Ahoj! Tak jsem tu ke svému překvapení zas... asi už na mě konečně jde vánoční nálada, tak jsem si řekla, že Vás (pokud tu někdo teda ještě jste, že? Ups 😬) potěším opět nějakým svým výtvorem. Je to samozřejmě zase jedna z mých anglických povídek, kterou jsem si řekla, že pro Vás přeložím a je to naprosto pozitivně naladěné, takže doufám, že to tady někomu vykouzlí úsměv na rtech 😉 A zároveň všem přeji co nejklidnější Vánoce a krásné prožití svátků a samozřejmě vše nejlepší do Nového roku 💗 A kdo ví, třeba se tu příští rok zas s něčím objevím... do té doby zase ahoj! 😁
Justin hluboce spal, když zaslechl, že mu zvoní telefon. Okamžitě si přetáhl deku přes hlavu a čekal až to přestane. Měl za sebou náročný týden a odpočinek opravdu potřeboval. Věděl však, že v tuhle hodinu mu mohl volat jen jediný člověk, a i když si opravdu přál, aby byl dost silný na to, aby to ignoroval, zkrátka nemohl odolat tomu slyšet Brianův hlas. Zvlášť když to bylo to jediné, na co se v poslední době mohl těšit. Být v New Yorku bez Briana bylo mnohem těžší, než čekal. Někdy pochyboval, jestli to vůbec stojí za to. Ale věděl, že by ho Brian zabil, kdyby to vzdal a vrátil se, aniž by se alespoň pokusil prosadit. Ale netušil, jak dlouho to ještě vydrží.
"Jo?" řekl ospale do telefonu. "Víš vůbec, co je za čas?"
"Ten nejlepší čas," Brian zněl podepřele šťastně.
"Co?" To Justina probudilo ještě víc. "Jsi opilý?"
"Možná," Brian se usmál. "A zhulený taky. Ale je to dobrej matroš."
"To vždycky je," Justin se zasmál. "A proč mi voláš?"
Brian si odfrkl. "Nemůžu zavolat svému příteli bez konkrétního důvodu?" Zněl téměř uraženě.
"Sakra, ty jsi opravdu zhulený."
"Chytráku. Kdybych byl vedle tebe, tak ti naplácám."
"Tak to je dobře, že nejsi," řekl hravě, i když v jeho hlase mohl být slyšet i smutek. Netoužil po ničem jiném než mít Briana vedle sebe.
"No, ne na dlouho," odpověděl Brian, jeho hlas zněl najednou vážně.
Justin se zasmál, než si uvědomil, co Brian vlastně řekl. "Co tím myslíš?" Svráštil obočí.
"Myslím tím, že brzy budeme mít mnohem víc akce než jen honění při telefonování," řekl svůdně.
"Mohl bys použít víc slov, abych pochopil, co se snažíš říct?" Justin už byl netrpělivý. Byl si jistý, že se mu Brian snaží říct, že ho brzy navštíví, ale nechtěl si dělat zbytečné naděje.
"Sunshine, co se snažím říct je, že potřebujeme mnohem větší byt. Ten prťavý byt, ve kterém teď žiješ, nebude stačit. Chci ti vyšukat duši z těla a na to potřebuju prostor. Hodně prostoru."
Chvíli bylo mrtvé ticho, jak se Justin snažil pochopit Brianova slova, ale prostě to nešlo. "Cože?" Jeho hlas byl plný frustrace. "Briane, já vážně nemám ponětí, o čem to mluvíš."
"Bože, ty jsi takový idiot. Sice krásný idiot, ale pořád idiot."
"Je půlnoc a já jsem unavený, takže bych ocenil, kdybys přestal mluvit v hádankách a prostě řekl, co chceš říct."
"Už jsem ti někdy řekl, že jsi roztomilý, když se zlobíš?" Brian se tiše zeptal.
"Ne, ale jsi takhle blízko tomu, abys poznal mou temnou stránku," řekl Justin a začal být mírně otrávený.
"Jejda, asi mám problém," zachichotal se Brian.
"Briane," povzdechl si Justin tiše. "Prosím. Opravdu potřebuju nějaké dobré zprávy."
Nastala krátká pauza, která Justina ještě víc rozladila. Brian ho prostě rád mučil.
"Změnil jsem názor," řekl Brian náhle a potáhl svého jointa.
"Na co?" Justin se nonšalantně zeptal a zvažoval, že položí telefon a půjde zase spát. Brian byl láskou jeho života, ale právě teď mu opravdu lezl na nervy.
"Záleží na tom, Justine. Teď už to vím."
"Na čem záleží?" Justin byl pekelně zmatený.
"Na čase záleží. To, co jsem řekl, byla hloupost. Nechci strávit zbytek života tím, že nebudu vědět, kdy tě zase uvidím. Chci tě vidět každý den. Ať už mi zbývá jakýkoli čas, chci ho strávit s tebou. I kdyby to mělo znamenat, že zešedivím a budu mít vrásky. Protože k sobě patříme. A náš čas je teď."
Justin na chvíli zapomněl dýchat a zrychlil se mu tep. Tohle byla ta nejkrásnější věc, kterou mu Brian kdy řekl, ale vyděsilo ho, že není střízlivý, tedy plně si uvědomujíc svá slova. "Sakra, tohle je vážně dobrý matroš," zasmál se nervózně.
"Justine, jsem sice opilý a sjetý, ale vím, co říkám." Brian řekl pevným hlasem. "Miluju tě. A chci být s tebou."
Justin se usmál a tiše vydechl, jeho srdce bylo plné radosti. "Tak vymyslíme, jak být spolu," řekl šťastně. Věděl, že to nebude snadné, ale byl připraven udělat cokoli. A vědomí, že jsou s Brianem na stejné vlně, mu dávalo velkou naději.
"Sunshine, opravdu si myslíš, že bych ti tohle všechno říkal, kdybych na to už nepřišel?" řekl Brian hrdě.
Na Justinově straně se opět rozhostilo ticho. Bál se vůbec zeptat. "Co to říkáš, Briane?"
"Jdu za tebou," vydechl Brian tiše a byl rád, že to konečně řekl nahlas. Bylo to, jako by mu z ramen spadla tíha celého světa.
"Chceš říct...?" Justin ani nedokázal tu větu dokončit.
"Stěhuju se do New Yorku, Justine."
Justinovi se okamžitě po tváři skoulela slza štěstí. Ani se nemusel Briana ptát, jestli si je jistý, protože věděl, že nikdy neudělal nic, co by nechtěl.
"Tak na co sakra čekáš?" Justin zažertoval.
"Na ranní let," odpověděl Brian zcela vážně.
"Cože?" Justin se nahlas zasmál a nevěřil mu.
"Říkal jsem ti, Sunshine, že na čase záleží a že s ním už nebudu plýtvat."
"Briane Kinney, nikdy mě nepřestaneš udivovat." Justin se zasmál a pomalu zpracovával, co se vlastně děje. "A já tě miluju víc než cokoli na světě."
"To bys měl, protože dneska jsem prodal svůj milovaný loft zasranému hetero páru," řekl znechuceně. "Takže jsem v podstatě bezdomovec."
"Bože, to je ale oběť." Justin se zachichotal. "Ještě že mám tenhle malinký byt s ještě malinkatější postelí, co?"
"Ty budeš mít takový výprask." Brian slíbil.
"Už se na to moc těším," řekl Justin nadšeně.
"To je dobře, protože to není jediná věc, kterou ti udělám," odpověděl a Justina donutil zasténat. "A teď jdi zase spát. Potřebuju, abys byl zítra svěží a připravený na dlouhou a náročnou práci, nejspíš hluboko do noci."
"Ano, pane," usmál se blonďák. "Dobrou noc."
"Dobrou, Sunshine," zašeptal Brian. "Uvidíme se zítra."
Justin položil telefon zpátky na noční stolek a usnul s vědomím, že mu Brian právě zcela odevzdal své srdce.
No comments:
Post a Comment