The Bond Between Us // 37 //

Za týden to bude přesně rok, co jsem zveřejnila první díl této povídky, ani ve snu by mě nenapadlo, že dopracovat se na její konec, zabere tolik času, úsilí a občas i nervů, ale užila jsem si ji, i když to občas bylo náročné, je však na čase dát této povídce sbohem a to tímto posledním dílem, který se možná nebude líbit všem, ale já cítím, že jsem to zakončila správně. Všem tedy přeji krásné čtení, vím, že jste čekali dlouho, takže děkuji za trpělivost!❤

BEZ VAROVÁNÍ

"Uh-uh," Justin si odkašlal, aby si pročistil hrdlo, vážně nepotřeboval, aby se při tom lhaní ještě zakoktával. "Však nás s Brianem znáte. Nikdy jsme nebyli typ na to se vzít..." Justin se nervózně pousmál.

"Ale vždyť jste se vzít chtěli," zasteskla si Debbie. "Než jsi odešel do New Yorku... tak moc jsem se na to těšila. Brian Kinney a Sunshine - svatba, která by se nejspíš zapsala do dějin."

"No... uvědomili jsme si jednoduše, že nepotřebujeme sliby k tomu, abychom věděli, že se milujeme."

Brian se zachvěl, moc dobře si pamatoval, jak mu tahle slova Justin řekl, když si tenkrát před New Yorkem říkali takové neoficiální sbohem, kdy oba jednoduše věděli, že ať už je čeká cokoliv, nebude to hezké ani snadné. Ta slova byla pravdivá, opravdu nepotřebovali sliby k tomu, aby věděli, že se milují, ale rozhodně by to byl super bonus... jejich svatba byla malá, rychlá a spontánní především. Seděli u televize, cpali se donáškou a koukali na nějaký přeslazený romanťák a než se nadáli, byli na cestě na radnici, kde si odstáli frontu, řekli si ano a vyměnili si polibek. Na sliby tam nebylo místo. Ale ta svatba byla jejich a oba milovali každý malý detail. Brian si pak zvlášť pamatoval svatební noc.

The Bond Between Us // 36 //

Ach jo, já se fakt omlouvám, ale mně se to prostě do toho jednoho dílu nevejde... dalo by se říct, že chyběl opravdu jen "kousek", ale zas mi přijde škoda, abych něco umazávala, jen aby se tam ten konkrétní kousek vešel, takže jsem to musela trochu přehodnotit a aby ten další díl nezahrnoval jen tu závěrečnou část, což by vypadalo dost hloupě, rozhodla jsem se tennhle díl ke konci trochu upravit, abych měla nějaký základ pro ten další, který bude doufám už opravdu poslední a bude snad představovat důstojné ukončení této povídky... takže jen co ho dám dohromady, tak ho sem hodím, prozatím si alespoň užijte tento tak trochu "oddechový" díl a moc se na mě nezlobte🙈❤

VAROVÁNÍ 18+

Brian otevřel oči a usmál se v momentě, kdy zahlédl Justina sedět u pootevřeného okna, jak popíjí svou ranní kávu. Byl to takový Justinův malý rituál. Sedět u okna, užívat si výhled, nasávat čerstvý vzduch a čerpat inspiraci na jeho další obraz, zatímco si vychutnával svou dávku kofeinu.

Vždycky se tvářil tak vážně a zamyšleně. Pro Briana to bylo roztomilé. Miloval ho sledovat, když jeho geniální mozek pečlivě pracoval, zatímco na jeho polonahé tělo dopadaly paprsky slunce a on vypadal tak zatraceně dobře. Všechno v něm chtělo hned líbat každý milimetr jeho kůže.

Ale věděl, že Justin těch několik ranních minut jen se svými myšlenkami potřeboval a tak ho nechal... očima však ani na chvíli neuhnul, protože i pro něj tohle byl tak trochu rituál. Dívat se na něj. Jo, to opravdu miloval. Zvlášť když přesně na tohle čekal tolik let. Ale tomu už bylo dávno konec.

A pak se Justin jako obvykle vrátil zpátky na zem a jeho obličej opět zjemněl stejně jako rty, na kterých se usídlil úsměv při uvědomění, že ho Brian zase sleduje.

The Bond Between Us // 35 //

VAROVÁNÍ 18+

Dalo by se říct, že Brian s Justinem si ukradli parket pro sebe a už teď věděli, že si to později u nevěsty pěkně slíznou, ale upřímně? Momentálně jim to bylo naprosto jedno. Byli tak zatraceně šťastní, že si to užívali, jak nejvíc mohli. Konečně byli spolu a věděli, že to tak i zůstane. Že už nedovolí, aby je něco rozdělilo. Čekali tak dlouho a čelili tolika překážkám... ale jejich pouto bylo silnější a oni k sobě zase našli cestu. A to jim už nikdo nemohl vzít.

"Myslím, že jsme Emmettovi ukradli svatbu," zasmál se Justin s pohledem stále upřeným na Briana, byl do něj tak moc zamilovaný.

"Přežije to."

"On?"

"Pravděpodobně nás zítra sežere zaživa, ale... řekl bych, že to za to stojí," Brian se pousmál a prohrábl se Justinovi ve vlasech.

The Bond Between Us // 34 //

Byl to boj, ale konečně se mi díl podařilo sepsat a následně se i dostat asi na miliontý pokus do administrace blogu (už jsem ani nevěřila🙈) - takže všem přeji, abyste si užili čtení!❤

BEZ VAROVÁNÍ

"Bože můj."

Ta slova z Briana vylítla tak rychle, tak nečekaně a tak nahlas, že způsobila, že se všichni začali zvědavě naklánět či si stoupat na špičky, aby měli dobrý výhled na tu "tajemnou" osobu, která Briana tak vykolejila.

Justin se cítil jako nějaká celebrita, když na něj směřovaly všechny pohledy, nechápajíc, o co všem jde... polovinu lidí tady ani neznal anebo možná spíš asi nepoznával, když bral v potaz to, že tu bylo dost drag queens. Taky tu byli lidé od Drewa. Ale ty, co poznával, byli očividně opravdu rádi, že ho tady vidí. Z toho měl radost.

Jenže ten, koho chtěl vidět především, nebyl nikde... Oh, shit - pomyslel si okamžitě, když ho konečně zahlédl. Je tak sexy. Vždycky byl v obleku sexy. Ale počkat... proč stojí támhle? Přeci si ho Emmett nevzal za svědka? To není možný! Anebo snad...

The Bond Between Us // 33 //

Ach jo, jestli je něco, co mě fakt s*re, je to fakt, že jsem minulý týden po hrozně dlouhé době měla opravdu náladu psát a věnovat se blogu... jenže to by bylo až moc jednoduchý, kdyby se mi to splnilo, že jo?🙂😄 Samozřejmě, že blog.cz musel opět trpět (a stále trpí) výpadky, kvůli kterým jsem se v podstatě skoro celý týden na blog ani nemohla přihlásit, natož něco dělat... takže jsem byla akorát na nervy a pěkně vytočená... tenhle samotný díl povídky jsem upravovala na dvacetkrát, jelikož mě blog neustále během toho odhlašoval, až jsem to prostě vzdala a řekla si, že to sem prostě dám, až to bude možné.. i kdyby za půl roku😅. Podařilo se mi zveřejnit akorát věci, které jsem měla předpřipravené, ale jinak ani omylem, takže tenhle díl tu sice měl být už minulý týden, ale hlavní je, že už je tady a snad se Vám bude líbit❤ (A vy se prosím modlete za mě, abych se na ten blog už fakt vzteky nevysrala - pardon za slovník, ale fakt mě vytočili😄)

BEZ VAROVÁNÍ

Když se Brian rozloučil s Justinem se slovy, že ho miluje, ještě chvíli zůstal stát na verandě, aby zpracoval tu hořkosladkou příchuť na svém jazyku. Nasával čerstvý vzduch a vyrovnával se s tím, že je Justin stovky kilometrů daleko, jelikož on by právě teď zabíjel, jen aby ho mohl vzít do náruče a políbit jeho velké růžové a jemné rty.

Nejhorší na tom bylo, že to, jak se momentálně cítil, musel dusit v sobě. Musel. Protože kdyby byl k Justinovi upřímný, zničil by mu tu jedinečnou příležitost, která se mu naskytla v Paříži. Kdyby mu to řekl, Justin by se na všechno vykašlal a letěl by sem za ním. Věděl, že by to udělal, že by si vybral jeho... kdyby mu to řekl.

Ale to byl možná ten problém, Brian chtěl, aby tu Justin byl, protože on to chce a ne proto, že mu to Brian řekne. A tak část jeho možná cítí jisté zklamání, že si Justin vybral práci před ním... i přes to, že ví, že on by se rozhodl stejně být to naopak.

Ale chtěl ho tady, chtěl ho tady strašně moc. Ale nikdy by kvůli svým tužbám neohrozil Justinovu kariéru. Jen chtěl, aby věci byly zkrátka jednodušší...

The Bond Between Us // 32 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin byl uprostřed balení a pobíhání po bytě sem a tam, když mu zrovna začal vyzvánět telefon. Skoro to ignoroval, aby se vyhnul rozptýlení, protože už takhle byl časově dost na hraně, ale když zjistil, že ten volající je Brian, věděl, že přesně tohle rozptýlení právě teď potřebuje.

"Ahoj!" vyhrkl.

"Páni, zníš nějak zadýchaně. Provádíš nějakou aktivitu, o které bych měl vědět? Protože ti můžu pomoct," uchechtl se Brian. "Teda pokud už ti s tím nepomáhá někdo jiný?" zeptal se vážně.

"Ha-ha-ha. Balím si věci a v bytě to mám díky tomu jak po výbuchu, takže během toho se snažím i uklízet a..."

"Nudaa."

"Ty ses ptal," Justin sebou plácl na gauč, vděčný, že si může na chvíli sednout. "Tamtu aktivitu si nechávám pro tebe samozřejmě."

The Bond Between Us // 31 //

BEZ VAROVÁNÍ

"Co jsi to právě řekl?" ozvalo se v telefonu, jen z Brianova hlasu bylo znát, že mu musel tlak vystřelit až ke stropu. "Justine, odpověz mi," naléhal.

"Já, uh... on... on je tady," vysoukal ze sebe Justin. "Ethane, co tady sakra děláš?!"

"Chci si jen promluvit."

"Nehodlám s tebou mluvit. Odejdi. Hned."

"Justine."

"Ne, Ethane. Ne. Mluvení s tebou nikdy nikam nevedlo a po tom všem, čím si mě donutil projít, tě nechci ani vidět. Takže jdi pryč. OKAMŽITĚ!"

Justin se už chystal zabouchnout mu přímo před nosem, když náhle Ethan dal nohu mezi dveře a zabránil mu v tom. Justin v tu chvíli cítil, jak v něm roste panika. Jeho tělo jako by ho přestalo poslouchat a nebyl tak schopný se s Ethanem nějak prát, jen na něj upřeně zíral a modlil se, že Ethan odejde. Nebyl ani schopný poslouchat, co na něj Brian křičel do telefonu...

The Bond Between Us // 30 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin zůstal nehybně stát, než se konečně odvážil otočit, aby zjistil, kdo je mu v patách. Jenže k jeho překvapení za ním nebyl nikdo. Vlastně nikde nebyl vůbec nikdo, pokud nepočítal auto, které zrovna projíždělo kolem. Jenom tma ozářena pouličními světly a drásavé ticho, které až do této chvíle neměl možnost postřehnout. Byla to skoro scéna jako z nějakého hororu a on už teď věděl, že se nikdy v životě už na žádný nepodívá. Jasně, že lhal, ale právě teď mu vážně tuhla krev žilách. Ze všeho nejvíc však nechápal, proč měl pocit, že ho někdo sleduje, protože byl opravdu přesvědčený, že někoho slyší a nešlo jen o to, co slyšel, ale hlavně o ten nepříjemný pocit, který mu projel tělem...

"Haloo? Justine? Jsi tam ještě?" zasmál se Brian. "To se mi to tak bojíš říct?"

"Shhh, vydrž..." Justin se nadechl a udělal pár odvážných kroků zpátky, aby se podíval do uličky, která byla dostatečně temná na to, aby věděl, že tam rozhodně nevleze. Ale nemohl se zbavit myšlenky, že možná ten někdo by to mohl využít jako skvělý úkryt.

Uh-uh, kašlat na to, tam já nejdu! Křikl na sebe Justin v duchu a raději se zase vydal svým směrem. Půlky měl však stažené, o tom nebylo pochyb.

The Bond Between Us // 29 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin vyběhl ze svého new yorkského bytu jako neřízená střela a schody sbíhal po dvou. Zase zaspal. Stávalo se to už pravidlem, protože s Brianem neměli přes den moc čas mluvit, jelikož ten byl dlouho do večera v Kinnetiku a Justin naopak většinou po večerech maloval, takže na sebe měli čas až pozdě v noci a kolikrát se jejich hovor pěkně protáhl. Ale oba se zařekli, že to bude fungovat. A tak Justin Brianovi ani neříkal, jak moc je poslední dny unavený, že by prakticky usnul, kdykoliv si někam sedne. Protože věděl, že Brian by mu volal méně... a nakonec by si nevolali vůbec. A tím si nehodlal znovu procházet.

Když vběhl do galerie, Kate už tam na něj jako obvykle čekala s pořádným hrnkem silného kafe. Miloval ji. Fakt jo. Neuměl si představit život bez ní.

The Bond Between Us // 28 //

Současná situace, jak u nás, tak ve světě, je naprosto šílená a já moc doufám, že jste všichni zdraví a hlavně v bezpečí svého domova a pokud jste přeci jen venku, tak buďte prosím v roušce!😷 Společně to zvládneme!❤

Vím, že je to teď se mnou dost bídné a omlouvám se, ale abych Vám tu otravnou karanténu aspoň trochu zlepšila, tak jsem konečně napsala další díl a doufám, že se bude líbit🥰

PS. Děkuji za překročení 80 000 tisíc návštěv!😍

VAROVÁNÍ 18+

"Shit!" vyhrkl Justin. "To jsi neměl vidět. Plánoval jsem to vyhodit," jak ze sebe chrlil slova, šel rovnou k Brianovi a vytrhl mu ten papír z ruky, následně ho zmuchlal.

"Jsi tady," vydechl Brian, skoro neslyšitelně.

"Ale teď když jsi ten papír viděl... ano, měl jsem v plánu odletět, vlastně jsem skoro odletěl... nebýt toho, že jsem se musel vrátit pro zapomenutou peněženku... už jsem ti říkal, že si jednou zapomenu hlavu?" zasmál se Justin.

"Jsi tady," zopakoval Brian teď už výrazněji.

"Každopádně jsem se vrátil," pokračoval Justin, urputně se snažíc vysvětlit, jak se věci mají. "A uslyšel jsem konec tvojí zprávy... hned jsem si ji pustil celou a bože můj... nemohl jsem tomu uvěřit. Chtěl jsem ti hned zavolat. Ani nevíš, jak moc jsem ti chtěl zavolat. Ale říkal jsem si, že bude lepší nechat tě být a počkat na to, až se vrátíš... říkal jsi v tom vzkazu, že potřebuješ čas, tak jsem si řekl, že jednoduše počkám..."

The Bond Between Us // 27 //

BEZ VAROVÁNÍ

Když Brian opustil loft, měl skoro pocit, že opustil Justina. Svým způsobem to vlastně udělal. Byl naštvaný, zlomený a zklamaný. Ale ze všeho nejvíc se cítil zrazeně. Měl pocit, že ho Justin zradil a nemohl to setřást. Nemohl setřást ten pocit, že Justin zradil jejich lásku, ať už mu to v hlavě znělo sebevíc šíleně kvůli tomu, jak se dřív k tomuhle všemu stavil... ale bylo to tak.

Brian věděl, že Justin za těch 7 let potkal jiné lidi - lidi, do kterých se zamiloval, se kterými měl vztah - a i když to nebyl obrázek, který chtěl mít v hlavě, bral to tak, jak to je. Ale Ethan. To je něco, co nemohl jen tak překousnout. Ne po tom všem, čím si kvůli němu v minulosti prošli. I kdyby šlo mezi nimi tentokrát čistě jen o přátelství, Brian by měl velký problém se s tím smířit, vlastně by to asi nedokázal. Ale tomu houslistovi nikdy nešlo jen o přátelství, chtěl víc a Justin byl naivní, jak to vždy uměl jenom on. Co by Briana však nikdy nenapadlo, bylo to, že by mu opravdu znovu vlezl do postele.

Nešlo ani tak o sex samotný, ale o to, že Justin opět zariskoval s jejich vztahem, jako by o nic nešlo. I přes to, že věděl, jak moc Brian nechtěl o Ethanovi ani slyšet, protože si do dnes moc dobře pamatoval, jak se tenkrát cítil... když je dva viděl spolu a přál si mít Justina zpátky.

The Bond Between Us // 26 //

Omlouvám se, že tu přes týden nic nebylo, ale bohužel jsem musela řešit zcela nečekané osobní záležitosti a nějak se s tím poprat - vyřešené to sice ještě není a nejspíš nějakou chvíli ani nebude, ale snad to již nebude nijak ovlivňovat už takhle dost chabý chod blogu🙈

Ale teď už k povídce... já vím, že to těm klukům nedělám vůbec jednoduché a to nejspíš ani Vám, už ani nevím, jak dlouho tuhle povídku píšu, ale je to sakra dlouho a věřím, že ti kteří jste ještě nevzdali její čtení, doufáte, že Brian s Justinem konečně dostanou nějaký ten happyend... nemůžu Vám říct, jestli ano nebo ne, ale doufám, že se to už brzy dozvíte... momentálně si však musí oba projít něčím, co nečekali a já doufám, že neztratíte úplně trpělivost a že nakonec to čekání bude stát za to!❤

BEZ VAROVÁNÍ

"Vrátím se za několik dnů... max za týden," oznámil Brian u dveří, když se obouval.

Za týden?! To myslíš zcela vážně, Briane?

"Briane," promluvil Justin skoro neslyšitelně. "Nemůžeme si nejdřív promluvit?"

"Za chvíli pro mě přijede taxi."

"Nemůžeš takhle odjet!" vykřikl Justin najednou a sám sebe tím překvapil.

A to bylo poprvé, co se Brian opravdu zastavil, zhluboka se nadechl a následně se podíval na Justina... ten jeho pohled byl tak... prázdný. Justina to děsilo.

"Já musím odjet."

"Kvůli mně?" vydechl Justin.

"Kvůli Kinnetiku... potřebuju... potřebuju ty klienty."

"Já vím, že pro tebe Kinnetik hodně znamená a víš, že bych nechtěl, abys nějak ohrozil jeho fungování... ale, Briane, prosím tě, tady jde o nás dva."

The Bond Between Us // 25 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin se zhluboka nadechl, snažíc se vymyslet, co dělat dál, ale pravda byla ta, že toho dělat moc nemohl. Tohle bylo na Brianovi. On se musel rozhodnout, co dál. Jo, Justin by ho klidně žadonil, aby mu odpustil, kdyby věděl, že by to k něčemu bylo... ale on teď musel nechat Briana, aby se s tím nějak popral a sám došel k nějakému rozhodnutí. Nejlíp k rozhodnutí, které bude zahrnovat společnou budoucnost. Justin sice úplně nevěděl, jak by ta budoucnost měla vypadat, protože si ještě ani neřekli, zda by se k sobě vrátili bez toho všeho kolem Ethana a teď se ta možnost zdála být ještě víc nereálná.

"Chceš, abych odešel?" zeptal se Justin, když sebral dostatek odvahy.

"Ne," To Justina přimělo se usmát, ale to jen do chvíle, než Brian pokračoval. "Půjdu já."

"Co?" vydechl Justin zaskočeně. "Je to tvůj loft... jestli mě nechceš ve své blízkosti, pochopím to, ale neodcházej kvůli mně."

The Bond Between Us // 24 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

New York

Justin se cítil hrozně, když Brianovi zavěsil v podstatě bez vysvětlení, ale opravdu nechtěl riskovat, že by věděl o Ethanovi. Bylo to špatné, uvědomoval si to, ale myslel si, že dělá dobrou věc, když mu o něm neříká, protože věděl, jak moc by to nenáviděl. Jenže pokud šlo o Ethana, ten potřeboval pochopit, že ať už si v hlavě vytvořil jakoukoliv fantazii o nich dvou, nikdy k ní nedojde...

"Konečně," usmál se na něj Ethan, když se Justin vrátil. "Kdo ti volal? Kate?"

"Uh, ne, Kate ne," Justin úplně nevěděl, jak to říct, ale zároveň si uvědomoval, že to je něco, co Ethan musí vědět, že to je jednoduše realitou. "Byl to Brian."

"Brian?" Ethan se snažil být v klidu, protože věděl, že jsou i jiní Brianové, měl však tušení, že tohle je ten Brian.

"Jo. Brian. Kinney. Můj... ex?" to Justina samotného zarazilo, protože... byl Brian jeho ex? To se mu úplně nezdálo, ale momentálně nevěděl, jak jinak to vysvětlit.

The Bond Between Us // 23 //

Tak se zdá, že blog.cz nakonec bude ještě nějakou dobu "fungovat" nebo to alespoň tvrdí, kdo ví, jestli za pár dnů zase nezmění názor, takže ač se bojím, že sem stejně nakonec přijdu a nic už tu nenajdu, rozhodla jsem se, že budu zatím pokračovat se zveřejňováním tady a nový blog dám prozatím stranou... tak snad toho nebudu litovat🙈

Z čeho však moc nadšená nejsem je to, že jsem se v tomhle díle fakt rozepsala (ano to není zas tak špatná věc😅), jenže bohužel to opět znamená, že nemám šanci tak dlouhý díl zveřejnit ani, kdybych se poto, proto jsem ho musela useknout dřív, než jsem chtěla, tak snad se za to další napínání nebudete moc zlobit, já fakt myslela, že tentokrát mi to vyjde podle plánů...🙈🙄 a přitom chybělo jen kousek a Justin by se konečně vymáčknul se vším všudy... 😅

Každopádně teď už přeji, abyste si užili nový díl❤

BEZ VAROVÁNÍ

Cesta byla tichá. Brian i Justin byli ztraceni ve svých myšlenkách, snažíc se najít kuráž tomu druhému něco říct avšak neschopni to udělat. Brian měl strach, že řekne něco, čeho by mohl později litovat a Justin se naopak bál říct něco víc, protože už teď viděl, kolik škody nadělal. A tak raději mlčeli, doufajíc, že se z téhle noční můry brzo probudí... nebo aspoň přinejmenším, že večeře, na kterou zrovna jedou, bude brzo za nimi a oni budou moct navázat tam, kde přestali v naději, že se to nějak vyřeší.

Když stáli přede dveřmi Novotny-Bruckner rezidence a čekali na to, až jim někdo otevře, ani se na sebe nepodívali, oba to ubíjelo, ale momentálně nebyli připraveni na to vidět ve tváři toho druhého cokoliv - dobrého či zlého.

The Bond Between Us // 22 //

BEZ VAROVÁNÍ

Co se dělo v New Yorku po Brianově odchodu?

Justin's POV

O 2 měsíce dříve

Ode dne, co se musel s Brianem rozloučit, v sobě Justin cítil zcela nový level prázdnoty. Byl tak zvyklý na to být bez něho, že po jednom dni s ním, si myslel, že se věci prostě vrátí do starých kolejí. Že bude schopný fungovat jako předtím. Ale místo toho na něj nemohl přestat myslet. Strávil s ním jen několik hodin, ale i to mu stačilo na to, aby si uvědomil, jak moc mu na něm pořád záleží. Jak moc ho miluje.

"Tady je tvoje Latte," Kate k němu natáhla ruku s kelímkem, ale Justin byl ztracen ve svých myšlenkách. "Justine?"

The Bond Between Us // 21 //

BEZ VAROVÁNÍ

"Justine!" vykřikla šokovaná Cynthia zpoza svého stolu. "O můj bože," a nevěřícně se chytila za tváře, zatímco vstala a vydala se Justina obejmout.

"Ahoj, Cyn. Tak rád tě vidím."

"Nemůžu uvěřit, že jsi tady. Myslela jsem, že si Ted vymýšlí. Pamatuju si tě tak mladého..."

"Zas tak starý nejsem," zasmál se Justin.

"Tak jsem to nemyslela. Já jen... moc ti to sluší."

"I ty vypadáš skvěle. Jak to, že pořád pracuješ pro toho bručouna?"

"Jsem přímo tady," ozval se Brian hned.

"To víš, několikrát jsem se pokusila odejít, ale on vždy žadonil a slíbil mi větší peníze."

"Hezky. Ještě párkrát a budeš v pořádném balíku."

"Další vystoupení plánuji celkem brzo," naoko šeptala naprosto si vědoma, že Brian stejně slyší každé její slovo.

The Bond Between Us // 20 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin se pro dnešek rozhodl zcela odvázat - z různých důvodů - a než se nadál, šlapal si na jazyk a byl rád, že ho něčí náruč zachytila těsně před tím, než se tu vyválel na zemi. Byl to Ben, jehož svaly momentálně přišly vhod.

"V pohodě, Justine?"

"Uh, Bene! Jsi krásný, už jsem ti to někdy řekl?" Justin se opilecky uchechtával. "Že ti narostly svaly?" Aby svou domněnku potvrdil, stiskl mu paže.

"Eh, nevzpomínám si," zasmál se Ben nervózně. "Ale děkuju... asi."

"Myslím, že si budeme muset promluvit, až se z toho vyspíš," vyjádřil se Michael se smíchem. "Kde je sakra Brian?"

"Před chvílí jsem ho viděl někam jít," pokrčil rameny Emmett.

"Bezvadný. Jdu se po něm podívat. Justin potřebuje do postele," oznámil Michael a vyrazil hledat.

The Bond Between Us // 19 //

VAROVÁNÍ 18+

Když Brian zastavil před Woody's, Justina pohltila nervozita stejně jako nadšení. Těšil se na to, až konečně bude téměř se všemi svými nejbližšími na jednom místě a společně alespoň trochu doženou ty roky, kdy se neviděli... ale stejně tak se bál toho, že do téhle party už nebude zapadat tak jako dřív, že byl jednoduše příliš dlouho pryč na to, aby se cítil stoprocentně uvolněně. Ale snažil se udržet si pozitivní myšlenky, zatím ho všichni uvítali s otevřenou náručí a neměl důvod pochybovat o tom, že u Teda s Blakem to bude jinak, zvlášť když oni jsou ti, kteří se chtěli sejít na drink, u Emmetta s jistotou věděl, že ho nejspíš zulíbá od hlavy až k patě a Ben je zkrátka člověk se srdcem na správném místě, který ho jistě rád uvidí. Nebo v to Justin alespoň doufal...

"Těšíš se?" zeptal se ho Brian s úsměvem.

"Jo, ale jsem šíleně nervózní."

"Nebuď. Všichni tě moc rádi uvidí. Teda nejdřív nás oba sežerou za pozdní příchod, ale pak... radostí tě umačkají, pravděpodobně tě budu muset z jejich objetí vysvobodit."

The Bond Between Us // 18 //

VAROVÁNÍ 18+

Justin mohl cítit obří knedlík v krku, jak začal vystupovat z auta, dokonce se mu až nervozitou roztřásly ruce. Nebylo to však jen kvůli Maikeymu, se kterým se teď uvidí poprvé od jeho odchodu do New Yorku, stejně jako s jeho malou dcerkou, kterou zatím neměl možnost poznat... ale z větší části kvůli rozhovoru, který ho s Brianem čeká. Měl pocit, jako by se na něj teď všechno sypalo a jemu pomalu, ale jistě docházel vzduch. Nikdy by ho nenapadlo, že bude tak vyděšený, protože s ním chce Brian strávit zbytek života. Ale k tomu později... teď se musí vypořádat s touhle nečekanou situací a s tím, jak ho Maikey po všech těch letech přijme.

"Shit..." Mikey se to snažil kvůli Deborah říct, jak nejtišeji mohl, ale stejně to nebylo dostatečně tiché, protože ho všichni perfektně slyšeli. "Jsi opravdu zpátky."

Brian s Justinem na něj vytřeštili oči, protože jim nedávalo smysl, že to věděl ještě, než sem přijeli... pak jim docvaklo, kdo je jeho matka.

"Debbie?" zeptal se Brian s ironickým uchechtnutím.

"Mh-hmm. Když mi to řekla, nemohl jsem tomu uvěřit, byl jsem si jistý, že se zbláznila... musel jsem se přesvědčit na vlastní oči, když se mi někdo nebyl schopný ozvat sám."