Nový díl. - 12+
BRIAN
Něco takového se mi nikdy v životě nestalo, já přece nesnáším psy nebo se alespoň snažím si to myslet, protože co vám může pes nabídnout za to, že ho krmíte, venčíte a občas podrbete za uchem? - Lásku! A na to v mém životě nemám místo nebo vlastně mám, ale to už si zabral Justin, ale i přesto se za Maggie musím neustále vracet, musím s ní být a ujistit se, že se její stav zlepšuje. Něco mi říká, že bych si neodpustil, kdyby umřela a byla při tom sama, ta část mě, která tuhle chlupatinu nikdy nemusela, se neustále myslí soustředí na to, kdy jí zase uvidí a bude jí moct dát najevo, že není osamělá, jako kdybych se nedokázal zbavit pocitu, že chci, aby už navždy byla součástí mého života a dostávala tolik lásky, kolik jen bude chtít a potřebovat!
Chodím za ní už něco málo přes týden, je to opravdová bojovnice a já se tu snažím pro ni být, musí to znít asi neuvěřitelně, ale ano já se snažím být někomu nápomocný, i když tím někým je chlupatá kulička, která by mě neměla nijak zvlášť zajímat, ale opak je pravdou, Maggie mě totiž doslova okouzlila a to je taky jeden z důvodů proč se bojím, že to nezvládne, ačkoliv se opravdu snaží, ale i tak má před sebou ještě spoustu práce, se kterou jsem jí ochotný vypomoct.
Ale taky už si začínám uvědomovat, že všem okolo začíná mé chování připadat podezřelé a to především Justinovi s Tedem buď to odejdu uprostřed pracovní doby anebo místo s Justinem strávím večer s Maggie - teď mě ta myšlenka trochu vyděsila, já opravdu trávím večery s holkou, s krásnou holkou - sakra Kinney co se to s tebou děje?! A tak nějak už mi začínají docházet výmluvy, ale já prostě nemůžu dopustit, aby se Justin dozvěděl, že já sám jsem se zamiloval do něčeho, co jemu odpírám a zakazuji, abychom měli, ačkoliv on po tom šíleně touží.
Právě teď mám namířeno domu a od koho jiného bych mohl jít než zase od Maggie? Něco mi říká, že dnes už mi to dá Justin sežrat, ale já se do poslední minuty budu modlit, aby to tak nebylo.
B: "Ahoj,"...Pozdravil jsem ode dveří, ale odpovědí mi bylo pouze ticho.
Odstrojil jsem se z kabátu a bot a následně jsem šel omrknout situaci a zjistit jestli je Justin vůbec doma a když jsem dorazil do ložnice tak jsem ho našel spícího zachumlaného v peřinách, zdálo se, že dnes toho měl až nad hlavu a už zkrátka neměl sílu na mě čekat. Zbavil jsem se zbytku oblečení a zalezl jsem si k němu pod deku, abych ho mohl obejmout a pevně natisknout k sobě a Justin se ke mně podvědomě přilepil ještě víc, poté jsem ho párkrát políbil na krk a do vlasů a po nějaké chvíli už jsem se taky oddával slastnému spánku.
Po pár hodinách mě probudilo, jak se Justin snaží dostat z mého sevření a tomu jsem musel zabránit, takže jsem jej stiskl ještě pevněji...
B: "Kam jdeš?"...Ptal jsem se značně rozespale.
J: "Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit, měl jsem v plánu si dát sprchu."
B: "Na tu kašli a zůstaň tady,"...Políbil jsem ho do vlasů.
J: "Jen když mi něco řekneš."
B: "Pán se právě probudil a už má sílu na vydírání jo?"
J: "Jinak to s tebou bohužel nejde."
B: "Ale jde ty víš moc dobře jak,"...Olízl jsem si rty.
J: "To je další v pořadí jen tentokrát v jiné podobě."
B: "A to v jaké?"...Ptal jsem se nedočkavě.
J: "Místo toho abych ti to nabízel, ti to budu odpírat, dokud mi to neřekneš."
B: "Dokud ti neřeknu co?"
J: "Co se to s tebou poslední týden děje a kde trávíš čas? A nezkoušej mi lhát, mluvil jsem s Tedem."
Sám sebe jsem zamotal do něčeho velmi spletitého a jen já sám se z toho můžu vymotat. Jenže jak říct Justinovi, že svůj volný čas a vlastně i ten pracovní trávím s fenkou jménem Maggie a snažím se jí být oporou i přesto všechno co jsem za svůj život řekl o psech negativního a ve většině případů to bylo v přítomnosti Justina, když se mě snažil přemluvit k tomu, abychom si jednu takovou kouli pořídili a já to vždycky okamžitě zavrhl? Jak se říká, co sis nadrobil, to si taky vyžereš a já jsem připravený i na následky, které mě jistě čekají, takže hurá do toho!
B: "Hádám, že chceš slyšet všechno? I když ono toho zase tolik není a je to zamotaný, ale zároveň hrozně jednoduchý a...,"...Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy schopný takhle blábolit.
J: "Briane! Prostě to řekni."
B: "Fajn, víš, jak jsem měl minulý týden tu menší nehodu?"
J: "No říkal si, že si vrazil do sloupu a já tě pak téměř zabil, protože jsem to zjistil, až když jsem uviděl tvoje auto."
B: "Vidím, že máš dobrýho pamatováka."
J: "Dostaneš se konečně k věci?"
B: "Asi takhle nevrazil jsem do sloupu, ale do psa nebo spíš fenky... No to je asi nepodstatný, ale..."
J: "Počkat, počkat tys srazil psa?"
B: "Už to tak bude."
J: "A proč si mi to neřekl? Ale stejně nechápu, co to má společného s tím kde trávíš čas."
B: "Trávím ho na veterině."
J: "Co?"
B: "Chodím tam za ní, jmenuje se Maggie."
J: "Tak teď jsem se úplně ztratil, ty chodíš za mrtvým psem, kterého sis pojmenoval?"
B: "Co? Ne! Ten pes přežil, já ho odvezl na veterinu, zaplatil výdaje za léčbu a teď jí chodím navštěvovat, abych se ujistil, že se jí daří dobře."
Přísahám bohu, že z toho jak mě Justin vyslýchal, jsem si připadal jak nějaký zoofil, ale když se mi podařilo všechno uvést na pravou míru a objasnit mu situaci tak se zdálo jako by na mě byl hrdý, snažil se moc neusmívat, abych věděl, že je na mě "naštvaný" za to že jsem mu to tajil, ale ten úsměv tam prostě byl.
J: "Proč si mi to neřekl už dřív?"
B: "Vážně?"
J: "Co vážně?"
B: "Ten den jsme se pohádali kvůli tomu, že chceš psa a já ne a nakonec jednoho srazím a chodím ho navštěvovat, takže jsem opravdu nepotřeboval poslouchat ty nesmysly o mojí znovuzrozené duši."
J: "Chápu, nechtěl si ukázat, že máš city ke kouli chlupů."
B: "Nemám!"...Bránil jsem se.
J: "Tak proč jí chodíš navštěvovat?"
B: "Protože... Já... Hele nechtěl bys jít zpovídat někoho jiného?"
J: "Já se z tebe zblázním."
B: "A já z tebe."
J: "Chci, abys mě za ní vzal."
B: "Cože?"
J: "Nedělej, že neslyšíš, prostě chci jít s tebou."
To poslední co jsem potřeboval, se právě teď naplnilo a já jsem kurevsky neschopný se z toho vymotat. Je mi úplně jasné co se stane, jestli ho s sebou vezmu - "Jé ta je krásná, můžeme si jí nechat? Budu jí krmit i venčit, přísahám!" - A nejhorší na tom je, že nevím, zda budu schopný vzdorovat.
B: "A to jako proč?"
J: "Proč asi? Chci jí vidět."
B: "Koukni se na internet, tam je plno obrázků psů."
J: "Briane no tak! Vezmi mě s sebou."
B: "Ani omylem."
J: "Bojíš se, že bych jí mohl milovat víc než ty a ona by pak víc přilnula ke mně?"
B: "Věř mi, že to je to poslední co mě trápí."
J: "Tak to potom nechápu, co ti vadí."
B: "Všechno!"
J: "Prosím?!"
Myslím, že jsem právě odhalil důvod proč se mi Maggie tak zatraceně líbí - je to Justinem - oba mají úplně stejný štěněčí pohled, kterým tě dostanou do kolen a přesvědčí k čemukoliv. Nemůžu uvěřit, že jsou si tak zatraceně podobní, jejich výraz mluví za vše... Vyzařuje z něj láska a potřeba lásky.
B: "Fajn."
J: "Opravdu?"
B: "Mám se snad opakovat?"
J: "Není třeba,"...Děkovně mě políbil.
B: "Ale aby jsme si to ujasnili - jakmile se uzdraví tak jde do útulku, nechci slyšet nic o tom jak si jí necháme."
J: "Rozumím."
B: "Přísaháš?"
J: "Přísahám."
B: "Dokaž to,"...Olízl jsem si rty.
J: "S radostí,"...Vrhl se na mě.
Justin mi mile rád po zbytek noci dokazoval jak moc myslí svůj slib vážně, použil k tomu všechny svoje techniky a zbraně, kterými mě dovedl zhruba do sedmého nebe a já se tak měl opět možnost pod Justinovou péčí svíjet rozkoší a následným orgasmem, ale z nějakého důvodu mě to úplně nepřesvědčilo o tom, že Justin na mě s Maggie nebude zkoušet ty štěněčí oči, aby mě přinutili udělat nepředstavitelné!
No comments:
Post a Comment