Because You Are Mine

Zdravím kohokoliv, kdo sem ještě někdy třeba zavítá... ačkoliv jsem koukala a ke svému překvapení zjistila, že čas od času se tak opravdu stane a zahřálo mě to opravdu u srdce a moc doufám, že tomu dotyčnému (dotyčným) udělám tímto alespoň malou radost 🥰 Bohužel to neznamená, že se na blog vracím nebo že se tohle bude v blízké době opakovat (pokud vůbec někdy), ale měla jsem prostě chuť a čas přelouskat jednu svoji anglickou povídku do češtiny a řekla jsem si, proč ji sem nedat pro těch pár lidiček, co se tady občas staví... tak doufám, že se bude líbit! A třeba zase někdy naviděnou... 😊💖 PS. při překladu jsem měla pocit, že jsem zapomněla mluvit česky, tak se omlouvám za případné chyby 😅

Because You Are Mine

Justin doma najde ne zrovna střízlivého Briana, který je díky svému stavu víc než sdílný.

Justin otevřel dveře loftu a vydechl úlevou. Tak moc se těšil na sprchu a především na tu velkou pohodlnou postel. Dnešní směna v jídelně byla opravdu šílená a on se už sotva plazil, rozhodnutý spát minimálně dvanáct hodin. Rychle si zul boty a pověsil bundu a následně si chtěl ještě vzít něco k jídlu, protože doslova umíral hlady, ale když se vzápětí otočil tak ke svému překvapení zjistil, že Brian stojí přímo za ním jako nějaký zatracený duch.

"Sunshine!" Brian se široce usmál a zněl až nějak moc vesele.

"Ježiši Kriste!" Justin vykřikl a ihned se popadl za hruď.

"Ne. Jenom Brian... Brian Kinney," Brian se zazubil.

A Justin ihned svráštil obočí a podezíravě si ho prohlížel, pak si však všiml velikosti jeho zorniček a ihned mu bylo všechno jasné. "Briane, co sis sakra vzal?"

"A-b-c-d-E-E-E-" Brian zazpíval opile a vypadal velmi pobaveně. "Ale taky to mohlo být něco jiného," pokrčil rameny. "A ještě jsem měl dvě sklenky bourbonu... nebo jich bylo pět?" přemýšlel nahlas, zatímco si mnul bradu.

"Kurva," Justin si zamumlal pod vousy. Byl až příliš unavený na to, aby se tímhle teď zaobíral. "Pojď do postele, Briane," popadl ho za loket a byl připravený odvést ho do ložnice, Brian měl však na mysli úplně jiné věci.

"Vypadáš tak zatraceně dobře," jeho rty se ihned přitiskly k jeho krku a dychtivě ho líbaly, zatímco jeho ruce popadly Justinův zadek, aby si ho mohl přitáhnout blíž k sobě a třít svůj rozkrok o ten jeho. "A chci tě tak moc ošukat..." vydechl těžce do jeho ucha.

A Justinovi ihned po zádech přeběhl mráz. Ještě před minutou byl unavený, opravdu příšerně unavený a přesvědčený, že každou chvíli usne ve stoje, ale tohle ho zcela probudilo. Nebyl ani překvapený tím, že mohl cítit jak mu tvrde péro. Ale Brian očividně nebyl ve stavu, kdy mohl racionálně uvažovat a Justin s ním nechtěl mít sex s vědomím, že by si to ráno stejně nepamatoval.

"Potřebuješ se vyspat, Briane."

"Jsi tak roztomilý," Brian se usmál od ucha k uchu a chichotal se jako idiot.

"Jsem?" Justin pobaveně zvedl obočí.

"Mhm," lehce se otřel svým nosem o ten jeho. "Je roztomilý, že si myslíš, že potřebuju spát, když je očividné, že potřebuju tvůj zadek... tvůj krásný, perfektní a těsný zadek..."

Justin si vtlačil jazyk do tváře a opravdu se snažil, aby se nezačal smát, ačkoliv si ten kompliment užíval. "Zítra. Teď - postel!" nakázal mu a otočil ho a následně ho začal tlačit před sebou do ložnice.

"Možná jsi roztomilý, ale není s tebou žádná sranda..." Brian si povzdychl a dělal co mohl, aby nezakopl na těch schodech vedoucích do ložnice.

"Jenom upřednostňuji, když mě šukáš střízlivý," Justin se usmál a konečně ho dotlačil do postele. Nejprve mu chtěl pomoct se svlékáním, ale pak si uvědomil, že Brian by to mohl brát jako jeho snahu o to ho svést a tak to raději neudělal. "Teď spi," s tím přes něj přetáhl přikrývku a byl připravený jít do koupelny dát si konečně tu vytouženou sprchu.

"Pojď sem," Brianův hlas zněl něžně.

"Co?" Justin otočil hlavu, aby na něj viděl.

"Pojď sem," zopakoval Brian a poklepal na postel. "Nemůžu usnout, když nejsi vedle mě."

Justin musel několikrát zamrkat, protože si nebyl jistý, že slyšel správně. Ale nehodlal ho žádat, aby to řekl znovu a místo toho udělal to, co Brian chtěl a lehl si vedle něj tváří k němu. "Lepší?"

"Mhm," Brian se spokojeně usmál. "Ale jsem pořád nadržený."

Justin se uchechtl. "Zítra mě můžeš šukat jak se ti jenom zachce."

"Slibuješ?" Brian nadzvedl obočí.

"Slibuju," Justin přikývl.

"Dobře," Brian zavřel oči a vypadalo to, že se konečně chystá jít spát.

Justin počkal pár minut a když se zdálo, že Brian opravdu usnul, chtěl co nejopatrněji a nejtišeji opustit postel, ale sotva se pohnul a Brianovy oči se ihned široce otevřely.

"Na to ani nemysli," Brian ho náhl přitáhl k sobě a pevně kolem něj ovinul ruce.

Justin nemohl uvěřit tomu, co se děje a začínal nenávidět to vědomí, že si to Brian zítra nebude pamatovat. Ačkoliv to tak asi bylo nejlepší, protože opravdu nechtěl, aby kolem něj Brian chodil po špičkách, myslíc si, že před ním ze sebe udělal totálního pitomce.

A jak tam tak ležel se svým obličejem přitisknutým na Brianově hrudi, jeho vlastní víčka začínala těžknout, už ani nestál o tu sprchu, chtěl pouze spát - v Brianově náruči.

Ale Brian se zničehonic odtáhl a díval se na něj se svráštěným obočím než řekl, "Divně voníš."

"Um, děkuju?" Justin se zasmál. "Jsem celý zpocený a ještě jsem neměl tu možnost se osprchovat díky někomu," lehce ho pohladil hřebetem ruky po tváři.

"Ne, to není ono," Brian přitiskl svůj nos k Justinově kůži a hluboce se nadechl. "Prostě nevoníš jako ty."

"Co?" Justin byl zmatený. "A jak voním?"

"Nevím... prostě jinak... není to tvoje obvyklá vůně... kterou zbožňuju," kousl se do rtu a svůdně se na něj usmál.

"Oh," Justin se usmál široce nazpátek. "No, nevím, co přesně teď cítíš, ale jsem si jistý, že sprcha to může napravit, takže když mi dáš deset minut, tak se snad vrátím ke své obvyklé vůni."

"Dotýkal se tě dneska někdo?" zeptal se Brian se vší vážností.

A Justina to opravdu zaskočilo. Ačkoliv nevěděl, co ho překvapilo víc - ten fakt, že si Brian myslel, že s někým byl nebo že se zdálo, že ho to opravdu trápilo. "Ne," zavrtěl hlavou.

"Jsi si jistý?" Brian se na něj zadíval podezíravě.

"Ano, Briane, jsem si jistý," Justin se uchechtl, ale byl stále zmatený. "Myslím, že bych věděl, kdyby se mě někdo dotýkal."

Brian zničehonic odstrčil přikrývku stranou a znovu k němu přičichl. "Lžeš. Tohle prostě nevoní jako ty!"

"Briane, opravdu netuším, co..." Justin se najednou odmčel, když si něco uvědomil. "Briane, pamatuješ si tu kolínskou, co jsi mi koupil minulý týden?"

"To jsem udělal?" Brian se zazubil a zdálo se, že je na sebe opravdu pyšný.

A Justin se ihned zasmál. "Ano udělal."

"Protože jsi byl hodný kluk?"

"Hádám, že jo," široce se na něj usmál.

"A proč mi to říkáš?" zadivil se.

Justin nemohl uvěřit, že musel vysvětlit to očividné. "No hádám, že voním jinak, protože jsem ji dneska poprvé použil."

Brian byl chvíli zmatený, ale pak se zdálo, že mu to konečně došlo. "Oh! To dává smysl," usmál se a vypadalo, že se mu opravdu ulevilo.

"Jo," Justin přikývl. "Vidíš? Nikdo se mě nedotýkal."

"To je dobře," Brian se usmál šťastně.

"Jo?" Justin stočil rty dovnitř a doufal, že uslyší mnohem víc. Najednou byl docela rád, že je Brian totálně mimo a očividně víc ochotný říkat věci, které by za střízliva neřekl.

"Mmhmm," Brian se k němu naklonil a políbil ho. "Protože nemám rád, když se tě dotýká někdo jiný."

"Vážně?" Justin dělal co mohl, aby neskákal radostí.

"Ne," Brian najednou zavrtěl hlavou a ihned zabil Justinovo nadšení. "Nech mě to přeformulovat. Nemám rád, když se tě někdo dotýká, když u toho nejsem... ale když tam jsem a dívám se... sakra," vydechl těžce a pomalu si sunul ruku k rozkroku. "Strašně sexy. Vždycky mi z toho neskutečně ztvrdne péro," začal se třít přes kalhoty.

A Justin zcela ztratil slova. Ačkoliv nevěděl, co ho šokovalo víc - všechny ty věci, co mu Brian řekl nebo jeho očividná a masivní erekce. Nemluvě o tom, že ho ihned vzrušila představa toho, že by se Brian vyhonil přímo před ním.

"Ačkoliv," pokračoval Brian. "Nelíbí se mi, když se tě snaží ošukat. To okamžitě musím zakročit, protože to je moje práce. A tvůj zadek patří mně."

Justin si byl jistý, že se mu to jenom zdá a ačkoliv mu bylo jasné, že si to Brian zítra nebude pamatovat, on sám věděl, že na to nikdy nezapomene. "Tak to je asi dobře, že nikoho kromě tebe ke svému zadku nepouštím..."

"Opravdu dobře," Brian odpověděl a jeho hlas začínal znít ospale. "Protože jsi můj."

Justin se usmál a rozhodně souhlasil.

"Sakra," Brian si najednou povzdechl. "Hádám, že tohle budu muset dokončit zítra," vytáhl si ruku z kalhot. "Nebo to uděláš ty," mrkl na něj.

"S radostí," Justin se kousl do rtu.

"Dobře," Brian se pousmál. "Protože jsem zatraceně unavený," to bylo vše, co ze sebe dostal než se konečně oddal spánku.

A Justin na druhou stranu už nikdy usnout nechtěl, místo toho chtěl navždy žít v tomto okamžiku.