Poslední díl. 12+
JUSTIN
Brian ze mě vystoupil a odpochodoval si do koupelny jako nějaký král, za to já zůstával dál na místě a tím na místě myslím, že jsem se ani nepohnul a stále jsem ležel přitisknutý horní polovinou těla na kuchyňské lince a držel jsem se za její okraj, snažil jsem se vydýchat to, co se právě odehrálo, ale především jsem se pokoušel o to vzpamatovat se... Byl jsem jak duší někde úplně jinde!
Když se mi nakonec podařilo se alespoň narovnat a dojít k pohovce, svezl jsem se na ní tak zoufale, že i ta pohovka se mnou soucítila! Všechno jsem si začal přehrávat v hlavě od včerejšího večera až do předchozí chvíle... V momentě, co se za Brianem včera zaklaply dveře, jsem myslel jen na to, jak bych se mu chtěl pomstít a tak mě nenapadlo nic lepšího než jít taky do Babylonu a ošukat prvního, na kterého jsem narazil, jenže místo pocitu úlevy a vítězství jsem se cítil ještě hůř, než předtím, věděl jsem, že tahle pomsta byl hodně chabý kousek, kterým jsem se korunoval na naprostého kreténa! Hned potom jsem odtamtud zmizel, jak nejrychleji se dalo, byl jsem vděčný, že jsem na Briana nenarazil, ale když nakonec Brian nedorazil domů, pochopil jsem, že to ani nemá v plánu, sralo mě to do nejvyšších výšin, ale shánět jsem se po něm nehodlal. No a teď se stalo tohle - Brian mě tvrdě ošukal na kuchyňské lince a já místo, abych blahem skákal ke stropu, teď sedím na pohovce a koušu si ret i nehty, protože jsem si momentálně něčím zcela jistý - Brian to ví! Nevím sice jak, buď to mě viděl, nebo mě viděl někdo z kluků a řekl mu to, nebo mu to zašeptal komár, co já vím, ale po tom, co se před chvílí stalo, zkrátka vím, že to ví!
B: "Jakou si měl noc?"...Bylo to tak nečekané, že jsem doslova nadskočil.
J: "Bože!"
B: "Ano?"...Uchechtl se.
J: "Myslím toho nahoře."
B: "Ou... Tak s tím hodně štěstí."
J: "Myslím, že větší budu potřebovat s tebou."
B: "Proč myslíš?"
J: "Vím, že víš."
B: "Asi jsem debil, ale netuším, o čem mluvíš."
J: "O tom, jakou jsem měl noc."
B: "Jo tak... Myslíš tu část, kdy si to rval do prdele, kdo ví, sakra, komu?"
J: "Viděl si mě?"
B: "V celé tvé kráse... Byla to jízda."
J: "Štvalo tě to?"
B: "Prosím? Co mně je do toho, s kým to děláš? Už jednou jsme se snad shodli, že jsme svobodní a můžeme šukat, s kým chceme a kdy chceme jen..."
J: "Ne dvakrát."
B: "Přesně."
Kdybych ho neznal, snad bych mu i věřil... I když tohle je vlastně dost složité, kdybych ho neznal věřil bych mu, ale vzhledem k tomu, že ho znám je těžké mu uvěřit, i když vlastně ne tak těžké, jak bych doufal, že to bude, protože Brianovi to vlastně být jedno opravdu může, nikdy se totiž nijak zvlášť neprezentoval tím, že by mu nějak vadily mé výlety do zadní místnosti nebo i pouhé tancování i s třeba dvěma tricky najednou, ale na druhou stranu, on je ve skrývání svých citů a myšlenek mistr ve svém oboru, proto je vlastně dost těžké určit, zda mu to vážně jedno je nebo se tak jen tváří a uvnitř se vzteká a touží po tom mě potrestat.
J: "A to, jak si mě před chvílí ošukal?"
B: "Měl jsem na Tebe chuť, tři týdny jsem tě neměl."
Možná bych se měl naštvat, když to podal takhle, ono to totiž zní, jak kdybych byl nějaká jeho oblíbená děvka, která byla tři týdny mimo službu, ale od Briana tyto slova znamenají ve skutečnosti mnohem víc, než se snaží vyjádřit... Ano můj zadek mu zajisté chyběl, vím, že ho zbožňuje, ale teď jsem si jistý tím, že mu nechyběl jen ten, ale i já, a především sex se mnou, jelikož ho se mnou miluje, vím, že by se o tom se mnou rád hádal, ale já bych vyhrál, tohle je totiž jedna z těch věcí, kterou jsem si ohledně Briana jistý!
B: "Proč se tak tváříš?"
J: "Jen tak,"...Neovládl jsem své rty a ty se roztáhly do mého pověstného úsměvu.
B: "Seš na hlavu."
J: "Jo, po pár letech s Tebou to bylo nevyhnutelné."
B: "Tak věř, že o tom bych Ti mohl vyprávět svoje."
J: "Jo, Briane, zažili jsme spolu pekelné chvíle, někdy se chceme zabít, ty se nikdy nepřestaneš snažit o to se mě zbavit a já se naopak nepřestanu snažit o to, abys mě odhánět přestal, ale... To, jak to mezi sebou teď máme, jsou snad ty nehorší chvíle, které jsme mezi sebou kdy měli a já z toho začínám vážně šílet... Já chci jen vědět, jestli překousneš ten fakt, že se mě jen tak nezbavíš nebo si dál budeš hrát na pablba? Já tě vážně nechci ztratit, ale bojím se, že ty bys mou ztrátu ustál bez problému..."
BRIAN
Ještě včera jsem myslel jen na to, jak se budu muset konečně poprat se svou "rozdvojenou osobností" a zjistit, zda je pro mě lepší život bez něj či s ním, potom jsem ho viděl s někým jiným a od té chvíle jsem myslel jen na to, jak chci, aby byl už navždy jen můj, že pro to budu klidně schopný překousnout tu jeho vtíravou a romantickou povahu, kterou se ze mě snaží udělat někoho jiného a šíleně mě tím vytáčí... Ale když nad tím tak přemýšlím, já už se vlastně začínám stávat někým úplně jiným, aniž bych si to pořádně uvědomoval, ale teď jako bych s tím už nechtěl bojovat a místo toho se tomu chci začít pomalu poddávat... Prostě ho chci se vším všudy, i když to bude sakra těžké! Tím jsem si už stoprocentně jistý, ačkoliv ani nevím, jak k tomuto mému osvícení došlo... Asi prostě jen vím, že ho miluju a to mě nutí se rozhodovat hned bez zbytečných řečí kolem!
B: "Nebudu ti tu říkat ty kecy o lásce a všech těch sračkách, které s tím souvisejí, nebudu ti ani lhát o tom, že každým dnem nebojuju sám se sebou a tím, že bych tě nejradši vyhodil a zbavil se tak všech těch problémů kolem a ani Ti nebude tvrdit, že bych tvou ztrátu přežil, protože já to nevím... Nevím, jestli bych bez Tebe ještě dokázal žít, ale ani nevím, zda s tebou žít dokážu, takový já prostě už jsem, se mnou nikdy nebudeš mít v ničem jistotu, nedám ti ty zamilované řečičky a věci, po kterých toužíš a nesnesu ti modré z nebe... Nabízím ti jen to, že jsem ochotný překousnout ten fakt, že se Tě asi už nikdy nezbavím, pokud Ty přijmeš ten fakt, že jsem takový, jaký jsem..."
J: "To je fér. Ale já chci taky něco... Pokud mi třeba někdy ty kecy o lásce a všech těch sračkách přijdou na jazyk prostě to buď přijmeš anebo přejdeš, nebudeš se chovat jako idiot a chci, abys mi přestal vyhrožovat tím, že mě vyhodíš, buď to udělej, nebo mi už nikdy nevyhrožuj."
Musel jsem se zhluboka nadechnout, on s něčím prostě přijít musel, nebyl by to on kdyby ne, ale musí se mu uznat, že v tomhle má pravdu, nemusí se mi ty řeči líbit, ale ani je nemusím komentovat svými poznámkami vola a co se týče toho vyhazovu je jisté, že toho stejně asi nikdy nebudu schopný, ale ty výhružky bych si pro příště mohl nechat a prostě to udělat... Přesně, jak žádá! I když je zcela jasné, že to bude vyhazov trvající max pár dnů...
B: "Fajn. Takže prostě taková dohoda číslo 2."
J: "Jsem zvědavej, kolik jich ještě bude."
B: "Já snad ani ne."
J: "Co kdybychom to přestali řešit a šli dělat něco užitečnějšího?"
B: "Druhé kolo?"...Olízl jsem si ret.
J: "A pak klidně třetí,"...Mrkl.
Tahle jeho divokost mě snad nikdy nepřestane vzrušovat, už jen proto bych se jej nikdy nedokázal vzdát... A pak kvůli dalšímu milionu věcí! Musel jsem se na něj zkrátka ihned vrhnout a dovést nás oba až do miliontého nebe, po tom čím jsme si v posledních týdnech prošli, jsme si to jednoduše zasloužili!
No comments:
Post a Comment