Saturday, January 22, 2022

You, Me and New York... // 2 //


BEZ VAROVÁNÍ

Brian udělal vše pro to, abych vypadal co nejlépe... chtěl vypadat dobře pro Justina, ale to byl samozřejmě jen poloviční důvod. Především chtěl, aby si tenhle Mark uvědomil, že nemá šanci a že Justin už přítele má... velmi sexy přítele. Ačkoliv si kvůli tomu připadal trochu uboze, Justinovi věří, takže si nebyl úplně jistý, proč se namáhá. Na druhou stranu věděl, že to bude i sranda, takže... proč ne?

"No do háje," Justin vydechl, zatímco se na Briana díval s otevřenou pusou.

"Co?"

"Vypadáš naprosto úžasně."

"Nevypadám tak vždycky?" zeptal se s uculením.

Justin se zasmál a souhlasně přikývl. "Ale dneska vypadáš speciálně dobře," s tím Briana chytil za košili a přitáhl si ho k sobě, poté ho vášnivě políbil.

Friday, January 14, 2022

You, Me and New York... // 1 //

Takže tato povídka navazuje na jednorázovku Missing You... jako sequel. Projevili jste zájem o její přeložení, tak jsem se na to vrhla😁 Zatím mám napsané teda jenom dva díly, ale moc jich ani neplánuji, takže by nemělo hrozit, že byste museli na každý díl čekat půl roku nebo snad, že bych povídku nedokončila - držte palce, haha😅 Jen teda doufám, že se Vám to nebude nějak moc plést s povídkou Maybe it's Too Late, ale ono kdybych měla čekat se zveřejněním téhle na to, až ji dopíšu, tak se možná nedočkáte nikdy🙈 Nicméně doufám, že si užijete čtení! A jen tak mimochodem, nevím proč, ale tenhle banner si myslím, že se mi fakt povedl... sebechvála smrdí, já vím😄😜


VAROVÁNÍ 18+

Brian navštíví Justina v New Yorku na jejich plánovaný společný víkend...


Od chvíle, co Justin odešel, Brian odpočítával dny, hodiny a dokonce i vteřiny do jejich naplánovaného společného víkendu. A čím blíž to bylo, tím nervóznější Brian byl, čekajíc na to, kdy se něco stane - něco, co jejich plány zkazí. I přes to, že byli necelých 24 hodin od toho se vidět. Ale už se to stalo, jednou museli zrušit svoje plány jen pár hodin před tím, než měl Justin nasednout do letadla, takže Brian upřednostňoval nemít vysoké naděje... ačkoliv se nemohl dočkat, až ho uvidí.

"Je to jenom mnou nebo piješ stejné pivo, které sis objednal, když si před hodinou přišel?" zeptal se Michael pobaveně.

RUBRIKA - SÉRIE

Tuesday, January 11, 2022

Maybe it's Too Late... // 20 //

Musím se přiznat, že vrátit se k téhle povídce byl pro mě teda oříšek, za ty skoro dva měsíce jsem samozřejmě už nějaké detaily zapomněla a musela jsem si pro připomenutí přečíst alespoň poslední tři díly a pár věcí mě i zaskočilo, že jsem ani nevěděla, že to tam je, haha... tak doufám, že postupem času si všechno začnu nějak vybavovat, protože představa, že bych musela jít a přečíst si všech 20 dílů, aby se mi osvěžila paměť... no nevím nevím😅 Každopádně všem děkuji za trpělivost a doufám, že si užijete čtení!🖤


BEZ VAROVÁNÍ


(February, 2016 - New York, současnost)

Justin's POV

"Teda, Scotte, jestli si tě nevezme Justin, tak já rozhodně ano," zasmála se Daphne, zatímco se rozplývala nad Scottovými kulinářskými dovednostmi.

"Uh-uh," odkašlal si Adam - přítel Daphne. "Já jsem pořád tady."

"Promiň, zlato," omluvně se na něj usmála. "Já jen, že sakra dobře vaří. Justine, máš opravdu štěstí."

"To já přeci vím," pousmál se Justin a natáhl ruku ke Scottovi.

"V tom případě ti budu vařit už navždy," usmál se Scott nazpátek a stiskl Justinovu ruku.

"Mně taky!" přihlásila se hned Daphne horečně.

A zatímco ti dva měli nějakou slovní výměnu, Justin se jen naprázdno usmíval uzavřený ve své mysli. Ani nevěděl, proč s tímhle dvojitým rande souhlasil, když to Daphne navrhla. Asi nejspíš proto, jak se Scottovi rozzářily oči nadšením. Kdyby to bylo jen na něm, nikdy by na to nepřistoupil. Přišlo mu to kýčovité. Po letech s Brianem a jejich nekonvenčním vztahu, bylo tohle něco, co už dávno nespadalo do Justinových představ o ideálně stráveném večeru. Byla to muka, která neměla konce.

Monday, January 10, 2022

Ring Lover by Janča

Poslední část pro Wrong Taylor... doufám, že jste si čtení užili tak jako já psaní!🤗

VAROVÁNÍ 12+

Justin dorazí domů po tom, co se stalo...


"Tady jsi!" vykřikl Brian z pohovky, když Justin dorazil domů, ale ten ho ignoroval a zamířil rovnou do kuchyně, kde se kolem sebe rozhlížel jako šílenec. "Co to děláš?" zeptal se Brian pobaveně.

"Hledám něco, čím bych tě zavraždil!"

"Oh, bylo to až takhle špatné?"

"No, tak za prvé, nejen, že to viděla moje matka, ale i její klientka... takže gratuluji!"

"Sakra."

"A následně mi prakticky řekla, že jsem velmi šťastný muž a že jsi velkýýý..."

"Oh," Brian se usmál samolibě. "Ale to není zas tak špatné, ne?"

"Možná pro tebe! Ale já jsem ten, kdo s ní musel mluvit o tom podělaném kroužku na tvém péru, Briane!"

Saturday, January 8, 2022

Something BIG happened by Janča

Toto je sequel pro Wrong Taylor... na anglických stránkách jsem na něj dostala nějaké prosby, tak jsem si řekla, že to hodím i sem... a s největší pravděpodobností bude i třetí část - taková dohra toho všeho😉😁

BEZ VAROVÁNÍ

Konverzace mezi Justinem a jeho mámou...


"Ahoj mami... stalo... stalo se něco?" zeptal se Justin skoro, jako kdyby doufal, že jeho matka tu fotku neobdržela.

"No, ano... něco velkého se stalo! Uh, ne velkého... teda, je to docela velké... um, myslím tím..."

"Proboha," Justin si povzdychl a přejel si rukou po obličeji.

"Musím se tě na něco zeptat..."

"Do-dobře, na co?"

"Neposlal mi Brian... uh, já nevím... možná něco... co mělo být jenom pro tvoje oči?"

"No, očividně!" vyhrkl Justin. "Mami, opravdu se za to omlouvám."

"Oh, takže to víš. Díky bohu."

"Ano, vím... vím, že Brian je idiot... má nás oba jako Taylor na svém telefonu a omylem kliknul na tebe... a jak už jsem řekl, je to idiot."

Wednesday, January 5, 2022

Missing You... by Janča

K této povídce se váže takový menší příběh... a možná i tak trochu přiznání, hah. Už dlouho jsem zvažovala, že bych začala psát povídky v anglickém jazyce, které bych následně zveřejňovala na stránkách, odkud beru povídky na překlad, ale furt jsem nějak neměla odvahu, až nakonec asi dva měsíce zpátky jsem si řekla, proč sakra ne a začala jsem nejprve překládat svoje povídky do angličtiny a jednou z nich byla i povídka "Už teď mi chybíš", která tu na blogu má tři díly... avšak, jak to tak bývá, po letech se mi už úplně nelíbilo, jak je napsaná a v podstatě jediné, co jsem přeložila, byl první odstavec a možná ještě pár vět navíc a pak už jsem prostě jela podle sebe a v podstatě jsem tu povídku z 98% přepsala (anglicky)... no a dneska jsem tak seděla a říkala si, že bych ji vlastně mohla hodit zase zpátky do češtiny sem pro Vás... no a tak tady je😁. K povídce momentálně píšu i sequel, který bude mít více dílů a jsem ochotná nakonec přeložit i ten, pokud bude zájem (spokojím se alespoň s třemi, nejlíp však s pěti hodnoceními "hvězdičkami" u této jednorázovky, abych věděla, že o ten sequel fakt stojíte😉) Ale kdo chce a má tu možnost číst v angličtině - zveřejňuji na stránce Midnight Whispers pod přezdívkou Taylor-Kinney.

A teď už přeji, abyste si užili čtení!🖤


VAROVÁNÍ 18+

Brianovi chybí Justin, který je v New Yorku...

Brian dneska v Babylonu nezůstal dlouho. Nebyl vůbec v náladě a dokonce ignoroval všechny ty pohledy mužů, kteří doufali, že je ošuká. Jen jeden měl to potěšení ho alespoň vykouřit, ale to bylo všechno. A ani to nebylo dobré. A tak odešel z Babylonu a zamířil domů. Rozhodně litoval, že si předtím nevzal auto v domnění, že chůze pro něj bude dobrá. Byla to totální kravina. Nebylo to dobrý. Bylo to strašný. Protože jediné, co teď mohl dělat, bylo myslet. Myslet na něj. Každý den bez něho byl pro Briana peklo, ale dnešek byl podělaný očistec. A bylo to i celkem ironické. Protože Justin měl dneska narozeniny a Brian nenáviděl, že je nemůže strávit s ním. I přes to, že vždy říkal, že narozeniny nestojí za oslavování. Ale představa, že je Justin o jeden rok starší, hezčí, víc sexy a on ho nemůže ani obejmout nebo políbit... ho zabíjela.

Cestou domů najednou změnil směr, i přes to, že věděl, že je to nejspíš hodně špatný nápad, ale právě teď ještě nechtěl být doma... a tak skončil v jídelně. Pravděpodobně hledajíc nějakou smysluplnou konverzaci.

Tuesday, January 4, 2022

Wrong Taylor by Janča

Zdravím Vás všechny v Novém roce🥳 a doufám, že se máte fajn! Já docela jo a dneska mě přepadla taková menší psací nálada, bohužel nebyla dostatečně velká na to, abych napsala další díl Maybe it's Too Late (promiňte😔), ale stačila na to, abych napsala tuto krátkou a snad i vtipnou povídečku, která Vás doufám alespoň trošku pobaví!😃


VAROVÁNÍ 12+

Brian klikl na špatného Taylora


"Ahoj, děje se něco?" zeptal se Justin, když zvedl telefon.

"Můj pták se děje..."

"Oh a hádám, že po mně chceš, abych ti říkal nějaké prasečinky, aby ses mohl vyhonit?" řekl Justin hravým tónem.

"Uh, ne tak docela... teda ne, že bych to nechtěl, ale až ti řeknu, co ti říct musím, ztratíš zájem... pravděpodobně navždy."

Monday, December 20, 2021

Maybe It's Time To Say Goodbye...?

Ahoj všichni,

asi začnu tím, že se omluvím za tu dlouhou a možná nečekanou (i když u mě asi zas tak nečekanou ne😬) odmlku... sama jsem ji rozhodně neplánovala, ale nějak se to všechno sešlo a já upřímně blog téměř úplně vypustila z hlavy. A když už jsem si na něj vzpomněla, tak mě představa, že bych měla jít něco napsat, úplně odrazovala.

Zároveň jsem ale i tak trochu měla možnost i popřemýšlet o tom, co s tímhle blogem budu dělat dál a začala jsem si tak nějak pomalu, ale jistě uvědomovat, že to tady takhle nemůžu vést donekonečna... přiznejme si, že je to tady mrtvé už nějakou dobu a já to spíš jen tak udržuju při životě, navíc Vás je tu jen pár a i když jsem vděčná za to, že se pořád najde někdo, kdo ty moje výtvory tady čte, přeci jen není zrovna motivující představa, že budu psát u počítače nějaký dvě možná tři hodiny povídku, kterou si ve finále přečte pět lidí, pokud vůbec... a já vím, že to není ničí vina, holt už není tak snadné od konce blog.cz můj blog dohledat ani ho někde propagovat, abych nějaký čtenáře nalákala, takže to je jednoduše neřešitelná situace😏.

Navíc už se blížím k 10 (no zatím k 9, ale chápete😃) letům, co tento blog vedu a to je něco, co by mě tehdy jako 16 letou, když jsem začínala ani ve snu nenapadlo a jsem na to rozhodně pyšná... jenže zároveň je to velká část mého života a já to nechci zbytečně prodlužovat dál, pokud se na to už jednoduše necítím, což snad chápete.

Rozhodně nechci ale říct, že z minuty na minutu s tímhle blogem končím - sakra, kdo ví, třeba budu za týden mluvit a přemýšlet úplně jinak, třeba mě zítra přepadne psací nálada a pojedu jak drak😃. Ale v mojí hlavě to je momentálně nastavené tak, že rozhodně chci dokončit povídku Maybe it's Too Late - nerada bych odtud odcházela s tím, že jsem Vám nedopřála konec, když mi tu povídku tady čtete už tolik měsíců a zároveň bych rozhodně chtěla tradičně napsat nějakou povídku vánoční, to se ale ještě uvidí, jak se na to budu cítit.

Ale jak říkám, zbytku Maybe it's Too Late se ještě určitě (doufám teda!!) dočkáte a je možný, že přeci jen ještě změním názor, protože co si budeme, tohle moje skoro ukončení blogu tu bylo už několikrát... ale zas to už samo o sobě něco vypovídá a to to že bych možná konečně měla poslechnout to, co cítím a co si myslím... no uvidíme, ale zatím asi spíš počítejte s tím, že se tady s tím během příštího roku asi rozloučím, i když mi to na jednu stranu fakt trhá srdce...💔

Každopádně teď Vás ještě poprosím o nějaké strpení, než tu něco vyjde, jsou Vánoce a já si chci užít pohodu a nic neřešit, ničím se nestresovat, pokud mě psaní přepadne, tak super, ale pokud ne, tak si myslím, že do konce roku tady už určitě nic nepřibyde. Ale pak se rozhodně pokusím vrhnout na Maybe it's Too Late, abychom se někam pohnuli.

Doufám, že jsem Vám moc nezkazila náladu a všem Vám přeji moc a moc krásné Vánoce a hodně štěstí do Nového roku!!!🎅🖤😘


Tuesday, November 23, 2021

I Hate That Damn Halloween! // 2 //

Nebudeme pitvat, že mi to tak trvalo, dobře? Sama se za to stydím😬 Místo toho si užijte druhý a zároveň závěrečný díl této halloweenské povídky... snad se Vám alespoň trošku líbila👻😉 A kdo ví, možná, že se Beth ještě někdy v nějaké povídce objeví🤗


VAROVÁNÍ 18+!


(October 31, Halloween - Pittsburgh)

"Co tím sakra myslíš, že utekla?" Justin se přiřítil do Bethina pokoje.

"To, co říkám! Je pryč! Prostě fuč. Jako podělanej Houdini."

"Není třeba jen v koupelně?"

"Jsem si celkem jistý, že už by se ozvala, kdyby slyšela tu mojí paniku v hlase."

"Přeci by neodešla, aniž by něco řekla."

"Myslíš? Protože bych řekl, že přesně to se právě stalo. Až najdu toho hada, za kterým se vydala, tak..."

"Dýchej, ano? Zatím nepropadejme panice."

"Na to už je trochu pozdě, nemyslíš?"

Brian se otočil na podpatku, skoro doslova, kdyby si dneska oblíkl kompletní kostým, a zamířil dolů, kde popadl klíče od auta a vydal se rovnou k němu.

Monday, November 22, 2021

Safe In Your Arms by Janča

Tady se buďto jednorázovka neobjeví, jak je rok dlouhej anebo se tu s nimi očividně roztrhne pytel😄 A i když vím, že mám "milion" jiných povídek, na který by se měla upínat moje pozornost, tak momentálně prostě tak nějak píšu to, na co mám zrovna chuť a jelikož jsem fakt ráda, že se u mě (chuť) probudila, nechci to promarnit... a jsem si celkem jistá, že je to lepší, než kdyby tu naopak nebylo nic, tak snad neva 😬🖤😁 A s bannerem už ty průpovídky znáte - prostě rychlovka😉


VAROVÁNÍ 18+

Justin hledá u Briana útočiště, zatímco ten zápasí se svými pocity (období první série)...

Brian's POV

Brian sledoval jeden ze svých starých oblíbených filmů s Jamesem Deanem, když se loftem rozeznělo hlasité zaklepání na jeho kovové dveře. Zvažoval, zda otevřít nebo raději předstírat, že tam není, nebyl totiž zrovna v nejlepší náladě na návštěvu, jenže v tom se ozvalo neodbytné, "Vím, že tam jsi! Viděl jsem, že svítíš."

"Kriste," povzdychl si Brian a vydal se neochotně otevřít. Výraz v obličeji měl otrávený stejně, jako vždy, když na druhé straně dveří objevil jeho. "Co tady chceš?"

"Nebyl jsi u Woody's."

"A?" Brian nechápavě nadzdvihl obočí.

"Jdu se ujistit, že jsi v pohodě."

"Jak starostlivé," pronesl svým klasicky ironicko-pobaveně-otráveným tónem. "Jsem naprosto v pohodě. Tak už zase můžeš jít," s tím se Brian chystal zavřít dveře, jenže v polovině cesty je Justin zastavil svou nohou. "Co ještě?" štěkl Brian.

Tuesday, November 16, 2021

Maybe it's Too Late... // 19 //

Tohle mi trvalo trochu dýl, ale za to je to mega dlouhý, tak snad budete spokojení... i když úplně nevím, jak budete spokojení s tím, co jsem si tu vymyslela😬😄


VAROVÁNÍ 18+


(February, 2016 - Pittsburgh, současnost)

Brian's POV

Brian ležel opřený v posteli a v jedné ruce držel cigaretu, zatímco tou druhou svíral prostěradlo. Sledoval své dva dnešní tricky, jak si hrají s jeho erekcí. Oba si dávali opravdu záležet, sáli ho a olizovali jako zmrzlinu. Nezapomínali ani na varlata, která jemně tiskli a dráždili pusou. Jeho pták pulzoval a byl neuvěřitelně citlivý. Zářil rudě. Brian instinktivně hýbal boky a slastí zakláněl hlavu. Byl tak blízko...

A přes to měl pocit, že k orgasmu neměl nikdy dál.

Ať se snažil sebevíc, nedokázal vypnout svojí mysl. Nemohl ze své hlavy vyhnat Justina. Vlastně jen díky myšlenkám na něj a představě toho, že je to právě on, kdo se nachází u jeho nohou, se ztrácel v té rozkoši. Jenže zároveň přesně to mu bránilo se udělat. 

Nechtěl být do konce života odkázaný na to, že si bude při sexu představovat Justina, aby byl schopný si ho užít. A ta frustrace z toho ho vždy před vrcholem zchladila.

Saturday, November 13, 2021

Little Green Eyed Monster Called Jealousy by Janča

Ano, jsem si vědoma, že tohle není ani Maybe it's Too Late a ani pokračování halloweenské povídky, které tu mělo být už dávno... ale já teď měla týden tak nabitý, že prostě nebyl čas ani chuť psát. No a když už se nakonec obojí našlo, nějak se mi prostě nechtělo pouštět do tamtěch dvou povídek, protože s tímhle nápadem jsem si v hlavě pohrávala už pár dnů, takže prostě tady je a já doufám, že se bude líbit a že mi dáte nějakou tu hvězdičku⭐😁 A já se pokusím co nejdřív přijít s pokračováním jedné z povídek...😎 A ano ano, chabý pokus o banner, ale neřešte, účel plní😅


VAROVÁNÍ 15+

Justin probudí v Brianovi známou zelenookou příšeru...

Brian's POV

Brian seděl ve svém autě a přepínal mezi stanicemi, snažíc se najít nějakou vhodnou hudbu pro jeho uši, ale zatím měl pocit, že všechno zní, jako kdyby někdo tahal kočku za ocas.

Měl vztek. Příšerný vztek. Nestávalo se často, že by se jeho prezentace klientům nelíbila, ale tohle byl doslova propadák. Cítil se tam jako školák, jenž neví, která bije a který by se měl vrátit o třídu zpátky. Ve finále sice ani tak nešlo o ten balík peněz, který díky tomu vyletěl z okna, ale především o jeho ego, které po dlouhé době dostalo pořádně na hubu. A to nesnášel ze všeho nejvíc.

A teď tu sedí a sleduje všechny ty studentíky, kteří opouštějí školu před ním, čekajíc na to, až se mezi nimi konečně ukáže ten jeho blonďák. Dělal by teď radši milion jiných věcí, ale místo toho si bude hrát na řidiče slečny Daisy. Neskutečný. Mohl mu říct ne. Měl mu říct ne. Není to přeci jeho povinnost ho vyzvedávat, aby mu ušetřil cestu autobusem.