Po dlouhém týdnu v práci se Brian konečně připravoval na noc venku. Zdálo se to jako věčnost od doby, kdy byl naposledy ve Woody's nebo dokonce v Babylonu. A musel se zasmát nad tou myšlenkou, že ne tak dávno trávil skoro každý večer chlastáním, braním všelijakých drog a šukáním všech. Teď se jeho život v porovnání s tím zdál nudný. Zdál se hetero. Ale nebyl. Nebyl si zcela jistý, kdy přesně se to stalo, ale už neměl tu potřebu dělat všechny ty věci. Jasně, pořád si chtěl zají s přáteli na pivo, kouknout po sexy klucích... ale tím to končilo. Zvlášť teď, když se s Justinem rozhodli být monogamní (něco, co by nevěřil, že se stane, když ho poprvé potkal pod tou lampou... no, upřímně, ani pár měsíců zpátky) a ano, vzít se. Ale Justin byl pro něj zkrátka dost. Vlastně byl víc než to. Brian chtěl jeho. A jenom jeho.
Ačkoliv by lhal, kdyby tvrdil, že to bylo snadné. Protože zatraceně nebylo. Ne ta část monogamie. Ta byla (překvapivě) velmi snadná. Což je něco, co si nikdy nemyslel, že řekne. Ale ta druhá část byla těžká. Ta část sexu. Sex mu šíleně chyběl. Oprava, šíleně mu chyběl sex s Justinem.
Kurva. Justin mu zkrátka chyběl celý.
Poslední týden spolu ani nemluvili. Justin byl zaneprázdněný. On taky. Když jeden z nich zavolal tomu druhému, buď to vůbec nezvedli, protože zkrátka neměli čas anebo ten rozhovor byl opravdu krátký. A bylo to zatraceně frustrující.
Prostě ho chtěl slyšet.
A opravdu chtěl vědět, kdy ho uvidí.
Ale pro teď se rozhodl to nechat všechno být a prostě mít zábavný večer. Možná ta zábava bude jiná, než bývala. Ale to je v pořádku. Věci se mění.
On se změnil.
Ale přesně jak zaparkoval před Woody's, telefon mu začal vibrovat v kapse. Předpokládal, že mu Michael volá, aby zjistil, co mu sakra trvá tak dlouho. Ale jméno na displeji, které ho přimělo usmát se tak široce, rozhodně nepatřilo Michaelovi.
Brian okamžitě stiskl zelené tlačítko.
"Ahoj, Sunshine," řekl něžně.
"Ahoj!" odpověděl Justin tím svým sladkým, nadšeným hlasem.
"Akorát jsem na tebe myslel," přiznal Brian bez jakéhokoliv zaváhání.
"Opravdu?" Justin zněl téměř překvapeně.
Jako kdyby se mu těžce věřilo tomu, že by na něj Brian myslel. A Brian se mu nemohl divit. Po všech těch letech, kdy skrýval své city za maskou a hluboko uvnitř sebe, aby Justin neviděl a nevěděl, jak moc mu na něm záleží, nebylo žádným překvapením, že malá část jeho, která musela bojovat o jakoukoliv Brianovu pozornost, stále potřebovala ujištění, že je opravdu v Brianově mysli.
"Ano."
"Myslíš na mě často?" zeptal se Justin hravě.
Brian se musel zasmát a byla tu jen jedna jediná odpověď, kterou mu mohl dát. "V případě, že si ještě někdy budeš hloupě myslet něco jiného: Není chvíle, kdy bych na tebe nemyslel."
Na chvíli nastalo ticho, Brian předpokládal, že Justin nejspíš vstřebává jeho slova. Zabíjel, aby viděl úsměv, který teď musel mít Justin na rtech.
"Díky bohu. Začínal jsem se bát, že ta neustálá škytavka je něco vážného, ale to na mě jenom myslíš ty."
"Ty jsi opravdu pitomec."
Justin se uchechtl. "Taky na tebe myslím. Neustále."
"No, sice nemám škytavku, ale asi ti budu muset věřit."
"Prosím," zašeptal. "Každopádně promiň, že jsem ti včera nezavolal zpátky... byl to šílený den. No, celý týden byl šílený. Měl jsem nějaké schůzky... po mojí poslední show lidi opravdu chtějí moje obrazy. Takže se zdá, že se v příštích několika týdnech zblázním. Ale ty peníze za to rozhodně stojí," zasmál se.
"Co, wow, to je úžasné, Justine. Jsem na tebe tak pyšný."
A opravdu byl, o tom nebyl pochyb. Justin si zasloužil veškerou pozornost, protože byl skvělý a vážně talentovaný. Ale malá, no vlastně velká část Briana opravdu doufala, že mu volá, aby mu řekl, že brzy přijede na návštěvu... ale to se teď nejspíš nestane. Rozhodně ne v příštích několika týdnech.
Ale Justin tohle potřeboval. Potřeboval vědět, jak dobrý opravdu je a že lidé touží po tom mít jeho umění na jejich zdech. A Brian věděl, jak šťastný musel být. Takže pokud na něj musel počkat o trochu déle, bylo to v pořádku. Těžké, ale v pořádku.
"Děkuju! Ale dost o mně... jak se máš? Bože, tak moc mi chybíš."
"Jo, ty mně taky, Sunshine," Brian na chvíli utichl, jak nechal smutek ve svém srdci na chvíli převzít kontrolu. "A akorát sedím v autě před Woody's."
"Oh, sakra, měl jsi mi to říct. Nechci tě zdržovat. Můžu ti zavolat zítra."
"Nesnažíš se mě zbavit, že ne?"
"Je to tak očividné?" popíchl ho.
"Au."
Justin se zasmál, ale následně jeho hlas zvážněl. "Nikdy. Jen chci, aby sis užil večer."
Brian si odfrkl. "Jo, umím si živě představit ten zábavný večer, co mě čeká s těmi třemi šašky. Unudím se k smrti."
"Jsem si jistý, že to nebudu tak hrozné," Justin utichl. "Ale pokud chceš nějakou zábavu, tak... chci, abys věděl, že je to v pořádku... že rozumím..."
"Co to říkáš?" Brian byl upřímně zmatený.
"Říkám jen to, že už je to docela dlouhá doba od tvé návštěvy a že pokud chceš... pokud potřebuješ, tak můžeš... však víš..."
"Dáváš mi svolení někoho ošukat?" zeptal se pomalu.
"Um, no, jo."
"Sunshine, začínám si myslet, že nevíš, jak monogamie vlastně funguje," zavtipkoval.
"Briane, myslím to vážně. Je to už skoro měsíc, co jsme to dělali naposledy a jsem si celkem jistý, že tvoje pravá ruka už musí pěkně bolet."
"Pořád mám tu levou. A nezapomeň na ten žhavý telefonát, co jsme měli minulý týden..."
"Jenom nechci, abys mě nenáviděl. Už jsi mi dal požehnání zůstat tady a vím, jak těžké to pro tebe musí být. Takže nemusíš být kvůli mně i sexuálně frustrovaný."
"Když jsem řekl, že chci být jen s tebou, myslel jsem to vážně."
"Vím, že ano. Já to taky myslel vážně. Pořád myslím. Ale no tak, neříkej mi, že můžeš být bez sexu takhle dlouho."
"Proč ne? Ty můžeš. Tak proč bych nemohl já?" Brian se na chvíli odmlčel. "Ledaže bys to byl ty, kdo má problém být bez toho... což je pro tebe opravdu špatné, protože ti nedávám svoje zatracené svolení ošukat někoho jiného."
"Jsi tomu opravdu oddaný, co?"
"Jsem oddaný tobě, Sunshine, zvykej si," řekl srandovně, přesto zcela vážně.
"Nikdy mě nepřestanete udivovat, Pane Kinney."
Brian se široce usmál. Někdy sám sebe ani nemohl poznat... ale opravdu se mu líbila tahle nově objevená stránka sebe sama, která se nebála říkat tyhle věci.
"Ježiši Kriste!" Brian vykřikl zničehonic a pomalu vyskočil do vzduchu, když někdo hlasitě zaklepal na jeho okýnko.
"Co se děje?" zeptal se Justin ihned.
"Michael podělaný Novotny. Dej mi chvíli," Brian stáhl okénko. "Jsi cvok? Způsobil jsi mi infarkt."
"Oh, nebuď drama královna. Plánuješ v tomhle autě sedět celou noc nebo ve skutečnosti půjdeš dovnitř?"
"Jestli sis nevšiml, tak telefonuju."
"Oh, kdo to je? Ne, nech mě hádat... blonďák, modré oči, pěknej zadek..."
"Už jsi kurva ožralej?" Brian se na něj utrhl a mohl slyšet, jak se Justin směje.
"Dej mi ten telefon," Michael ho vyrval Brianovi z ruky. "Ahoj, Justine!"
"Oh, Michaele, ahoj!"
"Musíš brzo přijet na návštěvu. Jako vážně. Ten chlap je na tom bez tebe děsně."
"Dobře, to stačí," Brian si vzal telefon zpátky.
"Hej, ještě jsem neskončil!" protestoval Michael.
"Ale ano skončil. Teď mi dej minutu a jdi dovnitř."
"Fajn. Ale pospěš si. Chci ti nakopat zadek v kulečníku."
"To se nestane," Brian na něj dětinsky vyplázl jazyk a počkal, dokud Michael nezmizel. "Za to se omlouvám, Sunshine. Michael je... no, Michael."
"To je v pohodě. Bylo fajn ho slyšet. I když to bylo jenom na deset vteřin. Ale je dobré vědět, že si myslí, že mám pěknej zadek," zasmál se.
"Jo, o tom si s ním budu muset promluvit."
"To bych opravdu rád slyšel," uchechtl se. "Každopádně, měl bys opravdu jít. A užij si to. Jo a svoje svolení beru zpátky. Nemáš dovoleno šukat nikoho jiného."
"To rád slyším. Nechám si to pro tebe."
"Nemůžu se dočkat," Justin zašeptal hravě. "Měj se."
"Měj se."
----
Byla to noc jako každá jiná. Hráli kulečník (Brian samozřejmě vyhrával), pili pivo (no Emmett měl nějaký divný růžový ovocný drink), probírali práci, sexy chlapy a jejich životy obecně. Jen jedna věc byla tentokrát jinak. Muži nabalovali Briana jako obvykle, ale Brian je odmítal jednoho za druhým. A ani se nezdálo, že by to pro něj bylo nějak těžké. Což bylo přinejmenším zvláštní a kluci si toho všimli, po celou dobu si vyměňujíc zvědavé a pobavené výrazy.
Brian skoro vypadal otráveně, když k němu přišel další frajer.
"Jsi šíleně sexy. Jen z pohledu na tebe mi tvrdne. Chceš jít někam do soukromí?"
Byl to jeho typ. Normálně by z něj vyšukal duši a jen z myšlenky na to by mu škubalo péro v kalhotách. Ale teď už ne. Už to pro něj nebylo vzrušující. Protože každý chlap má díru, do které může strčit svého ptáka... ale jen Justin má jeho srdce.
"No, díky za nabídku. Ale právě teď jsem docela zaneprázdněný, promiň."
"Škoda. Pokud bys změnil názor, tady je moje číslo," s tím mu strčil kousek papírku do zadní kapsy a lehce mu stiskl zadek. Brian pouze nadzvedl obočí a jeho výraz skoro říkal: 'udělej to ještě jednou a zlomím ti tu podělanou ruku'. Ale ten chlap byl Brianem až moc okouzlený, aby si toho všiml, následně na něj mrkl a odešel.
Ale Michael, Ted a Emmett nemohli skrýt svoje překvapené obličeje.
"Proč se na mě kurva díváte takhle?" Brian se na ně utrhl.
"To je jen že... um, cítíš se dobře?" zeptal se Michael, upřímně znepokojený.
"Proč bych se necítil?"
"No, právě jsi odmítl sex... a ne jenom jednou... takže máme trochu starosti. Je všechno v pořádku?"
Brian se zasmál a protočil oči. "Ne, že by vám do toho něco bylo, ale s Justinem jsme se rozhodli přestat šukat jiný lidi."
Ted vyprskl svůj drink, Emmett pouze nevěřícně otevřel svoji pusu tak široce, že se zdálo, že se chystá vykouřit obří péro a Michael měl opravdu problém najít slova.
"Um... co? To myslíš vážně? Teda... jak... pr-proč?"
Brian byl zcela pobaven jejich reakcemi. Nemohl se dočkat, až řekne Justinovi, jak se tvářili.
"Neukousni si jazyk, Mikey."
"Jsem jenom v šoku."
"Jo, všiml jsem si," zasmál se.
"Já jen, wow! Jak tě sakra dokázal přesvědčit?"
"Nemusel mě přesvědčovat. Chtěl jsem to."
"Ty? Brian Kinney - šukám všechno, co se pohne? Ty, ze všech lidí, který pohrdáš slovem monogamie, protože si myslíš, že to je jen něco, co dělají heteráči, jsi to chtěl? Nenávidíš heteráče!"
"Jo, nenávidím," potvrdil. "Ale lidi se mění. Já se změnil."
"Já vím! Ale tohle? Já jen chci, aby sis byl jistý, že to děláš, protože chceš a ne pro..."
"Pro Justina?" Brian zvedl obočí.
"No, ano. Protože když jsi naposledy chtěl pro něj změnit to, kým jsi, bylo to před svatbou a byl to jeden z důvodů, proč jste ji nakonec zrušili."
"Věř mi, Michaele, tentokrát dělám přesně to, co dělat chci. Skončil jsem se šukáním s bezejmennými tricky, protože všechno, co potřebuju, mám v Justinovi. A když už jsi to vytáhl... budeme se brát," Brian se zazubil.
"Myslím, že budu mít infarkt," zamumlal Ted.
"Jenom dýchej, zlato," zašeptal mu Emmett.
"CO?" vyhrkl Michael. "Jak? Teda, kdy? Kdy se to stalo?"
"Skoro před měsícem. Když jsem za ním byl v New Yorku."
"Měsíc? Víš to už měsíc a nic jsi neřekl?"
"Říkám to teď."
"Jsem tvůj nejlepší přítel! Měl jsi mi říct, že ho plánuješ znovu požádat."
"No, vlastně, byl to Justin, kdo požádal mě."
"Jo, rozhodně mám infarkt," Ted se sesunul na stoličku.
"Dojdu nám objednat něco silnějšího," Emmett zamířil k baru.
"A teď už bys mohl přestat být zatracená drama princezna a mít za mě radost, Michaele?"
"Mám za tebe radost! Já jen, že... kéž by mi to řekl dřív. To je všechno."
"No, potřebuju, abys mi šel za svědka, takže... vše odpuštěno?"
Michaelův naštvaný obličej začal pomalu mizet. "Vážně?"
"Samozřejmě, Mikey. Ale pokud nechceš, možná Ted s radostí zaujme tvoje místo."
"Já chci!"
"Dobře," Brian se usmál a objal ho.
"Čtyři panáky vodky, připravte se, pánové," Emmett se vrátil s úsměvem a rozdal jim je.
"Brian Kinney se žení, kdo by to byl řekl," Ted se na něj pyšně usmál. "Přeju vám jen to nejlepší."
"Díky, Theodore."
"Mám z vás dvou takovou radost," Emmettovi se oči zalily slzami. "Pomůžu vám naplánovat tu nejlepší svatbu vůbec. Se zlatými gardéniemi, co Justin tak chtěl. A samozřejmě rozlučku se svobodou, už mám tolik nápadů!" nadšeně zatleskal rukama.
"Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout," řekl pobaveně Brian.
"No, zbývá říct už jedinou věc: Gratuluji!" Michael nadzvedl svého panáka.
Brian, Emmett a Ted udělali to samé a následně je vypili na ex.
"Moje matka se zblázní," Michael se zasmál.
"Oh, ne. Nemůžeš jít to říct," Brian ihned protestoval.
"Co? Proč?"
"Protože Justinova máma to ještě neví a chceme jí to a Debbie říct spolu osobně. No, plán byl říct to nejdřív jim, ale na to je teď už trochu pozdě. Ale pokud to zjistí Debbie, tak to zjistí i Jennifer. A to se nesmí stát."
Ted vyprskl smíchy. "S tím přeju hodně štěstí."
"Jo, nerad ti to říkám, ale Michaelova velká pusa a Debbiina schopnost poznat, když jí někdo něco neříká, nepůjde moc dobře s tvým plánem," Emmett se uchechtl.
Michael si odfrkl. "Prosím vás. Zvládnu to," všichni tři se na něj podívali se zvednutým obočím. "Zvládnu!" stejně jako se snažil přesvědčit je, se snažil přesvědčit i sebe.
"Jsi totálně v háji," Emmett se otočil k Brianovi.
Brian si těžce povzdychl. "Snaž se, Michaele. Protože jestli to Matka Taylorová zjistí, než jí to Justin řekne, jsem mrtvý muž a ty pak taky."
Michael se nervózně usmál, ale přikývl.
"Teď pojďme do Babylonu. Chci tancovat," zavelel Brian nadšeně.
----
Brian se doklopýtal domů kolem třetí ráno. Někam odkopl boty a pomalu se začal svlékat na cestě do ložnice, ztrácejíc za sebou svoje oblečení. Zapáchal chlastem, cigaretami a potem. Ale byl až moc opilý a moc unavený, aby se šel osprchovat. Takže si udělal mentální poznámku, že si zítra převlékne postel a zalezl si pod přikrývku. Podíval se na strop, místnost se mu trochu točila.
Dlouhý povzdech opustil jeho rty, jak si najednou přál, aby byl Justin hned vedle něj. Loft byl tak tichý. Nenáviděl to. Chybělo mu Justinovo chrápání. Chybělo mu, jak se k němu Justin v noci tiskl, aby se zahřál. Dokonce mu chybělo, jak málo místa měl, protože Justin nedokázal zůstat na své straně postele.
Teď nenáviděl, kolik místa má.
Ale co nenáviděl ze všechno nejvíc, byla rána. Těch pár vteřin hned po probuzení, kdy zapomněl, že Justin je v New Yorku. Každé ráno natáhl ruku a hledal jeho tělo... a až když ucítil studené prostěradlo mu to došlo. A bylo to bolestivé. Každé zatracené ráno.
Věděl, že Justin je tam, kde potřebuje a dělá to, co miluje... ale jednou za čas si Brian sobecky přál, aby se rozhodl vrátit zpátky. Aby si vybral jeho místo New Yorku. Nikdy mu to neřekne... ale tohle byla pravda.
Prostě si jen přál vidět jeho obličej každé ráno po zbytek jejich životů.
Ale i tak byl šťastný. Šťastný, že ho má ve svém životě. Šťastný, že s ním byl zasnoubený.
A potřeboval, aby to Justin věděl.
A tak našel svůj telefon a vytočil Justinovo číslo.
"Jo?" zeptal se Justin rozespale. "Briane, kolik je hodin?"
"Promiň, já jen... chci, abys věděl, že jsem opravdu šťastný... a že tě miluju."
"Briane, je všechno v pořádku?"
"Jo, Sunshine, všechno je v pořádku. Teď jdi zase spát."
"Počkej..."
"Ano?"
"Taky tě miluju."
Brian se usmál a zavřel oči. "Vím, že ano. Dobrou noc."
"Dobrou, Briane," zašeptal Justin.
No comments:
Post a Comment