Poslední díl.
JUSTIN
Včera jsem byl přesvědčený o tom, že je Brian plně rozhodnutý si Maggie nevzít a že se bude tvářit jako naprostý ignorant, kterého nic nezajímá. Ale když se vrátil z jídelny nebo lépe řečeno od Debbie tak byl jak vyměněný a nakonec se ukázalo, že se rozhodl, že to zkusíme, že se o ni postaráme. Nejprve jsem myslel, že mě jen šálí sluch anebo že Brian není tak úplně při smyslech, jenže pak jsem pochopil, že on to myslí smrtelně vážně a za to jsem mu mohl poděkovat jedině sexem, ze které vzešlo úžasné pomalé milování, během kterého jsem se cítil jako kluk štěstěny!
Dokonce jsme se dohodli, že tam zajdeme dneska, jakmile přijde Brian z Kinneticu abychom si jí mohli "zarezervovat" přece jen bych nechtěl, aby nás někdo předběhl, a věřím, že ani Brianovi by se to nezamlouvalo, vím, že jí opravdu chce, ačkoliv se tomu zprvu bránil!
Je teprve ráno a já jsem příšerně nedočkavý, chci už si být stoprocentně jistý, že Maggie patří nám, ale na to si budu muset ještě pár hodin počkat a do té doby se budu muset zabavit a vidím to tak, že nejlíp to půjde v jídelně...
J: "Ahoj Debb."
Debbie: "Neříkej, že už i ty."
J: "Co?"
Debbie: "Sis přišel vylévat srdce? Včera tu byl Brian."
J: "Ne nic takového, spíš jsem ti přišel poděkovat."
Debbie: "Za co?"
J: "Nevím, jak si to dokázala, ale Brian souhlasil, abychom si Maggie vzali."
Debbie: "Asi jsem mu jen něco připomněla a vysvětlila."
J: "A co?"
Debbie: "To je tajemství, ale jsem za vás oba moc ráda, i když přiznejme si, nedokážu si Briana představit, jak sbírá bobky."
J: "Ani já ne,"...Začal jsem se smát.
Debbie: "Ale myslím, že to bude úžasné."
J: "S tím souhlasím."
Debbie: "A teď - vím, že máš volno, ale nechceš se zapojit do roznášení?"
J: "Stejně nemám co na práci, takže klidně."
Debbie: "Tak se do toho pusť."
J: "Rozkaz."
Strávníci si museli myslet, že jsem nějaký blázen na drogách, protože pokaždé tedy neustále když jsem pomyslel na Maggie s Brianem tak jsem se musel připitoměle usmívat - Brian jak venčí Maggie, Brian jak jí krmí, Brian jak jí drbe, Brian jak s ní usne na pohovce - prostě jsem si představoval všechno, co se dalo, a nemohl jsem uvěřit, že se to brzo stane skutečností.
Když už jsem si byl stoprocentně jistý, že Brian už bude co nevidět doma tak jsem se tam taky vydal a byl jsem jak na trní, připadal jsem si jako malý kluk co se těší na nový výtisk komiksu a jakmile se otevřely dveře tak jsem se div nepřerazil, když jsem snažil co nejrychleji Briana přivítat...
J: "Ahoj,"...Přepadl jsem ho u dveří.
B: "Ty si tady seděl ne?"...Políbil mě.
J: "Téměř."
B: "Co ta nedočkavost?"
J: "Ty víš moc dobře."
B: "Chápu,"...Začal si rozepínat košili."
J: "Jak je možný, že to vždycky pochopíš jinak?"
B: "Protože 24 hodin sedm dní v týdnu myslím jenom na jedno,"...Olízl si rty a políbil mě.
J: "Potom,"...Snažil jsem se ho zastavit.
B: "Teď,"...Pokračoval.
J: "Prosím,"...Odtrhl jsem se.
B: "Já se z tebe zblázním."
J: "Já vím."
B: "Můžu si dát alespoň sprchu než se můj loft promění na zoo?"
J: "Teprve si jí jdeme zarezervovat a ano můžeš."
B: "Přidáš se?"
J: "Kdybych se přidal tak bychom tam byli hodinu a my spěcháme, takže si to necháme na potom."
B: "Já si to vyberu,"...Mrknul na mě a zamířil do sprchy.
Myslel jsem si, že Brian v té sprše bude minimálně aspoň půl hodiny, jen aby to oddálil i přesto, že je očividné, že se taky těší, ale místo toho vylezl opravdu za chvíli, aby mě už dál nenapínal, takže jsme konečně mohli vyrazit a ujistit se, že Maggie bude už jen naše.
BRIAN
Když jsem se ráno probudil tak jsem nemohl uvěřit, že jsem s tím opravdu souhlasil, měl jsem pocit jako by se mi to jen zdálo anebo, že jsem si to jen vyfantazíroval. I v Kinneticu jsem si nebyl úplně jistý tím, že to co chci udělat je správné, vždyť já se neumím postarat ani sám o sebe, vždyť na hlad už bych dávno umřel nemít Justina a Debb a stejný je to s úklidem u mě doma, kdyby se tam pravidelně neuklízelo tak by mě za pár týdnů nalezli mrtvého pod hromadou sraček a teď se mám jako starat o psa? Ale ve výsledku pokud se mám naučit o někoho starat proč nezačít rovnou s Maggie obzvlášť když jí tím zachráním před zbytkem života v útulku a Justinovi tím udělám radost a vlastně i sobě.
Jakmile jsem otevřel dveře loftu tak jsem myslel, že se Justin zbláznil, jak byl nedočkavý, myslel jsem, že mi ani tu sprchu nedovolí, ale nakonec jsem si jí vybojoval, ale strávil jsem v ní nezvykle krátkou dobu, jen abych Justina dál nenervoval, a pak jsme se konečně mohli vydat pro našeho psa - ta myšlenka mě nepopsatelně děsí a zároveň těší!
J: "Nemůžu uvěřit, že se to vážně děje."
B: "Ještě pořád to můžu otočit,"...Škádlil jsem ho.
J: "Ne!"...Šťouchnul mě do žeber.
B: "Opravdu nevěřím, že jsem se k tomu nechal přemluvit."
J: "Ale no tak, určitě se těšíš."
B: "Na bobky?"
J: "Na tu úžasnou psí lásku, kterou ti věnuje."
B: "Spíš hlavně dávej pozor na to, aby mi nezničila nábytek."
J: "Neboj se."
B: "Jinak budeš pykat."
J: "Už se nemůžu dočkat."
Justin se tvářil jako naprosté sluníčko, a čím víc jsme se blížili, tím víc jsem se taky nemohl dočkat, začínal jsem si totiž uvědomovat, že to je skutečnost a že to opravdu chci. Ta holka si prostě zaslouží být milována a já jsem připravený jí to poskytnout.
Když jsme dorazili na místo tak jsem se cítil jako blázen, ale byl jsem odhodlaný víc než no vlastně víc než nikdy, něco takového se mi ještě nikdy v životě nestalo a právě teď se to děje a to je něco nepředstavitelného.
Myslel jsem, že můj život se během chvíle změní, ale to jsem se šeredně spletl... Nebo ne tak úplně, on se vlastně změní jen ne tím dobrým směrem...
B: "Dobrý den,"...Pozdravil jsem slečnu na recepci.
J: "Dobrý den,"...Přidal se.
B: "Jsme opravdoví blázni nebo spíš tenhle vedle mě, ale rozhodli jsme se, že si chceme osvojit jednu fenku."
"Maggie předpokládám?"
B: "Ano přesně tu, takže kde to máme podepsat nebo co máme vyplnit?"
"Je mi líto, ale Maggie ráno umřela."
Měl jsem pocit, jako kdyby mi právě někdo vytrhl srdce anebo že kus mě zemřel s Maggie, ale ani tak jsem si nemohl připustit, že to co jsem právě slyšel, je pravda.
B: "Umřela?"
"Ano měla zástavu srdce, byla už prostě stará, ale nebýt vás zemřela by už, když jste jí sem přivezl."
J: "Briane, je mi to líto,"...Chytil mě za ruku.
B: "Byl to jen pes, tak přestaňme smutnit a jdeme."
Už jsem nic neříkal, protože bych ničemu nepomohl a radši jsem šel pryč, Justin byl hned v závěsu za mnou a radši taky nevydal ani hlásku. Celou cestu autem jsme oba mlčeli a hleděli nepřítomně z okna, když jsem se na něho občas koutkem oka podíval tak jsem viděl, že má skleněné oči, ale ze všech sil se ty slzy snažil zadržet a popravdě ani já k tomu neměl daleko, ale já jsem přece ten bezcitný, takže nebudu ronit slzy pro psa.
Když jsme dorazili domu tak se Justin vzdálil do koupelny a já zůstal stát v kuchyni opřený o linku, nemohl jsem prostě uvěřit tomu, že je Maggie mrtvá, měl jsem pocit, jako kdyby se mi tam nahoře někdo mstil za to jaký jsem.
J: "Jsi v pořádku?"...Zeptal se když ke mně přišel.
B: "Úplně."
J: "Určitě je jí teď líp."
B: "Asi jo,"...Odpovídal jsem bez zájmu.
J: "Půjdu si lehnout, pokud ti to nevadí."
B: "Nevím, proč by mělo, nejsem malé dítě, byl to jen pes."
J: "Já vím, ale záleželo ti na ní."
B: "Hm."
J: "Dobrou,"...Políbil mě.
Tak moc jsem se snažil sám sebe přesvědčit o tom, že mě to nijak nezasáhlo a že mě to netrápí, ale ve skutečnosti mě to naprosto zlomilo. Zamířil jsem si sednout na pohovku, a jakmile jsem se posadil tak jsem na stolku zahlédl tu kresbu s Maggie. Vzal jsem si jí do ruky a chvíli na ní koukal, zdálo se mi, jako kdyby byla skutečná, ale byl to pouze obraz, na který po chvilce dopadla moje slza, aniž bych si uvědomil, že mi tečou po tváři. Nikdy v životě jsem psa neměl a ani nevím, odkud ta nenávist ke psům přišla, ale teď jsem připravený jim dát šanci, protože Maggie mě přesvědčila o tom, že pes nepředstavuje jen starosti, ale i radost!
No comments:
Post a Comment