VAROVÁNÍ 15+
Brian's POV
Probudil jsem se před Justinem, takže jsem měl možnost ještě nějakou chvíli pozorovat, jak klidně spí a zkrátka jeho dokonalost. Vlastně jsem se usmíval jako pitomec a to ne jen kvůli němu, ale i kvůli tomu faktu, že jsem po dlouhé době opravdu věřil, že by se s Gusem mohlo dát všechno do pořádku. Následně na mě Justin konečně otevřel ta svoje modrá kukadla a vyslal ke mně sladký úsměv, který jsem mu hned zlíbal ze rtů. Měl jsem najednou pocit neuvěřitelného štěstí a především vděku za to, že jsem Justina tenkrát u toho sloupu našel. Tomu se asi říká pořádná změna pohledu na věc, když si vzpomenu na to, jak jsem k tomu kdysi přistupoval.
J: "Vypadáš šťastně."
B: "Taky, že jsem... a hrozně."
Justin se usmál ještě víc široce a já ho překulil pod sebe a hned jsem si začal hrát s jeho vlasy, zatímco se na mě Justin díval, jako bych se snad zbláznil a možná, že měl pravdu.
J: "Takhle jsem tě dlouho neviděl."
B: "Nelíbím se ti tak?"
J: "Právě naopak," chytil mě za zátylek a přitáhl k polibku.
Naše jemné a něžné polibky se pomalu, ale jistě začínaly měnit ve vášnivě až hladové, zatímco jsme se o sebe vzájemně třeli našimi rozkroky. Oba jsme začali být rozpálení a náš dech těžknul, zatímco jsme vzájemně bloudili dlaněmi po svých tělech...
Melanie: "Oh, ježiši kriste!" jak rychle vpadla dovnitř tak stejně rychle si zakryla oči a zase vycouvala ven.
Justin mi studem zabořil hlavu do prsou, ale já se musel začít smát. Za to jemu to vtipné moc nepřipadalo, vlastně bych vsadil všechno, co mám na to, že mě právě teď proklínal a co nevidět uslyším větu "Já ti to říkal!"
J: "Vidíš, já ti to říkal, že se to stane!"
B: "Ona to přežije."
J: "Ona možná, ale mohly přijít děti... ty by to asi zrovna nedostaly z hlavy..."
B: "Ale nepřišly, tak se uklidni," chytil jsem ho za tváře a nosem jsem se otřel o ten jeho.
To fungovalo jako kouzlo a Justin se dokázal uklidnit. Následně jsme se šli vysprchovat, ačkoliv každý zvlášť, protože Justin na tom trval a já se bohužel musel přizpůsobit a poté jsme se vydali dolů na snídani. Nebudu lhát, holky nás propichovaly celkem vražednými pohledy a Justin se hned cítil ještě víc provinile.
J: "Dobré ráno," vysoukal ze sebe křečovitě.
Lindsay: "Dobré i vám, předpokládám."
B: "Ranko," posadil jsem se s nezadržitelným úsměvem."
Melanie: "Dojdu pro děti," věnovala nám ještě jeden velmi "přívětivý" pohled a následně raději zmizela.
Hned mi bylo jasné, že od Lindsay dostaneme nějakou přednášku a nemohl jsem se dočkat. Ačkoliv když nad tím teď tak přemýšlím, vážně bychom s Justinem asi nebyli zrovna vzorným příkladem pro ty dva špunty, kdyby nás tak viděli... najednou mi už nějak není do smíchu.
J: "Lindsay, fakt se omlouváme, my jsme... to bylo... nechtěli jsme..."
B: "Mrzí nás to a už se to nestane," zachránil jsem ho od toho utrpení a Justin se na mě podíval udiveně, že se omlouvám.
Lindsay: "Já doufám, že se to stane... jenom ne tady, když jsou tu děti... umím si představit ty noční můry, co by je provázely."
J: "Slibujeme, že to tady bylo naposled."
Chtěl jsem ten slib taky vyřknout, ale najednou jsem nějak nemohl... já fakt nerad slibuju věci, který si nejsem jistý, že budu schopný dodržet.. rozhodně se budu alespoň snažit, tak jsem teda jen přikývl.
Následně přišla Mel i s těma prckama, kteří se dosti rozespale posadili ke stolu.
Gus: "Kam si včera zmizel, tati?"
Je zvláštní, když mě zaskočilo, že si vůbec všiml, že jsem zmizel? Jasně byli jsme uprostřed stavení lego stavebnice, já mu pak šel pro sklenici vody a už jsem se nevrátil, protože jsem slyšel, co jsem slyšel, takže je asi logické, že si všiml... ale pro mě to má větší význam, protože si můžu zase o trochu víc přestat myslet, že jsem Gusovi naprosto volný.
B: "Promiň, kamaráde, jen jsem si potřeboval něco vyřídit... jestli máš zájem, můžeme to dostavit, než se strejdou budeme muset odjet."
Gus: "Vy dneska odjíždíte?"
J: "Jedeme na návštěvu do Pitts, za babičkou Debbie a za strejdama..."
Jenny: "Za tatínkem?" ozvala se celá rozzářená při myšlence na Maikeyho.
B: "Přesně tak," odvětil jsem s úsměvem, i když představa, že se uvidím s Maikeym po tom, co se stalo, se mi momentálně dost příčila.
Gus: "A uvidíme se brzo?"
B: "Jasně, že jo... už za dva týdny k nám přijedeš na víkend, pokud teda chceš?"
Gus: "Jupíííí!"
B: "Beru to jako, že chceš," zasmál jsem se radostně.
Jenny: "Můžu taky?!"
J: "No... já... my nevíme... to záleží na mamkách."
Jenny: "Můžu, mamky, můžu?"
Lindsay: "Myslím, že to by asi... asi šlo, že Mel?"
Melanie: "Vážně se ptáš? Ráda jim ty dvě zlobidla předám na celý víkend... Justin se aspoň může trénovat na svoje děti."
Aha... dobře... jedna věc je neustále slyšet narážky na to, jak by z Justina byl skvělý otec a vidět na něm to, že on by si to taky moc přál, zatímco já se to snažím všemožně ignorovat, protože... protože to prostě nejsem já... ale dávat mi jasně najevo, že pokud Justin někdy bude mít děti, nebude to se mnou, to už je trochu jiný kafe. Ale budu se prostě muset tvářit, jako že jsem to vůbec nepostřehl, protože to poslední, co potřebuju, je s Justinem mluvit o dětech.
B: "Tak jsme tuším domluveni."
Jak Gus, tak Jenny se začali radovat a následně jsme se konečně pustili do té snídaně, po které Justin běžel zabalit naše věci a já šel s Gusem dodělat tu stavebnici... ačkoliv jsem spíš pozoroval, jak on staví a je tak šťastný... protože to dělalo šťastným mě.
B: "Gusi?"
Gus: "Ehmm?"
B: "Mám tě moc rád, synku."
Gus: "Já tebe taky, tati."
Nebudu lhát, slyšet to od něj, byl ten asi úplně nejlepší dárek, co jsem mohl tyhle Vánoce dostat, protože na tom, aby mě měl můj syn rád, mi záleží úplně nejvíc.
Jen, co jsme to dostavili, tak už byl bohužel čas na to se jít se všemi rozloučit, věděli jsme však, že se za 14 dní uvidíme, takže jsme si mohli slzy a vše ostatní odpustit... ačkoliv Justin s Lindsay nesouhlasili...
B: "Bože, vždyť jste větší děti, než ty dvě děti."
Lindsay: "Kušuj a pojď sem," pořádně mě objala, že jsem měl skoro přerušený přívod vzduchu a následně šla udělat to samé Justinovi.
B: "Objetí?" roztáhl jsem ruce a ironicky jsem se usmál, zatímco jsem čelil Melanie.
Melanie: "Ani za milion let."
J: "To se týká i mě?"
Melanie: "Samozřejmě, že ne, zlato," objala ho a stejně ironicky se usmála mým směrem. Bože, ta ženská je fakt skvělá... opovažte se jí říct, že jsem to řekl.
Následně jsme se ještě rozloučili s dětmi, ale to vědomí, že Guse za 14 dní uvidím, mi pomohlo k tomu, abych nedělal žádné srdceryvné scény a tak jsme s Justinem konečně nasedli do auta a vydali se směr Pittsburgh. Čím víc jsme se blížili, tím víc jsem měl žaludek na vodě... to u holek byla ještě procházka růžovou zahradou, to, co nás čeká tady, bude něco úplně jiného. Proto když jsme projeli kolem cedule oznamující, že jsem konečně v Pitts, musel jsem s úšklebkem na rtech a jedovatým tónem v hlase pronést jednu jedinou větu "Domov, sladký domov."
No comments:
Post a Comment