BEZ VAROVÁNÍ
Justin's POV
Zíral jsem na něj naprosto beze slov a hlavou mi šrotovalo tolik myšlenek, že to byl jeden velký zmatek. Nejvíc tomu všemu však dominovaly dvě otázky - Co tady dělá? A jak to s ním mám všechno vyřešit, aniž bych ho ztratil?
Že bych ho našel u mámy mě ani ve snu nenapadlo, to bych spíš čekal, že nasedl do letadla a vrátil se do New Yorku, ale tohle vážně ne. A myslím, že on překvapil sám sebe tím, že sem zavítal, vsadím se, že zvážil milion jiných možností, než nakonec zazvonil u jejích dveří. A já ani nevím, jestli se na něj mám za to zlobit. Jo štve mě, že moji mámu využil jako útočiště a já si mohl jen domýšlet, kde asi tak strávil noc... možná s kým... ale zároveň vím, jak se za ty roky sblížili a jsem rád, že jejich vztah je na takové úrovni. Jen... přišel jsem sem vyřešit věci s mámou a teď se zdá, že toho dnes budu řešit mnohem víc a můžu jen doufat v to, že to všechno dobře dopadne. Když už jsou ty Vánoce, tak by přeci jen mohlo. Možná když si to budu hodně přát, tak...
Máma: "Koukám, že jsme se tu hezky sešli," očividně se snažila prolomit to děsné ticho.
J: "Nevěděl jsem, že jsi tady."
B: "Jo, tvoje máma byla tak hodná, že mě tu nechala."
Nevěděl jsem, jak na to reagovat, znělo to trochu jako kdyby měl zákaz vrátit se k Debbie, tedy za mnou, tak zkrátka skončil u mojí mámy a i když on to tak může vnímat, nebylo to tak, jo zlobil jsem se na něj a stále se na něj zlobím, přeci jen to, co udělal, bylo zkrátka... ale ta noc bez něj pro mě byla zkrátka příšerná. Byl bych radši kdyby prostě přišel a snažil se to se mnou nějak vyřešit, ale tuším, že něco takového jsem od něj nemohl očekávat... přeci jen s Debbie a Maikeym se nebyl schopný pokusit usmířit celý půl rok, takže to už trochu napovídá.
J: "Doufal jsem, že přijdeš."
B: "Nemyslel jsem si, že bys mě chtěl vidět... když si tak odešel."
J: "Tak to není, jen... potřeboval jsem o všem přemýšlet, ale... nechtěl jsem, aby si nepřišel."
Brian se pousmál a bylo znát, že je za moje slova rád. Ničilo mě však, že jsme na tom právě teď takhle, kdyby to podělané letadlo letělo, mohli jsme právě teď být na Bora Bora užívat si jeden druhého a sluníčko, místo toho máme pěkně zataženo a to bohužel ne jen, co se počasí týká... jenže stejně bychom sem nakonec jeli a asi by to bylo úplně stejné jako teď... štve mě však, že nad tím nemám žádnou kontrolu, že prostě nemůžu lusknout prsty a zařídit, aby všechno bylo dobrý. Tohle prostě nebude tak snadné, jako s Gusem... bože, Gus, za 14 dní ho máme mít u sebe na víkend, ale jaká je šance, že za 14 dní budeme vůbec spolu... ne dost, takhle nesmíš přemýšlet, Justine!
Máma: "Jestli si chcete promluvit, tak... můžu třeba..."
J: "Bože, promiň, mami, vůbec mi nedošlo, že..."
Máma: "V pořádku, zlato. Jenom vás nechci rušit, můžu jít klidně nahoru a vy si zatím promluvte..."
Upřímně jsem si říkal, že by se mi nesmírně ulevilo, kdybych si to s Brianem mohl vyříkat hned teď a nenervovat se dál v nevědomí, jenomže... já přišel za svojí mámou a už jsem ji mnohokrát zanedbal, protože jsem byl zahleděný do svého štěstí s Brianem, že jednoduše nemůžu teď dát přednost Brianovi, pro jednou si ona zaslouží všechnu moji pozornost.
J: "Ne, mami, přišel jsem za tebou... s Brianem si můžeme promluvit později."
B: "Má pravdu, Jennifer. To já půjdu."
Nebudu ani říkat, jak se mi roztlouklo srdce... kam půjde? Kam, sakra, půjde?! Ačkoliv, co čekám, vždyť teď jsem mu dal dost jasně najevo, že chci být s mámou a myslím, že on to chápe, přeci jen po všech těch problémech, kterými si prochází kvůli Joan a Debbie, je asi jediným člověkem na světě, který mě opravdu chápe naprosto dokonale, ale je na něm vidět, že ho mrzí, že si nemůžeme promluvit hned, protože se vsadím, že ho tohle všechno užírá stejně jako mě, ale zkrátka... my dva budeme muset počkat.
J: "Půjdeš k Debb?" chtěl jsem se ujistit, že budu vědět, kde ho najít.
B: "Uhm... ještě nevím. Ale neboj, jen co si budeš chtít promluvit, stačí zavolat a přijdu... kamkoliv."
Znělo to, jako kdyby za mnou šel klidně na konec světa a já hned věděl, že mě opravdu miluje, že jeho láska je upřímná. Ale přes to potřebuju vědět, co se ten večer stalo, co ho přimělo udělat to, co skoro udělal, nebýt Maikeyho... ale jak říkám, teď není vhodná doba.
J: "Dobře."
Vše ve mně mi velelo dát mu polibek na rozloučenou, jak jsem zvyklý, ale přes to jsem zůstal stát jako socha. Brian dal mámě pusu na tvář a poděkoval ji za nocleh a následně mi věnoval vřelý úsměv, potom odešel pryč. Stáhl se mi z toho žaludek, nevím proč, ale stáhl.
A pak se mi stáhl ještě jednou, když jsem si uvědomil, že vlastně nevím, jak začít... jak mámě říct, že mě všechno strašně mrzí a že už nechci být dál tenhle mizerný syn...
Máma: "Budete s Brianem v pohodě?"
J: "Ehm... já nevím... doufám."
Máma: "Víš, že ho to všechno mrzí, že jo?"
J: "Předpokládám, že jo... nemluvili jsme o tom, ale... vím, že určitě ano, ale... není to tak snadné."
Máma: "To není, ale neměl bys to s ním vzdávat."
J: "To ani neplánuju, věř mi, jen potřebuju vědět, že... mami, to je teď jedno. Jsem tu kvůli tobě."
Máma: "Ahaa?"
J: "Jsem tu protože ti chci říct, jak mě všechno mrzí... posledních pár let jsem nebyl dobrý syn a to, jak se mezi námi teď věci mají, mě ničí a vím, že tebe taky... snažila ses mi to dát najevo mnohokrát, jenže já byl až moc slepý... hrozně se omlouvám."
Máma: "Zlato, ty se mi přeci nemusíš omlouvat za to, že jsi šťastný."
Páni. Po tom všem, jaký jsem byl, jak jsem se k ní choval... ona stále dokáže být tak úžasná. Mám pocit, že si takovou mámu ani nezasloužím.
J: "Jsem šťastný... ale to neznamená, že se na tebe jen tak vykašlu... a to jsem teď bohužel dělal, takže ti slibuju, že to už se nestane, ano?"
Máma: "Dobře, zlato."
J: "Takže se utíkej obléknout."
Máma: "Coo?"
J: "Uděláme si takový máma-syn den..."
Máma: "Justine..."
J: "No žádný odmlouvání, dneska se mě jen tak nezbavíš."
Máma: "Jsi blázen."
J: "Možná, ale z tohohle se nevykroutíš."
Chvilku se ještě snažila, ale nakonec se vzdala a šla se obléknout. Možná jsem právě teď nevěděl, jak spoustu věcí dopadne a neměl jsem nad tím žádnou kontrolu, ale tenhle jeden den jsem mohl zařídit tak, abychom si ho s mámou užili a na tom jediném momentálně záleželo.
Obešli jsme spolu ta nejlepší místa, navštívili naši oblíbenou galerii, zašli jsme na vánoční trhy, kde jsme si vychutnali tu nejlepší horkou čokoládu a zavzpomínali jsme na spoustu věcí, které nás oba zahřály u srdce... byl to zkrátka úžasný den.
No comments:
Post a Comment