Poslední díl. - 18+
JUSTIN
Tohle jsem potřeboval nějak zpracovat a v Pittsburghu by se mi to rozhodně nepodařilo, ne kdy jsem věděl, že na Briana můžu narazit prakticky kdekoliv a to by asi nedopadlo dobře. Kdybych jen trochu tušil, co má v plánu tak bych nikdy tak moc netoužil, aby na ten večírek dorazil a alespoň na jeden večer předstíral, že jsme pár. Nikdy by mě nenapadlo, že by byl něčeho takového schopný... No ovšem, že byl vždyť, je to přece všemohoucí Brian Kinney, kterého nikdy nikdo před ničím nezastaví, co chce, to prostě udělá a je mu jedno, koho tím naštve nebo, komu tím ublíží!
Vím, že jde jenom o blbej večírek, který je každému u zadku nebo ne tak doslova, ale každý, teda až na Emmetta, přežije, že se to prostě podělalo, ale tady jde o ten princip, o to, že jsem alespoň jednou chtěl ostatním ukázat, že jsme s Brianem víc než jen parťáci na sex, že jsme prostě něco víc a že se opravdu milujeme, ale to jsem toho chtěl bohužel příliš a já si to až teď uvědomuji!
Ale nejhorší na tom všem je, že i když jsem na něho hrozně naštvanej tak mi svým způsobem šíleně chybí, jsem zvyklý se k němu každou noc tisknout a poslední dva dny jsem se musel spokojit pouze s polštářem a nejsem si moc jistý, zda se to dnes po mém příjezdu změní, jestli Brian vůbec bude mít zájem, abych se vrátil, a i když jsme se vlastně pohádali tak se k němu vrátit chci, jen je na něm, jak on to vyřeší.
Bylo mi úplně jasné, že mi sem nezavolá, ale i tak jsem v to naivně doufal, ale dost zbytečně! Tenhle můj útěk z Pittsburghu byla vlastně taková moje pomsta za to, že se chová jako idiot a taky, aby pochopil, že mu tohle jen tak neprojde, že já nejsem jen jeho hračka, kterou zapne a vypne, kdykoliv se mu zachce. Takže tentokrát může zapomenout na to, že to budu já, kdo se bude doprošovat!
Daph: "To už zase kontroluješ telefon?"
J: "Promiň, jen..."
Daph: "On ti nezavolá, to přece víš."
J: "Jo vím, ale pořád v to doufám."
Daph: "Hele on ví, že to tentokrát opravdu podělal a neodváží se ti zavolat, bojí se, že by to posral ještě víc, podle mě to chce jen vyřešit z očí do očí."
J: "Anebo bude jako obvykle dělat, že se nic nestalo."
Daph: "Taky možnost, ale myslím, že musí být hrozně naštvaný, že si jen tak odjel a nic mu neřekl."
J: "A co jsem mu měl říct? "Briane, promiň, chci si od tebe odpočinout, za pár dní se vrátím?" Nemyslím si."
Daph: "To asi ne, ale i tak dobře mu z toho asi není a taky si tak trochu porušil tu vaši dohodu."
J: "To už je jeho problém."
Daph: "Tomu přece sám nevěříš, ty ho miluješ."
J: "Zdá se mi to nebo ho obhajuješ?"
Daph: "No svým způsobem ano, oba přece víme, jaký je a že nic nedělá bez důvodu."
J: "Jo ten důvod je, že chtěl všechny nasrat."
Daph: "K tomu si mohl najít i jiný způsob, v tomhle bude něco jiného."
Daphne se podařilo toho brouka v mé hlavě zvětšit na maximum a po zbytek cesty do Pittsburghu jsem nemohl myslet na nic jiného než na to, že Brian tohle opravdu udělal z nějakého jiného důvodu a ne jen proto, aby všechny nasral. Otázkou však zůstává, proč to udělal?
A taky mi hlavou tak trochu vrtalo, že jsem opravdu porušil tu naši dohodu, která obsahuje buď doma do tří, ale já v tu chvíli byl tak vytočený, že to bylo vlastně oprávněné, takže to Brian bude muset skousnout! Ale něco mi říká, že mi to přeci jen dá nějak sežrat, aby alespoň část svojí viny hodil na mě.
Jakmile jsme zastavili před Brianovým a možná, že i mým domem, tak jsem šíleně ztuhnul. Ani za boha se mi z toho auta nechtělo vylézt, ale věděl jsem, že je to moje jediná možnost, protože jsem opravdu pochyboval, že by mě Daphne nechala přežívat ve svém autě.
Daph: "Tímhle nic nevyřešíš, jen to oddaluješ."
J: "Já vím, jen mě prostě nech si myslet, že mi to pomáhá."
Daph: "Fajn, jen pokud tu nebudeme sedět do večera."
J: "Fajn, vždyť já už jdu."
Daph: "Držím palce."
J: "Díky, ale taky tak trochu počítej s tím, že jsem do hodiny u tebe."
Daph: "Ale neblázni, vy to vyřešíte."
J: "Doufám."
Daph: "Určitě ano, zatím ahoj."
J: "Ahoj."
Pozoroval jsem, jak odjíždí a dokonce jsem tam stál ještě pár minut po tom, co její auto bylo už dávno pryč a tak nějak jsem chtěl, abych v něm seděl s ní, ale nedalo se nic dělat, dala mi dost jasně najevo, že to mám vyřešit a vlastně to je to, co mám teď v plánu, protože o Briana opravdu nechci přijít, ačkoliv je to pitomec!
Asi po pár minutách, kdy jsem se ještě nadechoval čerstvého vzduchu než zamířím do toho dusna, jsem se vydal nahoru hezky po schodech, abych oddálil nevyhnutelné a pak, když jsem stál před dveřmi, tak jsem měl pocit, že to po schodech vezmu zase dolů, ale po dvou a možná, že i po držce, jak budu spěchat, ale nakonec, když jsem usoudil, že to opravdu není dobrý nápad, tak jsem chtěl vstoupit... Teda samozřejmě do chvíle, než jsem si uvědomil, že nemám klíče. "Shit!"
Tak teď jsem byl doslova nahraný nebo možná, že i někde hluboko v prdeli. Měl jsem pouze dvě možnosti, buď to se hned teď sebrat a jít se k někomu schovat do doby, než po mě bude vyhlášeno celostátní pátrání anebo sebrat, lépe řečeno vycucnout všechen zbytek mé odvahy až z paty a zaklepat... No a vzhledem k tomu, že by mě všichni vykopli a já bych stejně zase skončil tady, tak jsem se té představy vzdal a velmi silně zaklepal a možná že i zabušil, aby už z klepání poznal, že to se mnou nebude mít jednoduché!
B: "Ztracený chlapec se vrátil,"...Rýpnul si, jakmile otevřel.
J: "Já se neztratil, byl jsem na dovolené,"...Oplatil jsem mu.
B: "A cestou si ztratil klíče?"
J: "Spíš jsem si je vůbec nevzal, když jsem odsud ve spěchu odcházel."
B: "A jak ses dostal přes ty dolní dveře?"
J: "Byly otevřené, a co to tady vůbec hraješ za hru, čekáš, že ti řeknu, že jen dělám, že nemám klíče nebo co?"
B: "To nehrozí, Sunshine."
J: "To je mi naprosto jasné a pustíš mě konečně dovnitř nebo budeme stát mezi dveřmi?"
B: "A co potřebuješ?"
J: "Prosím?"
B: "Ptám se, co potřebuješ, já ti to když tak podám."
Tak tomuhle jsem opravdu nemohl uvěřit! On naprosto všem zničí večírek, mě veřejně poníží a donutí mě ho na pár hodin nenávidět a nakonec se jako ten ublížený tváří on a dokonce tady na mě zkouší strategii, že pokud jsem z jeho bytu odešel tak už nemám žádný nárok se do něho vrátit. No řekněte mi, kdo by ho nezabil?
J: "Vsadím se, že se v tom přímo vyžíváš."
B: "Ani ne, jen čekám, až mi řekneš, co ti mám podat, abych pak zase mohl zavřít dveře."
J: "To nemyslíš vážně?"
B: "Co?"
J: "Tohle! To už mě jako ani nepustíš dovnitř?"
B: "A jak mám vědět, že to chceš, to ty sis jen tak odjel pryč a ani mi neřekl, kam nebo, kdy se vrátíš, tak jsem předpokládal, že o návrat sem nebudeš mít ani zájem."
J: "Ty jsi, kurva, neuvěřitelný!"
B: "Stejně jako ty."
Už jsem se někdy zmínil o tom, že ho znám až moc dobře? Tak teď jsem to mohl říct stoprocentně, on totiž hrál hru, na kterou mu mile rád přistoupím!
J: "Fajn! Tak mi podej kartáček na zuby, trenky, nějaké tričko a kalhoty... A víš ty co? Podej mi rovnou všechno, ať si pro to nemusím chodit po částech."
No to jste měli vidět ten plamen, co mu vyšlehl z očí, myslím, že tohle nečekal, ale i tak byl odhodlaný si dál trvat na svém a udělat ze sebe chudáka, jenže tohle mu já nedopřeju.
B: "Tak si to běž zabalit sám,"...Ustoupil mi, abych mohl vejít.
J: "Díky,"...Vešel jsem.
Zamířil jsem rovnou do ložnice a začal jsem si "balit" věci, dělal jsem to hezky pomalu, abych Briana vytočil k nepříčetnosti a on se na mě jen díval a já na něm moc dobře viděl, že jediné, na co myslí, je, že by mě nejraději povalil na postel a ošukal nejtvrději, jak umí a já jsem byl rozhodnutý ho pěkně vyprovokovat.
J: "Myslíš, že bych mohl použít sprchu, když jsem tu naposledy? U Daphne na chatě není nic moc vzdáleného čisté vodě a já celkem páchnu."
B: "Jak je libo."
J: "Děkuju."
Přímo před ním jsem se začal odstrojovat, hezky jeden kousek oblečení za druhým... Začal jsem tím nejmenším - ponožkami, poté mikinu, po které následovalo velmi pomalé rolování trička nahoru, zatímco jsem sledoval, jak se Brianovi začíná zvětšovat boule na kalhotách. Následně jsem si rozepnul poklopec a pěkně pomalu jsem ze sebe začal stahovat kalhoty, tak abych Brianovi dal na obdiv svou bouli, která mu následně byla poskytnuta v celé kráse, když jsem ze sebe stáhnul i trenky. Brian se držel jen tak tak, ale i tak se držel, musel jsem uznat, že má velmi dobré sebeovládání, když dokázal odolat mému nahému tělu se ztopořeným penisem. Jakmile jsem dokončil show určenou jen pro oči Briana Kinneyho, tak jsem zamířil do sprchy a opravdu jsem nemohl uvěřit tomu, že Brian tam za mnou nepřišel - buď to si k orgasmu dopomohl sám, zatímco jsem se sprchoval anebo má jiné plány...
Následně jsem vyšel z koupelny oděný jen do ručníku kolem pasu s doznívajícími kapičkami na mém těle a poté jsem se zbavil i toho proklatého ručníku - nebudu se přece oblékat s ním, že? Samozřejmě, že můj záměr byl úplně jiný!
Věděl jsem, že to, co právě udělám, Briana už v žádném případě nedokáže držet stranou a přesně o to mi šlo, takže jsem následně obešel postel tak, aby mě Brian zezadu krásně viděl a poté jsem se přehnul dopředu a dal jsem mu tak na obdiv tu část mého těla, kam se moc rád velmi často vrací a ani jsem se nenadál a už jsem cítil, jak u mě stojí nebo jsem spíš cítil prsty, které do mě okamžitě strčil a já velmi nahlas zasténal...
Narovnal jsem se a jeho prsty do mě zajely ještě hlouběji, krouživými pohyby mě přiváděl k šílenství, zatímco mě líbal a jemně kousal na krku a rameni. Měl jsem pocit, že se zblázním, když mě druhou rukou začal honit a okusoval mi ušní lalůček, opravdu mi připadalo, jako kdybych s ním sex nezažil minimálně měsíc a ne jen pouhé dva dny. Následně ze mě vyndal prsty a já jen nesouhlasně zakňučel a poté jsem se k němu otočil čelem, aby si mohl podmanit mé rty, což okamžitě udělal a jazyky jsme si strkali až hluboko do krku.
B: "Ošukám tě! Budu tě šukat celý den!"
J: "Udělej to! Hned!"
Brian si mě k sobě velmi rychle otočil zády, nasadil si kondom a pak se do mě natlačil jako blázen, asi na vteřinu jsem měl pocit, že se nikdy v životě už neposadím, jak mě to zabolelo, ale Brian se mi následně něžně omluvil polibkem na krk a poté začal přirážet, aby nás oba dovedl tam, kam jsme rychle potřebovali! Jeho přírazy i rychlost začínaly nabírat na síle a následně jsme se oba svíjeli ve velmi bouřlivém orgasmu, na který jen tak nezapomeneme, na což jsme se vyčerpaně sesunuli k zemi.
J: "Hádám, že teď už tu jsem zase vítaný?"
B: "Jen když mi slíbíš, že už nikdy neodjedeš bez toho, abys mi dal vědět?"
J: "No pokud zase neposereš nějaký večírek, který mám pocit, že už stejně nikdy nebude tak slibuju."
B: "Platí,"...Políbil mě.
J: "Dobře."
B: "A jen taková maličkost, zatímco si tu nebyl, tak jsem s ostatními domluvil další večírek tentokrát bez tricků."
J: "Co?"
B: "Uvidíš,"...Znovu mě políbil.
Nebyl jsem si jistý, zda mám věřit tomu, že tentokrát ten večírek, který podle všeho naplánoval Brian, dopadne dobře, ale mohl jsem si být jistý tím, že Brian plní sliby a rozhodně jsem nezapomněl na ten, který mi dal před chvílí a to ten, že mě bude šukat celý den, což jsem si následně taky vybral a užili jsme si ne jeden nezapomenutelný orgasmus. Musím říct, že udobřující sex je opravdu ten nejlepší!
No comments:
Post a Comment