Nový díl. - 18+
BRIAN
Že já pitomec mu vždycky na všechno přistoupím, i když vím, co to bude mít za následky, stejně jako tentokrát. Bylo mi naprosto jasné, že jakmile Maggie uvidí tak neuslyším nic jiného, než že si jí vezmeme, že je prostě kouzelná a že já jí musím stoprocentně milovat, takže proč bychom si jí nemohli adoptovat, že? Z jednoho prostého důvodu - protože to prostě nechci! Ačkoliv se můj pohled na psy změnil nebo alespoň na Maggie tak to nemění nic na tom, že si nedokážu představit sebe samého nad kupou hoven a miskou granulí a navíc by to se mnou ani neměla jednoduché, vždyť psy všeobecně touží po jednom a to je, aby je někdo miloval a jak mi každý připomíná tak jsem přece schopný milovat jen sám sebe! Anebo už si tohle všechno opravdu jen nalhávám, protože se mi ten pes opravdu dostal pod kůži?
J: "Tak mi teď do očí řekni, že ti na ní nezáleží, že tě nezajímá, jestli bude v pořádku a že ti je jedno, že do konce svého života bude zavřená v útulku v kleci a bude smutná."
To mi řekněte, co byste mu na tohle odpověděli? Protože já jsem popravdě nemohlo vymyslet nic kloudného nebo alespoň nebrianovského a to jsem jindy ukecaný dost a vím co odvětit tak aby to vyznělo dvěma způsoby, jenže tentokrát to muselo vyznít jen jedním a to buď že mi ten pes je naprosto ukradený což si přiznejme, že všichni víme, že bych lhal anebo že mi na ní záleží a nechci, aby se trápila a to by vedlo přesně k tomu, co nechci nebo si alespoň myslím, že to nechci. Sakra takhle zmatenej jsem nikdy v životě nebyl!
B: "Nechceš si dát sprchu? Já bych si dal."...No ovšem, celý já!
J: "To myslíš vážně?"
B: "Je něco divného na tom se chtít vysprchovat?"
J: "Ty jsi vážně blbec, Briane, proč si prostě nepřiznáš, že ti na ní záleží?"
B: "Protože nemůžu jasný?!"
J: "Není to zločin."
B: "Mně je jedno co to je a není, prostě si jí nevezmeme!"
J: "Abys toho pak mohl litovat?"
B: "Tohle opravdu nemá cenu, to si tak pitomej? Nebo co na tom nechápeš?"
J: "Jedinej pitomec seš tady ty."
B: "Víš co? Já jdu na vzduch a ty si dělej, co chceš."
J: "Fajn!"
Tak tohle se mi ani trochu nepovedlo nejen, že jsem se zachoval jako naprostý kretén a Justina tím naštval, ale taky jsem jak nějaký srab vzal nohy na ramena, jen abych nemusel obhajovat to, proč jí nechci, ačkoliv jí nejspíš chci stejně jako on, ale je mnohem snazší si to jen uvědomit než to vyslovit a ještě k tomu před Justinem.
Ale opravdu nevím, čím jsem si polepšil když jsem opustil loft, protože opravdu nejsem ten typ, co se hodiny prochází sem a tam anebo sedí v autě a čumí do blba... Nevím, jak se mi to pokaždé povede, ale vždycky skončím v jídelně stejně jako teď a to jsem sem ani neměl namířeno a už stojím před ní...
Debbie: "No ne ty se taky ukážeš."
B: "Už se mi po tobě zastesklo."
Debbie: "To se vsadím, tak co to bude?"
B: "Nějakou specialitu a kafe."
Debbie: "Máš to mít."
Nevím zda Debbie opustily její schopností odhadnout situaci a pokaždé ze mě vyčíst, že se něco děje, protože se mi zdálo, že nemá ani páru o tom, že se mezi mnou a Justinem něco stalo a popravdě místo toho aby mi to udělalo radost, mě to spíš znervózňovalo, přece jen ona mi vždycky dokáže poradit co a jak.
Debbie: "Tady to máš."
B: "Díky."
Debbie: "Takže je neděle odpoledne v tom případě tě Kinnetic nepotřebuje a ty si stejně radši tady než doma s Justinem - takže co se stalo?"
Beru tu hlubokou myšlenku o tom, že neví, že se něco děje zpátky, ona jen čekala na správnou chvíli, že já se vůbec ještě divím.
B: "Ještě jsem nečetl noviny, takže nevím, zda se ve světě něco stalo."
Debbie: "Miluju tvůj smysl pro ironii, ale mohl bys alespoň jednou mluvit narovinu?"
B: "Fajn - nechceš psa?"
Debbie: "Co?"...Vyhrkla.
B: "Nenuť mě to opakovat."
Debbie: "Jak nenuť mě to opakovat? Ráda bych slyšela vysvětlení."
B: "Zkráceně - zhruba před deseti dny jsem srazil psa, odvezl ho k veterináři, zaplatil léčbu a doteď ho chodím navštěvovat no a když to zjistil Justin tak chtěl, abych ho vzal s sebou což jsem taky udělal a hádej, co chce?"
Debbie: "Vzít si ho?"
B: "Vlastně jí jmenuje se Maggie a ano přesně to chce."
Debbie: "A v čem je problém?"
B: "Prosím?"
Debbie: "Já osobně na tom nevidím nic špatného."
B: "Máš pravdu vždyť to zahrnuje jen venčení, uklízení bobků, krmení a plno chlupů na mým italským nábytku."
Debbie: "A lásku že? To ty si přece nemůžeš dovolit."
Nevím proč se to ve mně tak vaří, když jsem věděl přesně co mi Debbie řekne, až jí povím o mé situaci a i tak jsem to udělal a ona mi jako obvykle vmetla pravdu do tváře - jak neočekávatelné že?
B: "Já psy nesnáším!"
Debbie: "Jo a proto si jí zaplatil léčbu a chodíš jí navštěvovat?"
B: "Mají tam klidný prostředí."
Debbie: "Briane, přestaň sám sobě lhát, když oba víme, že ti na ní záleží i přesto jak se to snažíš zapřít, vlastně víš, co mi to připomíná?"
B: "Povídej."
Debbie: "Justina - nechtěl sis připustit, že ho miluješ a že ti na něm záleží, nechtěl si ho mít ve svém bytě a podívejme se, jak to dopadlo. Tak už si to konečně uvědom, Briane, není nic špatného na tom ukázat city."
Nejspíš jsem právě teď měl odpovědět podle svého zvyku a poslat jí s tímhle do háje anebo jsem se alespoň měl tvářit jako naprostý kretén, kterého nezajímá, co mi právě řekla a že si budu stát za svým děj se co děj, jenže místo toho jsem na té židli seděl jak přilepený s výrazem, který by odpovídal zaraženým prdům - ta ženská už mě zase dostala.
Z jídelny jsem odcházel s pocitem, že bych se alespoň jednou měl zachovat správně a dát najevo, že mi na někom záleží, i když to je jen koule chlupů - omyl, je to ten nejúžasnější pes na světě a zaslouží si být milována i kdybych kvůli tomu měl porušit svoje pravidla. A proč vlastně ne? S Justinem jsem je porušil nesčetněkrát a nikdy jsem toho nelitoval.
Když jsem dorazil domu tak jsem Justina zahlédl na pohovce, jak něco kreslí, měl sluchátka v uších, takže samozřejmě nezaregistroval, že jsem tady, ale i tak jsem k němu šel opravdu potichu a když jsem stál nad ním tak jsem zahlédl cože to kreslí - byla to Maggie a vypadalo to opravdu nádherně, v tu chvíli jsem si pomyslel, že on je opravdu to nejlepší co mě v životě potkalo a že pokud si vezmeme Maggie tak kousek něho bude v ní. Neodolal jsem a sehnul se k němu abych ho mohl políbit na tvář...
J: "Konečně doma,"...Sundal si sluchátka.
B: "Vidím, že si měl napilno."
J: "No řekl jsem si, že si jí alespoň namaluju, když už jí nemůžu mít naživo."
B: "Vypadá to úžasně."
J: "Děkuju a kde si byl?"
B: "V jídelně."
J: "Aha, tak to si asi zase měl přednášku od Debb ne?"
B: "Ani tentokrát jsem se jí nevyhnul."
J: "A byla stejně k ničemu jako všechny ostatní?"
Bohužel mu nemůžu zazlívat, že se chová takhle, momentálně si to zasloužím.
B: "Sunshine,"...Přisedl jsem k němu.
J: "Ano?"
B: "Víš, že se z tebe jednou zblázním?"
J: "Ty ze mě?"
B: "Jo, kvůli tobě dělám věci, které překračující hranice normality."
J: "Jako například?"
B: "Rozhodl jsem se, že to zkusíme."
J: "Co zkusíme?"...Tázal se ačkoliv věděl co mám na mysli - ten kluk je opravdu anděl s ďáblem v těle.
B: "Vezmeme si jí."
J: "Koho?"
B: "Maggie, vezmeme si jí."
Věděl jsem, že mu to udělá radost, ale nepředpokládal jsem, že až takovouhle. Justin se mi okamžitě vrhl do náruče a pevně mě objal a já jeho též. Poté jsme se pustili ale jen proto, abychom mohli spojit naše rty. Líbali jsme se tak něžně až jsme se téměř vznášeli a já mu mezitím rozepnul kalhoty a rukou zajel pod jeho trenky. Třel jsem ho pomalejším tempem a Justin se celý chvěl, až jsem měl pocit, že z té pohovky za chvíli spadne, atak jsem ho pevně chytil kolem pasu. Následně jsem ho položil na záda, sundal mu triko a kalhoty i s trenkami stejně tak sebe jsem odstrojil a poté jsem si na něho lehl, abych mohl cítit každičký kousek jeho kůže na té své. Líbali jsme se a hladili jak nějací zamilovaní milenci, ale to my vlastně jsme, ačkoliv já se tomu snažím bránit, ale dost neúspěšně.
J: "Chci tě,"...Zavzdychal.
B: "Taky tě chci,"...Políbil jsem ho.
Ze stolku jsem si vzal kondom a nechal jsem Justina mi ho nasadit, poté jsem mu roztáhl nohy, které si následně obmotal kolem mého pasu a začal jsem do něho pronikat tak aby ho to ani trochu nebolelo. Počkal jsem chvíli, než si zvykne a začal jsem přirážet, ale opravdu pomalu, chtěl jsem, aby to trvalo na věky, a Justina jsem mezitím líbal všude, kde jsem mohl a nakonec jsme oba dosáhli orgasmu!
No comments:
Post a Comment