VAROVÁNÍ 18+
Justin's POV
Seděl jsem na lavičce uprostřed parku, na které jsem seděl už mnohokrát předtím, ať už to bylo s Gusem a Brianem nebo s Lindsay a Gusem anebo jen se samotným Gusem, tahle lavička mě nikdy neminula. Za měsíčku to tady kolem vypadalo ještě líp, než za světla, romanticky bych řekl, něco, co by Brian zajisté nějak kousavě okomentoval. Ačkoliv je pravda, že za ty roky se v tomhle dost zlepšil, už se nebrání spontánním piknikům na naší podlaze nebo večerům, kdy si prostě pustíme jen nějaký film s našimi těly spletenými do sebe, zakončenými líným milováním. Ach, bože. Neumím si představit, že bych o tohle všechno měl přijít. Fakt hodně doufám, že jen zbytečně přeháním. Nelíbí se mi, co Brian udělal, jak se zachoval k Maikeymu a Debbie, nezasloužili si to od něj, ačkoliv jak řekla Debbie, ten den byl pro něho zkrátka těžký, ať už byla jeho máma jakákoliv, nějaká jeho část jistě doufala, že jednoho dne... ho možná přijme takového, jaký je, ale to už nikdy nezjistí a věřím, že ta myšlenka pro něj musela být hodně těžká, ať už se snaží být silný sebevíc.
Avšak část, která se týká Babylonu... zadní místnosti... a toho, co by se stalo, kdyby Maikey nezakročil, to je to, čeho se bojím nejvíc. Trápí mě ta představa, že chtěl být s někým jiným, ať už to bylo ze smutku nebo ze vzteku nebo prostě jen z pouhého chtíče... a ze všeho nejvíc se bojím zjistit, že to udělal, ehm skoro udělal, protože to chtěl udělat už dlouhou dobu, protože se do té doby jen držel, aby mi neublížil, že zkrátka není s naším životem, naší oddaností jeden druhému, tak spokojený, jak jsem si myslel...
B: "Ahoj."
Doslova se mi zježily chlupy na těle, jak jsem se v tu chvíli lekl. Čekal jsem ho, ale nečekal jsem, že přijde tak, že o něm nebudu vědět a skoro dostanu infarkt.
J: "Ahoj," vyjekl jsem.
B: "Vyděsil jsem tě, co?"
J: "Tak trochu," uchechtl jsem se.
B: "Promiň," výmluvně se usmál.
J: "V pohodě."
Brian se posadil vedle mě, dokázal jsem si představit, že ho jako první napadlo, že mu zmrzne zadek, protože ta lavička byla opravdu studená, teda já už si svou část zahřál, ale ta jeho...
B: "Jesus, to je ledový," zavrtěl se.
Začal jsem se smát, tomu zkrátka nešlo odolat, Brian se na mě podíval s "rozzlobeným" výrazem, ale stejně jako já nakonec nedokázal odolat a vyprskl smíchy.
Po chvíli náš smích však ustál a my si nejspíš uvědomili, že se můžeme smát, jak dlouho jenom chceme, ale tomu všemu se prostě nevyhneme.
B: "Jak ses měl s mámou?" možná se ale budeme ještě chvíli snažit.
J: "Uh, skvěle. Bylo to fajn. Naštěstí na mě ještě nezanevřela."
B: "Ještě, aby jo. Miluje tě."
J: "Jo, já vím. A dokonce nás pozvala na večeři," kousl jsem se do rtu s uvědoměním si toho, že dost možná žádné nás už nebude.
B: "Koukám, že těch večeří nás čeká ještě hodně."
J: "Hm?"
B: "No Emmett a Nick, tvoje máma, pak taky Michael a Ben," podíval se po mně nejistě.
J: "Michael a Ben?" vytřeštil jsem oči.
B: "Jo.. no. Mluvil jsem s ním a... možná na mě taky ještě nezanevřel."
J: "Ou. Koukám, že jsme oba slíbili večeře, na které nevíme, zda spolu dorazíme."
Mělo to být myšleno jako vtip, ale jen co jsem to dořekl, jsem si uvědomil, že to není vtipné ani trochu, vlastně přímo naopak. Nemusel jsem vidět Brianovi do tváře, abych to věděl.
J: "Promiň, tak jsem to... nemyslel," nebo myslel? Já vážně nevím, jak tohle celé dopadne.
B: "Záleží na tom, jestli... se mnou chceš ještě být," skousl si ret neschopný se na mě podívat.
Slyšet ho říkat taková slova, tak zoufalým a bezmocným tónem, na mě mělo velký vliv. Briana Kinneyho nikdy nic nezlomí, Brian Kinney se neomlouvá, Brian Kinney nelituje, Brian Kinney neříká, co cítí... a přes to mu tu právě teď přiznává svůj strach z toho, že s ním už možná nechci být. Přitom jsem to já, kdo se bojí toho, že se mnou nechce být on, protože mu zkrátka nestačím.
J: "Chci s tebou být, Briane, opravdu chci. Ale nevím, zda ty chceš být se mnou..."
B: "Co?" otočil se, aby na mě lépe viděl s velkým otazníkem ve tváři.
J: "Uhm, ty si... to, co si... udělal... skoro udělal," bože, já to snad ani nevyslovím.
B: "Justine... Justine, poslouchej mě. Posloucháš?"
J: "Jop, poslouchám."
B: "To, co jsem udělal, byla chyba... ten den jsem byl zkrátka ze všeho v háji, ano měl jsem na tebe vztek za to, že si mě sem donutil přijet, protože jsem věděl, co pro mě bude znamenat být na jejím pohřbu a nechtěl jsem, abys mě tak viděl... zničeného kvůli ženský, která si to ani nezasloužila, ale vím, že si to myslel dobře. A bohužel jsem se to všechno rozhodl překonat svým vlastním klasickým způsobem... nevím, co by se stalo, kdyby mě Maikey nezastavil a je mi hrozně, když to musím říct takhle, ale věř mi, že jsem rád, že to udělal... protože já tě nechci ztratit... a ani nechci nikoho jiného..."
Pokud je tu něco, co mi stále dokáže opravdu vyrazit dech, když přijde na Briana, je to to, když se mi upřímně přizná ke svým pocitům... a když je to ještě takovýmhle způsobem... jde ho snad milovat ještě víc?
J: "Takže to nebylo, protože ti chybí všechno to trickování, zadní místnosti, bouřlivý orgie..."
B: "Justine, já chci tebe."
J: "Není možný, že si to jen namlouváš... protože třeba..."
B: "Jesus, zmlkni už."
Neměl jsem šanci mu nějak vzdorovat, protože jeho rty se přitiskly na ty moje a oddaly se vášnivému líbání, které muselo být v tomto vánočním období doprovázeno jak jinak, než padajícím sněhem.
Představil jsem si v hlavě všechny možné scénáře, jak tenhle rozhovor může dopadnout a žádný z nich nebyl nijak zvlášť optimistický, přitom jen stačilo upřímně říct, co ten druhý chce a následovalo přesně tohle.
B: "Myslím, že je na čase vypadnout, než zmrzneme."
J: "Souhlasím."
Brian mě vzal za ruku a za smíchu jsme utíkali parkem až k našemu autu. Nicméně těsně, než jsem nastoupil na místo spolujezdce, jsem změnil směr a vlezl si dozadu. Brian na mě koukal jako na blázna.
B: "Co děláš, ty cvoku?"
J: "Uhmmm," pomalu jsem si začal rozepínat zip bundy.
B: "Bože... ty mě zničíš," zasmál se, ale během chvíle si vlezl ke mně.
J: "Vždycky jsem to chtěl dělat v autě," hříšně jsem se pousmál.
B: "Ty jsi zvíře."
J: "Ale to na mě právě miluješ."
B: "Hmm... rozhodně je to jedna z tvých předností."
J: "Jo, mám i jiné," vzal jsem jeho ruku a přiložil si ji na svůj tvrdnoucí rozkrok.
B: "Hmmm, rozhodně jedna z tvých největších," zvlhčil si rty.
Právě teď jsem nestál o líné milování, něžnou předehru ani žádnou romantiku. Chtěl jsem Briana, žhavě, rychle a uvnitř mě. Chtěl jsem, aby se okýnka tohohle auta zamlžila následkem našeho dychtivého vzdychání. Chtěl jsem cítit Brianovou pevnou náruč, jeho steny a vidět v jeho očích ten chtíč po tom dovést mě k tomu nejbouřlivějšímu orgasmu.
A to všechno jsem následně i dostal. Oblečení jsme ze sebe doslova ztrhali, ani jeden jsme nechtěli ten nezbytný čas nijak prodlužovat. Brian se opřel a já na jeho tvrdý penis natáhl kondom. Poté jsem si na něj obkročmo sedl a on do mě ihned vnikl. Slastí jsem zalapal po dechu. Vzrušovalo mě to, jak těsno kolem nás bylo a vím, že Brian si užíval můj těsný zadek. Jeho výraz blaha mluvil za vše. Nadzvedával jsem se nahoru a dolů, on mě držel za zadek a oba jsme se oddávali té naprosté rozkoši až do samotného bouřlivého konce.
No comments:
Post a Comment