BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Už jen z jejich výrazů mi bylo naprosto jasné, že právě měli konverzaci o mně. Justin nemusí být génius na to, aby poznal, že se mezi mnou a Debb něco stalo... vlastně mě celkem udivuje, že se mě na to do teď nezeptal. Vsadím se, že jen doufal, že to spíš dostane z Debbie než ze mě, protože ví, jakej jsem... a jakej budu, pokud se mě na to zeptá. Držel jsem to před ním v tajnosti 6 měsíců a nehodlám ohrožovat to, jak je mezi námi všechno super tím, že mu odhalím asi to nejhorší, co jsem kdy udělal. S Debbie se to pokusím vyřešit sám, i když nečekám, že mi někdy odpustí... a co se týče Maikeyho, to ještě úplně nevím, co budu dělat. Ale vím jistě to, že Justin se to nikdy nesmí dozvědět. Ačkoliv je pravděpodobnější, že budu hetero. Zatraceně, já věděl, proč sem nechci jezdit!
B: "Udivuje mě, že Babylon ještě stojí."
J: "Víš, že to říkáš vždy, když sem přijedeme?"
B: "Jo, protože mě to vždy udivuje."
J: "Zkrátka si udělal dobře, když si ho dal Tedovi na starost... měl bys to už konečně pochopit."
Asi je všem jasné, že jen blbě kecám, protože jsem ve skutečnosti rád, že byl Theodor ochotný nechat Babylon přepsat na sebe a do teď se o něj stará, jak nejlíp umí. I Justin to moc dobře ví, ale i přes to reagoval takhle podrážděně... je jasné, že dnešní večer nebude takový, v jaký jsem doufal.
Oba jsme vystoupili z auta a jako permanentní V.I.P hosté jsme tak mohli přeskočit tu kilometrovou frontu a jít rovnou dovnitř... polilo mě horko, jen jsme tam vlezli.
B: "Pro Krista..."
J: "Debb, říkala, že tu výzdobu jistě oceníš."
Ironicky jsem se uchechtl a následně pevně přivřel oči. Vím, že už to tady nevlastním, ale že tady z toho bude Ted dělat takovou šaškárnu, součástí úmluvy nebylo. Jediné, co jsem mohl ocenit, byla obsluha a tanečníci v santovských spodkách... na to se rozhodně dívalo dobře.
J: "Nech mě hádat, právě teď si představuješ, jak bych v nich asi vypadal já?"
B: "Vždycky si mi uměl číst myšlenky."
J: "Ehmmmm."
Objal jsem ho kolem ramen a ukradl mu jeden polibek. Na rtech se mu následně usídlil jeho pověstný sunshine úsměv a já hned měl naději, že to dneska nebude zas tak špatné.
J: "Hele, támhle je Blake," ukázal do davu.
B: "Jop. A to znamená, že tu někde bude i Theodor... čeká nás vážná konverzace."
J: "Já se z tebe zblázním. Pojďme radši pozdravit Blaka."
Justin mě vzal za ruku a už jsme mířili za Blakem. Blake dřív nepatřil zrovna k mým favoritům, pro mě to byl jen feťák, který dostal Teda do kómatu a hodně dlouho jsem ho nemohl vidět jinak... avšak ten rok po Justinově odchodu jsem víc času trávil právě s Tedem a Blakem, než třeba s Maikeym, který se již naplno věnoval rodinnému životu.
Blake: "Briane, Justine!" oba jsme se s ním objali.
J: "Jsi tu sám?"
Blake: "Ne, Ted je vzadu..."
B: "Myslel jsem, že vy dva si dopřáváte monogamii..."
Blake: "Vzadu jako v jeho kanceláři, ne v zadní místnosti."
B: "Ou."
Blake: "Kdy jste přijeli?"
J: "Dneska ráno."
B: "Pokud vám to nevadí, půjdu se podívat za Schmidtem... musím si s ním promluvit o té skvělé výzdobě..."
Blake se zadivil, ale vsadím se, že Justin mu hned vysvětlí, o čem jsem to mluvil. Ale abych pravdu řekl, nechtěl jsem Teda vidět tak úplně kvůli té příšerné výzdobě, ale proto, že i když je to naprosto neuvěřitelné, za poslední léta jsme se dost sblížili a je jedním z mála lidí, se kterými můžu upřímně mluvit... zvlášť teď, když mě Debb nenávidí a Mike mi pravděpodobně nemůže přijít ani na jméno.
B: "Ťuky-ťuk."
Ted: "Dále... Oh, Briane?"
B: "Jop, v celé své kráse."
Ted se zvedl od stolu, kde podle všeho dělal to, co umí nejlíp - počítal nějaká čísla - a šel mi naproti s úsměvem. Vzájemně jsme se ihned objali a já měl konečně pocit, že někdo v tomhle městě mě rád vidí.
Ted: "Kdy jste dorazili? A kde máš vůbec Justina?"
B: "Dneska ráno a s tvým manžílkem."
Ted: "Jste u Debbie?"
B: "Ehm."
Ted: "No tak jestli tě ještě nezabila, tak bych to bral jako úspěch."
B: "Je to horší - naprosto ignoruje mou existenci."
Ted: "No myslím, že po tom, co si ten večer předvedl, se asi není čemu divit... divím se jen tomu, že s tebou mluví Justin," uchechtl se.
B: "To by to musel vědět, aby se mnou nemluvil."
Ted: "Počkat co? On se to za celých 6 měsíců nedozvěděl? To mu nebylo divné, že s tebou Maikey ani Debb nemluví?"
B: "Myslím, že bylo... ale už se naučil, že je lepší ze mě nic netahat... asi si myslel, že to nebude nic vážného, ale teď když jsme tady... začíná se zajímat."
Ted: "Je ti jasný, že mu to nakonec budeš muset říct, že jo? Tohle se na povrch dostane... asi bude lepší, aby to slyšel od tebe, než od Debb... nebo Mika."
Jak jsem říkal Ted je člověk, se kterým můžu mluvit upřímně a on se mnou jedná na rovinu, nikdy dřív by mě nenapadlo, že stane někým, za kým si budu chodit pro rady... ale tak nějak jsem z hloubi duše doufal, že bude podporovat to, abych Justinovi nic neříkal.
Blake: "Doufám, že nerušíme," vpadl dovnitř s Justinem v závěsu.
Ted: "Vůbec ne, zlato... nazdárek, Justine."
J: "Ahoj!" šel k němu a objal ho.
Ted: "Vypadáš skvěle."
J: "Díky."
B: "Tenhle kompliment si mi nějak zapomněl říct."
Ted: "Tak přeci ti nebudu lhát."
Všichni tři se na můj účet začali smát jako smyslů zbavení a víte vy co? Mně to bylo jedno, protože pro změnu po mně nikdo neházel vražedné obličeje, ale opravdu rád mě viděl.
J: "Tak už si ho sprdnul?"
Ted: "Sprdnul za co?"
B: "Za tu výzdobu... díky za připomenutí, Sunshine."
Ted: "Ups."
B: "Neboj, ještě si to spolu vyřídíme... ale teď... půjdeme už na ten zatracenej parket pořádně si zatancovat?"
Ani jeden z nich nebyl proti a tak jsme ruku v ruce Ted s Blakem a já s Justinem opustili Tedovu kancelář a zamířili rovnou na parket, kde jsme si připomněli staré dobré časy a tancovali jako o život... mrzelo mě, že Mike toho není součástí, ale i tak jsem si nehodlal nechat tento malý okamžik ničím zkazit. Jenže by se dalo říct, že přesně v ten moment jsem si to zakřiknul, protože právě Mike společně s profesorem zrovna vstoupili do Babylonu...
No comments:
Post a Comment