Pouto(6)

Poslední díl.

JUSTIN

Včera jsem byl přesvědčený o tom, že je Brian plně rozhodnutý si Maggie nevzít a že se bude tvářit jako naprostý ignorant, kterého nic nezajímá. Ale když se vrátil z jídelny nebo lépe řečeno od Debbie tak byl jak vyměněný a nakonec se ukázalo, že se rozhodl, že to zkusíme, že se o ni postaráme. Nejprve jsem myslel, že mě jen šálí sluch anebo že Brian není tak úplně při smyslech, jenže pak jsem pochopil, že on to myslí smrtelně vážně a za to jsem mu mohl poděkovat jedině sexem, ze které vzešlo úžasné pomalé milování, během kterého jsem se cítil jako kluk štěstěny!

---

Dokonce jsme se dohodli, že tam zajdeme dneska, jakmile přijde Brian z Kinneticu abychom si jí mohli "zarezervovat" přece jen bych nechtěl, aby nás někdo předběhl, a věřím, že ani Brianovi by se to nezamlouvalo, vím, že jí opravdu chce, ačkoliv se tomu zprvu bránil!

Je teprve ráno a já jsem příšerně nedočkavý, chci už si být stoprocentně jistý, že Maggie patří nám, ale na to si budu muset ještě pár hodin počkat a do té doby se budu muset zabavit a vidím to tak, že nejlíp to půjde v jídelně...

J: "Ahoj Debb."

Debbie: "Neříkej, že už i ty."

J: "Co?"

Debbie: "Sis přišel vylévat srdce? Včera tu byl Brian."

J: "Ne nic takového, spíš jsem ti přišel poděkovat."

Debbie: "Za co?"

J: "Nevím, jak si to dokázala, ale Brian souhlasil, abychom si Maggie vzali."

Debbie: "Asi jsem mu jen něco připomněla a vysvětlila."

J: "A co?"

Debbie: "To je tajemství, ale jsem za vás oba moc ráda, i když přiznejme si, nedokážu si Briana představit, jak sbírá bobky."

J: "Ani já ne,"...Začal jsem se smát.

Debbie: "Ale myslím, že to bude úžasné."

J: "S tím souhlasím."

Debbie: "A teď - vím, že máš volno, ale nechceš se zapojit do roznášení?"

J: "Stejně nemám co na práci, takže klidně."

Debbie: "Tak se do toho pusť."

J: "Rozkaz."

Strávníci si museli myslet, že jsem nějaký blázen na drogách, protože pokaždé tedy neustále když jsem pomyslel na Maggie s Brianem tak jsem se musel připitoměle usmívat - Brian jak venčí Maggie, Brian jak jí krmí, Brian jak jí drbe, Brian jak s ní usne na pohovce - prostě jsem si představoval všechno, co se dalo, a nemohl jsem uvěřit, že se to brzo stane skutečností.

Když už jsem si byl stoprocentně jistý, že Brian už bude co nevidět doma tak jsem se tam taky vydal a byl jsem jak na trní, připadal jsem si jako malý kluk co se těší na nový výtisk komiksu a jakmile se otevřely dveře tak jsem se div nepřerazil, když jsem snažil co nejrychleji Briana přivítat...

J: "Ahoj,"...Přepadl jsem ho u dveří.

B: "Ty si tady seděl ne?"...Políbil mě.

J: "Téměř."

B: "Co ta nedočkavost?"

J: "Ty víš moc dobře."

B: "Chápu,"...Začal si rozepínat košili."

J: "Jak je možný, že to vždycky pochopíš jinak?"

B: "Protože 24 hodin sedm dní v týdnu myslím jenom na jedno,"...Olízl si rty a políbil mě.

J: "Potom,"...Snažil jsem se ho zastavit.

B: "Teď,"...Pokračoval.

J: "Prosím,"...Odtrhl jsem se.

B: "Já se z tebe zblázním."

J: "Já vím."

B: "Můžu si dát alespoň sprchu než se můj loft promění na zoo?"

J: "Teprve si jí jdeme zarezervovat a ano můžeš."

B: "Přidáš se?"

J: "Kdybych se přidal tak bychom tam byli hodinu a my spěcháme, takže si to necháme na potom."

B: "Já si to vyberu,"...Mrknul na mě a zamířil do sprchy.

Myslel jsem si, že Brian v té sprše bude minimálně aspoň půl hodiny, jen aby to oddálil i přesto, že je očividné, že se taky těší, ale místo toho vylezl opravdu za chvíli, aby mě už dál nenapínal, takže jsme konečně mohli vyrazit a ujistit se, že Maggie bude už jen naše.

BRIAN

Když jsem se ráno probudil tak jsem nemohl uvěřit, že jsem s tím opravdu souhlasil, měl jsem pocit jako by se mi to jen zdálo anebo, že jsem si to jen vyfantazíroval. I v Kinneticu jsem si nebyl úplně jistý tím, že to co chci udělat je správné, vždyť já se neumím postarat ani sám o sebe, vždyť na hlad už bych dávno umřel nemít Justina a Debb a stejný je to s úklidem u mě doma, kdyby se tam pravidelně neuklízelo tak by mě za pár týdnů nalezli mrtvého pod hromadou sraček a teď se mám jako starat o psa? Ale ve výsledku pokud se mám naučit o někoho starat proč nezačít rovnou s Maggie obzvlášť když jí tím zachráním před zbytkem života v útulku a Justinovi tím udělám radost a vlastně i sobě.

Jakmile jsem otevřel dveře loftu tak jsem myslel, že se Justin zbláznil, jak byl nedočkavý, myslel jsem, že mi ani tu sprchu nedovolí, ale nakonec jsem si jí vybojoval, ale strávil jsem v ní nezvykle krátkou dobu, jen abych Justina dál nenervoval, a pak jsme se konečně mohli vydat pro našeho psa - ta myšlenka mě nepopsatelně děsí a zároveň těší!

J: "Nemůžu uvěřit, že se to vážně děje."

B: "Ještě pořád to můžu otočit,"...Škádlil jsem ho.

J: "Ne!"...Šťouchnul mě do žeber.

B: "Opravdu nevěřím, že jsem se k tomu nechal přemluvit."

J: "Ale no tak, určitě se těšíš."

B: "Na bobky?"

J: "Na tu úžasnou psí lásku, kterou ti věnuje."

B: "Spíš hlavně dávej pozor na to, aby mi nezničila nábytek."

J: "Neboj se."

B: "Jinak budeš pykat."

J: "Už se nemůžu dočkat."

Justin se tvářil jako naprosté sluníčko, a čím víc jsme se blížili, tím víc jsem se taky nemohl dočkat, začínal jsem si totiž uvědomovat, že to je skutečnost a že to opravdu chci. Ta holka si prostě zaslouží být milována a já jsem připravený jí to poskytnout.

Když jsme dorazili na místo tak jsem se cítil jako blázen, ale byl jsem odhodlaný víc než no vlastně víc než nikdy, něco takového se mi ještě nikdy v životě nestalo a právě teď se to děje a to je něco nepředstavitelného.

Myslel jsem, že můj život se během chvíle změní, ale to jsem se šeredně spletl... Nebo ne tak úplně, on se vlastně změní jen ne tím dobrým směrem...

B: "Dobrý den,"...Pozdravil jsem slečnu na recepci.

J: "Dobrý den,"...Přidal se.

B: "Jsme opravdoví blázni nebo spíš tenhle vedle mě, ale rozhodli jsme se, že si chceme osvojit jednu fenku."

"Maggie předpokládám?"

B: "Ano přesně tu, takže kde to máme podepsat nebo co máme vyplnit?"

"Je mi líto, ale Maggie ráno umřela."

Měl jsem pocit, jako kdyby mi právě někdo vytrhl srdce anebo že kus mě zemřel s Maggie, ale ani tak jsem si nemohl připustit, že to co jsem právě slyšel, je pravda.

B: "Umřela?"

"Ano měla zástavu srdce, byla už prostě stará, ale nebýt vás zemřela by už, když jste jí sem přivezl."

J: "Briane, je mi to líto,"...Chytil mě za ruku.

B: "Byl to jen pes, tak přestaňme smutnit a jdeme."

Už jsem nic neříkal, protože bych ničemu nepomohl a radši jsem šel pryč, Justin byl hned v závěsu za mnou a radši taky nevydal ani hlásku. Celou cestu autem jsme oba mlčeli a hleděli nepřítomně z okna, když jsem se na něho občas koutkem oka podíval tak jsem viděl, že má skleněné oči, ale ze všech sil se ty slzy snažil zadržet a popravdě ani já k tomu neměl daleko, ale já jsem přece ten bezcitný, takže nebudu ronit slzy pro psa.

Když jsme dorazili domu tak se Justin vzdálil do koupelny a já zůstal stát v kuchyni opřený o linku, nemohl jsem prostě uvěřit tomu, že je Maggie mrtvá, měl jsem pocit, jako kdyby se mi tam nahoře někdo mstil za to jaký jsem.

J: "Jsi v pořádku?"...Zeptal se když ke mně přišel.

B: "Úplně."

J: "Určitě je jí teď líp."

B: "Asi jo,"...Odpovídal jsem bez zájmu.

J: "Půjdu si lehnout, pokud ti to nevadí."

B: "Nevím, proč by mělo, nejsem malé dítě, byl to jen pes."

J: "Já vím, ale záleželo ti na ní."

B: "Hm."

J: "Dobrou,"...Políbil mě.

Tak moc jsem se snažil sám sebe přesvědčit o tom, že mě to nijak nezasáhlo a že mě to netrápí, ale ve skutečnosti mě to naprosto zlomilo. Zamířil jsem si sednout na pohovku, a jakmile jsem se posadil tak jsem na stolku zahlédl tu kresbu s Maggie. Vzal jsem si jí do ruky a chvíli na ní koukal, zdálo se mi, jako kdyby byla skutečná, ale byl to pouze obraz, na který po chvilce dopadla moje slza, aniž bych si uvědomil, že mi tečou po tváři. Nikdy v životě jsem psa neměl a ani nevím, odkud ta nenávist ke psům přišla, ale teď jsem připravený jim dát šanci, protože Maggie mě přesvědčila o tom, že pes nepředstavuje jen starosti, ale i radost!

Pouto(5)

Nový díl. - 18+

BRIAN

Že já pitomec mu vždycky na všechno přistoupím, i když vím, co to bude mít za následky, stejně jako tentokrát. Bylo mi naprosto jasné, že jakmile Maggie uvidí tak neuslyším nic jiného, než že si jí vezmeme, že je prostě kouzelná a že já jí musím stoprocentně milovat, takže proč bychom si jí nemohli adoptovat, že? Z jednoho prostého důvodu - protože to prostě nechci! Ačkoliv se můj pohled na psy změnil nebo alespoň na Maggie tak to nemění nic na tom, že si nedokážu představit sebe samého nad kupou hoven a miskou granulí a navíc by to se mnou ani neměla jednoduché, vždyť psy všeobecně touží po jednom a to je, aby je někdo miloval a jak mi každý připomíná tak jsem přece schopný milovat jen sám sebe! Anebo už si tohle všechno opravdu jen nalhávám, protože se mi ten pes opravdu dostal pod kůži?

---

J: "Tak mi teď do očí řekni, že ti na ní nezáleží, že tě nezajímá, jestli bude v pořádku a že ti je jedno, že do konce svého života bude zavřená v útulku v kleci a bude smutná."

To mi řekněte, co byste mu na tohle odpověděli? Protože já jsem popravdě nemohlo vymyslet nic kloudného nebo alespoň nebrianovského a to jsem jindy ukecaný dost a vím co odvětit tak aby to vyznělo dvěma způsoby, jenže tentokrát to muselo vyznít jen jedním a to buď že mi ten pes je naprosto ukradený což si přiznejme, že všichni víme, že bych lhal anebo že mi na ní záleží a nechci, aby se trápila a to by vedlo přesně k tomu, co nechci nebo si alespoň myslím, že to nechci. Sakra takhle zmatenej jsem nikdy v životě nebyl!

B: "Nechceš si dát sprchu? Já bych si dal."...No ovšem, celý já!

J: "To myslíš vážně?"

B: "Je něco divného na tom se chtít vysprchovat?"

J: "Ty jsi vážně blbec, Briane, proč si prostě nepřiznáš, že ti na ní záleží?"

B: "Protože nemůžu jasný?!"

J: "Není to zločin."

B: "Mně je jedno co to je a není, prostě si jí nevezmeme!"

J: "Abys toho pak mohl litovat?"

B: "Tohle opravdu nemá cenu, to si tak pitomej? Nebo co na tom nechápeš?"

J: "Jedinej pitomec seš tady ty."

B: "Víš co? Já jdu na vzduch a ty si dělej, co chceš."

J: "Fajn!"

Tak tohle se mi ani trochu nepovedlo nejen, že jsem se zachoval jako naprostý kretén a Justina tím naštval, ale taky jsem jak nějaký srab vzal nohy na ramena, jen abych nemusel obhajovat to, proč jí nechci, ačkoliv jí nejspíš chci stejně jako on, ale je mnohem snazší si to jen uvědomit než to vyslovit a ještě k tomu před Justinem.

Ale opravdu nevím, čím jsem si polepšil když jsem opustil loft, protože opravdu nejsem ten typ, co se hodiny prochází sem a tam anebo sedí v autě a čumí do blba... Nevím, jak se mi to pokaždé povede, ale vždycky skončím v jídelně stejně jako teď a to jsem sem ani neměl namířeno a už stojím před ní...

Debbie: "No ne ty se taky ukážeš."

B: "Už se mi po tobě zastesklo."

Debbie: "To se vsadím, tak co to bude?"

B: "Nějakou specialitu a kafe."

Debbie: "Máš to mít."

Nevím zda Debbie opustily její schopností odhadnout situaci a pokaždé ze mě vyčíst, že se něco děje, protože se mi zdálo, že nemá ani páru o tom, že se mezi mnou a Justinem něco stalo a popravdě místo toho aby mi to udělalo radost, mě to spíš znervózňovalo, přece jen ona mi vždycky dokáže poradit co a jak.

Debbie: "Tady to máš."

B: "Díky."

Debbie: "Takže je neděle odpoledne v tom případě tě Kinnetic nepotřebuje a ty si stejně radši tady než doma s Justinem - takže co se stalo?"

Beru tu hlubokou myšlenku o tom, že neví, že se něco děje zpátky, ona jen čekala na správnou chvíli, že já se vůbec ještě divím.

B: "Ještě jsem nečetl noviny, takže nevím, zda se ve světě něco stalo."

Debbie: "Miluju tvůj smysl pro ironii, ale mohl bys alespoň jednou mluvit narovinu?"

B: "Fajn - nechceš psa?"

Debbie: "Co?"...Vyhrkla.

B: "Nenuť mě to opakovat."

Debbie: "Jak nenuť mě to opakovat? Ráda bych slyšela vysvětlení."

B: "Zkráceně - zhruba před deseti dny jsem srazil psa, odvezl ho k veterináři, zaplatil léčbu a doteď ho chodím navštěvovat no a když to zjistil Justin tak chtěl, abych ho vzal s sebou což jsem taky udělal a hádej, co chce?"

Debbie: "Vzít si ho?"

B: "Vlastně jí jmenuje se Maggie a ano přesně to chce."

Debbie: "A v čem je problém?"

B: "Prosím?"

Debbie: "Já osobně na tom nevidím nic špatného."

B: "Máš pravdu vždyť to zahrnuje jen venčení, uklízení bobků, krmení a plno chlupů na mým italským nábytku."

Debbie: "A lásku že? To ty si přece nemůžeš dovolit."

Nevím proč se to ve mně tak vaří, když jsem věděl přesně co mi Debbie řekne, až jí povím o mé situaci a i tak jsem to udělal a ona mi jako obvykle vmetla pravdu do tváře - jak neočekávatelné že?

B: "Já psy nesnáším!"

Debbie: "Jo a proto si jí zaplatil léčbu a chodíš jí navštěvovat?"

B: "Mají tam klidný prostředí."

Debbie: "Briane, přestaň sám sobě lhát, když oba víme, že ti na ní záleží i přesto jak se to snažíš zapřít, vlastně víš, co mi to připomíná?"

B: "Povídej."

Debbie: "Justina - nechtěl sis připustit, že ho miluješ a že ti na něm záleží, nechtěl si ho mít ve svém bytě a podívejme se, jak to dopadlo. Tak už si to konečně uvědom, Briane, není nic špatného na tom ukázat city."

Nejspíš jsem právě teď měl odpovědět podle svého zvyku a poslat jí s tímhle do háje anebo jsem se alespoň měl tvářit jako naprostý kretén, kterého nezajímá, co mi právě řekla a že si budu stát za svým děj se co děj, jenže místo toho jsem na té židli seděl jak přilepený s výrazem, který by odpovídal zaraženým prdům - ta ženská už mě zase dostala.

Z jídelny jsem odcházel s pocitem, že bych se alespoň jednou měl zachovat správně a dát najevo, že mi na někom záleží, i když to je jen koule chlupů - omyl, je to ten nejúžasnější pes na světě a zaslouží si být milována i kdybych kvůli tomu měl porušit svoje pravidla. A proč vlastně ne? S Justinem jsem je porušil nesčetněkrát a nikdy jsem toho nelitoval.

Když jsem dorazil domu tak jsem Justina zahlédl na pohovce, jak něco kreslí, měl sluchátka v uších, takže samozřejmě nezaregistroval, že jsem tady, ale i tak jsem k němu šel opravdu potichu a když jsem stál nad ním tak jsem zahlédl cože to kreslí - byla to Maggie a vypadalo to opravdu nádherně, v tu chvíli jsem si pomyslel, že on je opravdu to nejlepší co mě v životě potkalo a že pokud si vezmeme Maggie tak kousek něho bude v ní. Neodolal jsem a sehnul se k němu abych ho mohl políbit na tvář...

J: "Konečně doma,"...Sundal si sluchátka.

B: "Vidím, že si měl napilno."

J: "No řekl jsem si, že si jí alespoň namaluju, když už jí nemůžu mít naživo."

B: "Vypadá to úžasně."

J: "Děkuju a kde si byl?"

B: "V jídelně."

J: "Aha, tak to si asi zase měl přednášku od Debb ne?"

B: "Ani tentokrát jsem se jí nevyhnul."

J: "A byla stejně k ničemu jako všechny ostatní?"

Bohužel mu nemůžu zazlívat, že se chová takhle, momentálně si to zasloužím.

B: "Sunshine,"...Přisedl jsem k němu.

J: "Ano?"

B: "Víš, že se z tebe jednou zblázním?"

J: "Ty ze mě?"

B: "Jo, kvůli tobě dělám věci, které překračující hranice normality."

J: "Jako například?"

B: "Rozhodl jsem se, že to zkusíme."

J: "Co zkusíme?"...Tázal se ačkoliv věděl co mám na mysli - ten kluk je opravdu anděl s ďáblem v těle.

B: "Vezmeme si jí."

J: "Koho?"

B: "Maggie, vezmeme si jí."

Věděl jsem, že mu to udělá radost, ale nepředpokládal jsem, že až takovouhle. Justin se mi okamžitě vrhl do náruče a pevně mě objal a já jeho též. Poté jsme se pustili ale jen proto, abychom mohli spojit naše rty. Líbali jsme se tak něžně až jsme se téměř vznášeli a já mu mezitím rozepnul kalhoty a rukou zajel pod jeho trenky. Třel jsem ho pomalejším tempem a Justin se celý chvěl, až jsem měl pocit, že z té pohovky za chvíli spadne, atak jsem ho pevně chytil kolem pasu. Následně jsem ho položil na záda, sundal mu triko a kalhoty i s trenkami stejně tak sebe jsem odstrojil a poté jsem si na něho lehl, abych mohl cítit každičký kousek jeho kůže na té své. Líbali jsme se a hladili jak nějací zamilovaní milenci, ale to my vlastně jsme, ačkoliv já se tomu snažím bránit, ale dost neúspěšně.

J: "Chci tě,"...Zavzdychal.

B: "Taky tě chci,"...Políbil jsem ho.

Ze stolku jsem si vzal kondom a nechal jsem Justina mi ho nasadit, poté jsem mu roztáhl nohy, které si následně obmotal kolem mého pasu a začal jsem do něho pronikat tak aby ho to ani trochu nebolelo. Počkal jsem chvíli, než si zvykne a začal jsem přirážet, ale opravdu pomalu, chtěl jsem, aby to trvalo na věky, a Justina jsem mezitím líbal všude, kde jsem mohl a nakonec jsme oba dosáhli orgasmu!

Pouto(4)

Nový díl. - 15+

JUSTIN

Opravdu jsem neměl ani tušení o Brianových "mimoškolních aktivitách" jen jsem tušil, že se s ním něco v poslední době děje a pak po rozhovoru s Tedem jsem byl přesvědčený, že to tak opravdu je. Nejen že večery skoro netrávil doma ale dokonce i z Kinneticu odcházel v dobu kdy tam normálně sedí jak přikovaný, někteří lidi by v takových situacích nejspíš nařkli dotyčného z nevěry, ale to je vážně to poslední z čeho bych Briane podezříval... No když se to tak vlastně vezme tak on mi nevěrný byl a dokonce s holkou jménem Maggie. Vážně by mě nikdy nenapadlo, že zrovna Brian se bude zajímat o pejska nebo spíš o kouli chlupů jak tomu on říká a ještě k tomu všemu jí bude platit léčbu, vím, že jí srazil a tak nějak je to jeho povinnost, ale tady mluvíme o Brianovi už jen to, že jí zvednul ze silnice a odvezl k veterináři, se dá označit za zázrak, ale on dělá ještě něco mnohem lepšího - stará se o ní a pomáhá jí se zotavit. Vážně jsem si v tu chvíli pomyslel "Kde je můj Brian?" ale pak jsem si uvědomil, že to je on, někde hluboko uvnitř sebe!

Brian mi dokonce slíbil nebo jsem ho spíš přinutil k tomu aby mě za ní dneska vzal a já kvůli tomu nedočkavostí nemohl spát, bohužel Brianovi to šlo na výbornou a to jsem musel nějak pořešit...

---

J: "Briane?"...Pošeptal jsem mu do ucha.

B: "Uhmm?"

J: "Vstávej,"...Šeptal jsem dál.

B: "Proč?"...Zamumlal.

J: "Protože máme něco na práci."

B: "Rozumím."

Jo to je celý Brian, řekněte mu, že máte něco na práci a on si pod tím představí něco úplně jiného, alespoň jeho ruka, která okamžitě sklouzla k mému rozkroku, tomu odpovídala.

J: "To jsem nemyslel,"...Oznámil jsem mu pobaveně.

B: "V tom případě nechápu, proč mě budíš?"

J: "Maggie."

B: "Co je s ní?"

J: "Slíbil jsi, že mě za ní vezmeš."

B: "Mohl bys mě alespoň nechat vyspat?"...Téměř zavrčel.

J: "Vždyť už si spal."

B: "A kolik je?"

J: "Něco málo po osmé,"...Usmál jsem se.

B: "Dobrou Justine,"...Přetáhnul si peřinu přes hlavu.

Já se z toho chlapa opravdu jednou zblázním! Bylo mi jasné, že milými slovy ho z postele nedostanu, takže bylo na čase na to použít jiné prostředky... Ještě, že vím jaké.

J: "Jen kdyby tě to zajímalo - jdu do sprchy a jsem hrozně nadržený."

B: "Vyhoň si ho."

Ačkoliv Brian řekl tohle bez jakéhokoliv zájmu tak mě bylo naprosto jasné, že ho to nenechá jen tak chladným na to ho znám až moc dobře, protože pokud je část dne kdy je opravdu nejnadrženější tak je to ráno a pokud ho ještě takhle vyprovokuji... No zkrátka je můj!

S jistotou můžu říct, že pokud existuje věc ve které mám stoprocentní pravdu, je to právě nadržený Brian, protože v té sprše jsem nebyl ani tři minuty a už mě masírovaly Brianovy ruce...

J: "Já myslel, že si mám poradit sám."

B: "Myslel jsem, že bys mohl potřebovat pomoct."

J: "Menší by nebyla na škodu,"...Olízl jsem si rty.

B: "Souhlasím,"...Dotkl se mého penisu.

Jeho ruka mě pevně stiskla a následně začala pomalu přejíždět po celé délce mého penisu a já to samé dělal Brianovi, zatímco jsme si proplétali jazyky. Druhou rukou jsem mu stiskl jednu půlku a následně jsem prstem zamířil i k jeho otvoru a z Briana tak dostal několik nedefinovatelných zvuků. Rukama i jazyky jsme si dopřávali opravdovou rozkoš a po nějaké chvíli byly naše hrudě od horkého sperma toho druhého. Po sprše jsme si ještě vzájemně dopřáli dlouhou masáž ručníky a poté jsme se vrátili zpět do ložnice...

J: "Takže?"...Začal jsem nejistě.

B: "Takže co?"

J: "Ty víš moc dobře, chci už jít."

B: "Necháš mě se alespoň obléknout?"

J: "Dobře, promiň."

B: "Děkuju."

Zdálo se mi, že se oblíká snad hodinu a ještě se vyžívá v mé nedočkavosti - zabít ho je málo! Ale když se mu nakonec nějakým zázrakem povedlo konečně se doobléknout tak už jen zbývalo ho dostat do auta a musím uznat, že to byla fuška jako by se snažil mě přesvědčit k tomu, abych si to ještě rozmyslel, ale to se mu nepovedlo.

Jakmile jsme dorazili na místo tak jsem nemohl uvěřit tomu, že už ho tu naprosto všichni znají, především ženský se na něho culily jak zdrogované, ale já přece nežárlím na ženský proboha!

J: "Koukám, že tu máš své obdivovatelky."

B: "Především támhle Bertu, které je zhruba sto."

J: "Tak to bys jí měl pozvat na rande co nejdřív."

B: "Zapracuju na tom."

J: "Fajn, ale teď bych rád za Maggie."

B: "Nejdřív musíme za veterinářem."

J: "Dobře."

Nemohl jsem z Briana zpustit oči, choval se jako úplně jiný člověk a to jsme u Maggie ještě ani nebyli a už na něm byla vidět ta radost.

"Dobrý den pane Kinney."

B: "Dobrý den, přišli jsme se podívat na Maggie, no ale to už asi víte."

"To ano, ale dneska jen na chvíli, ráno měla trochu problémy s dýcháním a celkově se necítí moc dobře, ale vás jistě ráda uvidí."

Viděl jsem na něm, jak moc ho to vyděsilo, ačkoliv se snažil hrát si na tvrďáka, ale ani on nedokáže úplně zakrýt, když se někoho bojí. Brian se ho zeptal ještě na pár věcí, a když se alespoň trochu ujistil, že by Maggie měla být v pořádku tak jsme se za ní vydali a jakmile jsem jí spatřil tak jsem pochopil co ho na ní tak okouzlilo. Byla opravdu nádherná, ale bylo znatelné, že dnes není ve své kůži, ležela na pelechu a tvářila se smutně ale to až do chvíle kdy spatřila Briana ačkoliv bylo vidět, že jí to nedělá dobře tak zvedla hlavu a upřeně na něho hleděla a nepatrně vrtěla ocasem a pak když jsem se podíval na Briana tak jsem byl přesvědčený o tom, že tahle holka se mu dostala pod kůži a on se do ní bezhlavě zamiloval, připadalo mi jako kdyby úplně zapomněl, že jsem tady taky jelikož se své pocity nesnažil nijak moc zakrývat.

B: "Ahoj holka,"…Přisedl si k ní a podrbal jí za uchem.

J: "Je opravdu nádherná."

B: "A hlavně bojovnice."

J: "Určitě bude v pořádku."

B: "Já vím, že bude."

Brian se k ní posadil blíž a její hlavu si položil na stehno, aby jí mohl drbat a hladit. Chvilkami jsem myslel, že se mi to jen zdá, nemohl jsem z nich ani na chvíli zpustit oči, nedokázal jsem pochopit, že to na co se dívám je Briana starající se o někoho nebo lépe řečeno o psa, pro něhož ještě nedávno nedokázal nalézt význam.

Věřil bych, že kdyby Brian mohl tak u ní sedí celou noc, ale když pro nás přišel veterinář s tím, že musí odpočívat tak jsme byli nuceni odejít, ale bylo vidět, jak moc se Brianovi nechce.

Když jsme dorazili domů tak se mi zdál takový nesvůj, věděl jsem, že je myšlenkami u Maggie a toho co mu dnes bylo sděleno ohledně jejího stavu, nedokážu si představit, že by se dokázal smířit s tím, že to nezvládla.

J: "Nechceš něco k jídlu?"

B: "Nemám hlad, ale děkuju."

J: "A něco jiného nepotřebuješ?"

B: "Justine, já neumírám, nemusíš se o mě tak starat."

J: "Já vím, že ne jen se chci ujistit, že jsi v pořádku."

B: "V nejlepším."

Klasický Brian - zakrýt co se dá!

J: "Vím, že mě za to co teď řeknu, zabiješ, ale…"…Zarazil jsem se.

B: "Co?"

J: "Co kdybychom si jí vzali? Já vím, že to je to poslední co by si chtěl, ale já vidím, jak moc ti na ní záleží a jak jí záleží na tobě a potřebuje tě…"

B: "Dost už nic neříkej."

J: "Ale Briane…"

B: "Říkal jsem, že to nepřipadá v úvahu."

J: "Já vím, co jsi říkal, ale..."

B: "Není žádné ale, já toho psa prostě nechci!"

J: "Chápu, proč lžeš mně, ale přestaň lhát sám sobě."

B: "Nevím nic o tom, že bych lhal."

J: "Tak mi teď do očí řekni, že ti na ní nezáleží, že tě nezajímá, jestli bude v pořádku a že ti je jedno, že do konce svého života bude zavřená v útulku v kleci a bude smutná."

V ten moment jsem v jeho očích uviděl to samé, co tam vidím, když se snaží přesvědčit mě o tom, že mu na mně nezáleží a že mě nemiluje! Jeho ústa můžou vypustit cokoliv, ale jeho oči nikdy nelžou a já v nich viděl, že si jí chce vzít stejně moc jako já ne-li víc, ale přesvědčit ho o tom, že není nic špatného na tom mít city je nad moje síly, ale udělám, co budu moct, protože vím, že Brian jinak bude litovat!

Pouto(3)

Nový díl. - 12+

BRIAN

Něco takového se mi nikdy v životě nestalo, já přece nesnáším psy nebo se alespoň snažím si to myslet, protože co vám může pes nabídnout za to, že ho krmíte, venčíte a občas podrbete za uchem? - Lásku! A na to v mém životě nemám místo nebo vlastně mám, ale to už si zabral Justin, ale i přesto se za Maggie musím neustále vracet, musím s ní být a ujistit se, že se její stav zlepšuje. Něco mi říká, že bych si neodpustil, kdyby umřela a byla při tom sama, ta část mě, která tuhle chlupatinu nikdy nemusela, se neustále myslí soustředí na to, kdy jí zase uvidí a bude jí moct dát najevo, že není osamělá, jako kdybych se nedokázal zbavit pocitu, že chci, aby už navždy byla součástí mého života a dostávala tolik lásky, kolik jen bude chtít a potřebovat!

---

Chodím za ní už něco málo přes týden, je to opravdová bojovnice a já se tu snažím pro ni být, musí to znít asi neuvěřitelně, ale ano já se snažím být někomu nápomocný, i když tím někým je chlupatá kulička, která by mě neměla nijak zvlášť zajímat, ale opak je pravdou, Maggie mě totiž doslova okouzlila a to je taky jeden z důvodů proč se bojím, že to nezvládne, ačkoliv se opravdu snaží, ale i tak má před sebou ještě spoustu práce, se kterou jsem jí ochotný vypomoct.

Ale taky už si začínám uvědomovat, že všem okolo začíná mé chování připadat podezřelé a to především Justinovi s Tedem buď to odejdu uprostřed pracovní doby anebo místo s Justinem strávím večer s Maggie - teď mě ta myšlenka trochu vyděsila, já opravdu trávím večery s holkou, s krásnou holkou - sakra Kinney co se to s tebou děje?! A tak nějak už mi začínají docházet výmluvy, ale já prostě nemůžu dopustit, aby se Justin dozvěděl, že já sám jsem se zamiloval do něčeho, co jemu odpírám a zakazuji, abychom měli, ačkoliv on po tom šíleně touží.

Právě teď mám namířeno domu a od koho jiného bych mohl jít než zase od Maggie? Něco mi říká, že dnes už mi to dá Justin sežrat, ale já se do poslední minuty budu modlit, aby to tak nebylo.

B: "Ahoj,"...Pozdravil jsem ode dveří, ale odpovědí mi bylo pouze ticho.

Odstrojil jsem se z kabátu a bot a následně jsem šel omrknout situaci a zjistit jestli je Justin vůbec doma a když jsem dorazil do ložnice tak jsem ho našel spícího zachumlaného v peřinách, zdálo se, že dnes toho měl až nad hlavu a už zkrátka neměl sílu na mě čekat. Zbavil jsem se zbytku oblečení a zalezl jsem si k němu pod deku, abych ho mohl obejmout a pevně natisknout k sobě a Justin se ke mně podvědomě přilepil ještě víc, poté jsem ho párkrát políbil na krk a do vlasů a po nějaké chvíli už jsem se taky oddával slastnému spánku.

Po pár hodinách mě probudilo, jak se Justin snaží dostat z mého sevření a tomu jsem musel zabránit, takže jsem jej stiskl ještě pevněji...

B: "Kam jdeš?"...Ptal jsem se značně rozespale.

J: "Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit, měl jsem v plánu si dát sprchu."

B: "Na tu kašli a zůstaň tady,"...Políbil jsem ho do vlasů.

J: "Jen když mi něco řekneš."

B: "Pán se právě probudil a už má sílu na vydírání jo?"

J: "Jinak to s tebou bohužel nejde."

B: "Ale jde ty víš moc dobře jak,"...Olízl jsem si rty.

J: "To je další v pořadí jen tentokrát v jiné podobě."

B: "A to v jaké?"...Ptal jsem se nedočkavě.

J: "Místo toho abych ti to nabízel, ti to budu odpírat, dokud mi to neřekneš."

B: "Dokud ti neřeknu co?"

J: "Co se to s tebou poslední týden děje a kde trávíš čas? A nezkoušej mi lhát, mluvil jsem s Tedem."

Sám sebe jsem zamotal do něčeho velmi spletitého a jen já sám se z toho můžu vymotat. Jenže jak říct Justinovi, že svůj volný čas a vlastně i ten pracovní trávím s fenkou jménem Maggie a snažím se jí být oporou i přesto všechno co jsem za svůj život řekl o psech negativního a ve většině případů to bylo v přítomnosti Justina, když se mě snažil přemluvit k tomu, abychom si jednu takovou kouli pořídili a já to vždycky okamžitě zavrhl? Jak se říká, co sis nadrobil, to si taky vyžereš a já jsem připravený i na následky, které mě jistě čekají, takže hurá do toho!

B: "Hádám, že chceš slyšet všechno? I když ono toho zase tolik není a je to zamotaný, ale zároveň hrozně jednoduchý a...,"...Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy schopný takhle blábolit.

J: "Briane! Prostě to řekni."

B: "Fajn, víš, jak jsem měl minulý týden tu menší nehodu?"

J: "No říkal si, že si vrazil do sloupu a já tě pak téměř zabil, protože jsem to zjistil, až když jsem uviděl tvoje auto."

B: "Vidím, že máš dobrýho pamatováka."

J: "Dostaneš se konečně k věci?"

B: "Asi takhle nevrazil jsem do sloupu, ale do psa nebo spíš fenky... No to je asi nepodstatný, ale..."

J: "Počkat, počkat tys srazil psa?"

B: "Už to tak bude."

J: "A proč si mi to neřekl? Ale stejně nechápu, co to má společného s tím kde trávíš čas."

B: "Trávím ho na veterině."

J: "Co?"

B: "Chodím tam za ní, jmenuje se Maggie."

J: "Tak teď jsem se úplně ztratil, ty chodíš za mrtvým psem, kterého sis pojmenoval?"

B: "Co? Ne! Ten pes přežil, já ho odvezl na veterinu, zaplatil výdaje za léčbu a teď jí chodím navštěvovat, abych se ujistil, že se jí daří dobře."

Přísahám bohu, že z toho jak mě Justin vyslýchal, jsem si připadal jak nějaký zoofil, ale když se mi podařilo všechno uvést na pravou míru a objasnit mu situaci tak se zdálo jako by na mě byl hrdý, snažil se moc neusmívat, abych věděl, že je na mě "naštvaný" za to že jsem mu to tajil, ale ten úsměv tam prostě byl.

J: "Proč si mi to neřekl už dřív?"

B: "Vážně?"

J: "Co vážně?"

B: "Ten den jsme se pohádali kvůli tomu, že chceš psa a já ne a nakonec jednoho srazím a chodím ho navštěvovat, takže jsem opravdu nepotřeboval poslouchat ty nesmysly o mojí znovuzrozené duši."

J: "Chápu, nechtěl si ukázat, že máš city ke kouli chlupů."

B: "Nemám!"...Bránil jsem se.

J: "Tak proč jí chodíš navštěvovat?"

B: "Protože... Já... Hele nechtěl bys jít zpovídat někoho jiného?"

J: "Já se z tebe zblázním."

B: "A já z tebe."

J: "Chci, abys mě za ní vzal."

B: "Cože?"

J: "Nedělej, že neslyšíš, prostě chci jít s tebou."

To poslední co jsem potřeboval, se právě teď naplnilo a já jsem kurevsky neschopný se z toho vymotat. Je mi úplně jasné co se stane, jestli ho s sebou vezmu - "Jé ta je krásná, můžeme si jí nechat? Budu jí krmit i venčit, přísahám!" - A nejhorší na tom je, že nevím, zda budu schopný vzdorovat.

B: "A to jako proč?"

J: "Proč asi? Chci jí vidět."

B: "Koukni se na internet, tam je plno obrázků psů."

J: "Briane no tak! Vezmi mě s sebou."

B: "Ani omylem."

J: "Bojíš se, že bych jí mohl milovat víc než ty a ona by pak víc přilnula ke mně?"

B: "Věř mi, že to je to poslední co mě trápí."

J: "Tak to potom nechápu, co ti vadí."

B: "Všechno!"

J: "Prosím?!"

Myslím, že jsem právě odhalil důvod proč se mi Maggie tak zatraceně líbí - je to Justinem - oba mají úplně stejný štěněčí pohled, kterým tě dostanou do kolen a přesvědčí k čemukoliv. Nemůžu uvěřit, že jsou si tak zatraceně podobní, jejich výraz mluví za vše... Vyzařuje z něj láska a potřeba lásky.

B: "Fajn."

J: "Opravdu?"

B: "Mám se snad opakovat?"

J: "Není třeba,"...Děkovně mě políbil.

B: "Ale aby jsme si to ujasnili - jakmile se uzdraví tak jde do útulku, nechci slyšet nic o tom jak si jí necháme."

J: "Rozumím."

B: "Přísaháš?"

J: "Přísahám."

B: "Dokaž to,"...Olízl jsem si rty.

J: "S radostí,"...Vrhl se na mě.

Justin mi mile rád po zbytek noci dokazoval jak moc myslí svůj slib vážně, použil k tomu všechny svoje techniky a zbraně, kterými mě dovedl zhruba do sedmého nebe a já se tak měl opět možnost pod Justinovou péčí svíjet rozkoší a následným orgasmem, ale z nějakého důvodu mě to úplně nepřesvědčilo o tom, že Justin na mě s Maggie nebude zkoušet ty štěněčí oči, aby mě přinutili udělat nepředstavitelné!

Pouto(2)

Nový díl. - 18+

BRIAN

Nevím proč a ani to nedokážu definovat, jen vím, že jsem celou noc ani nezahmouřil oko, což se mi asi nejspíš vymstí, ale já prostě nemohl spát, pořád jsem musel myslet na tu chlupatou kuličku a na to jestli je v pořádku. Ani za boha to nedokážu vysvětlit, přeci jen pro mě to představuje jen hromadu chlupů a nehorázně starostí v podobě krmení, sbírání bobků a projevování lásky což je u mě problém i v případě lidí tak natož u psa, ale já prostě nemohl z hlavy dostat obraz toho jak tam jen tak bezvládně ležela a jak byla krásná jako by i to že jsem nakonec zjistil, že ještě dýchá, mi udělalo radost. Měl bych se spíš zaobírat tím co mě až do teď ani nenapadlo a to mým autem, které jistě nebude vypadat nejlíp a blázinec mě jistě nemine, ale momentálně se spíš snažím dostat z hlavy tu obludnost... Sakra vždyť ona to žádná obludnost nebyla tak jak se sakra mám zbavit myšlenky, na to že bych jí chtěl pomoct? Ah už vím...

---

B: "Dobré ráno,"...Pošeptal jsem mu do ucha.

J: "Hmm?"...Zabručel.

B: "Musíš vstávat."

J: "Ještě ne."

B: "Musíš."

J: "A proč? Šichta mi začíná až za dvě hodiny."

B: "Já vím, ale já tě potřebuju."

J: "Na co?"

B: "Na tohle,"...Vzal jsem mu ruku a nasměroval jí do mého rozkroku, který už se pyšnil tvrdostí.

J: "Tak v tom ti nepomůžu,"...Škádlil mě.

B: "Sunshine,"...Zavzdychal jsem mu toužebně do ucha.

Na to mě až moc miluje, aby mě nechal trpět, takže netrvalo dlouho a jeho ruka se pomalejším tempem snažil uspokojit můj chtíč tam, kde jsem ho potřeboval nejvíce. Zatímco mě dráždil, jsem jeho rty drtil v návalech polibků a prsty jsem si hrál s jeho bradavkami, které už taky nabíraly na tvrdosti a následně jsem je i několikrát obkroužil jazykem a Justin mi za odměnu vydal ne jeden sten, který mě přímo nažhavil. Následně se jeho ruka vzdálila od mého penisu a zabořila se do mých vlasů, které si namotával na prsty a tentokrát jsem to byl já, kdo se ho snažil uspokojit, ale do svého snažení jsem zapojil i ústa. Nejprve jsem si hrál s jeho špičkou, jemně jsem ji okusoval a obkružoval jazykem, zatímco Justin sténal blahem a nadále si hrál s mými vlasy, ale pod návalem vzrušení už to bylo trošku drsnější, až jsem se začínal bát, že si budu muset koupit přípravek na zakrytí pleše, ale on to v tu chvíli potřeboval na usměrnění svého vzrušení a tak jsem ho v tom nechal pokračovat a svým způsobem jsem si v tom i liboval. Následně jsem celý jeho úd pojal do úst a přiměřenými pohyby jsem ho dováděl k šílenství a k velmi hlasitému vzdychání a sténání a přitom jsem sám sebe začal dráždit rukou v pomalejším tření.

J: "Briane,"...Zasténal když už bylo zřejmé, že mě chce ne-li potřebuje mít v sobě.

Jeho nohy jsem si vyvzdychl na ramena, ze stolku jsem si vzal lubrikant a začal ho připravovat a nejspíš také dovádět k šílenství. Následně jsem ho nechal mi nasadit kondom a poté jsem do něho začal vstupovat hezky jeden kousek za druhým, až jsem se v něm nacházel celý a mohl tak přirážet. Jeho nehty se mi zarývaly do zad, zatímco jsem své přírazy zrychloval a sílil a poté když se jeho útroby sevřely tak mi stačilo už jen jedinkrát přirazit a mohl jsem vyvrcholit. Poté jsem z něj vystoupil a k jeho vyvrcholení jsem mu dopomohl ústy, na což se mi poté začala zaplňovat jeho spermatem, které jsem spolykal a následně jsem mu polibkem dal ochutnat kousek sebe.

J: "Já z tebe jednou zešílím."

B: "Pročpak?"

J: "Sex s tebou je čím dál tím lepší."

B: "Takže se už nemusím bát toho, že bys vzal nohy na ramena?"

J: "No to nevím,"...Škádlil mě.

B: "Hele!"...Věnoval jsem mu polibek.

J: "Briane můžeš být sebevětší blbec, ale mě se jen tak nezbavíš."

B: "To jsem rád,"...Znovu jsem ho políbil.

Nechtělo se mi opouštět tu krásně vyhřátou postel, obzvlášť když se v ní nacházel Justin, ale jednou jsem si založil firmu tak jí taky občas musí řídit, takže jsem vlastně moc neměl na výběr. Zdlouhavým líbáním jsem se loučil s Justinem, následně jsem se oblékl a opustil klid domova, jenže když jsem sjel výtahem až dolu, vyšel ven a poprvé pořádně spatřil, cože se mi to stalo s autem tak jsem si téměř volal záchranku... Na předku byla velká promáčklina a světlo bylo jaksi v hajzlu, takže mi bylo jasné, že pokud mě v tomhle uvidí nějací muži zákona tak se můžu se řízením rozloučit a to jsem nehodlal riskovat takže mi nezbývalo nic jiného než si vychutnat čerstvý vzduch a velmi dlouho procházku.,. Bože jak já bych zabíjel...

Ted: "Nejsi nějakej zadýchanej?"

B: "Myslíš?"

Ted: "Ty si přišel pěšky?"

B: "Vidíš tu snad někde moje auto?"

Ted: "No právě, že ne."

B: "Tak se tak blbě neptej."

Ted: "A co s ním máš?"

B: "Odpočívá a teď mi dej důvod, abych tu zůstal."

Ted: "Tady je,"...Předal mi do ruky štos ne-li hromadu papírů.

Zamířil jsem rovnou do kanceláře, zabořil to do křesla, zapnul počítač a pokračoval v tom, co dělám každý den a téměř u toho umírám nudou, ale prachy jsou prachy, takže si asi nemůžu moc vybírat. Během toho prohrabování se v papírech mi zase něco přišlo na mysl, ale protentokrát což je velmi nepochopitelné to nebyl Justin a křivky jeho těla a především dokonalost jeho penisu, místo toho to však byly ty čtyři nohy a béžová hromada chlupů. Chtěl jsem jí za každou cenu dostat z hlavy, ale čím víc jsem se o to pokoušel, tím nemožnější to bylo. Nechápal jsem jak jeden pes, kterého jsem ještě k tomu srazil autem, a pravděpodobně už nežije, mi mohl tak moc změnit pohled na tyto stvoření vždyť já psy nenávidím tak co mě sakra okouzlilo na tomhle, obzvlášť když je to holka proboha.

Ted: "Briane?"...Vytáhl mě z mého přemýšlení.

B: "Co je?"

Ted: "Proč tu sedíš, když si téměř nic neudělal a tvoje myšlení je jaksi zaměřené na něco jiného, na něco blonďatého předpokládám."

V jednom měl pravdu blonďaté to bylo no spíš béžové, ale to je podobné jenže ve zbytku to do Justina mělo hodně daleko a to je taky důvod proč to nechápu měl bych myslet na něho a na to jak si ho vezmu tvrdě ve sprše a nebo něžně v posteli a ne na to, že bych se teď nejradši zvedl a jel zjistit jak na tom je ta obluda.

B: "Budu muset jít Tede."

Ted: "To je mi jasný."

B: "Zvládneš to tady?"

Ted: "Jako vždycky."

B: "Hele nech si to."

Ted: "Všechno je pod kontrolou."

B: "Dobře díky."

Ted: "Pozdravuj Justina."

B: "Jasně,"...Plácl jsem jako kdybych měl směřovat za ním, ale skutečnost byla trochu jiná.

Bože co mě to napadlo, já vážně jdu zjistit, jestli nějaká příšera přežila moje počínání v autě, které teď ještě k tomu ani nemůžu používat? Já jsem se asi vážně včera musel praštit do hlavy, jinak nedokážu pochopit, jak já něco takového můžu podstupovat.

Jakmile se mi podařilo asi po hodinové cestě dostat na místo tak jsem zamířil rovnou na recepci nebo jak se tomu kurva u veterináře říká a s mým štěstím tam nikdo nebyl takže jsem si ještě nějakých deset minut počkal jak nějakej idiot a začínal tohle svoje pobláznění přehodnocovat, jenže v momentě co jsem chtěl vzít nohy na ramena jsem byl zastaven...

"Jak vám můžu pomoct?"

B: "Chci se jen zeptat na jednoho psa nebo spíš fenu no to je asi jedno jen chci vědět jak je na tom."

"Jméno?"

B: "Jako moje nebo toho psa?"

"Nejlíp oboje."

B: "Neznám její jméno, já jí sem včera pozdě přivezl, srazil jsem jí autem a chci vědět, jestli je naživu."

"Ah ano měla to jen tak tak, ale zatím žije, jenže její stav je na tom špatně nejspíš jí budeme muset utratit."

To ani omylem sakra vždyť já jí sem včera přivezl, aby jí zachránili život, to jsem jí rovnou mohl nechat na tom trávníku, takže tohle nepřipadá v úvahu.

B: "A to nemůžete něco dělat?"

"Mohli bychom, ale je to velmi nákladné navíc už je to postarší pes takže není jisté, že by to pomohlo a denně tu máme plno psů, kteří potřebují naší pomoc a finance."

B: "Zaplatím to."

Kurva co jsem to právě teď řekl?! Jsem já vůbec normální? Ale v tu chvíli jsem prostě věděl, že to potřebuje a navíc že je v tomhle stavu, je moje vinna, takže není nad čím přemýšlet.

"Opravdu?"

B: "Řekl jsem to snad ne?"

"Jste štědrý muž."...Kdybych nevěděl, že jsem teď právě zachránil život nějaký hromadě chlupů tak bych věřil, že ta ženská se mnou dokonce flirtuje.

B: "Jo a nejspíš blázen."

Vysvětlila mi, co všechno s ní mají v plánu udělat a taky mi řekla veškerá zranění, která jí zastihla, a poté jsem s ní vyrovnal účty, které nebyly zrovna malé, ale pokud dokážou zachránit život tak proč ne.

"A mimochodem jmenuje se Maggie, to je všechno co jsme u ní našli jen známku se jménem."

Krásná holka musí mít i krásné jméno a to ona má. Ale věděl jsem, že tohle mi nestačí, potřeboval jsem něco víc než jí jen nejspíš zachránit život.

B: "Můžu jí vidět?"

"Dobře, ale jenom na chvíli je vyčerpaná."

B: "Děkuju."

Odvedla mě rovnou za ní a nechala mě s ní chvíli o samotě, ležela na pelechu v kleci a byla na kapačce a já v ten moment pochopil, proč tohle všechno dělám... Byla tak krásná celá do béžové a s šedivými fousky vzhledem k věku, který už jí zastihl. Měla nádherný dokonce očarující výraz, dělalo jí problém udržet oči, ale i tak se na mě snažila dívat, jako kdyby mi děkovala. Mezi mřížkami jsem prostrčil alespoň dva prsty a drbal jí na čumáku, zdálo se jako by si to i přes tu bolest užívala a já jsem se jí tím i snažil tak nějak omluvit za to co jsem jí způsobil. Následně jsem musel odejít, ale věděl jsem, že tohle není konec, jako kdyby se mezi námi během chvíle vytvořilo nějaké pouto, které nedokážu vysvětlit...

Pouto(1)

Nová povídka. - 18+

BRIAN

Ten kluk už opravdu přinejmenším zešílel nebo já už opravdu nevím jak jinak tohle jeho pobláznění pojmenovat. Jsem už opravdu zoufalý a netuším jak jinak mu má vysvětlit že já takový nejsem a stoprocentně nikdy nebudu, mě prostě nedostanou do kolen čtyři nohy a koule chlupů tak jako jeho, tak jak po mně může něco takového chtít proboha?! A pak když jsem se mu odvážil už po několikáté říct, že něco takového se nikdy konat nebude, že mi nikdy nebudeme mít doma tu chlupatost tak se celej načertil bouchl mi dveřmi před nosem a utíkal do jídelny, předpokládám vyzpovídat se o tom, jaký jsem idiot Debbie takže se tam teď minimálně no už nikdy nebudu moct ukázat, jinak si to zase pěkně slíznu, opravdu můj život je čím dál tím lepší!

---

Dneska jsem k tomu všemu ještě byl hrozně pod tlakem Kinnetic není zas taková procházka růžovým sadem, jak jsem se původně domníval, takže klienty, které sakra moc potřebuju, někdy musím přesvědčovat, až těmi krajními možnostmi kdy už musím opravdu využít všeho, ať se mi to líbí nebo ne a ani dnes tomu nebylo jinak. Dokonce jsem měl jak nějaký pitomec kvůli Justinovi výčitky svědomí za to že jsem ho prakticky podvedl tím, že jsem s tím dotyčným šukal za práci a to je něco co ani sám sobě nedokážu vysvětlit především proto, že šukat si přece můžu jak chci, alespoň Justin mi to tak tvrdí ale já už dávno vím že tomu tak není, protože je mi jasné že mu to ubližuje a proto se to snažím alespoň trochu držet na uzdě jenže v tomhle případě by se mu to nelíbilo ani kdyby to bylo jednou za milion let, ale pokud se to nedozví tak mu to neublíží a taky mě teď spíš už zajímá jestli vychladl a trošku se bojím že tomu tak není!

Ted: "Nechtěl bys už jít domu?"

B: "Ani ne hele."

Ted: "Justin?"

B: "Co je s ním?"

Ted: "To se ptám já tebe."

B: "Nic konkrétního mě nenapadá."

Ted: "Tak to nevidím důvod, proč bys v deset večer nemohl jet domu."

B: "To říká ten pravej."

Ted: "Já tu zůstávám jen kvůli tobě."

B: "V tom případě už můžeš jít, nepotřebuju chůvu."

Ted: "Že ne?"

B: "Neboj, nehodlám si tu podřezat žíly."

Ted: "Co se mezi vámi zase stalo?"

B: "Nic! A ne že by to kurva byla tvoje starost!"

Ted: "Dobře chápu už nic neříkám hlavně už jeď domu."...Dál se nepokoušel o přemlouvání mého ega a šel domu.

Tohle je čím dál tím lepší nejdřív se pohádám s Justinem, pak šukám klienta středního věku, jen abych si zajistil lepší jméno firmy, a nakonec mě ještě odrovná Theodhor s tou jeho schopností odhadnout kdy máme s Justinem po byť jen menší hádce natož když pak procházíme krizí jen v tomhle případě no vlastně ve všech doufám v tu první možnost.

Bylo už opravdu hodně pozdě a já se odhodlal jet domu, celá cesta byla taková až děsivá při představě nasraného Justina a taky z důvodu, že všude byla tma jak v prdeli a i když vím, že jsem výborný řidič tak tohle nikomu nedělá alespoň minimálně dobře, takže jsem se snažil jet nějak přiměřeně, abych případně neprolétl předním sklem. Potřeboval jsem se něčím povzbudit a cigareta to vždycky jistí, takže jsem po nich začal šmátrat v přední přihrádce a tím pádem jsem se několik vteřin nesoustředil na cestu a pak to přišlo... Byl to náraz, který mi doslova vyrazil dech a opravdu jsem v tu chvíli měl téměř naděláno v kalhotách. "Shit!" Zařval jsem když jsem se trochu dostal z toho šoku jenže pak jsem si uvědomil něco co mě zprvu ani trochu nenapadlo... Do čeho jsem to kurva vrazil? Bál jsem se z toho auta vylézt, opravdu jsem byl přesvědčený, že jsem srazil lidskou bytost nedej bože nějaké dítě a jediné na co jsem mohl myslet, bylo, aby ten dotyčný byl v pořádku. Po pár vteřinách přemlouvání se jsem se rozhodl jít podívat i když jsem z toho byl vyděšený jako nikdy, ale jakmile jsem zjistil co že jsem to srazil tak se mi svým způsobem ulevilo... Byl to pes a vůbec se nehýbal, takže jsem předpokládal, že to má za sebou nebylo mi z toho dobře, ale co jsem zmohl. Chtěl jsem ho dát stranou, abych mohl pokračovat v cestě jenže když jsem se k němu sehnul tak se ve mně něco hnulo... Nemohl jsem ho přeci jen tak odhodit a i přesto že ke psům nemám nijaký ne-li žádný vztah tak jsem ho přeci nemohl jen tak hodit na trávník a navíc to byl tak nádherný pes a podle všeho už v nějakém tom věku a také jsem si všiml jedné věci, byla to fenka labradora a musím uznat, že byla opravdu krásná. "Promiň holka." Pohladil jsem ji po kožichu a snažil se vymyslet, co s ní udělám jenže pak se něco stalo, téměř jsem nemohl uvěřit svým očím, ale bylo to tak... Ona pořád dýchala sice velmi slabě, ale dýchala a v tu chvíli jsem ani na vteřinu nezaváhal, vzal ji do náruče, naložil do auta a jel s ní rovnou k veterináři. Ptali se mě tam na všechno možné, jak se jmenuje, co se stalo, jestli znám jejího pána atak podobně, jenže já jsem byl ještě tak vyklepaný, že jsem jen řekl, že jsem jí srazil autem a ať jí zkusí pomoct. Následně jsem se radši honem rychle vytratil pryč a jel domu.

B: "Ahoj,"...Pozdravil jsem jej při příchodu.

J: "Ahoj, kdes byl tak dlouho?"

B: "V Kinneticu přece."

Věděl jsem, že kdybych mu řekl, kde jsem byl a co se stalo po Kinneticu tak by z toho byla velmi zdlouhavá konverzace obzvlášť po té naší ranní hádce kvůli tomu, že by chtěl psa, svým způsobem mi ta nehoda přijde jako nějaký trest za to že nejsem schopný Justinovy něco takového splnit.

J: "Tak to předpokládám, že příště tam budeš spát,"...Hned si musel rýpnout.

B: "Pravděpodobně,"...Jako obvykle jsem si nedal pozor na hubu a vyprovokoval jej.

Řval na mě všechny možný nesmysly, který už jsem slyšel zhruba milionkrát o tom, že nejsem ničeho schopný, že spolu nemůžeme normálně fungovat a taky mi nezapomněl připomenout tu jeho touhu po čtyřnohé příšeře, jenže já jsem v tu chvíli nebyl schopný ho vnímat, z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem neustále musel myslet na toho pejska na to, jestli je v pořádku anebo jestli třeba neumřela.

J: "Posloucháš mě vůbec?!"

B: "Popravdě? Ani ne,"...Teď jsem si podepsal rozsudek smrti.

J: "Aha tak proč my spolu vlastně ještě žijeme, když už se téměř nevidíme a ani mě neposloucháš?!"

Tohle by nemělo konce kdybych ho nezastavil, vím, že nejsem perfektní, ale taky vím, že jsem se kvůli němu vzdal hodně věcí a prakticky jsem překopal celý svůj život, ale nic z toho mi nedělalo problém protože vím co k němu cítím a proč s ním chci být, takže hádky s ním mě opravdu nebaví a nechci je vést, ne pokud to znamená, že se tím nic nevyřeší, ale naopak zhorší.

B: "Už si skončil?"

J: "Měl bych?"

B: "Jo pokud nechceš, abych tě přizabil."

J: "To snad..."...Jeho snaha o další podkopávání mé osobnosti byla zastavena vlnou mých polibků kterým vím, že se velmi nerad brání a stejně tomu tak bylo i tentokrát.

Jeho šikovné ruce mě zbavovaly jednoho kousku oblečení za druhým a stejně tak mými jsem jej odstrojoval z toho jeho. Ústa jsme se od sebe snažili oddělovat co nejméně, abychom si vychutnali sladkost našich rtů. Jedna má ruka se probojovala Justinovi do rozkroku a ta druhá si hrála s jeho vlasy, zatímco on svými rty laskal můj ušní lalůček a krční tepnu. Následně jsem si jej k sobě otočil zády, nechal jsem ho se rukama opřít o pohovku a chvíli jsem ho prsty připravoval. Poté jsem si nandal kondom a se vší jemností jsem do něho začal vstupovat. Přirážel jsem tak jak nám to bylo oběma příjemné a za chvíli jsme se oddávali příjemnému orgasmu, po kterém jsme se následně přemístili do postele.

J: "Tohle už mi nikdy nedělej."

B: "Co?"

J: "Nejezdi domu tak pozdě, bál jsem se o tebe."

B: "Tak proto si tak vyváděl?"

J: "Jo, naštvalo mě to, skoro jsem se tu klepal strachy, jestli se ti něco nestalo a ty si pak přijdeš jako pán."

B: "Promiň."...Políbil jsem jej.

J: "Máš za co."

B: "A k tomu ránu..."

J: "Nechci to řešit, já už to pochopil, pes nebude."

Nemělo smysl už mu na tohle něco říkat, protože vím, že by se to zase nějak pokazilo, takže jsem radši mlčel jako hrob a Justina jsem vískal ve vlasech, dokud mi neusnul v náruči. Ale pro mě bylo poněkud těžší usnout, pořád jsem nemohl dostat z hlavy, jestli je ta chlupatá kulička v pořádku a něco mi říkalo, že bych to měl zjistit!