Budoucnost blogu? To je asi otázka, kterou si poslední měsíc pokládám téměř denně... a stále jsem tak nějak bez konkrétní odpovědi, jak pro sebe tak pro Vás...
Nebudu však chodit kolem horké kaše a budu k Vám zcela upřímná... tenhle blog mi hodně dal, ale bohužel taky hodně vzal - čas a občas i nervy... ale především mi dal pocit, že jsem tak nějak zavázaná a povinná se mu věnovat na 100%, což na mě mělo po nějaké době celkem velký vliv... abych vám to vysvětlila, jsem člověk, který nerad zklame a když vím, že čekáte na další díl povídky, jsem schopná si k tomu sednout a vytáhnout to klidně z paty, jen abych Vám ho sem dala a to i za předpokladu, že se mi tak zatraceně nechce a mám k tomu doslova odpor a dělala bych radši milion jiných věcí, než seděla 2 nebo 3 hodiny u notebooku a ťukala do klávesnice příběh, který mě v tu chvíli až vytáčí, protože nevím, co tam psát, ale prostě píšu, abych vás nezklamala... a to pak má ve finále vliv na kvalitu samotné povídky - jeden díl super, další díl třeba strašný - a vidím to třeba na samotném hodnocení (hvězdičkách) od Vás čtenářů a i když jsem si z toho nikdy nedělala hlavu, poslední dobou si to na mě začalo celkem vybírat daň a začala jsem to vnímat jako "tak já se tu s tím píšu jako d*bil a ani se jim nezavděčím"... což si teď zpětně uvědomuji, že bylo opravdu hloupé vnímat to tímto způsobem, protože kritika mě nikdy dřív netrápila, jelikož vím, že se Vám přeci nemůže líbit všechno, co napíšu a je jasné, že nějaký díl Vám přijde super a další naopak ne, protože jste si třeba představovali, že příběh se bude odvíjet jinak nebo se Vám prostě nelíbí, jak je to zrovna napsané a za to může například právě to, že jsem zrovna ten díl napsala ve stavu naprostého odporu, jen abych na ten blog sakra něco dala... jsem si však vědoma, že je možné, že jsou zde i tací, co to špatně ohodnotí, jen proto, že "můžou" či "chtějí" aniž by to četli (a kolikrát se ani nejedná o povídku, ale o blbé video z youtube, které sem hodím, ale někdo si řekne, že to zkritizuje bezdůvodně tímto způsobem) nebo cokoliv jiného, je to pro ně zkrátka zábava a tahle jejich "zábava", kterou provozují třeba i na spoustě jiných blogů a ne jen na těch, zapříčiní pak třeba to, že někdo stejně jako já dojde do bodu, kdy si řekne "Kašlu na to, jdu pryč, tohle nemá cenu,"...
a bohužel jsem začala zpochybňovat i samu sebe a ptát se na otázku, zda bych se vůbec měla psaním zabývat, když to očividně stojí za h*vno... teď zpětně mě to ale pěkně štve, že jsem se tím nechala takto ovlivnit, protože pane bože, jsou to jen blbé hvězdičky!😀 Píšu kvůli sobě, píšu kvůli Vám, co sem chodíte číst, protože Vás to baví, protože QAF milujete stejně jako já a jestli Vás je 5 nebo 10 nebo 50 a zbytek jsou ti, co zde jen záměrně škodí, tak ať! A já si každého z Vás, co tu tady máte rádi, hrozně moc vážím a občas mě až mrzí, že vlastně ani nevím, kdo jste, protože věřím, že bychom si o QAF hezky popsali (pár z vás se mi už ozvalo a stali jste se dokonce mými přáteli a někým, s kým mohu svoji vášeň ke QAF sdílet a to je prostě paráda!❤) takže pokud je mezi Vámi ještě někdo, kdo si chce o QAF prostě jen popsat, říct mi svoje dojmy, názory, ať už proto, že ve vašem okolí nikdo takový není nebo, že prostě chcete, tak se mi klidně ozvěte, ráda si Vás vyslechnu! ❤
A vlastně bych měla být za tohle "špatné období" vděčná, protože jsem si díky němu uvědomila spoustu věcí a tak nějak mi spadl kámen ze srdce díky tomu, protože jsem si řekla, že je na čase k blogu začít přistupovat podle mě, podle toho, jak mám náladu, jak se mi chce psát a jak mám na to zrovna čas... tedy jinými slovy, že pokud se sem opravdu vrátím, bude to vypadat naprosto jinak - pravidelné nebo alespoň nějak pravidelné zveřejňování, co jsem se snažila udržovat, se zruší a já opravdu začnu psát a zveřejňovat povídky, jenom pokud opravdu budu mít chuť a čas psát, už se nechci vracet do bodu, že přijdu po celém dni z práce a poběžím si unavená a naprosto vyřízená sednout k počítači a psát, protože zítra je přeci pondělí "zveřejňovací den" nebo proto, že jsem slíbila, že budu zveřejňovat 3x týdně, tak prostě musím napsat ještě ten 3 díl, než týden skončí... snad mi rozumíte😅 Takže je možné, že během týdne bude zveřejněných 5 dílů, ale taky to, že za celých 14 dní ani jeden... opravdu bude záležet na tom, jak nadšeně a po hlavě se do psaní zase vrhnu...
Chápu však, že pro některé tohle nemusí být zrovna dobrá zpráva, chodíte sem, protože chcete číst ne proto, že chcete čekat na to, až se uráčím něco konečně napsat... ale věřte mi, že nakonec by tohle mohlo být to nejlepší pro nás všechny... jde mi především o tom, abych zase měla ze psaní a z blogu to potěšení, co na začátku a ne jen nervy a pocit zodpovědnosti vůči Vám... a vy zas třeba budete mít možnost číst něco "lepšího" když to budu psát opravdu jen ve chvílích, kdy já chci a kdy mě to baví a ne, když se k tomu dokopu a s nechutí napíšu každou větu, nad kterou jsem musela usilovně přemýšlet... psaní i čtení má být zkrátka zábava a ne utrpení a nuda...🙂
Proto doufám, že Vás toto neodradí a i tak sem budete chodit, ale samozřejmě pochopím i to, když nebudete, což mě bude mrzet, ale to je zkrátka život a nemůžu Vás nutit tady zůstat a čekat na to, až se ve mně probudí psací nálada...
Ale je tu ještě jedna věc... jistě jste si všimli, že jsem za poslední dobu začala hodně zveřejňovat spíše informace ze života herců a upřímně mě tato část a forma psaní začala hodně bavit, že jsem se pořád snažila vymyslet, jak zařídit, abych tohle mohla psát co nejvíc... blbé však bylo a je to, že co se týče herců z QAF nebo něčeho ohledně QAF je toho na internetu v oblasti novinek docela bídně málo a i když skoro denně chodím koukat, jestli se něco neobjevilo, tak jen málokdy mám štěstí a najdu něco, co bych mohla hodit na blog, což mě hrozně mrzí, protože QAF je prostě moje láska😁 ALE... našla jsem svoji novou lásku v podobě filmu Call me by your name, o kterém jsem se na tomto blogu už zmiňovala... ten film jsem si jednoduše zamilovala a co víc - zamilovala jsem si herce, kteří zde ztvárnili ústřední dvojici a těmi jsou Armie Hammer a Timothée Chalamet a vlastně ti dva mi spadli asi z nebe rovnou do klína, protože jsem si řekla, proč nezaložit blog na ně a nezačít zveřejňovat infomace a novinky právě o nich a jedna věc vedla k druhé a blog vznikl...😅
Momentálně je ve fázi úprav a příprav atd, ale jen co bude oficiálně hotový, rozhodně Vám ho sem hodím a budu ráda, pokud i tam zavítáte a třeba si to tam taky oblíbíte🤗
Upřímně jsem i zvažovala psaní povídek na Call me by your name, což je podle mě velká věc, protože do teď jsem neuvažovala, že bych někdy psala povídky o něčem jiném, než o QAF a Brianovi s Justinem, ale prozatím jsem k tomu nenašla odvahu, ale kdo ví, třeba jednou...
Ale napadlo mě i spoustu dalších věci, kterým bych se chtěla věnovat, jako třeba blog zaměřený na filmy a seriály s LGBTQ tématikou... nebo prostě jen normálně na filmy a seriály něco jako recenze... nebo klidně i recenze na knihy, protože do nich jsem se za poslední rok taky zamilovala... ale to je všechno momentálně v procesu přemýšlení a uvažování, ale znám se, když si něco zamanu, většinou to nemá dlouhého trvání...😀
Jak se říká, všechno špatné je pro něco dobré a v tomto případě, i když jsem byla rozhodnutá, že je s blogováním pro mě celkově konec, ukázalo se, že je to spíš takový začátek a našla jsem věci, kterým se chci začít věnovat🙂
A i když moje nově nalezená vášeň k jiným věcem, může znamenat nakonec, že tento blog půjde buď do ústraní nebo skončí úplně, doufám, že mi to nebudete mít za zlé, protože zkrátka každý by měl dělat to, co ho baví a ne to, co od něj ostatní očekávají...
Takže na závěr asi řeknu jen to, že tenhle blog zatím nekončí, ale je to opravdu jen zatím... vážně nevím, jak to bude vypadat do budoucna... momentálně ještě nemám napsanou ani řádku další povídky, ačkoliv jsem se snažila, ale prostě zatím nepřišla ta chvíle, kdy bych na psaní povídky měla opravdu náladu... ale třeba mě to nakonec zase chytne, já k tomu sednu a ten díl tu prostě bude a pak třeba další a další a další... ale rozhodně nechci, abyste teď očekávali, že tu bude díl zítra nebo příští týden, protože já to vážně nevím, může tu být, ale taky nemusí... věřím, že nakonec bude a věřím, že to třeba bude dřív, než si vůbec myslím, ale zkrátka nechci a nemůžu Vám nic slibovat, to snad chápete🥰
Chci se však momentálně věnovat vzniku blogu o Armiem a Timmym a pak snad konečně zase tomuto, ačkoliv už asi ne v takové míře jako dřív... ale kdo ví, co nakonec bude a nebude, třeba tu bude vše zase stejné anebo to bude úplně jiné nebo to už nebude nijaké, protože se ukáže, že už to tady zkrátka opravdu není pro mě, ale ať už tak nebo tak, budu zkrátka dělat to, co mě baví a to, z čeho mám radost a budu ráda, pokud se na tom budete podílet ať už na tomto blogu nebo na tom novém...😘
A teď už prostě sklapnu a zveřejním tenhle román dřív, než napíšu ještě něco dalšího, jelikož já se rozepsat opravdu umím... možná proto vlastně píšu povídky😅
Děkuju, že jste si to přečetli a i za to, jestli se vyjádříte v anketě pod článkem či v komentářích!😊
No comments:
Post a Comment