Lucky to Have You by Janča

Doufám, že se Vám tahle jednorázovka bude líbit a trochu Vám vynahradí to nekonečné čekání... měla jsem prostě chuť ji napsat :) Ale vím, že by bylo fajn, kdybych taky našla chuť na Maybe it's Too Late... nebojte se, hledám ji😄 (A mimochodem, ten "banner" byl doslova pětiminutová záležitost typu 'hlavně ať něco je' takže to moc nesuďte🙈😅)

VAROVÁNÍ 15+

Justin si uvědomuje, jaké mají s Brianem štěstí...

Dnešek byl jeden z těch dnů, kdy si Justin opravdu uvědomoval, jaké štěstí má, že má Briana po svém boku. Za ty roky toho spolu zažili opravdu hodně, kdy jejich vztah byl jak na střídačce nahoře a někdy zase dole. Ale všechno je to udělalo mnohem silnějšími a díky tomu se dostali až sem - do bodu, kdy oba cítí, že je všechno tak, jak má být. Kdy jsou šťastní.

Jenomže je tu jedna věc, která Justina už dlouhé roky požírá zevnitř a připomíná mu, že stačilo málo a nemusel mít takové štěstí. Že Brian tu s ním vůbec nemusel být, kdyby...

"Konečně," oddychl si Brian, když se na televizi objevily závěrečné titulky. "Musím si někam napsat, že příště jsem s výběrem filmu na řadě já. I když stejně věřím, že jsi mě dneska obelstil a měl jsem vybírat já a ne ty," uchechtl se Brian.

"Uhm," zamumlal Justin nepřítomně.

"Se mnou nemluvíš, Sunshine?" Brian svými prsty vjel do Justinových vlasů. Byly tak jemné a správně dlouhé. Justinova hlava ležela přímo v jeho klíně a Brian už od poloviny filmu dokázal myslet jenom na to, až mu Justin rozepne kalhoty a vyndá jeho pulzujícího...

"Mluvím," odvětil Justin nepřesvědčivě.

A v tu chvíli si Brian něčeho všiml, "Justine, ty brečíš?"

"Ne!" vyhrkl, skoro jako kdyby ho svým dotazem Brian urazil.

"Tak máš alergii?"

"Nemám."

"Bože můj, jindy tu pusu nezavřeš, tak co je s tebou?"

"Nic se mnou není," Justin se vyhoupl do sedu a dal si záležet, aby mu Brian neviděl do tváře.

"Hey, já jsem tady. Podívej se na mě."

"Půjdu si dát sprchu," Justin v podstatě vystřelil jako neřízená střela a Briana tam zanechal naprosto zmateného.

Ten chvíli zvažoval svoje možnosti, ale nakonec usoudil, že za ty roky se naučil jednu zásadní věc - komunikaci. Bez komunikace to jednoduše nefunguje.

Proto se vydal do koupelny za Justinem, který už stál pod provazci horké vody. Brian ze sebe shodil oblečení na podlahu a vlezl si k Justinovi, který ihned nadskočil.

"Uvolni se," Brian se hned jal masáže jeho ramen. A sem tam přidal i něžné polibky na jeho šíjí a krk. Justin skoro zapomněl na to, že ho něco trápí, jak se pod jeho péči rozplýval. "Už mi povíš, co se děje?" zašeptal Brian těsně u jeho ucha.

Justin se k němu otočil čelem a chvíli se jen díval do jeho čokoládových očí, které doslova umíraly touhou vědět, co má Justin na srdci. Ale Justin se nedokázal přimět k tomu to říct... nechtěl o tom mluvit. Nechtěl riskovat, že se mu to později vymstí.

Proto se místo toho hladově vrhl na Brianovy rty, který se na chvíli zapomněl a zcela se oddal Justinovým polibkům.

Až když ucítil jeho ruku na své pulzující erekci, našel v sobě veškeré sebeovládání a Justina od sebe odstrčil a sám udělal krok dozadu.

"Fuck. Nemůžu uvěřit, že to říkám, ale nejdřív mluvení, pak šukání..."

"Briane," Justin si povzdychl.

"NeBrianuj mě. Něco tě očividně trápí a víš, jak to u nás je... dusíme to v sobě a než se nadějeme, zjistíme, že se prakticky nesnášíme..."

"My jsme se někdy nesnášeli?" Justin nadzdvihl obočí.

"Víš, jak to myslím."

"Ne, to nevím, budeš mi to muset objasnit."

"Neodváděj téma jinam. Prostě mi řekni, co jsem udělal tentokrát, ať se o tom můžeme pohádat, pak si dát udobřovací sex a jít dál..."

Justin se rozesmál na celé kolo. "Ty jsi nic neudělal. Ale líbí se mi, jak to máš nalajnovaný, hádka, sex..."

"Neudělal? Tak co se sakra děje?"

"Uhm," Justin věděl, že to musí říct, ale v jeho hlavě to najednou znělo tak hloupě. Teda nebylo to hloupé ani trochu, bylo to opodstatněné, ale... sakra. Prostě by byl radši, kdyby o tom mluvit nemusel, nejlíp, kdyby tu myšlenku dokázal navždycky vypudit ze svojí mysli, ale... to není tak jednoduché. "To ten film..."

"Film?" Brian se zatvářil zmateně. "Co s ním je?"

"Uvědomuješ si, jaké máme vůbec štěstí?"

"O čem to sakra mluvíš?"

"O tom, že žádné štěstí netrvá věčně... že nakonec se vždycky něco posere... a já... já tě nechci a nemůžu ztratit..."

"Co to sakra... Justine?" Brian šel blíž k němu a ruce mu položil na paže. "Nadechni se a řekni mi, co se děje."

"Podívej se na ty dva, Landon a Jamie... bláznivě se do sebe zamilovali a ona prostě umřela... umřela na rakovinu..."

"Oh," Brianovi najednou začalo docházet, co Justina trápí. "Justine, podívej se na mě. No tak," rukou ho chytil za bradu a donutil ho s ním spojit pohled. "Jsem v pořádku. Jsem v pořádku už hodně dlouho. Chodím pravidelně na kontroly a ani doktoři si nemyslí, že by se rakovina měla vrátit... to přeci víš."

"Vím. A taky vím, že na jednu takovou kontrolu jdeš příští měsíc. A možná to neříkám, ale vždycky když máš jít, cítím se naprosto strašně, protože... co když... co když tentokrát..." Justinův hlas se rozechvěl.

"Proč o tom se mnou nemluvíš a místo toho vybíráš filmy, kde lidi umírají na rakovinu?" Brian se uchechtl ve snaze mu zlepšit náladu, ale to se nezdařilo. "Nechci, abys myslel na to, že umřu... byl bych radši, kdybys myslel na milion jiných věcí, které se mnou můžeš dělat a ne na to, že umřu..."

"Nemyslím na to, že umřeš... ale na to, že bys mohl, pokud se ta rakovina vrátí..."

"Nevím, kde přesně v tom je rozdíl, ale prostě na to nemysli, dobře? Už čtyři roky jsem v pořádku a není důvod si myslet, že by se to mělo změnit..."

"Já vím a věř mi, že bych byl opravdu rád, kdybych to dokázal vypnout, ale... někdy mě prostě přepadne strach, že o tebe přijdu... jako Landon přišel o Jamie..."

"Už nikdy nebudeš vybírat filmy, je ti to jasný?"

"Briane! Já mluvím vážně."

"Já taky, Justine, já taky."

"Věděl jsem, že nemám nic říkat," Justin se otočil a chystal se opustit sprchu, Brian ho však na poslední chvíli zachytil.

"Právě naopak, chci, abys mi říkal, když tě něco trápí, zvlášť něco takového... ale byl bych zkrátka radši, kdybys takhle nepřemýšlel. Jo, ta rakovina se může vrátit, ty to víš, já to vím... ale já nechci žít s touhle myšlenkou. Obzvlášť, když vím, že je větší pravděpodobnost, že mě zítra srazí autobus nebo že tebe unesou a zavraždí..."

"Uhm, co?"

"To neřeš, pointu chápeš."

"Jo, jasně, unesou mě a zavraždí, pointu chápu," Justin se rozesmál.

"Chytrolíne," Brian se ušklíbl. "Zkrátka se nemůžeme strachovat kvůli tomu, co se může stát, protože je toho sakra moc a asi bychom se dřív zbláznili... místo toho si užívejme života, spolu, v posteli... nebo kdekoliv... hlavně s vědomím, že se máme..."

"Protože máme štěstí?"

"Protože máme štěstí," přitakal Brian.

"Ale štěstí netrvá věčně..."

"To ani smůla... tak to ber tak, že když se něco posere, zase se to zlepší... a věř mi, mě se jen tak nezbavíš, ani s rakovinou, ani bez..."

"Radši už to slovo nebudeme vyslovovat."

"Souhlasím. Nebudeme na něj ani myslet... okey?"

"Pokusím se."

"Hádám, že se s tím budu muset spokojit?"

"Uh-hmm."

"Fajn. Ale slib mi, že za mnou přijdeš, pokud tě to zase přepadne... nechci, abys v sobě takové myšlenky dusil..."

"Slibuju."

"A já slibuju, že příští film vybírám já..."

"Hej!" Justin se rozesmál.

"No co, taky bys tam mohl dát něco o únosu a zavraždění..."

"To mi připomíná, zítra mě vezeš do práce, vlastně do té doby, než se zbavím té myšlenky, že mě někdo unese a zavraždí..."

"Jsi blázen, víš to?"

"Jo. Proto mě miluješ. Hluboce. Šíleně. A vášnivě."

"Kde jsem k tobě přišel?"

"U Babylonu..."

"Pravda," Brian se uchechtl a následně konečně políbil Justinovy plné rty. "A teď, kde jsme to byli?"

"Hmmm," Justin předstíral, že přemýšlí. "Nevím. Nemůžu si vzpomenout..."

"Jsem si celkem jistý, že jsi chtěl padnout na kolena a uctít svého krále..."

"Wow, to je nová svádící hláška?"

"A jak se mi povedla?" Brian se zaculil samolibě.

"Bude mi potěšením, králi Kinney," Justin mrkl a následně dopadl na svá kolena před Brianovu tyčící se erekci, která se měla na co těšit.

----

PS. Film, na který se dívali, se jmenuje Dlouhá cesta (A Walk to Remember)