Wednesday, June 16, 2021

Maybe it's Too Late... // 11 //


BEZ VAROVÁNÍ


Brian's POV

(August, 2015 - Pittsburgh, současnost)

Brian seděl ve svém autě a intenzivně potahoval z cigarety. Vlastně už z druhé za tu chvíli, co tu byl a jen nepřítomně sledoval Maikeyho a Benův dům. Byl nervózní. Tak příšerně nervózní. A to byl pocit, na který nebyl zvyklý. Který úplně neznal a který nikdy dřív moc nechápal. Ale právě teď má dojem, že se nervozitou propadne do země. Ačkoliv... Kéž by. Bylo by to rozhodně snazší, než to, co musí udělat.

Musí sebrat odvahu a jít dovnitř a čelit mu. Justinovi. Viděl ho včera, jo. Ale to měl tak nějak pocit, že má alespoň nějakou kontrolu nad situací. Nad ním. Protože ho zaskočil a tím nervózním byl Justin. Jasně, i on byl, ale bylo snazší to nedávat najevo.

Teď absolutně netuší, co ho čeká a to ho strašně děsí. To nevědomí.

A opravdu by si přál, aby nad ním Justin už neměl takovou moc. Aby pro něj bylo snadné být s ním v jedné místnosti a neustále na něj nemyslet... nepředstavovat si, jaké by to bylo líbat jeho rty... svlékat ho... držet ho... 

Monday, June 14, 2021

Taking a Chance on Love... by 7Wildwaysup

Tak po delší době jsem tu s překladem, který je pro změnu fakt dlouhý, tak doufám, že se bude líbit, já si čtení užila😁💜



VAROVÁNÍ 18+

Brian překvapí Justina...


Justin's POV

Nemůžu pokračovat v tom, jak to mezi námi je. Cítím, jak mi to všechno proklouzává a čím víc se snažím všechno udržet, tím víc mám pocit, že ho ztrácím... Cítím se mizerně, žiju od něj tak daleko a on za mnou málokdy přijede na návštěvu a když už ano, je to mezi námi napjaté. Před několika týdny jsem někoho potkal a všechno se mezi námi zdá tak snadné. Samozřejmě jsem mu řekl všechno o Brianovi a zdá se, že je chápavý. I přes to mě několikrát pozval ven a já si nemůžu pomoct, přemýšlím, že bych měl jít a dobře se pobavit. Koneckonců, jak Brian rád říká, nemáme žádné zámky na dveřích...

A tak jsem podlehl a přijal rande s Bradem, je nádherný, zábavný a všechno je s ním tak snadné. Šli jsme na večeři do luxusní restaurace, kde ani nedávají ceny do menu a on objednal drahou láhev vína. Dokonce jsme sdíleli dezert - můj oblíbený, čokoládový dort... Pak jsme šli tančit do klubu a bylo to tak příjemné. Měl jsem nádherný večer a on dokonce pochopil, když jsem mu řekl, že nejsem připravený s ním spát. Řekl, že tomu rozumí a pozval mě v pátek večer ven a já mám teď v břiše motýly. Jsem tak nadšený, že ho znovu uvidím.

Wednesday, June 9, 2021

Maybe it's Too Late... // 10 //

Už asi ani nemá smysl se omlouvat za čekání... prostě si jen užijte čtení!💜


BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

(August, 2015 - Pittsburgh, současnost)

Justin si poslední týden... vlastně spíš od doby, co Briana neviděl... představoval, jak asi bude tento moment vypadat. Jaké to bude se s ním znovu vidět...

Jejich poslední společně strávené chvíle proběhly v nemocnici, kde se tak nějak oba vnitřně smířili s tím, že je opravdu konec. Věděli, že je opravdu na čase posunout se dál a žít jeden bez druhého. Brian udělal krok do Pittsburghu a Justin do nového vztahu.

A i když se oba opravdu snažili a cítili, že jsou tak nějak na správné cestě, nic nemůže změnit to, jak se na sebe právě teď dívali. Jako kdyby na světě nikdo jiný ani neexistoval. Jako kdyby byli připraveni se naposledy jeden pro druhého nadechnout a pak v klidu umřít. Chyběl snad už jen ohňostroj, který by představoval to, co se právě teď odehrávalo v jejich hlavách... ale především v jejich srdcích.

Ale jako lusknutím prstů je zvuk projíždějícího auta dokázal vrátit zpátky do reality, což bez pochyby oba dva potřebovali...

"Přicházíš nebo odcházíš?" pousmál se Brian, tak trochu připomínajíc jejich první společnou noc, kdy se ho zeptal na podobná slova. Jdeš nebo odejdeš? Nebo jdeš a pak odejdeš? Nebo jdeš a zůstaneš?

Wednesday, June 2, 2021

T-Shirt Night at Babylon by Janča

Vím, že to tu teď stojí zas pěkně za h*vno a fakt mě to mrzí, ale poslední rok se na mě asi rozhodl vyřádit, co se zdraví týče a teď nějaké dva týdny zápasím s boreliózou, z té mi sice zas tak špatně není, ale antibiotika mi dávají zabrat, takže jsem většinu dnů dost nepoužitelná😏. Do toho mi notebook pomalu, ale jistě začíná vypovídat službu, takže se jen děsím dne, kdy už ho nezapnu a tady to bude ještě víc pustý a prázdný (jestli to vůbec ještě jde🙈)... a i když je mi jasný, že čekáte spíš na další díl Maybe it's Too Late, tak i když už něco napsané mám, zatím prostě nejsem schopná to dokončit😕. Naštěstí jsem tohle už měla napsané, tak to berte jako takovou cenu útěchy🤎


BEZ VAROVÁNÍ

Justin si oblíbil online nakupování


"Justine, máš tu balíček! Další," zamumlal si Brian pod vousy, zatímco okukoval kurýra u dveří. Koukat, ale nesahat, byla jejich "nová" politika už nějakou chvíli, takže nedělal nic špatného. Ačkoliv si dokázal představit spoustu věcí, které by tomu...

"Jsem tu!" Justin přiběhl, celý uřícený a především pokrytý barvou. Brian ho vlastně od rána viděl poprvé, celý den byl zavřený ve svém studiu. 

"Ten štětec ti podržím," mrkl na něj Brian pobaveně.

"Oh," Justin se zarazil, že ho zapomněl nechat ve studiu. A hned na to se začal věnovat podstatnému. "Tady jsou peníze. Mělo by to být přesně."

Monday, May 24, 2021

Maybe it's Too Late... // 9 //


BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

(August, 2015 - New York, současnost)

Justin civěl do stropu zcela ztracen ve svých myšlenkách. S rukou jednoho muže přehozenou přes svůj pas, myslel na jiného. Myslel na Briana. Na to, že se s ním příští týden v tuhle dobu nejspíš uvidí.

Debbie byla neodbytná a tak Justin nakonec souhlasil, že dorazí. Snažil se vymyslet asi milion výmluv, proč nemůže, ale i kdyby šel na svůj vlastní pohřeb, tak by to Deb nezajímalo.

Justin si nemůže pomoct, ale zná Debbie až moc dobře a má tak trochu pocit, že jí ani tak nejde o to, aby tam byl na její narozeniny, jako o to, že chce jeho a Briana dostat do jedné místnosti a ještě alespoň jednou se pokusit o nemožné. Možná je to naivní myšlenka, ale ani zdaleka není nereálná.

Ale pokud jí přeci jen jde pouze o to, že ho chce vidět, nemění to nic na faktu, že tam bude i Brian. A to ho příšerně děsí.

Monday, May 17, 2021

Maybe it's Too Late... // 8 //

Ach jo, fakt mě mrzí, že jsem Vás musela nechat čekat takhle dlouho, rozhodně jsem to neplánovala, zvlášť když se mi předtím tak dobře psalo, ale klasicky se muselo podělat asi tak milion věcí a já se k tomu tak bohužel dřív nedostala... každopádně teď už jsem zas tady a snad se Vám nový díl bude líbit🤗


BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

(August, 2015 - Pittsburgh, současnost)

Brian stál před Kinnetikem, sbírajíc odvahu jít dovnitř. Přišlo mu to absurdní a ještě víc patetické. Tohle je přeci jeho firma. On ji stvořil, vybudoval a tvrdě vydřel. Justin ji pro něj pojmenoval. Je to jedna z věcí, na kterou je v životě opravdu hrdý.

Tak proč tu teď sakra jenom tak stojí a nemůže se přimět k tomu vejít?

Je to prosté. Protože ta firma už mu nepatří.

Vzdal se ji. Kvůli Justinovi. Opět - nic, co by mu zazlíval. Ale lhal by, kdyby tvrdil, že by to udělal znovu. Protože upřímně? Nejspíš neudělal. Tehdy se to zdálo jako jediné řešení, aby mohli být s Justinem spolu. Brian udělal tu oběť, které se snažili vyhnout už, když se poprvé měli brát a svatbu raději zrušili, protože se nechtěli obětovat a říkat tomu láska. 

Jenže Brian to nakonec stejně udělal. Sice až za několik let, ale udělal. Měl za to, že je to zkrátka nezbytné, pokud spolu mají být. A taky už jednoduše nechtěl čekat na zázrak.

Monday, May 3, 2021

A Little Adventure by Janča

Tohle sice není další díl Maybe it's Too Late, ale i tak doufám, že se Vám to bude líbit. Měla jsem po dlouhé době chuť napsat něco vtipného na zasmátí a moc doufám, že se mi to tady povedlo😁 Jsem už tak zvyklá mít u povídek banner, že mě mrzí tohle sem dávat bez něj, ale udělat ho k tomu by zabralo víc času, než ta samotná povídečka, takže tentokrát bohužel nebude😬 Každopádně snad se bude líbit🤭


BEZ VAROVÁNÍ

Justin pro něj a Briana naplánoval perfektní víkend, ale ten byl perfektní jen v jeho hlavě...


"Připomeň mi, čí geniální nápad tohle byl?"

"Můžeš prostě mlčet a užívat si to?"

"To... opravdu nemůžu," Brian si zespod zad vylovil kamínek, který ho příšerně tlačil. "Všechno mě bolí... je mi zima... a nějaký hajzl mi vysál už asi půl litru krve."

"Půl litru krve?" Justin nadzdvihl obočí. "To musí být teda pořádný macek, když tohle zvládl."

"Všechno mě svědí... mám všude kousance. Jestli se mi zakousne i do Briana Juniora, tak tě asi zabiju."

Justin propadl nekontrolovatelnému smíchu, "Briana Juniora? Teda slyšel jsem tě už nazývat svůj penis hodně věcmi, ale tohle je zcela jiný level."

Thursday, April 29, 2021

Maybe it's Too Late... // 7 //

Se u týhle povídky nějak překonávám, protože už si upřímně ani nepamatuju, kdy naposledy jsem zveřejnila takhle dva díly v jednom týdnu (a i jsem se v tomhle díle docela rozjela - akorát si nejsem jistá, jak moc vám bude vyhovovat obsah, ale pro příběh je to důležité - dle mého - 😬😃)... kéž by mi to vydrželo, ale no... užívejme si to, dokud to trvá a snad mě brzo zase takhle osvítí🙈😀

Přeju hezké čtení🥰


BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

(July, 2015 - New York, současnost)

"Nad čím tak zadumaně přemýšlíš?" zeptala se Daphne, když uviděla Justinův nepřítomný pohled.

"Huh?"

"Ach jo. S tebou si člověk opravdu pokecá."

"Promiň, já jen... nemůžu na něj prostě přestat myslet."

"Světe, div se. Je to asi 4 dny, co jsi ho viděl... navíc v nemocnici. Samozřejmě, že na něj nemůžeš přestat myslet. Měl jsi o něj strach."

"Jo... ale to není jen tím. Prostě... něco bylo jinak. Už dlouho jsem se v jeho blízkosti takhle necítil... když jsme se furt hádali a cítili tu bezmoc, protože jsme věděli, že nemůžeme zastavit to, co se blíží, tak jsem úplně zapomněl na to, jaké to je být s ním jednoduše šťastný. A já vím, že to zní naprosto hloupě a ne, nemyslím si, že bychom se k sobě měli vrátit, bože, jsme sotva půl roku po rozvodu, ale... opravdu mi chybí mít ho v životě. Chybí mi to, co jsme měli, než se všechno začalo bortit."

Monday, April 26, 2021

Maybe it's Too Late... // 6 //


BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

(July, 2015 - New York, současnost)

"Taak a tenhle je poslední, pane Kinney," pronesla sestra, než Briana konečně zbavila všech stehů, které měl na hlavě. Bylo jich celkem šest a Brian se modlil, aby ta jizva nebyla viditelná.

Pořád nemohl uvěřit tomu, že se to stalo. A měl opravdu velké štěstí, že šlo jen o povrchovou ránu, noc závratí a dva dny bolesti hlavy. Mohlo to být horší. Mnohem horší.

Co ho však trápilo mnohem víc, byl Justin. Když mu řekli, že ho musí kontaktovat jako osobu v případě nouze, zhoupl se mu žaludek. Na tohle při rozvodu zapomněli. A i přes to, že se jim snažil vysvětlit situaci, stejně mu zavolali. Navzdory tomu, že se mu to nezdálo jako nouzová situace... nebo obecně něco, kvůli čemu by Justina měl otravovat.

Ale Justin dorazil. A Brianovi zamotal hlavu víc, než ten samotný střet se sprchovou zdí, na který by rád urychleně zapomněl.

Když ho viděl tehdy v té kavárně, bylo to jiné, atmosféra byla chladná, oba byli odtažití a chtěli se jednoduše vrátit ke svému životu a dostat se z toho, co se tam odehrávalo. Ať už to bylo cokoliv.

Tuesday, April 20, 2021

Dr. Kinney by 7Wildwaysup


BEZ VAROVÁNÍ

Brian je šťastný, že se s Justinem vrátili k sobě...

Když se dívám na jeho sladkou andělskou tvář, nemůžu si pomoct a usmívám se. Jsem tak šťastný, že Justin je konečně doma. Zvednu se z postele, abych zastavil to nekonečné bušení na dveře. Když si lehám zpět pod přikrývku, Justin se ptá, kdo byl u dveří. Pak se podívá na hodiny.

Splash! by 7Wildwaysup


BEZ VAROVÁNÍ

Brianova a Justinova vášeň je zanechá pokryté barvou

Justin's POV

Slyšel jsem jeho auto na příjezdové cestě a tak jsem raději odložil žebřík. Opravdu se bojí, že spadnu a rozbiju si hlavu. Takže tu jen tak stojím a kritizuji své mistrovské dílo a sem tam přidám nádech barvy.

Brian stojí v pozadí a sleduje ho ode dveří, jak maluje. Přemýšlí nad tím, jak je vždycky tak soustředěný, naprosto ve svém malém světě.

Tuesday, April 13, 2021

Maybe it's Too Late... // 5 //


BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

(May, 2015 - New York, současnost)

Justin si frustrovaně povzdychl a zahodil štětec, kterým se snažil přenést na plátno přání jeho klienta, ale celé se mu to zdálo jako jedna velká čmáranice, která neměla hlavu ani patu, jen jeden velký barevný flek. No, byl si celkem jistý, že i to by dokázal prodat, měl pocit, že dneska je čím bláznivější, tím lepší... a dražší. Ale on měl vždy rád, když měly jeho obrazy smysl, i když to byl třeba jen jeden velký barevný flek, jemu musel prostě dávat smysl... tenhle nedával. Vlastně nic mu nedávalo smysl. Pomalu ani jeho vlastní dýchání.

A za to všechno mohl Brian. Je to týden, co se s ním viděl. Lépe řečeno, co do něj vrazil v kavárně a celý obsah jeho kelímku mu vylil na košili.

Od té chvíle není schopný racionálně, vlastně jakkoliv, přemýšlet a uvažovat. Věděl, že to jednou přijde, bylo mu jasné, že není možné, aby se už nikdy neviděli... ale pořád měl za to, že je to hodně vzdálená budoucnost a tak trochu doufal, že to bude čekat.

Friday, April 9, 2021

Conversation 9 - Brian's Property


BEZ VAROVÁNÍ

Brian nesnáší, když mu Justin sahá na věci...


Honey❤: Justine, kde mám sakra cereálie??

LittleTwat: Oh, promiň, dojedl jsem je... měl jsem strašný hlad a nic jiného doma nebylo🙈

LittleTwat: A víš, jaký jsem, když se nenasnídám😕

Honey❤: A já mám teď podle tebe jíst co?

LittleTwat: Můžeš zajít za Debb do jídelny...

LittleTwat: Určitě tě ráda uvidí!😚

Honey❤: Takže ty mi sníš moje cereálie a já se mám táhnout až do jídelny? A ještě dostat od Debbie zase nějakou životní přednášku?