Saturday, November 13, 2021

Little Green Eyed Monster Called Jealousy by Janča

Ano, jsem si vědoma, že tohle není ani Maybe it's Too Late a ani pokračování halloweenské povídky, které tu mělo být už dávno... ale já teď měla týden tak nabitý, že prostě nebyl čas ani chuť psát. No a když už se nakonec obojí našlo, nějak se mi prostě nechtělo pouštět do tamtěch dvou povídek, protože s tímhle nápadem jsem si v hlavě pohrávala už pár dnů, takže prostě tady je a já doufám, že se bude líbit a že mi dáte nějakou tu hvězdičku⭐😁 A já se pokusím co nejdřív přijít s pokračováním jedné z povídek...😎 A ano ano, chabý pokus o banner, ale neřešte, účel plní😅


VAROVÁNÍ 15+

Justin probudí v Brianovi známou zelenookou příšeru...

Brian's POV

Brian seděl ve svém autě a přepínal mezi stanicemi, snažíc se najít nějakou vhodnou hudbu pro jeho uši, ale zatím měl pocit, že všechno zní, jako kdyby někdo tahal kočku za ocas.

Měl vztek. Příšerný vztek. Nestávalo se často, že by se jeho prezentace klientům nelíbila, ale tohle byl doslova propadák. Cítil se tam jako školák, jenž neví, která bije a který by se měl vrátit o třídu zpátky. Ve finále sice ani tak nešlo o ten balík peněz, který díky tomu vyletěl z okna, ale především o jeho ego, které po dlouhé době dostalo pořádně na hubu. A to nesnášel ze všeho nejvíc.

A teď tu sedí a sleduje všechny ty studentíky, kteří opouštějí školu před ním, čekajíc na to, až se mezi nimi konečně ukáže ten jeho blonďák. Dělal by teď radši milion jiných věcí, ale místo toho si bude hrát na řidiče slečny Daisy. Neskutečný. Mohl mu říct ne. Měl mu říct ne. Není to přeci jeho povinnost ho vyzvedávat, aby mu ušetřil cestu autobusem.

Ale i tak tu sedí a ten pocit někde hluboko jeho žaludku mu připomíná, že kdyby tu opravdu tak moc být nechtěl, tak by tu přeci nebyl. A i když se mu to opravdu těžce přiznává, právě teď ho potřebuje - přiznává se mu to těžce, protože on přeci nepotřebuje nikoho. On je Brian Kinney. Ale Justin je Justin a nějakým zázračným způsobem dělá jeho život vždycky lepší.

To ale Justin vědět nemusí.

Co však Justin rozhodně musí, je hnout tím svým těsným kulatým zadkem, který Brian chce ošukat, jakmile se za nimi zavřou dveře loftu. Nebo možná už rovnou tady v autě... rychlovka na zadním sedadle vždy patřila k jeho oblíbeným. Zamlžená okýnka, těsnost kolem nich, nepohodlné pozice, které jsou tak nějak sexy. 

Opravdu ho chtěl. A navíc potřeboval přijít na jiné myšlenky - a to rychle. Takže na co čekat... oh, jasně, na to, až se ten blonďák konečně uráčí přijít.

Proto Brian vytáhl telefon a rozhodl se ho popohnat. Samozřejmě ale spadl do hlasovky.

Neuvěřitelný.

"Kde kurva jsi? Měl jsi tady být už před pěti minutami. Počkám ještě dvě a pak odjíždím a ty si můžeš počkat na autobus."

Pitomče, doplnil si Brian v duchu, když zavěsil a telefon odhodil na sedadlo spolujezdce.

A opravdu doufal, že se během těch 120 vteřin přižene, protože kdyby Brian čekal déle, podkopal by tím sám sebe.

Oh, konečně, pomyslel si a ucítil malý příjemný záchvěv kolem žaludku, když ho konečně uviděl vycházet z budovy. Dokonce se neubránil úsměvu. Ale to vše se rozplynulo hned v další vteřinu, když si všiml, že Justin nejde sám... a nejen to, choval se nervózně, červenal se, chichotal se...

What. The. Fuck?

Co je to sakra za frajera a proč se Justin chová, jako kdyby se mu měly každou chvíli podlomit kolena?

Brian nebyl daleko od toho šlápnout na plyn a prostě odjet, protože nehodlal čekat na to, až se tu Justin udělá do kalhot... ale nemohl si pomoct, prostě tu situaci musel sledovat. Ať už pro něj byla sebevíc nepříjemná.

Když se však Justin uchýlil dokonce k letmému doteku na jeho paži, nějaký reflex v něm ho přiměl zatroubit a Justin ihned nadskočil.

A naštěstí ho to přimělo k ukončení toho, co se odehrávalo před Brianovými zraky. Ať už to bylo sakra cokoliv.

Justin následně přiběhl, nasedl do auta a natáhl se k Brianovi, aby mu dal rychlý polibek na uvítanou. Ale ať už byl možná Justin sebevíc šťastný, že Briana vidí, jemu bylo jasné, že ten přiblblý úsměv nemá jenom kvůli němu.


"Ahoj i tobě," rýpl si Brian.

"Promiň, jen se snažím být nenápadný..."

"Huh?"

"Vidíš ho?" Justin pohledem zamířil k onu neznámému.

"Nešlo ho nevidět."

"Jo, já vím," zaculil se Justin. "Není naprosto k sežrání? Má úžasnej zadek... celý den jsem nad ním slintal..."

"Oh."

"Myslel jsem, že ho zatáhnu do jednoho z těch kumbálů pro uklízečku..."

"Uh-huh," Brianovi cuklo v lícních kostech. "A kdo to sakra je?"

"Můj nový profesor výtvarného umění," Justin se usmál od ucha k uchu.

FUCK.

"Jmenuje se Ryan Goodwin. Profesor Goodwin. I jeho jméno je sakra sexy..."

Pokračuj ještě chvíli a z toho auta tě vyhodím, řekl si Brian v duchu a křečovitě se na Justina usmál.

Pravdou ale bylo, že nechápal, proč cítil to, co cítil. Tu hořkou pachuť na jazyku. Však tohle dělají pořád. No ne? Tu hru, kdy se vzájemně očichávají a hádají, s kým ten druhý spal. Je to zábava. Stejně jako to se svěřovat tomu druhému s tím, kdo je přiměl mít péro tvrdé jako skála. Je to u nich normální!

No ne?

Tak proč Brian právě teď chce zabíjet?

----

Brian následující dva dny neslyšel nic jiného než profesor Goodwin tohle, profesor Goodwin tamto a přivádělo ho to k naprostému šílenství. Skoro měl chuť na Justina zařvat 'Tak už ho konečně ošukej!' aby měl klid. Vážně si myslel, že věci už nemůžou být horší... ale šeredně se zmýlil.

"Pane bože, je tady!" vykřikl Justin na Briana, zatímco ten jim objednával drinky.

"Co?" Brian se k němu otočil zmateně.

"Profesor Goodwin... on je tady..."

To si snad ze mě děláte srandu?

"No, aspoň máš potvrzené, že je homo..." ušklíbl se Brian.

"Prosím tě, mám na to radar, věděl jsem to v prvních pěti minutách."

"Úžasný."

"Neměl bych ho jít pozdravit?"

Brian se upřímně zasmál od srdce, "Ty chceš jít pozdravit svého profesora v gay klubu? Prosím, běž. O to nechci přijít."

"Myslím to vážně."

"Jo, já taky. Chci se zasmát."

Justin se na něj pouze zamračil a dál hypnotizoval svého profesora. Brian na to neměl nervy a tak sebral svůj drink a vydal se nahoru na balkon. 

Ale pokud měl být zcela upřímný, šel tam především proto, že chtěl mít dobrý výhled na ten slavný Justinův objekt zájmu.


Ne, že by snad nechápal, co na něm Justin vidí. Sakra, i on to viděl a pravdou je, že vidět ho první, sám by rád prozkoumal jeho tělesné otvory. Všechno na něm bylo sexy. A pokud měl být do sebe zahleděný, trochu se v něm viděl. Byli si podobní. A téměř stejně staří. Takže o to větší smysl dávalo, proč se Justinovi líbil.

Ale to byl možná ten problém. Justin mohl mít, koho chtěl, tak proč nevyměnit starý kousek za nový...

Jesus Christ, vzpamatuj se, Briane. Chováš se jako idiot.

"Hey," Emmett k němu přitančil s jedním s tím svým typickým holčičím drinkem.

"Co je?"

"Vypadal si z dálky sklesle, tak jsem si řekl, že se k tobě přidám a nechám se od tebe urážet v naději, že ti to zlepší náladu," Emmett se zaculil od ucha k uchu.

Brian pouze protočil oči a dal se na odchod.

"Anebo ne..." zaslechl ještě Emmetta.

Následně se vydal rovnou do zadní místnosti. Potřeboval upustit páru a jelikož Justin právě teď slintal nad někým jiným, musel si najít svoje vlastní rozptýlení.

Jakmile zaregistroval někoho podle jeho gusta, hlavou na něj kývl, aby šel k němu, zatímco se opřel o stěnu. Dotyčný na nic nečekal a rovnou si klekl před Briana, rozepínajíc jeho kalhoty. Brian byl jen napůl tvrdý, takže mu nejdřív musel pomoct rukou, než ho konečně vzal do pusy. Bylo to fajn. Ale Brian už byl dávno zvyklý na jiný standard od Justina.

Fuck.

"Odprejskni," zaslechl zničehonic a otevřel oči.

Samozřejmě. Typický Justin. On může slintat jinde, ale jakmile jsem to já, kazí mi zábavu.

"Sunshine," Brian se ušklíbl. "Ještě jsem nebyl..."

"O to se postarám," k jeho překvapení si Justin klekl a dokončil to, co ten před ním začal. Akorát s tím rozdílem, že teď už být Brian tvrdší nemohl, jak úžasné to bylo. Fuck, miloval to. Miloval J...

"Spokojený?" Justin se vyhoupl zpátky na nohy a se samolibým úsměvem si utřel rty.

"Velmi."

"Hmm. Ale mohl jsi mi říct rovnou a ne si shánět někoho jiného..."

"Pokud vím, měl jsi jiné starosti."

"Promiň," Justin se omluvně usmál. "Chceš jít domů a vyšukat mi mozek z hlavy?"

"Yeah."

----

Od Babylonu uběhlo pár dnů a zdálo se, že po profesoru Goodwinovi se slehla zem. Jindy by to Brian považoval za pozitivní věc, ale nemohl si pomoct... nevěděl, jestli o něm Justin nemluví, protože už ho ta zasněnost přešla nebo proto, že už si s ním užil a nebyl důvod o něm dál mluvit... nebo snad proto, že byl profesor Justinovým malým tajemstvím...

Jo, Brian rozhodně přicházel o rozum.

Ale ten pocit nejistoty tu byl a on ho nedokázal setřást. Tohle bylo jiné než s bezejmennými tricky, které spolu s Justinem v podstatě sdíleli a bylo to součást jejich sexuálního života.

Tohle byl jeho profesor, se kterým bude Justin trávit velkou část svého času.

"Co děláš?" Brian zvedl svou hlavu z Justinova klína, který mu do teď prohrabával vlasy.

"Nic." Typické nic, za kterým se skrývalo něco.

"Civíš do toho telefonu už asi 20 minut a nemluvíš... ven s tím."

"Ale slib, že se nenaštveš..."

"Už teď mě štveš."

Justin si skousl ret a zhluboka se nadechl, následně k Brianovi otočil svůj telefon, aby mu ukázal, na co se dívá.

To mě poser.

Samozřejmě, že je to fotka s jeho slavným profesorem.

"To je co?"

"Profesor Goodwin..."

"Nekecej, to bych nepoznal," Brian si neodpustil ironii. "Myslím tím, kde jsi tu fotku vzal?"

"Jedna spolužačka ho tajně vyfotila v hodině."

"Jak vyspělé."

"Nemůžeš jí to zazlívat... viděl jsi snad, jak vypadá..."

"Viděl," odsekl Brian a posadil se. "Teď si ho můžeš alespoň zarámovat."

"To zrovna na mysli úplně nemám..."

"Huh?"

"Přemýšlel jsem..."

"Víš, jak nesnáším přemýšlení."

"Vím, ale tohle se ti možná bude líbit... co ho takhle přizvat..."

"Co?"

"No, víš jak... do trojky..."

"Zbláznil ses?"

"Proč? Nebylo by to poprvé..."

"Je to tvůj profesor."

A já vám nehodlám dělat křena, odfrkl si Brian v duchu.

"Navíc, kde máš tu jistotu, že by vůbec chtěl? Nic proti, ale nemusíš být každého typ."

Brian si uvědomoval, že to bylo trochu pod čarou, ale právě teď mu šla pára i od uší.

"Toho jsem si vědomý, děkuju. A byl to jenom návrh... pokud ti to není příjemné, tak nemusíme..."

"Příjemné? Jen z něj nejsem hotovej tak, jako ty. Ale pro mě za mě, ty si s ním dělej, co chceš..."

S tím se Brian zvedl z pohovky a zamířil do koupelny dát si ledovou sprchu.

----

Byl pátek večer, akorát čas na to vyrazit k Woody's... problém byl v tom, že Justin se ještě neukázal. Brian si byl jistý, že měl školu do čtyř, ale bylo po sedmé a on stále nedorazil. Brianova mysl tak samozřejmě utíkala na nejrůznější místa, která zahrnovala, Justina, profesora Goodwina a sexuální scénu z filmu pro náctileté na profesorově stole...

"Briane!" Michael na něj zamával od kulečníkového stolu, kde s ním stáli Emmett s Tedem.

"Tak kdo vyhrává?" zeptal se, když k ním došel.

"Já," usmál se Michael a natáhl se k Brianovi pro pusu na přivítanou.

"Jak jinak. Ale teď jsem tu já, takže tě o tu radost budu muset připravit," Brian si vzal svoje vlastní tágo a postavil se ke stolu.

"Kde je Justin?" ozval se Ted.

"Chtěl jsem se zeptat na to samé," přidal se Emmett. 

"Očividně není tady," uchechtl se Brian.

"A kde teda je?" zeptal se Michael. "Je všechno v pořádku?"

"V nejlepším. Budeme hrát nebo kecat?"

Všichni tři se na sebe podívali, už si sami domýšlejíc, že jsou zas nějaké trable v ráji. Ale už dávno se naučili, že nemají dráždit hada bosou nohou.

Utekla téměř další hodina, když se Justin konečně ukázal... s tím svým přiblblým úsměvem.

"Oh, Sunshine," zaradoval se Emmett a přispěchal mu dát pusu.

"Už jsme mysleli, že nedorazíš," usmál se Michael.

"Yeah, trochu jsem se zdržel ve škole, měl jsem nějakou práci..."

Všichni mohli slyšet Brianovo odfrknutí a zmateně se za ním odhlídli a pak se podívali zpátky na Justina, který se pouze podivně pousmál a raději se se slovy "Dojdu si objednat," vydal na bar.

"Okey, co se děje?" Michael se otočil k Brianovi.

"Uhm, hrajeme kulečník. To se děje."

"Myslel jsem s Justinem. Chováte se divně."

"Nevím, o čem to mluvíš, Mikey. Tede, jsi na řadě."

"Oh, kdo je tohle?" ozval se zničehonic hlasitě Emmett. "Mňamy."

Všichni tři se na něj podívali a uviděli, že drží v ruce nějaký velký papír.

Emmett jim proto ukázal, co přesně se na něm nachází a zatímco Ted s Michaelem pěli chválu na muže na obraze, Brianovi se vařila krev.

"To jste neměli vidět, ještě to není hotové," Justin přiběhl, celý rudý.

"Promiň, Sunshine, ale trčelo ti to z batohu a já neodolal," pousmál se Emmett. "Ale radši nám řekni, kdo to sakra je a kde ho můžeme koupit?"

"To je můj profesor umění. Dneska nám stál modelem, proto jsem se zdržel..."

"Oooh," zajásal Ted.

Emmett hned pokračoval otázkou, "Je volný?"

Jen Michael nic neříkal, už dávno se naučil mít šestý smysl, co se Briana týče a tak ihned pochopil, co je oním problémem mezi Brianem a Justinem.

A Brian mohl hned cítit, jak ho Michael propaluje pohledem, ale neodvážil se na něj podívat. Chtěl jednoduše dál předstírat, že o nic nejde... protože si nemohl dovolit, aby někdo věděl, jak moc ho tohle trápí.

Proto se raději šel posadit na bar, aby si ušetřil to, jak se Emmett s Tedem přidali k Justinovi ve slintání.

"Hey," Justin se po chvíli posadil vedle něj. 

Brian se na něj pouze podíval, ale neodpověděl. Popravdě na něj neměl vůbec náladu.

"Promiň, že jsem nenapsal, že přijdu později."

"Měl jsi plné ruce práce, chápu to," odpověděl s ironií v hlase.

"Stejně... nechal jsem tě čekat."

"Zas tak dlouho jsem nečekal."

Justin nic neřekl, pouze se na něj chvíli díval. Až pak konečně promluvil, "Briane, jsme v pohodě?"

"Nevím, jak ty, ale já jo," s tím do sebe vyklopil svoji skleničku a vydal se zpátky ke klukům.

----

Napětí, které mezi nimi bylo následující dny, by se dalo pomalu krájet. Brian si držel svoji odtažitost, ale přes to svoje pocity skrýval za tou známou maskou 'je mi to ukradený', zatímco Justin kolem něj raději našlapoval po špičkách.

Pomalu spolu ani nemluvili, Justin se musel doslova vetřít na nákup s ním. A skoro se zdálo, že si bude muset vzít svůj vlastní košík...

"Ještě něco?" zeptal se Justin, když se vrátil s těstovinami.

"To by mělo být všechno. Nebo napadá tě něco?"

"Kondomy. Jsem si jistý, že už nám docházejí."

Brian pouze souhlasně přikývl, ale nezdálo se v tom být jeho obvyklé nadšení, místo toho zamířil na pokladnu.

"Teda za předpokladu, že mě ještě někdy ošukáš..." křikl za ním Justin a rozhodně byl hlasitější, než plánoval.

"Jesus," otočil se k němu Brian zpátky. "Chceš, aby nás vyvedli?"

"Ne. Ale chci zpátky svého chlapa."

"Justine..."

"Chápu to, jsi naštvaný. Uznávám, že jsem to asi přehnal, ale... tohle mě ubijí," Justin šel blíž k němu a prstem mu sjel po hrudi. "Chybíš mi."

A světe div se, fungovalo to jako kouzlo. Ostatně, Brian na něj nikdy nedokázal být dlouho naštvaný, zvlášť když se zdálo, že Justin uznal svojí chybu.


"Pitomče," Brian se ušklíbl.

"Půjdeme zaplatit a já ti doma udělám ten nejlepší rim, co ty na to?"

"Že mi čteš myšlenky."

Oba se usmáli a už se chystali k pokladně...

"Oh, pane Taylore," ozvalo se za nimi najednou.

A už z výrazu, který se Justinovi objevil ve tváři, Brian hned věděl, o koho se jedná...

"Profesore Goodwine, co... co vy tady?"

"Jsem si celkem jistý, že nakupuju," zasmál se.

Justin se uchechtl, "Logicky," a koutkem oka se podíval na Briana, který byl připravený vraždit.

"A vy jste?" profesor se zaměřil na Briana.

"Brian," odsekl mu bez zájmu se s ním vybavovat.

"Můj přítel," doplnil Justin rychle a chytil ho za ruku.

A Brian se nemohl ubránit letmému úsměvu.

"Ach. No, věřím, že na něj musíte být pyšný. Je to můj nejpilnější student. Je mi líto, že jsem ho mohl učit jen tak krátkou dobu..."

"Uh, prosím?" Brian se zarazil, zmatený.

"Jsem tu jen do příštího týdne."

"Nechápu..."

"Já ti to neřekl? Profesor Goodwin je jenom záskok za profesora Higginse, který je na nemocenské..."

Brian nevěděl, jestli Justina zabít, protože mu to nezmínil hned, poněvadž on do teď žil v tom, že Justin nad ním bude slintat do konce svého studia... anebo ho políbit, protože to byla zatraceně dobrá zpráva.

"Hodně jsem se toho od vás naučil," Justin se na něj široce usmál.

A Brian si chtěl zase hned strčit prst do krku a vyzvracet se.

"To jsem rád. Každopádně teď už budu muset jít, uvidíme se zítra, Justine. A vás jsem rád poznal, Briane."

Brian se pouze pousmál, nehodlal mu říkat 'nápodobně'. A jakmile profesor zmizel z dohledu, Justinovi vlepil pohlavek...

"Au! Za co to sakra bylo?"

"Proč jsi mi neřekl, že je to jenom supl?"

"Myslel jsem, že řekl... ale asi mi to vypadlo..."

"Překvapivě. Měl jsi moc práce s tím nad ním slintat a zvát nám ho do postele..." Brian hned na konci věci pevně přivřel oči, když si uvědomil, co právě teď udělal.

A Justin se mohl pouze culit.

"Nic neříkej," zarazil ho hned Brian.

"Mlčím jako hrob. I když musím říct, že žárlivost je na tobě sexy..."

"Fuck you," s tím se Brian otočil na patě a vydal se k pokladně. "A nezapomeň ty kondomy!" ještě křikl za Justinem.

"Taky tě miluju," zašeptal si Justin pro sebe.


Konec

No comments:

Post a Comment