka, pokud chcete, budu tam! Píšu pod přezdívkou TaylorKinney, ale to nemusíte hledat, dám Vám sem rovnou odkazy přímo na moje stránky...

První stránka se jmenuje Midnight Whispers

A ta druhá (kde občas překládám do češtiny) Archive of Our Own

No a co bych mohla říct na závěr? Asi to, že Vám moc děkuju za všechno, i když jste nekomentovali a hvězdičkovali minimálně, pořád jste se vraceli a dávali mi alespoň tak najevo zájem a toho si cením. Samozřejmě mě mrzí, že to tady nemůže být jako dřív, kdy jsem psala jako blázen pomalu denně a milovala to, ale jak se říká, všechno nakonec dojde do svého konce a hádám, že konec tohoto blogu je tady - uf, tak teď se mi srdíčko sevřelo😥💔

Ale co už, Titanic šel nakonec taky ke dnu, i když mu všichni věřili... a tenhle blog do ledovce narazil už dávno, takže se upřímně divím, že se nad tou hladinou držel tak dlouho. Ach jo, už bych měla asi mlčet, to bude lepší🙈😄

Tak jo...

Je čas.

Mějte se krásně, doufám, že jste to tady za ty roky měli rádi a moc Vám ještě jednou z celého srdce děkuji. Pokud se tu ještě někdy setkáme, bude to zázrak, ale zázraky se dějí, že?😁 A pokud ne, tak věřte, že na to tady budu vzpomínat v dobrém💖

Jojo, už ty slzy cítím.

Ahoj!

Vaše Janča

QueerAsFolk family

Saturday, May 21, 2022

QUEER AS FOLK REBOOT UPDATE - TRAILER

Je to téměř čtyři roky, co se oznámilo, že Queer as Folk se dočká rebootu. Bohužel ne ve formě, v jakou jsme asi všichni doufali a tedy s původním obsazením (zlomilo mi to srdce, o tom není pochyb😔). Každý to hned od začátku odsuzoval ze stejného důvodu... Queer as folk je prostě jenom jeden a nic ho nemůže nahradit🤍 Už proto jsem byla od prvního okamžiku odhodlaná tomu nedat šanci a nenávidět to... nakonec teda čas ubíhal a slehla se po tom zem, až jsem upřímně úplně zapomněla, že se nějaký reboot vůbec chystá...

No a světě div se na světě je první trailer a ne jenom to, je stanoveno i datum premiéry: 6. června

!NEW! GALE HAROLD AND RANDY HARRISON GALLERY UPDATE (2022)

Můj včerejší den začal tím, že jsem vlezla na Instagram a uviděla tam Galovy nové fotky... a zakončila jsem ho tím, že tam na mě nakonec vyskočily i ty Randyho. Takže moje srdce včera jenom plesalo samou radostí🤍 A ani si neumíte představit (nebo možná umíte😁), jaký mi tyhle fotky udělaly neskutečný úsměv na rtech. Protože vidět tyhle dva je pro mě lepší než Vánoce

Zvlášť u Gala je to tak výjimečná událost, že o to větší radost mám. Ale sakra, nevypadají oni prostě tak zatraceně skvěle?😍

Gale je na fotkách s přáteli a Randyho fotky jsou z jeho nové divadelní hry, která má brzo vyjít (kéž bych měla tu možnost ji vidět😔)

Ale každopádně asi se shodneme, že oni dva to pořád mají v sobě a bez pochyby by si mohli Brianovu a Justinovu roli znovu zopakovat a bylo by to stejně fantastické jako tenkrát (Bože, prosím, alespoň jednou mě vyslechni🥺) No nic, pokochejte se, stojí to za to...

image host image host image host image host

You, Me and New York... // 7 //


BEZ VAROVÁNÍ

Po dlouhém týdnu v práci se Brian konečně připravoval na noc venku. Zdálo se to jako věčnost od doby, kdy byl naposledy ve Woody's nebo dokonce v Babylonu. A musel se zasmát nad tou myšlenkou, že ne tak dávno trávil skoro každý večer chlastáním, braním všelijakých drog a šukáním všech. Teď se jeho život v porovnání s tím zdál nudný. Zdál se hetero. Ale nebyl. Nebyl si zcela jistý, kdy přesně se to stalo, ale už neměl tu potřebu dělat všechny ty věci. Jasně, pořád si chtěl zají s přáteli na pivo, kouknout po sexy klucích... ale tím to končilo. Zvlášť teď, když se s Justinem rozhodli být monogamní (něco, co by nevěřil, že se stane, když ho poprvé potkal pod tou lampou... no, upřímně, ani pár měsíců zpátky)  a ano, vzít se. Ale Justin byl pro něj zkrátka dost. Vlastně byl víc než to. Brian chtěl jeho. A jenom jeho.

Ačkoliv by lhal, kdyby tvrdil, že to bylo snadné. Protože zatraceně nebylo. Ne ta část monogamie. Ta byla (překvapivě) velmi snadná. Což je něco, co si nikdy nemyslel, že řekne. Ale ta druhá část byla těžká. Ta část sexu. Sex mu šíleně chyběl. Oprava, šíleně mu chyběl sex s Justinem.

Saturday, May 14, 2022

It Was Hot... Until It Wasn't // 3 //

VAROVÁNÍ 15+

V podstatě popis toho, jak Brian s Justinem zvládají první týden zákazu sexu...


"Briane, potřebuju si dát sprchu. Páchnu."

"Dobře," zamumlal Brian nepřítomně.

"Briane-"

"Jo?" podíval se na něj od počítače.

"Potřebuju se osprchovat."

"Jo, slyšel jsem tě na poprvé. "Oh, jasně," Brianovi došlo, co se mu Justin snaží říct. "Potřebuješ pomoc."

"Věř mi, taky z toho nejsem nadšený. Já jen, že jsem se už dva dny nesprchoval a to je zatraceně dlouhá doba. A jelikož jsou moje záda dneska trochu lepší, rád bych si dal sprchu a cítil se zase jako člověk."

Friday, May 6, 2022

Maybe it's Too Late... // 23 //


BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

(July, 2016 - Pittsburgh, současnost)

Žádná slova by nedokázala popsat to, co Brian momentálně cítil. Vlastně by ta slova i těžko hledal, protože právě teď nebyl schopný téměř ani dýchat natož nějak uvažovat. Byl v šoku. To bez pochyby. Neviděl ho... jak dlouho vlastně? Několik měsíců rozhodně. Občas se to dokonce zdálo jako roky. A někdy zase jen jako dny. Čas si s Brianem někdy opravdu vtipně a zároveň sadisticky pohrával. Ale když přišlo na Justina, čas byl... prostě jen čas. Nezáleželo na něm. Protože bylo jedno, kolik ho vlastně uběhlo, oni dva se vždycky za nějakých okolností znovu setkali. A na malou chvíli, ano jen malou, zapomněli, že už k sobě nepatří, že už nepatří do života toho druhého. A těch několik okamžiků na sebe jen hleděli a ztráceli se jeden ve druhém s budící se touhou se sebe navzájem dotknout a ujistit se, že je to opravdu skutečné.

Brian & Gus ♡


 sice to není povídka, ale tenhle edit jsem udělala a líbí se mi, tak jsem si řekla, že se třeba bude líbit i Vám🤍

#Brian Kinney #Gus Kinney #Queer as Folk #Daddy and Sonny Boy

Tuesday, April 26, 2022

It Was Hot... Until It Wasn't // 2 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin skončil na pohotovosti kvůli předchozím událostem...


"Dobře, sedni si tady. Půjdu sehnat sestru... nebo někoho."

"Jen nešukej žádného sexy doktora. Opravdu tu umírám," Justin se v bolestech kousl do rtu.

"Nemůžu ti nic slíbit, ale udělám, co bude v mých silách," Brian se zazubil. "Počkej tady."

"Věř mi, nikam nepůjdu."

Brian se zasmál, ale mohl vidět, že Justin opravdu trpěl, což nebylo něco, co by si užíval. Takže se ihned začal rozhlížet kolem sebe ve snaze najít někoho kompetentního co nejrychleji. A když jeho oči spočinuly na sestře, skoro úlevou vydechl.

"Promiňte, madam. Potřebuju vaši pomoc. Můj pří... um, no, můj přítel má opravdu velké bolesti."

Sestra se na něj podívala se zvláštním výrazem ve tváři, než odpověděla, "Jo, jako každý tady. Musíte počkat, až bude řada na vás."

Thursday, April 21, 2022

It Was Hot... Until It Wasn't // 1 //

VAROVÁNÍ 18+

Brian s Justinem mají nehodu v posteli.


"Ježíš, nevěděl jsem, že... můžeš být tak... ohebný," Brian se usmál a vrážel hluboko do Justinova zadku, jeho dýchání bylo rychlé a těžké.

"To já taky ne," Justin se uchechtl a vypustil hlasitý sten. "Bože můj. To je tak dobrý."

"Mmmm," Brian si olízl rty. "V téhle poloze vypadáš zatraceně sexy."

"Díky. Oh, ano, přesně tam... šukej mě rychleji, Briane!"

"Tvé přání je mi rozkazem."

Brian začal přirážet rychleji a tvrději, dávajíc svému blonďákovi přesně to, co potřeboval. Bylo neuvěřitelné, jak akrobatické bylo Justinovo tělo. Tuhle polohu zkoušeli poprvé a Brian už teď věděl, že to nebylo naposledy. Justinova záda byla tak prohnutá. A s každým přírazem se do něj Brian dostával hlouběji a hlouběji, díky tomu cítil, jak opravdu těsný je. A pokaždé, když úspěšně zasáhl jeho prostatu, Justin vydával neuvěřitelně sexy zvuky.

Wednesday, April 20, 2022

Here by Your Side by 7Wildwaysup


BEZ VAROVÁNÍ

Justinovy ​​pocity ohledně opětovného shledání s Brianem, učení se znovu důvěře…

How About Him... by 7Wildwaysup

BEZ VAROVÁNÍ

Randící noc - kluci jsou na lovu

Tuesday, April 19, 2022

A Little Possessive by Janča

Zapřísáhla jsem se, že se tenhle týden opravdu vynasnažím to tady trošku oživit - vím, že mi to dlouho nevydrží, nebudeme si nalhávat opak - takže ač jsou to spíš krátká čtení, doufám, že Vás (pokud sem vůbec ještě někdo chodí) aspoň trošku baví😔😉 Strašně ráda bych řekla, že další díl Maybe it's too late bude taky tenhle týden, ale slíbit to nemůžu, sice půlku dílu napsanou už mám, ale tu mám napsanou už skoro měsíc a do teď jsem se ke zbytku nedokopala, štve mě to, fakt jo... ale dokončím to, to stopro, jen fakt nevím, kdy přesně... tak promiňte🥺


BEZ VAROVÁNÍ

Brian je majetnický...


Brian s Justinem sedí na baru. Justin zas a znovu zoufale čeká na Brianovu pozornost, ten mu ji však nevěnuje. Místo toho se soustředí na svůj drink a rozhlíží se kolem po své další oběti. Skoro jako by tam Justin ani nebyl.

"Jsi sexy. Chceš si zašukat?" procházející muž se najednou ptá Justina.