Nový díl.
BRIAN
Já jsem opravdu takovej idiot! Co jsem si, sakra, myslel, že dělám? Vždyť jediného, čeho jsem tím docílil je, že mě teď všichni nenávidí, ano všichni, včetně Justina a já budu rád, pokud se mnou ještě někdy promluví. Justin šel radši k někomu přespat, předpokládám, že k Debbie, než aby musel strávit noc ve stejném bytě jako já a když odcházel tak se ani nezdálo, že by měl v plánu se vrátit. Tak moc jsem ho mezi těmi dveřmi chtěl zastavit a omluvit se mu, ale radši jsem ho nechal jít, než abych musel zradit sám sebe, svoje ego!
Když jsem se ráno probudil tak mi bylo opravdu mizerně a byl jsem na sebe hrozně nasranej, kdybych se nechoval jako idiot tak by teď Justin ležel vedle mě. Ani jsem nevěděl, kam mám jít, v Kinneticu bych narazil na Teda, v jídelně na Debb s Justinem, no vlastně s mým štěstím tam narazím na všechny, ale já, kurva, nejsem žádný posera, takže se osprchuju, obléknu a půjdu se najíst tam, kde jím už od svých 14 let a nikdy mi nic nezabránilo, abych tam vkročil, takže to dnes bude stejné. Ale to se asi lehce řekne nebo v mém případě spíš pomyslí, než udělá, protože jakmile jsem stál před jídelnou, tak jsem měl doslova bobky!
Debbie: "Ty máš teda odvahu sem přijít,"...Pustila se do mě hned, jak jsem vešel.
B: "Hlad je silná věc,"...Bránil jsem se.
Jak jsem řekl, já mám opravdu neuvěřitelně kurevský štěstí - to víte, že tu byli všichni a hleděli na mě, jak supy na svou kořist! Teda vlastně skoro všichni, ať už jsem se kouknul kamkoliv, tak Justina jsem nikde neviděl a nevím, zda jsem si v tu chvíli měl spíš oddychnout anebo vraždit, protože jsem tak nějak podvědomě doufal, že se mi to s ním podaří vyřešit.
Debbie: "To si myslíš, že ti dám vůbec talíř natož jídlo?"
Emmett: "Jaký byl zbytek večírku? Doufám, že sis ho užil."
B: "No tak se hned nečerti, chtěl jsem vám to trochu okořenit."
Lindsay: "Víš, že jsi idiot, Briane?"
B: "Někdo už mi to včera říkal, myslím, že si to byl ty, Tede?"
Ted: "Já osobně a klidně to zopakuju."
Maikey: "Můžeš říct, jak si nám to mohl udělat a především Justinovi?"
Melanie: "A nech si ty své výmluvy, buď tak hodnej."
Ben: "To žádáš trochu moc."
Připadalo mi, jako kdyby se doslova předháněli, kdo z nich mi to dá víc sežrat a komu se podaří mi říct tu nejlepší křivdu nebo urážku. Mozek už se mi z nich doslova vařil a modlil jsem se, aby ty svoje klapačky zavřely, ale na druhou stranu mi bylo jasné, že si to zcela oprávněně zasloužím, takže jsem je dál nechal si mě vychutnávat, ale tak trochu jsem byl myšlenkami jinde, lépe řečeno u Justina a toho, kde se právě teď asi nachází.
B: "Můžete mi, kurva, říct, co po mě vlastně chcete?!"...Můj pohár trpělivosti přetekl.
Emmett: "Co třeba omluvu?"
Melanie: "Anebo vysvětlení, kromě toho, že jsi idiot."
Lindsay: "Stačilo by jenom říct - proč."
Maikey: "Ale toho se mi asi nedočkáme, že?"
Debbie: "Víte co? Nechte nás,"...Vložila se do toho.
B: "No to mi ještě scházelo,"...Sarkasticky jsem přisadil.
Debbie: "Ty mlč a vy nás prosím nechte."
To poslední, co jsem právě teď potřeboval, byla další Debbiina přednáška o tom, že bych měl zpytovat svědomí a že bych se měl zamyslet nad svými činy a nad tím, že každému jen ubližuji, když je nade vše úplně jasné, že mi na nich záleží - bože, chraň mě!
B: "Tak co sis pro mě připravila tentokrát?"
Debbie: "Že jsi idiot, to už víš a myslím, že to ještě dlouho uslyšíš, ale chci, abys věděl, že už jsem tě pochopila..."
B: "Co si pochopila?"
Debbie: "Nepřerušuj mě! Pochopila jsem, proč si to celý udělal - bylo to kvůli němu."
B: "O čem to tu mluvíš, Debb?"
Debbie: "Kdyby šlo jen o nás tak by sis našel plno jiných způsobů, jak nám ukázat, že jsme ti ukradení, i když to tak není, ale pro Justina sis potřeboval připravit divadýlko..."
B: "Myslím, že půjdu."
Debbie: "Sedni si na zadek a poslouchej!"
B: "Ty jsi šílená,"...Posadil jsem se zpět.
Debbie: "Děsila tě představa toho, že bychom si mi ostatní a především Justin mysleli, že si to všechno udělal kvůli němu, že si byl ochotný tam přijít a ještě to nechat udělat u sebe doma jen proto, že si mu chtěl udělat radost, protože ho miluješ a to si nemohl dovolit, aby zjistil, že?"
Nikdy opravdu nepochopím, jak to ta ženská dělá, že ze mě dokáže vyčíst věci, které si ani já sám neuvědomuji, ale tentokrát jsem si to uvědomoval až moc dobře, jen jsem tak nějak doufal, že se mi to podaří zakrýt, že se jí nepodaří zjistit, že to představení bylo především jen kvůli tomu, aby Justin nezjistil, jak moc ho vlastně miluju a že jsem pro něho ochotný a schopný udělat prakticky cokoliv, to, že jsem chtěl ostatní prostě jen nasrat a ukázat jim, že mě nemůžou ovládat, byla vlastně jen taková zástěra, která na Debbie bohužel neplatí.
B: "Co jako chceš, abych ti na tohle řekl? Že máš pravdu? Nebo co čekáš?"
Debbie: "Popravdě já už od tebe ani nic nečekám, včera ses předvedl přímo parádně, ale někdo jiný by si zasloužil vysvětlení."
B: "A to jako kdo?"
Debbie: "Nedělej blbýho, ty víš moc dobře."
B: "Nepotřebuju mu nic vysvětlovat."
Debbie: "Takže ti nebude vadit, když se domů nevrátí?"
B: "Pochybuju, že by kvůli tomu dělal takovou scénu."
Debbie: "To si jen myslíš, Briana, ale tentokrát už přetekl i jeho pohár."
B: "Já ho znám, on se vrátí."
Debbie: "Pokud se mu tam nezalíbí."
B: "O čem to mluvíš?"
Debbie: "Justin ráno odjel."
V tu chvíli se mi snad zastavilo srdce a já na ní jen tupě zíral, nedokázal jsem tak nějak vstřebat to, co mi právě řekla... Počkat, co mi to vlastně řekla? Kam Justin odjel a kdy se vůbec vrátí nebo spíš, jestli se vůbec vrátí, protože já bych se sám k sobě nevrátil, jenže já Justina potřebuju!
Debbie: "No nekoukej na mě tak."
B: "O čem to mluvíš, kam odjel?"
Debbie: "Řekl, že potřebuje na chvíli vypadnout z Pittsburghu a přiznejme si, že oba víme, že tím myslel od tebe."
Jakmile to vyslovila tak mi bylo naprosto jasné, že jsem to projel na celé čáře a že mi tohle Justin jen tak neodpustí a myslím, že to není kvůli tomu, že jsem zničil ten jejich večírek, ale proto že jsem mu dal najevo, že je mi naprosto jedno, jestli zjistí, jak moc je mi ukradený, i když opak je pravdou a to, že mi na něm záleží víc, než na čemkoliv jiném v mém životě a taky vím, že tohle bude chtít víc než jen "Promiň!"
Debbie: "Takže jsem mu dala pár dní volna a Daphne ho vzala k sobě na chatu."
Alespoň něco pozitivního, protože Daphne je trošku takovej anděl, protože i když si myslí, že jsem idiot tak se vždycky snaží Justina přesvědčit o opaku. Je to vlastně taková Debb v mladší verzi a pokud je Justin s ní tak mám jistotu, že se mi vrátí, teda alespoň doufám.
Debbie: "Tentokrát si to opravdu podělal, Briane."
B: "To už vím taky, věř mi."
Debbie: "Já ti věřím, ale tím to nevyřešíš. Být tebou tak už začnu střádat plány, abych to napravila."
B: "A kdy se vrátí?"
Debbie: "Asi za dva nebo tři dny."
B: "Skvělý,"...Spíš jsem zklamaně zašeptal.
Debbie: "Alespoň si příště promyslíš následky, než něco uděláš."
B: "Budu si to pamatovat,"...Ironicky jsem odvětil.
Takhle to podělat můžu opravdu jedině já a nikdo jiný! Já popravdě ani nevím, co mě to vlastně popadlo, když jsem tak nějak tušil, že to vůbec nemůže dopadnout dobře, ale asi jsem jen myslel, že udělám to, co obvykle - ukážu jim, že mi na nich nezáleží, ačkoliv to tak není a oni pak budou pár dní naštvaní a pak se zase budeme vesele bavit dál, ale ani ve snu mě nenapadlo, že tím od sebe odeženu toho, koho miluji nade vše a bez něho jsem prakticky nikdo!
No comments:
Post a Comment