BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Byl jsem nervóznější, než jsem čekal, že budu. Ale to asi můžu připsat Justinovi, který z toho dělá, kdo ví co. Oblíkl mě jako nějakýho šaška, co se chystá na setkání s prezidentem. Nemluvě o tom, že jsme odpoledne strávili sháněním oblíbeného vína Bena a Maikeyho, abychom tam prý nedorazili s prázdnou. Mně by to bylo fuk, nikdy jsem nebyl typ, co by nosil nějaké dary ze slušnosti a když už jo, tak asi víte, jak vypadaly. Ale něco mi říká, že dnes musím udělat dobrý dojem. A já chci, o to tu přeci jde, ukázat, že už nejsem to hovado, že to byl jenom nějaký můj zkrat, kterého hluboce lituji a že nechci momentálně nic víc, než abychom s Maikeym byli zase přáteli. Ale rozhodně bych kvůli tomu nedělal takové ceremonie, ke kterým nás dotlačil Justin.
B: "Bože, ta kravata mě asi uškrtí."
J: "Ukaž, povolím ti ji."
B: "Díky."
J: "Vypadáš skvěle, tak se přestaň křenit."
B: "Nevím, proč si mě musel navlíknout do obleku."
J: "Pro tvoje vlastní dobro. Je mi jasný, že by byl schopný jít v roztrhaných džínsách nebo nějaké vtipné košili... tak bys ale dojem neudělal. Navíc je to tak trochu vánoční večeře, tak můžeme vypadat trochu dobře."
B: "Nevěděl jsem, že musím dělat dojem na někoho, koho znám přes 20 let."
J: "Víš, jak to myslím."
B: "Ne ani ne... ale to je fuk. Prostě zazvoň, ať to máme za sebou, s Maikeym se můžeme políbit na usmířenou a pak ze mě někde můžeš ten oblek zase sundat," poplácal jsem ho po zadku.
J: "Tvé přání je mi rozkazem."
Justin zazvonil a my jen netrpělivě čekali, než nám někdo přijde konečně otevřít, začínali jsme zvažovat i tu možnost, že si to buď rozdávají, nebo na nás zapomněli.
Ben: "Moc se omlouvám!" otevřel náhle dveře. "V kuchyni se nám rozlilo víno, tak jsme rychle zachraňovali situaci, pojďte dál."
J: "Tak to je dobře, že jsme vám jedno přinesli," vytrhl mi láhev z ruky a vrazil ji Benovi.
Ben: "Páni, naše oblíbené... to jste ale nemuseli."
B: "My víme," Justin mě šťouchl do žeber "Ale udělali jsme to rádi," široce jsem se usmál.
Ben: "Tak děkujeme. Tady si odložte a můžete si jít zatím sednout do obývacího pokoje, já jdu zabránit nějaké další katastrofě, kterou by mohl Maikey způsobit sám v kuchyni."
J: "Jasně, utíkej."
B: "Hlavně, že jsme nafintěním," poukazoval jsem na to, že Ben byl v normálních džínách a modré košili.
J: "Dobrý dojem," zdůraznil.
B: "No jo pořád..."
Šli jsme si spolu sednout do obýváku, a zatímco Justin obdivoval, jakou mají skvělou výzdobu a parádně ozdobený vánoční stromek, tak já se spíš bavil nad tím, že takhle přehnat to mohli jedině s pomocí Emmetta De la Renty.
Maikey: "Omlouvám se za čekání," přiběhl nějaký zadýchání. "Wow, já nepostřehl, že se jedná o sváteční večeři?" zasmál se.
B: "Vidíš," přecedil jsem k Justinovi.
J: "Chtěli jsme vypadat dobře."
B: "On chtěl, být to na mě, přijdu klidně ve spodkách."
Maikey: "Tak díky bohu za to, že tě oblíkal Justin."
J: "Hah."
Maikey: "A už můžete jít ke stolu, snad se to bude dát jíst."
B: "Neříkej, že si vařil ty?"
Maikey: "Pomalu se učím, Ben mě vždy navádí a já vařím..."
J: "To bychom taky mohli zkusit, viď, Bri?"
B: "Jen přes mou mrtvolu, stačí, že vaříš ty."
Oba se jen zasmáli a následně nás Maikey odvedl ke stolu. Přiznám se, že jsem se trochu bál, když jsem věděl, že vařil Maikey, byla tu totiž i ta možnost, že tahle celá večeře byla jen záminkou a on se nás snaží otrávit. Ale když jsem dojedl poslední sousto, tak jsem stále dýchal, znamenalo to teda asi to, že o to se nesnažil... nebo že jeho plán nevyšel. Každopádně jsem se i kupodivu dobře najedl.
J: "Musím říct, že to chutnalo skvěle."
Maikey: "Díky, Justine. Mám skvělého učitele."
B: "Měl jsem svoje obavy, ale... dobrá práce, Mikey."
Maikey: "Páni, když si mi i ty složil kompliment, tak to asi znamená, že to bylo fakt dobrý."
Ben: "Bylo to báječný, zlato."
Maikey: "Prosím tě," zčervenal a Bena políbil.
Po jídle nás přesunuli zpět do obýváků, kde jsme si sedli do takového kroužku a Justin samozřejmě neodolal tomu, aby jim vrazil dárky, které jsme pro ně koupili. A k mému překvapení i oni měli pro nás... buď to je Maikey byl rychle dokoupit anebo celý půl rok stejně jako já doufal, že se to mezi námi urovná.
J: "Moc děkujeme."
Maikey: "To my děkujeme."
B: "Tak si poděkujeme všichni vzájemně a bude to," ironicky jsem se usmál.
Zasmáli jsme se, ale pak nastalo chvilku trapné ticho, které nakonec přerušil Ben, když nás začal vyzvídat ohledně našeho života v New Yorku. Justinova ukecaná pusa se toho s radostí zhostila a tak nakonec vedli Ben s Justinem vášnivou konverzaci a my jen tiše přihlíželi. Dokud mi Maikey nedal znamení, abych šel za ním. Tak buď mě zabije až teď nebo...
B: "Bože, to je kosa," vyšli jsme spolu na verandu.
Maikey: "Jsem si jistý, že v New Yorku jsi zvyklý na mnohem větší."
B: "O tom žádná. A chtěl si se mnou o něčem mluvit?" zeptal jsem se opatrně.
Maikey: "Mluvit ani tak ne, spíš..." rozevřel dlaň, ve které mu ležel joint.
B: "Michaeli Charlesi Novotny, ví o tomhle tvůj manžel?" smál jsem se.
Maikey: "Pšššš," prstem u rtů naznačil, že je to naše tajemství.
A já se tomu rozhodně nebránil. Maikey ho hned zapálil a vzájemně jsme si ho podávali, tohle bylo teprve uvolnění, které jsem dneska fakt potřeboval.
Maikey: "Shit," začal kašlat.
B: "Pořád ses to nenaučil, Mikey?"
Maikey: "Už je to nějaká chvíle... musím se do toho dostat."
B: "Prostě si to dej do pusy a saj... víš jistě jak."
Oba jsme se začali smát, byl to silný matroš a pomohl k tomu, že teď nám přišlo vtipné asi úplně všechno. Ta část mojí mysli, která tím však nebyla ovlivněna, byla dost při smyslech na to, aby si uvědomovala, že tohle je přesně to, co jsem tak hrozně potřeboval... vypnout a smát se se svým nejlepším kamarádem.
B: "Tohle mi chybělo."
Maikey: "Yeah, mně taky."
"Co tady vy dva děláte?" dorazil Ben s Justinem v závěsu. S Maikeym jsme se po sobě jen podívali a začali se nekontrolovatelně smát, ti dva chvíli neměli ani ponětí, ale když uviděli naše sjeté výrazy, bylo jim to hned jasné. Dostali jsme nějaké kázání, ale koho to zajímá, nám bylo skvěle.
No comments:
Post a Comment