Tohle mi trvalo trochu dýl, ale za to je to mega dlouhý, tak snad budete spokojení... i když úplně nevím, jak budete spokojení s tím, co jsem si tu vymyslela😬😄
VAROVÁNÍ 18+
(February, 2016 - Pittsburgh, současnost)
Brian's POV
Brian ležel opřený v posteli a v jedné ruce držel cigaretu, zatímco tou druhou svíral prostěradlo. Sledoval své dva dnešní tricky, jak si hrají s jeho erekcí. Oba si dávali opravdu záležet, sáli ho a olizovali jako zmrzlinu. Nezapomínali ani na varlata, která jemně tiskli a dráždili pusou. Jeho pták pulzoval a byl neuvěřitelně citlivý. Zářil rudě. Brian instinktivně hýbal boky a slastí zakláněl hlavu. Byl tak blízko...
A přes to měl pocit, že k orgasmu neměl nikdy dál.
Ať se snažil sebevíc, nedokázal vypnout svojí mysl. Nemohl ze své hlavy vyhnat Justina. Vlastně jen díky myšlenkám na něj a představě toho, že je to právě on, kdo se nachází u jeho nohou, se ztrácel v té rozkoši. Jenže zároveň přesně to mu bránilo se udělat.
Nechtěl být do konce života odkázaný na to, že si bude při sexu představovat Justina, aby byl schopný si ho užít. A ta frustrace z toho ho vždy před vrcholem zchladila.
Přivádělo ho to k šílenství. Být tak na dosah orgasmu a přes to nebýt schopný se udělat. A mohl za to Justin. Mohlo za to jejich poslední setkání, kdy si byl jistý, že se nedokáže ovládnout... i přes to, že věděl, že to už nikdy nemůžou udělat, si v tu chvíli nepřál nic jiného.
A nejhorší na tom byl ten fakt, že věděl, že Justin by se nejspíš ani nebránil.
Jenže stejně tak věděl, že kdyby jednal na základě svojí touhy a oddal se tomu okamžiku s Justinem, oba by tím zahodili pokrok, který za ten rok udělali.
A stejně by se mezi nimi nic nezměnilo. Spíš naopak zhoršilo...
Tak ho nechal jít. Někdo by to mohl nazvat bláznovstvím a někdo zase rozumným rozhodnutím... ale ať už tak nebo tak, bylo to zkrátka správné.
Jen by si přál, aby existoval způsob, jak ho dostat ze své hlavy.
"Hej," jeden z tricků se ozval.
"Yeah?" odpověděl Brian.
"Jsi aspoň blízko nebo..?"
Brian se v duchu uchechtl nad tou absurditou. Dva frajeři si právě odrovnávali svoje panty, aby si Brian mohl užít a on místo toho přemítal nad Justinem, který právě teď sdílel lože s jiným chlapem.
Jak by řekl on sám, bylo to patetické. On byl patetický.
"Kdo chce ošukat první?" zeptal se Brian s tím svým klasickým úšklebkem.
Jenže než se stihl jeden z nich přihlásit, loftem se ozvalo hlasité, "Briane?"
"Fuck!"
"To je kdo?" zeptal se trick.
"Matka Tereza. Oblíkat, zábava skončila."
Brian nemohl uvěřit, že byl vlastně rád. Tahle muka potřebovala skončit.
"Oh, vidím, že jdu nevhod," Debb se zasmála u vchodu do ložnice. "Nerada vám narušuji večer, pánové."
"To jsou tuňákové těstoviny?" usoudil Brian podle kastrolu v jejích rukách.
"Hádáš správně," uchechtla se Debbie.
"Kriste. Další smysluplná konverzace."
"A mám i joint," na ukázku ho vytáhla z kapsy.
"Vidím, že jsi na nic nezapomněla."
Oba trickové na ně zmateně koukali, nechápajíc jediné slovo, které si právě řekli. Jedno ale bylo jisté, takový večer rozhodně nečekali, když si je dneska Brian Kinney odvedl domů...
A Brian věděl, že mu to na jeho reputaci rozhodně nepřidá, ale právě teď mu to bylo úplně ukradený.
Takže jakmile za nimi zavřel dveře, pocítil obrovskou úlevu.
"Vidím, že ses vrátil ke svým obvyklým večerům."
"Nejsem zrovna v náladě to rozebírat."
"Jen jsem si nemyslela, že po tom všem..."
"Co? Že budu mít sex?"
"Víš, že takhle to nemyslím. Nikdo z nás by s tebou nevydržel, kdybys ho neměl," Debbie se uchechtla. "Spíš jsem myslela, že tohle už je za tebou... alkohol, drogy, promiskuitní život..."
"Co jsi, psycholog?"
"Už mlčím. Dones lžíce a zapalovač."
Bylo to zvláštní, ale stejně jako nesnášel a byl otrávený z těhle Debbiiných přepadovek, tak zároveň za ně byl i tak nějak rád. Ona byla jediná, s kým mohl mluvit otevřeně... dokonce víc než s Mikeym.
A navíc mu to pomohlo vypnout hlavu. Jen si povídali a smáli se, jako nějací dva blázni.
Byli asi v polovině kastrolu stejně jako jointu, když Debbie vycítila příležitost k tomu dostat ze sebe to, proč sem přišla... a to, co Brian věděl, že nakonec přijde.
"Poslední dobou jsme spolu moc nemluvili..."
"Mluvíme spolu pořád."
"Opravdu nemluvili," specifikovala Debbie. "A já se chci ujistit, že jsi v pořádku."
"Nikdy mi nebylo líp," odpověděl s tím nejvíc ironickým úsměvem.
"Stalo se něco, když tu byl Justin naposledy?"
"Co?" Brian se zatvářil nechápavě. I když nebyl překvapený, ona na to měla prostě čich.
"Já jen, že od té doby se zdáš být víc skleslý než obvykle. Uzavřený do sebe..."
"Jsem v pohodě. Mám jen moc práce s Kinnetikem. Nijak to nesouvisí s Justinem. Oba už jsme se posunuli dál. Věř nebo ne, ale Justin už není středem mého vesmíru."
Brian se musel v duchu uchechtnout sám nad sebou.
"To ani nenaznačuji. Vím, kolik cesty jsi ušel od toho rozvodu... ale myslím, že oba víme, že nemůžeš jen lusknout prsty a být v pohodě, i když se snažíš."
"Nemám zrovna na vybranou. Je pryč a já se s tím musím smířit. Teď už máme každý svůj život... protože ten společný nám očividně nefungoval."
"Možná nebyl váš čas. Možná, že jednou..."
"Ne. Debb, to poslední, co teď potřebuju, jsou nějaké falešné naděje a představy. Navíc by to nic nezměnilo, je na čase přijmout ten fakt, že nám to nebylo souzené."
"Okay. Fajn. To ode mě nebylo fér. Jsem jenom stará senilní ženská, která pořád doufá v romantické konce."
Brian se neubránil uchechtnutí, "Skutečný život je trochu jiný, než telenovely. Já a Justin... svůj šťastný konec jsme zkrátka propásli."
Debb se natáhla a pohladila ho po tváři. Nesnášela vidět ho takhle. Odjakživa byla ochranitelská vůči svým chlapcům. Ale zvlášť u Briana cítila, že potřebuje víc mateřské lásky, než kdokoliv jiný.
"Jen doufám, že tě to nakonec přestane bolet..."
"Yeah," Brian si povzdychl. "Díky, mami."
"Tak máš všechno?" ujišťoval se Brian, když Debb vyprovázel.
"Doufám, klíče, telefon... kastrol," zasmála se.
"Hlavně ten," ušklíbl se Brian. "Určitě nechceš, abych tě odvezl?"
"Čerstvý vzduch mi bodne."
"Fajn."
"Oh, radši se podívám, jestli mám všechno... klíče, telefon... kastrol," zasmála se stejně jako před chvílí.
A Brian mohl cítit ten nepříjemně mrazivý pocit, co se mu prohnal po zádech.
"Odvezu tě, co ty na to?"
"Ne, čerstvý vzduch mi bodne."
Brian se smutně pousmál, "Budu se cítit mnohem líp, když tě svezu."
"Ach, gentlemani nevymřeli. Dobře, nebudu se s tebou hádat."
"To ocením."
Brian se obul, vzal si bundu a klíče a následně Debbie pevně objal kolem ramen a vydal se s ní k autu. Věděl, že Debbiina paměť už není, co bývala, ale nesnesl tu představu, že by se to třeba mohlo zhoršit natolik, že by nakonec mohla opravdu zapomenout, kdo Brian je... nebo dokonce i samu sebe.
----
(March)
Brian stál na baru, popíjel svého Jima Beama a očima šukal každého kluka, který kolem něj byť jen prošel. Ale ničeho víc nebyl schopný. Bylo jedno, že mu kalhoty byly těsné natolik, že jen čekal, kdy se mu samy rozepnou. Nebo snad to, že se už týden neudělal ani své pomocí.
Prostě nemohl.
Ne dokud jistý blonďák bude okupovat jeho hlavu. Rád by ho z ní vyšukal, ale to nefungovalo předtím a nebude to fungovat ani teď.
Musí najít jiný způsob. Ačkoliv má větší pravděpodobnost, že se naučí létat.
"Oh, konečně. Už jsem myslel, že radši luštíte křížovky a koukáte na detektivku," Brian se uchechtl.
"Trochu jsme se zdrželi," odpověděl Michael.
"Uhmm. Zkoušeli jste novou polohu z kámasútry? Potřebujete nějaké tipy?"
"Ačkoliv jsme si jistí, že máš spoustu rad, o které by ses s námi podělil, tohle nás zrovna nezdrželo," zasmál se Ben.
"Ach, tak v tom případě to vědět nepotřebuji."
"Pomáhali jsme novému sousedovi montovat nábytek."
"Kriste. Samaritáni."
"Je sexy a single."
"Snažíš se mi dohodit souseda, Mikey?"
"Možná."
"Říkal jsem mu, že je to špatný nápad," vložil se do toho Ben.
"Očividně tě neposlechl, profesore," Brian se uchechtl.
"Neříkej ne, dokud ho nepoznáš."
"Říkám ne, protože ho nepoznám. A teď si objednej něco silného... potřebuješ to, protože máš očividně horečku."
Michael si pouze povzdychl, avšak nepřekvapený jeho reakcí. Brian však zvažoval, jestli se jeho nejlepší přítel náhodou už dočista nezbláznil.
"Jak se má Debb?"
"Uh, dobře. Tak dobře, jak jen to jde vzhledem ke všemu. Je to trochu horší, ale doktorka říká, že je to stále v normě," usmál se Michael.
"To je dobře. Debb nic jen tak neporazí."
"Yeah. Ale... je to sakra děsivé. Pořád musím myslet na to, že třeba jednoho dne..."
"Hej. Na to nemysli, dobře? Nemuč se tím. Ona si dá pozor na to, aby na nás nezapomněla... kdo by nám pak dával věčné rady do života?" zasmál se Brian.
Ale lhal by, kdyby tvrdil, že on sám se stejnými myšlenkami netrápí.
----
Brian stál přede dveřmi Novotny-Bruckner rezidence a byl si celkem jistý, že si vyslechne plno keců o tom, jak jde jako obvykle pozdě. Ne, že by ho to trápilo. Je svým vlastním pánem. Ale... ví moc dobře, že se jen oba snaží mu zpříjemnit život vzhledem k tomu, jak na hovno se zdá, že ho má. Takže by měl ukázat alespoň trochu vděčnosti.
"Tady jsi!"
"Promiň, Mikey. Rád bych ti řekl nějakou solidní výmluvu, proč jdu pozdě přesně o 37 minut, ale... budeš se muset smířit s tím, že jsem jednoduše nespěchal."
"V pohodě, nic se neděje," usmál se Michael. Ale jeho úsměv byl víc, než děsivý a podezřelý.
"Co?"
"Co?"
"Ty na mě nevytáhneš proslov alá tvoje máma?"
"Dneska ne."
Brian nadzdvihl obočí v nepochopení, ale nehodlal si stěžovat, rád si ušetří ty řeči.
"V tom případě nesu dary," s tím nadzvedl balení šesti piv.
"Super. To se bude hodit."
"Chováš se divně."
"Pojď, než ta večeře úplně vystydne."
Brianův žaludek na to hned zareagoval zakručením. Poslední dobou nejedl zrovna pravidelně a zdravě. Takže za pořádné jídlo by teď klidně i zabíjel.
Ačkoliv, jak se následně ukázalo, k zabíjení bude mít úplně jiný důvod.
"Oh, nevěděl jsem, že tu někoho máte," zarazil se, když uviděl muže sedícího u stolu.
"To je náš soused. Nathan. Říkal jsem ti o něm," Michael se usmál od ucha k uchu.
Pokud by měl Brian nějaký svůj vražedný pohled nominovat na první místo, jako ten nejvražednější, byl by to právě tenhle.
Mít v ruce vidličku, tak mu jí zabodne do nohy. Opravdu.
"A ty musíš být Brian," ozval se Nathan a zvedl se od stolu, aby si s ním podal ruku.
Trvalo to několik trapných vteřin a pohledů, než mu Brian svou ruku nabídl zpátky.
"Musím si odskočit," řekl následně a pohledem dal Michaelovi jasně najevo, aby ho následoval.
"Než spustíš," začal Michael.
"To snad kurva nemyslíš vážně!"
"Shhh, prosím, ztiš se. Chápu, že tohle ode mě úplně nebylo fér..."
"Fér? Tohle je sakra podraz. Jak si tohle na mě mohl ušít?"
"Bylo to zcela neplánované."
"To ti tak budu věřit."
"Přísahám. Počítali jsme jen s tebou, ale on se zničehonic objevil u dveří... je tu nový a dělá si přátele, tak co jsme asi měli dělat?"
"Zabouchnout mu dveře?" Brian rozhodil ruce.
"U nás jsme trochu víc pohostinní."
"Tak jsi mohl napsat, abych nechodil."
"To jsem sice mohl, ale..."
"Nech mě hádat. Uviděl jsi v tom příležitost? No tak hádej co, já odcházím." S tím se Brian otočil k odchodu.
"Jsi Brian Kinney, kurva fix!" křikl za ním Michael. "Vážně odtud utečeš jako malé děcko?"
"Co prosím?"
"Nikdo neříká, že si ho máš vzít. Ani to, že s ním máš vůbec něco mít. Ber to jako normální večer pár přátel s dobrým jídlem a pivem."
Brian se snažil vymyslet odpověď, která by podkopala Mikeyho tvrzení, ale ať se snažil sebevíc, nic ho nenapadalo. Proto, i když se mu to zdálo naprosto šílené, řekl: "Fajn. Ale pokud uvidím jen náznak toho, že se mi ho snažíš dohodit, zabiju tě. Pomalu a trýznivě."
"Beru na vědomí."
Brian se zhluboka nadechl a s otázkou v hlavě 'co to sakra děláš?', následoval Mikeyho zpátky k jídelnímu stolu.
"Tady jste. Už jsme mysleli, že si v kuchyni děláte malou soukromou párty," zasmál se Ben.
"V žádném případě," ujistil ho Michael a natáhl se k němu pro polibek.
Brian nasadil svůj šarmantní úsměv a posadil se ke stolu přímo naproti... jak že se sakra jmenuje? Ach ano, Nathanovi.
Nejdřív s ním nenavazoval ani oční kontakt, v podstatě předstíral, že tam není, ale když k němu jeho oči nakonec zabloudily, Brian to uviděl.
Sice nechtěl dát Mikeymu za pravdu... co víc, chtěl mu dokázat, že tohle celé je šílenost, ale... zatraceně, on byl fakt sexy.
Sexy, jako že by ho opřel o stěnu, stáhl mu kalhoty a vyšukal mu mozek z hlavy. Rychle, drsně, žhavě.
Ale pak by odešel a zapomněl, že nějakej Nathan vůbec existuje.
Jenže Brian se teď a tady zařekl, že na něj ani nesáhne. Už jen z principu, aby si ušetřil ten Mikeyho samolibý výraz 'já ti to říkal'. A taky proto, že si už dávno zvykl na to nedávat svým trickům jméno... bylo to tak zkrátka lepší, neosobní, bez výčitek. Jména všechno komplikovala.
Proto tu bude prostě jen sedět, odbude si večer a pak zamíří domů... mezi ty čtyři tiché depresivní zdi.
Do té doby se bude alespoň dívat.
"Pánové, děkuju vám za skvělý večer, ale měl bych jít," řekl Nathan a pomalu se začal zvedat.
"Už?" zeptal se sklesle Michael.
"Yeah. Nerad bych zaspal, udělat dobrý dojem v nové práci jde jenom jednou."
"S tím mohu jen souhlasit," usmál se Ben. "Moc rádi jsme tě tady měli. Doufám, že zas brzo dorazíš."
"To se spolehněte. Tebe, Briane, jsem moc rád poznal," usmál se na něj.
A Brian se usmál nazpátek, jeho oči ale spíš skenovaly celou jeho postavu, na kterou měl teď skvělý výhled.
Fuck, proč jsem tě nemohl vidět v Babylonu? Ušklíbl se Brian.
"Já tebe taky," odpověděl a olízl si rty.
Ben ho šel vyprovodit a Brian se ještě v rychlosti podíval na jeho zadek, když odcházel. Ale jak se dalo čekat, Michael ho načapal.
"Není špatný, huh?"
"Ujde."
"Uh-huh. Proto si ho sjížděl od hlavy až k patě."
"Od kdy je dívání zakázáno?"
"Není. Co si budeme, on se díval taky."
"A divíš se mu? Jsem kus."
Michael se zasmál, "To rozhodně jsi. Takže?"
"Takže co?"
"Ty... on..."
"Ach, Mikey. Přestaň si hrát na dohazovačku... stojíš za houby. Najdi mu někoho jiného. Někoho, kdo o to stojí. A teď pokud mě omluvíš, taky vyrazím."
"S tebou je těžké pochodit."
"Ve skutečnosti není, stačí jen poslouchat, co říkám," s tím se k němu Brian natáhl a políbil ho na rozloučenou.
"Už taky odcházíš?" zeptal se Ben, když se vrátil.
"Přesně tak. Můžete si zalézt do postele a věnovat se chlípnostem, chlapci. Dobrou noc."
Brian za sebou zavřel dveře a musel se zasmát nad tím, co právě zažil. Pokud si předtím myslel, že se Michael zbláznil, teď už to měl potvrzené. Dělá, jak kdyby ho neznal... o vztah, o manželství dokonce, se jednou pokoušel a jak to dopadlo. Navíc, i kdyby nějaká část něj se chtěla pokoušet o nějaký další, což nechce, bylo brzo. Moc brzo. Vlastně to bylo přímo nemyslitelné. Justin je a navždy bude jediný, komu kdy dal své srdce. Jen představa, že by to bylo jinak, se mu teď příčí.
S tím přesvědčením následně zamířil k autu, smířený, že Justin jeho mysl asi jen tak neopustí.
"Briane," uslyšel náhle za sebou.
A když se otočil, byl opravdu překvapený, "Nathane. Co... co se děje?"
"Jen jsem se ti chtěl omluvit."
"Omluvit?"
"Yeah. Za to, jak to asi muselo vypadat... za to, že se Michael nejspíš snažil..."
"Nás dohodit?"
"Yep."
Brian se zasmál, "Není se třeba omlouvat. Občas jedná dřív, než myslí. Zvykneš si."
"Jen si to neber osobně, věř mi, za jiných okolností... bych se tomu nebránil, ale... momentálně vztah nehledám."
Brian se musel znovu zasmát, "Být někdo jiný, nejspíš bych se taky nebránil, ale... ani já nic nehledám... nejsem zrovna vztahový typ."
"Super," Nathan zničehonic udělal krok blíž k němu a Briana to mírně vyděsilo, ale zvláštně to bylo v dobrém slova smyslu. "A jsi typ, co má rád zábavu?"
"Karty nebo co máš na mysli?"
Teď to byl Nathan, kdo se smál, "Trochu jiný druh zábavy."
"Oh," Brian se pousmál a nadzdvihl obočí. Bylo to zvláštní, obvykle to byl on, kdo dělal tenhle krok, měl rád tu kontrolu nad situací. Ale nemohl si pomoct, tohle ho vzrušovalo.
Jenže slíbil si, že na něj nesáhne. Zatraceně.
"Chceš vidět, jak to u mě doma vypadá?" Nathan se odvážil dotknout letmo jeho ruky a Brianem projel příjemný elektrizující pocit.
Fuck. Brian mohl cítit, jak se jeho kalhoty plní. Chtěl ho. Opravdu ho chtěl. Bylo na něm něco, co ho k němu zatraceně táhlo.
A proto, i když věděl, že by neměl, řekl, "Umíš držet tajemství?"
Nathan se uchechtl, "Ani já nepotřebuju, aby to věděli."
"Dobře. Ještě jedna věc... já jsem Top."
"Naštěstí pro nás, je mi to jedno."
Brian se usmál a přitiskl se blíž k němu, tvrdost jeho ptáka už musela být víc než zřetelná. "Měli bychom jít dovnitř, než nás ti dva uvidí a zítra toho budou plné noviny."
"Souhlasím."
Nathan se otočil a začal je vést k jeho domu. Brian se ještě ohlídl, aby se ujistil, že ti dva nestojí u okna. A jakmile se ocitli uvnitř Nathanova domu a dveře se za nimi zavřely, dravost v Brianovi se probudila a ihned na ně Nathana natlačil.
Ten se instinktivně natáhl k jeho rtům, ale Brian uhnul, "Já nelíbám."
"Škoda. Těšil jsem se, až je ochutnám."
"Můžeš ochutnat jiné věci," s tím Brian zatlačil na jeho hlavu a Nathan začal dopadat na svá kolena.
Ten ihned rozepl jeho kalhoty a spolkl jeho ptáka bez přemýšlení. Brian se tím nechal zcela unášet. Neschopný popsat, jak dobré to sakra bylo. Skoro z něj vylízal a vysál duši. Brian měl co dělat, aby se ovládl a neudělal se hned tam u těch dveří.
Po schodech do ložnice oba poztráceli oblečení a do postele dopadli už úplně nazí. Ani jeden se nechtěl ničím zdržovat, Brian potřeboval být uvnitř něj a Nathan ho potřeboval uvnitř sebe.
Proto jakmile mu Nathan podal kondom, Brian si ho navlíkl a jedním tahem do Nathana vnikl až po koule. Oba v ten okamžik slastně vykřikli, a když Brian začal přirážet, jejich steny a vzdechy musely být slyšet po celém domě.
Jak by řekl Brian, vyšukal mu mozek z hlavy. A sobě ostatně taky. Protože, jak se ukázalo, když po tom všem leželi vedle sebe na posteli a vydýchávali své orgasmy, Brian si uvědomil, že ani jednou za celou dobu nepomyslel na Justina.
A to byla výhra, kterou právě teď rozhodně potřeboval. Ač byla víc hořká, než sladká.
----
Jako obvykle pěkně prosím o hodnocení, ať vím, že má cenu psát dál🥺🖤
No comments:
Post a Comment