Naughty Boy

Vím, že všichni asi netrpělivě čekáte na další díl The Bond Between Us a i když na něm právě teď pracuji, obávám se, že ho asi nestihnu dneska dopsat, takže bude spíš až zítra někdy na večer tuším😥 Ale rozhodla jsem se Vám sem hodit alespoň tuto jednorázovku, abyste měli aspoň nějaké čtení, stejně už mi chudinka leží v archivu zas nějaký ten pátek a Verča mi k ní dokonce už i vytvořila tento úžasný banner, takže vlastně není důvod její zveřejnění oddalovat, proto všem přeji, abyste si ji užili!😁❤

VAROVÁNÍ 18+

Brian se opřel do svého křesla v kanceláři po tom, co právě dodělal spoustu papírování. Kinnetik už zel tichem a prázdnotou po tom, co ho všichni opustili o celé hodiny dříve, než on, což bylo už tak nějak pravidlem. Brian měl rád ten klid, co se firmou pokaždé linul, nikdo ho neotravoval, nikdo bez klepání nevtrhal do jeho kanceláře - myslím tebe, Theodore - nikdo tu nepokřikoval ani nedržkoval. Byl tu jen on a to příjemné ticho.

Na druhou stranu ticha měl doma víc, než dost, od chvíle co jeho malej Picasso dobývá New York, je tam vlastně ticha až až, ticha, na které si musel dlouho zvykat po tom, co se Justin vydal na honbu za svým snem. Takže ač by k práci mohl využít klid doma, už dávno se zapřísáhl, že práci si nechá do práce a nebude si ji tahat s sebou, ačkoliv to častokrát znamená, že musí pracovat do pozdních hodin jako dneska.

Ale ta pozitivní věc na tom všem byla ta, že v tuhle dobu měl Justin většinou čas na telefonát, který někdy trval jen pár minut a někdy klidně celou hodinu, ale hlavní bylo to, že ho Brian mohl slyšet a už teď se toho nemohl dočkat...

"Tady Justin..." ozval se jeho sladký hlas.

"Ještě, že to říkáš, taky jsem mohl omylem zavolat někomu jinému," popíchl ho.

"Briane!?"

"Ehmm... já... teda - tady Brian - jen tak pro jistotu," uchechtl se.

"Promiň, nekoukl jsem se na displej."

"Kdo jiný by ti v tuhle hodinu volal?"

"To by ses divil."

"Hmm, nepovídej... měl bych se obávat?"

"Uh... ne... samozřejmě, že ne," Justin to řekl hravým tónem, aby Briana poškádlil.

"Říkáš, že budu muset použít nějaké násilí?"

"Samozřejmě, že ne."

"Takže budu muset někoho zabít?"

"Noo..."

"Hej!"

"Jen tě škádlím... v tuhle hodinu by mi volal maximálně můj agent - což oba víme, že je starej děda."

"Máš snad něco proti starším lidem, Sunshine?"

"S jedním chodím, takže..." zasmál se.

"Ty máš takový štěstí, že si tak daleko," ač Brian říkal tohle, věděl moc dobře, že by dal cokoliv za to, aby měl Justina u sebe.

"Víš, že tě miluju."

Brian si vybavil doby, kdy mu tahle slova trhala uši, protože tehdy ještě moc nechápal, co znamenají - co znamená někoho opravdu milovat a chtít s ním strávit každou sekundu - teď už to věděl. A tak mohl s klidným srdcem odpovědět "Já tebe taky."

"A co děláš?" zeptal se Justin po chvíli, co vstřebával Brianova slova.

"Za chvíli razím domů."

"Trochu brzo na Babylon ne?"

"Já nejsem v Babylonu."

"Měl bych se já bát?"

"Jsem v Kinnetiku."

"Zase? Je skoro 11."

"Bylo hodně práce."

"Kterou si mohl dodělat zítra."

"Je mi tu dobře..."

Justin se zarazil, věděl totiž moc dobře, co jeho slova znamenají - že nechce být v loftu sám bez něho. A ta myšlenka mu trhala srdce. Ať už jsme zase spolu, pomyslel si smutně. Přál si, aby mohl Briana nějak rozveselit a příležitost se mu naskytla brzy...

"Radši mi pověz, co děláš ty, Sunshine?"

"Ležím..."

"Hmm... to teda není moc produktivní."

"Může být..." řekl svádivým hlasem.

"Poslouchám," Brian se napnul.

"Už jsem ti řekl, že na sobě nic nemám?"

"Ne, to ses opravdu nezmínil."

"Tak teď, když to víš... na co myslíš?"

"Že tady chce někdo zlobit."

"Co naděláš... jsem prostě zlobivej kluk."

"Měl bych ti naplácat."

"Tak si představ, že to právě teď děláš... že plácáš ten můj kulatej zadek, kterej dychtí po tvém tvrdém ptákovi..."

"Zabíjíš mě," povzdychl si Brian frustrovaně.

"Ještě jsem ani nezačal," začal se hříšně usmívat.

Brian si skousl ret, jen z toho, jakým tónem Justin mluvil, cítil, jak jeho rozkrok začíná tvrdnout a nabývat na velikosti. Chtěl se dotýkat Justina tak moc...

"Chtěl bych tě vidět," vydechl.

"Tak zavři oči a představ si, že jsem přímo před tebou... nahý... řekni, co se mnou uděláš?"

"Ach, Sunshine," nemohl odolat a začal si hladit rozkrok. "Líbám tě..."

"Kde?"

"Na rty... na krku... líbám a saju tvoje tvrdé bradavky..."

"Hmmm, co ještě?"

"Hladím tvého tvrdého ptáka..."

Justin si přejížděl rukou po své erekci a automaticky si začal představovat, že je to Brianova ruka, že je s ním a ty pocity rozkoše mu dopřává on.

"Je to... příjemný," vydechl.

"Co děláš ty, Sunshine? Kde se mě dotýkáš?"

"Všude... sedím na tvém tvrdém rozkroku, třu se o tebe... oba sténáme... líbám tvůj hrudník... bříško..."

Oba vzdychali jako smyslů zbavení ve stejném rytmu, zatímco si třeli svoje krví naběhlé erekce. Slyšet dech toho druhého přímo ve svém uchu je tak neskutečně vzrušovalo, že oba byli na pokraji blaha.

"Jsi tak tvrdý," Brian vydechl pod představou, že se Justina dotýká.

"Jsem," Justinův hlas těžkl. "Udělej mi to, Briane..." Justina jeho vlastní slova přiváděla k šílenství.

"Můj jazyk vytváří mokrou cestičku po tvém břiše... zanoří se do tvého pupíku..."

"Hmmm..."

"A teď směřuje k tvému péru," Brian se snažil představit si všechno z toho, co říkal a mohl cítit to horko, jaké se rozlívalo jeho tělem a především v jeho podbřišku.

"Fuuck," Justin zalapal po dechu, jak si bříškem prstu přejel přes špičku svého penisu.

"Cítíš mě, Sunshine?"

"Yeah, cítím... pokračuj."

Brian se pousmál při představě toho svého ďáblíka svíjejícího se na posteli rozkoší a přál si zvládat umění teleportace, aby se dostal k němu a všechno, co mu říkal, mu tak dělal osobně.

"Představ si můj jazyk, moje rty, na tvém ptákovi... jak tě saju, laskám, jemně dráždím. Všechno dělám mučivě pomalu..."

"Bože," Justin se prohnul v zádech a paty zarážel do matrace.

Oba cítili, že jsou jen kousek od svých orgasmů a začali přidávat na rychlosti svých rukou, zatímco vydávali všemožné zvuky blaha tomu druhému do ucha.

"Už budu," Justin téměř vykřikl a hned mohl slast svého orgasmu cítit na hrudi.

Briana vědomí, že Justin vyvrcholil, dovedlo k jeho vlastnímu orgasmu, které zakončil hlasitým vydýcháváním.

"Shit... to bylo dobrý," ozval Justin po chvíli stále pohlcen tím, co se právě stalo.

"Jo, jsi můj zlobivej kluk," usmál se Brian a pomyslel si, jak moc ho miluje.

"Už se těším, až tohle budeme moct udělat osobně."

"Já taky, Sunshine, já taky... ale bude to brzo..." Vlastně dřív, než si myslíš, pomyslel si Brian při představě, že ho příští týden plánuje překvapit.

"Nemůžu se dočkat."

"Ani já ne," pousmál se.

Následně nastala chvilka ticha a Brian už v tu chvíli moc dobře věděl, co bude následovat...

"Ale teď už budu muset jít, ráno brzo vstávám," Brian tuhle část nesnášel, ale s každým telefonátem to bylo o trochu snazší.

"Jasný, hezky se vyspi, ďáblíku," odvětil mu.

"Ďáblíku, jo? To se mi líbí."

"Zítra si zase zavoláme," řekl Brian s úsměvem.

"Těším se," odpověděl s příslibem v hlase, že zítřejší telefonát bude dost podobný jako ten dnešní.

Se slovy, že se milují, se následně rozloučili a Brian ještě chvíli po tom s úsměvem na rtech vstřebával, co se právě odehrálo. Následně si zapnul zip kalhot, vzal si kabát a věci a vydal se domů s mnohem lepší náladou.