Pouto(4)

Nový díl. - 15+

JUSTIN

Opravdu jsem neměl ani tušení o Brianových "mimoškolních aktivitách" jen jsem tušil, že se s ním něco v poslední době děje a pak po rozhovoru s Tedem jsem byl přesvědčený, že to tak opravdu je. Nejen že večery skoro netrávil doma ale dokonce i z Kinneticu odcházel v dobu kdy tam normálně sedí jak přikovaný, někteří lidi by v takových situacích nejspíš nařkli dotyčného z nevěry, ale to je vážně to poslední z čeho bych Briane podezříval... No když se to tak vlastně vezme tak on mi nevěrný byl a dokonce s holkou jménem Maggie. Vážně by mě nikdy nenapadlo, že zrovna Brian se bude zajímat o pejska nebo spíš o kouli chlupů jak tomu on říká a ještě k tomu všemu jí bude platit léčbu, vím, že jí srazil a tak nějak je to jeho povinnost, ale tady mluvíme o Brianovi už jen to, že jí zvednul ze silnice a odvezl k veterináři, se dá označit za zázrak, ale on dělá ještě něco mnohem lepšího - stará se o ní a pomáhá jí se zotavit. Vážně jsem si v tu chvíli pomyslel "Kde je můj Brian?" ale pak jsem si uvědomil, že to je on, někde hluboko uvnitř sebe!

Brian mi dokonce slíbil nebo jsem ho spíš přinutil k tomu aby mě za ní dneska vzal a já kvůli tomu nedočkavostí nemohl spát, bohužel Brianovi to šlo na výbornou a to jsem musel nějak pořešit...

---

J: "Briane?"...Pošeptal jsem mu do ucha.

B: "Uhmm?"

J: "Vstávej,"...Šeptal jsem dál.

B: "Proč?"...Zamumlal.

J: "Protože máme něco na práci."

B: "Rozumím."

Jo to je celý Brian, řekněte mu, že máte něco na práci a on si pod tím představí něco úplně jiného, alespoň jeho ruka, která okamžitě sklouzla k mému rozkroku, tomu odpovídala.

J: "To jsem nemyslel,"...Oznámil jsem mu pobaveně.

B: "V tom případě nechápu, proč mě budíš?"

J: "Maggie."

B: "Co je s ní?"

J: "Slíbil jsi, že mě za ní vezmeš."

B: "Mohl bys mě alespoň nechat vyspat?"...Téměř zavrčel.

J: "Vždyť už si spal."

B: "A kolik je?"

J: "Něco málo po osmé,"...Usmál jsem se.

B: "Dobrou Justine,"...Přetáhnul si peřinu přes hlavu.

Já se z toho chlapa opravdu jednou zblázním! Bylo mi jasné, že milými slovy ho z postele nedostanu, takže bylo na čase na to použít jiné prostředky... Ještě, že vím jaké.

J: "Jen kdyby tě to zajímalo - jdu do sprchy a jsem hrozně nadržený."

B: "Vyhoň si ho."

Ačkoliv Brian řekl tohle bez jakéhokoliv zájmu tak mě bylo naprosto jasné, že ho to nenechá jen tak chladným na to ho znám až moc dobře, protože pokud je část dne kdy je opravdu nejnadrženější tak je to ráno a pokud ho ještě takhle vyprovokuji... No zkrátka je můj!

S jistotou můžu říct, že pokud existuje věc ve které mám stoprocentní pravdu, je to právě nadržený Brian, protože v té sprše jsem nebyl ani tři minuty a už mě masírovaly Brianovy ruce...

J: "Já myslel, že si mám poradit sám."

B: "Myslel jsem, že bys mohl potřebovat pomoct."

J: "Menší by nebyla na škodu,"...Olízl jsem si rty.

B: "Souhlasím,"...Dotkl se mého penisu.

Jeho ruka mě pevně stiskla a následně začala pomalu přejíždět po celé délce mého penisu a já to samé dělal Brianovi, zatímco jsme si proplétali jazyky. Druhou rukou jsem mu stiskl jednu půlku a následně jsem prstem zamířil i k jeho otvoru a z Briana tak dostal několik nedefinovatelných zvuků. Rukama i jazyky jsme si dopřávali opravdovou rozkoš a po nějaké chvíli byly naše hrudě od horkého sperma toho druhého. Po sprše jsme si ještě vzájemně dopřáli dlouhou masáž ručníky a poté jsme se vrátili zpět do ložnice...

J: "Takže?"...Začal jsem nejistě.

B: "Takže co?"

J: "Ty víš moc dobře, chci už jít."

B: "Necháš mě se alespoň obléknout?"

J: "Dobře, promiň."

B: "Děkuju."

Zdálo se mi, že se oblíká snad hodinu a ještě se vyžívá v mé nedočkavosti - zabít ho je málo! Ale když se mu nakonec nějakým zázrakem povedlo konečně se doobléknout tak už jen zbývalo ho dostat do auta a musím uznat, že to byla fuška jako by se snažil mě přesvědčit k tomu, abych si to ještě rozmyslel, ale to se mu nepovedlo.

Jakmile jsme dorazili na místo tak jsem nemohl uvěřit tomu, že už ho tu naprosto všichni znají, především ženský se na něho culily jak zdrogované, ale já přece nežárlím na ženský proboha!

J: "Koukám, že tu máš své obdivovatelky."

B: "Především támhle Bertu, které je zhruba sto."

J: "Tak to bys jí měl pozvat na rande co nejdřív."

B: "Zapracuju na tom."

J: "Fajn, ale teď bych rád za Maggie."

B: "Nejdřív musíme za veterinářem."

J: "Dobře."

Nemohl jsem z Briana zpustit oči, choval se jako úplně jiný člověk a to jsme u Maggie ještě ani nebyli a už na něm byla vidět ta radost.

"Dobrý den pane Kinney."

B: "Dobrý den, přišli jsme se podívat na Maggie, no ale to už asi víte."

"To ano, ale dneska jen na chvíli, ráno měla trochu problémy s dýcháním a celkově se necítí moc dobře, ale vás jistě ráda uvidí."

Viděl jsem na něm, jak moc ho to vyděsilo, ačkoliv se snažil hrát si na tvrďáka, ale ani on nedokáže úplně zakrýt, když se někoho bojí. Brian se ho zeptal ještě na pár věcí, a když se alespoň trochu ujistil, že by Maggie měla být v pořádku tak jsme se za ní vydali a jakmile jsem jí spatřil tak jsem pochopil co ho na ní tak okouzlilo. Byla opravdu nádherná, ale bylo znatelné, že dnes není ve své kůži, ležela na pelechu a tvářila se smutně ale to až do chvíle kdy spatřila Briana ačkoliv bylo vidět, že jí to nedělá dobře tak zvedla hlavu a upřeně na něho hleděla a nepatrně vrtěla ocasem a pak když jsem se podíval na Briana tak jsem byl přesvědčený o tom, že tahle holka se mu dostala pod kůži a on se do ní bezhlavě zamiloval, připadalo mi jako kdyby úplně zapomněl, že jsem tady taky jelikož se své pocity nesnažil nijak moc zakrývat.

B: "Ahoj holka,"…Přisedl si k ní a podrbal jí za uchem.

J: "Je opravdu nádherná."

B: "A hlavně bojovnice."

J: "Určitě bude v pořádku."

B: "Já vím, že bude."

Brian se k ní posadil blíž a její hlavu si položil na stehno, aby jí mohl drbat a hladit. Chvilkami jsem myslel, že se mi to jen zdá, nemohl jsem z nich ani na chvíli zpustit oči, nedokázal jsem pochopit, že to na co se dívám je Briana starající se o někoho nebo lépe řečeno o psa, pro něhož ještě nedávno nedokázal nalézt význam.

Věřil bych, že kdyby Brian mohl tak u ní sedí celou noc, ale když pro nás přišel veterinář s tím, že musí odpočívat tak jsme byli nuceni odejít, ale bylo vidět, jak moc se Brianovi nechce.

Když jsme dorazili domů tak se mi zdál takový nesvůj, věděl jsem, že je myšlenkami u Maggie a toho co mu dnes bylo sděleno ohledně jejího stavu, nedokážu si představit, že by se dokázal smířit s tím, že to nezvládla.

J: "Nechceš něco k jídlu?"

B: "Nemám hlad, ale děkuju."

J: "A něco jiného nepotřebuješ?"

B: "Justine, já neumírám, nemusíš se o mě tak starat."

J: "Já vím, že ne jen se chci ujistit, že jsi v pořádku."

B: "V nejlepším."

Klasický Brian - zakrýt co se dá!

J: "Vím, že mě za to co teď řeknu, zabiješ, ale…"…Zarazil jsem se.

B: "Co?"

J: "Co kdybychom si jí vzali? Já vím, že to je to poslední co by si chtěl, ale já vidím, jak moc ti na ní záleží a jak jí záleží na tobě a potřebuje tě…"

B: "Dost už nic neříkej."

J: "Ale Briane…"

B: "Říkal jsem, že to nepřipadá v úvahu."

J: "Já vím, co jsi říkal, ale..."

B: "Není žádné ale, já toho psa prostě nechci!"

J: "Chápu, proč lžeš mně, ale přestaň lhát sám sobě."

B: "Nevím nic o tom, že bych lhal."

J: "Tak mi teď do očí řekni, že ti na ní nezáleží, že tě nezajímá, jestli bude v pořádku a že ti je jedno, že do konce svého života bude zavřená v útulku v kleci a bude smutná."

V ten moment jsem v jeho očích uviděl to samé, co tam vidím, když se snaží přesvědčit mě o tom, že mu na mně nezáleží a že mě nemiluje! Jeho ústa můžou vypustit cokoliv, ale jeho oči nikdy nelžou a já v nich viděl, že si jí chce vzít stejně moc jako já ne-li víc, ale přesvědčit ho o tom, že není nic špatného na tom mít city je nad moje síly, ale udělám, co budu moct, protože vím, že Brian jinak bude litovat!