VAROVÁNÍ 18+
Justin mohl cítit obří knedlík v krku, jak začal vystupovat z auta, dokonce se mu až nervozitou roztřásly ruce. Nebylo to však jen kvůli Maikeymu, se kterým se teď uvidí poprvé od jeho odchodu do New Yorku, stejně jako s jeho malou dcerkou, kterou zatím neměl možnost poznat... ale z větší části kvůli rozhovoru, který ho s Brianem čeká. Měl pocit, jako by se na něj teď všechno sypalo a jemu pomalu, ale jistě docházel vzduch. Nikdy by ho nenapadlo, že bude tak vyděšený, protože s ním chce Brian strávit zbytek života. Ale k tomu později... teď se musí vypořádat s touhle nečekanou situací a s tím, jak ho Maikey po všech těch letech přijme.
"Shit..." Mikey se to snažil kvůli Deborah říct, jak nejtišeji mohl, ale stejně to nebylo dostatečně tiché, protože ho všichni perfektně slyšeli. "Jsi opravdu zpátky."
Brian s Justinem na něj vytřeštili oči, protože jim nedávalo smysl, že to věděl ještě, než sem přijeli... pak jim docvaklo, kdo je jeho matka.
"Debbie?" zeptal se Brian s ironickým uchechtnutím.
"Mh-hmm. Když mi to řekla, nemohl jsem tomu uvěřit, byl jsem si jistý, že se zbláznila... musel jsem se přesvědčit na vlastní oči, když se mi někdo nebyl schopný ozvat sám."
Nebyli si úplně jistí, jestli tím někdo, myslí Briana nebo Justina, ale nejlogičtější asi byla možnost, že tím myslel oba dva.
"Promiň, Mikey, za to můžu já... nechtěl jsem, aby hned všichni věděli, že tu jsem... chtěl jsem to vzít popořadě."
"To mi máma taky sdělila, když si uvědomila, že mi to asi říkat neměla..."
"Jak jsme si mohli myslet, že by pro jednou něco neprokecla, že?" zasmál se Brian.
"Je to moje máma, znáš ji. Každopádně bych měl asi říct - vítej doma, Justine," pronesl Mikey tak nějak hořkosladce, sám nevěděl, jak se ohledně toho cítit.
"Mohli byste aspoň předstírat, že se rádi vidíte," popíchl je Brian s úšklebkem.
"Já jsem... jen dost zaskočený. Nemyslel jsem si, že tě ještě uvidím, abych pravdu řekl."
"Nejsi první, kdo mi tohle řekl," uchechtl se Justin. "Ale rád tě vidím, Mikey," Justin se rozhodl udělat ten podstatný krok první a vydal se mu vstříc, aby ho objal, jenže někdo malý mu v tom bránil.
"Pojď ke strejdovi Brianovi, princezno, tihle dva šašci potřebují svoji chvilku," Brian se natáhl a vzal si Deborah do náruče, což Justina s Mikeym okamžitě rozněžnilo a tak jejich objetí bylo následně mnohem uvolněnější.
Brian je s úsměvem sledoval - jeho dva nejoblíbenější a nejdůležitější lidi stáli přímo před ním, jako tomu bylo dřív a on si do teď ani neuvědomoval, jak moc mu to vlastně chybělo - a mezitím dováděl s malou Deborah, která se díky jeho srandovním obličejům neustále chichotala.
"A tenhle andílek musí být Deborah..." obrátil se k ní Justin.
"Přesně tak - můj a Benův malý poklad," usmál se Michael, jak ji pohladil po jemných blonďatých vláscích.
"Moc mě těší," Justin stiskl její malou ručičku a zároveň si užíval pohled na to, jak to s ní Brian umí. Avšak ho to vůbec nepřekvapovalo, jelikož byl odjakživa přirozený talent, už s Gusem byl naprosto úžasný.
"Kdy plánuješ říct ostatním, že tu jsi?" zeptal se Mikey po chvíli.
"Uhm, vlastně... Ted s Blakem už to ví, Brian se prořekl, takže s nimi večer jdeme na skleničku. Což mě tak napadá... Nechcete se s Benem přidat?"
"No, pokud vyřešíme hlídání, tak rádi. Umírám touhou slyšet o tvých zážitcích z New Yorku a Ben bude taky."
"Zas tak se nevzrušuj," zasmál se Justin. "Ale rád vám zodpovím všechny otázky."
"Super. Vlastně mi můžeš zodpovědět jednu hned teď... vím, že to bereš popořadě, ale... co Emmett? Úplně se mi nelíbí, že bychom ho z večera vynechali."
"Neboj, s tím, že je další na seznamu, komu se musím ozvat, už počítám."
"Bezva, takže v tom případě se asi uvidíme večer?"
"Jasně. Budeme se těšit a doufám, že tebe ještě uvidím," zaměřil se na Deborah se svým sunshine úsměvem.
"O tom nepochybuj, protože dorazíte v nejbližší době na večeři."
"No já vlastně ještě nevím..." Justin se zarazil, když si uvědomil, že jeho nevědomí o tom, jak dlouho zůstane, je asi to poslední, co by chtěl Brian teď slyšet. "Budeme se těšit i na večeři."
"Dobře, tak se zatím mějte. Jsem opravdu rád, že tu jsi... tolik života v jeho obličeji jsem dlouho neviděl," referoval o Brianovi s úšklebkem.
"Fuck you," který to ovšem nenechal bez povšimnutí.
Mikey následně s úsměvem a s Deborah odešel a zanechal ty dva ještě chvíli zaskočené tím, co se teď odehrálo, ale asi víc nervózní z toho, že jsou opět sami a jisté téma visí ve vzduchu nad nimi.
"Nezabili jste se, takže bych řekl, že to šlo skvěle," rozesmál se Brian, snažíc se uvolnit vzniklou atmosféru po Mikeyho odchodu.
"Jo. Líp, než jsem čekal. Byl jsem si jistý, že mě bude nenávidět už jenom z lásky k tobě."
"Nemá důvod, Justine."
"No, opustil jsem tě, takže..."
"Neopustil si mě, vzájemně jsme se dohodli, že bude lepší, když budeš následovat svůj sen... za to tě nemůže nenávidět."
"Víš, jak jsem to myslel."
"Vím," vydechl Brian tak trochu zoufale. "Jenom to nechci znovu řešit. Můžeme jít prosím nahoru?"
"Uhm-hm," Justin byl trochu zaskočen, ale tak nějak Briana chápal, na oba toho bylo moc a ani jeden nevěděl, jak to řešit.
Společně se proto následně vydali dovnitř, cesta výtahem byla mučivě pomalá a tichá především. Každý stál na jedné straně výtahu, hledíc před sebe a skoro bez dechu.
Oba doufali, že až budou v loftu, trochu se uklidní, ale ve skutečnosti tomu bylo naopak, hlasité dobouchnutí dveří jim akorát dalo pocit, že jsou tu uvěznění a ani nevědí, jak spolu mluvit... obrat, který ráno ani jeden nečekal, že nastane.
Brianova první cesta vedla do lednice pro láhev vody - zvyk, který Justin moc dobře znal. Dělával to často, když byl nervózní a potřeboval se nějak zaměstnat. Flashback však na sebe nenechal dlouho čekat - první noc, kdy si sem Brian Justina přivedl a udělal mu show...
Justina to přimělo k úsměvu a lhal by, kdyby tvrdil, že ho ta vzpomínka nevzrušila, ale uvědomoval si, že na tyhle myšlenky momentálně není vhodná doba. Proto se posadil ke kuchyňskému ostrůvku a upřeně sledoval Brianova napnutá záda, kterými k němu Brian stál, protože se na něj bál podívat.
"Briane?" vydechl Justin tiše, téměř neslyšitelně, jak se mu nervozitou svíralo hrdlo.
"Hm?"
"Mohl by ses na mě prosím podívat?"
Brianovi ihned cuklo v lícních kostech a s hlasitým nádechem přivřel oči, jako by si tím dodával odvahu k tomu udělat to, co po něm Justin chtěl. A následně se otočil...
"Nenávidíš mě?" vyhrkl Justin.
"Co? Ne! Jak tě to proboha napadlo?"
"Protože by to dávalo smysl a já bych se ti nedivil. Protože po tom všem, čím jsem tě donutil projít, ti nejsem schopný dát odpověď, kterou chceš slyšet."
"Justine, tohle není o tom, že neříkáš to, co chci slyšet... ale o tom, že nechceš stejnou věc jako já. A já vím, že tě za to nemůžu vinit, nikdy jsem takový nebyl a nehodlám s tím teď začínat, máš právo chtít věci, jaké jenom chceš, ale... nebudu lhát, doufal jsem, že budeš chtít, co já - abychom byli spolu."
"Já to chci, Briane! Víš moc dobře, že to je věc, kterou jsem chtěl od prvního okamžiku, co jsem tě uviděl... a to se nikdy nezměnilo. Já jen... chci, abychom to pořádně promysleli, abychom si uvědomili, co to znamená, protože jestli se vrhneme do něčeho, na co nejsme připravení, mohlo by nám to opravdu ublížit."
Ač to bylo pro Briana těžké přiznat, tohle bylo poprvé, co si uvědomoval, že má Justin pravdu. Pořád si stál za tím, že s ním chce být a že už nechce čekat, ale jasněji viděl, co se mu Justin snažil celou dobu říct.
"Fajn, promyslíme to, vezmeme si tolik času, kolik bude třeba... než dojdeme k nějakému rozhodnutí, souhlasíš?"
"Dobře," Justin se pousmál navzdory tomu, že nemohl zahnat smutek, který právě teď cítil.
####
Společně se rozhodli tohle nebezpečné téma dát na chvíli do ústraní a nenechat si tím kazit společný čas, zvlášť když nevěděli, kolik jim ho ještě zbývá. Brian následně zavolal Emmettovi, aby ho pozval na dnešní večer k Woody's, avšak vynechal jeden podstatný detail - prý, aby to bylo překvapení... a taktéž zábava pro něj to sledovat.
"Víš, že pravděpodobně dostane infarkt, až mě tam uvidí, že jo? Měl jsi mu říct, že tu jsem!" Ač Justin tvrdil tohle, uznával, že i jemu ta představa přišla zábavná.
"A zkazit tím jeho zaskočení z toho, že JÁ osobně ho zvu na drink bez udání důvodu? Ani nápad!" rozesmál se Brian.
"Jsi zákeřný," zaculil se Justin.
"Já vím," usmál se Brian samolibě, skoro jako by slyšel kompliment - no v jeho očích to kompliment byl. "Ale neboj, jsem si celkem jistý, že se mu tvoje přítomnost donese ještě dřív, než tam dojdeme, jak tak všechny z naší rodiny znám... vlastně se dost divím, že už se to dávno nerozneslo."
"Já upřímně taky, čekal jsem, že touhle dobou to bude vědět celý Pittsburgh."
"Hmmm, víš, že bych věděl o způsobu, jak to hned zařídit? No minimálně tenhle celý dům by se to mohl dozvědět do několika minut," Brian se k němu přiblížil a dal mu ruce kolem ramen.
"Nepovídej."
"Uhm, je to fakt efektivní metoda... zaručená, spolehlivá, příjemná..."
"To zní skoro jako reklama," rozesmál se Justin.
"Taky, že je. Na to nejlepší zboží," Brian vzal Justinovu ruku a nasměroval ji ke svému tvrdnoucímu rozkroku.
"Oh. To vážně vypadá na kvalitní zboží."
"Chtěl bys ho vyzkoušet?" mrkl Brian.
"A nemusím se bát, že reklama je lživá? Znáš to, vždycky ti napovídají ty největší zázraky a pak přijde velké zklamání."
"V tomto případě můžu zaručit, že všechna tvrzení jsou pravdivá."
"Hmmm."
Ač se oba snažili zachovat si vážnost výrazu, nakonec neodolali a společně vyprskli smíchy. Nebylo možné slovy popsat, jaká úleva byla cítit se takhle po těch několika hodinách, kdy se na sebe skoro báli podívat.
"No... je pravda, že bych potřeboval sprchu, víš, aby mi to večer slušelo... takže chceš se přidat?"
"Vždycky, Sunshine," Brian se pousmál a něžně Justina políbil.
Něžnost však zanedlouho vystřídala dravost, když ze sebe začali vzájemně strhávat oblečení cestou do sprchy, kde Brian nastavil ideální teplotu a pod provazcem vody si užívali doteky, polibky a svoje těla navzájem.
Brian Justina líbal drsně s jazykem a Justin mu polibky oplácel úplně stejně. Sténali si do rtů a lapali po dechu, jak přestávali ovládat svoje těla pod návalem vášně.
"Fuck me!" vydechl Justin těžkým a vzrušeným hlasem.
Brian se pousmál a svého blonďáka si k sobě otočil zády. Z poličky, kde měl zásobu, si vzal kondom, který roztrhl pomocí zubů - technika, která Justina vždy nažhavila. Jakmile s ním pokryl svůj tvrdý penis, ze kterého unikal preejakulát, chytil Justina jednou rukou za bok a druhou za rameno a na jedno zatlačení do něj vnikl.
"Aaach!" vykřikl Justin.
Brian ho chvilku nechal zvyknout si na tu plnost a počkal na to, až se trochu uvolní a hned v další moment začal přirážet. Oba to potřebovali, takže dneska něžné a pomalé přírazy vyměnil za rychlé a tvrdé, protože to byla zaručená cesta k orgasmu, který jim podlomí kolena.
Netrvalo dlouho a Brian cítil, že je k tomu svému opravdu blízko, avšak chtěl si ten pocit rozkoše užít současně s Justinem a tak se natáhl k jeho tvrdému péru a začal dělat, co bylo třeba. Justin byl téměř na pokraji blaha, jak do něj Brian pumpoval a zároveň ho třel v rychlém tempu, byl si téměř jistý, že ztratí vědomí v momentě, co se udělá.
A pak to přišlo, Brianovo sperma začalo plnit kondom a Justin následkem toho svým orgasmem potřísnil stěnu sprchy. A opravdu nebyl daleko od toho omdlít, tak silný jeho orgasmus byl, stejně jako ten Brianův, který doslova zkolaboval na jeho záda a nebyl schopný to vydýchat.
Společně tak stáli několik minut, než byli schopni konečně cítit pevnou půdu pod nohama a začít pravidelně dýchat.
"Fuck.. to bylo..."
"Kurva úžasný!" Brian dokončil Justinovu myšlenku.
"Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem zažil něco takového..."
"Říkal jsem ti, že tahle reklama nelže," uchechtl se Brian samolibě.
"Jsem rád, že jsem na tebe dal," Justin se otočil a věnoval Brianovi polibek.
Následně se vzájemně osušili a přemístili se do postele za účelem toho, aby nabrali svoji sílu zpět, jenže než se nadáli, tak oba vyčerpáním usnuli v objetí.
####
Když se probudili, oba dezorientovaní, zjistili, že je chvíli po osmé večer, což jim trochu zkazilo plány na, kdo ví, jaké přípravy. Zvlášť když zjistili, že má Brian zmeškané hovory, jak od Mika, tak od Teda. Proto se rozhodl všechny, včetně Emmetta, informovat, že se sejdou za hodinu ve Woody's, což jim dalo trochu času na to se vzpamatovat.
"Drama královny," odfrkl si Brian.
"No slíbili jsme jim drink, tak asi počítali s tím, že jim dáme vědět... nedávám zrovna nejlepší dojem."
"Nemáš důvod dávat jakýkoliv dojem - jsi rodina."
"Briane..."
"Co?"
"Myslím, že oba víme, že to je otázka pro budoucnost - zda vůbec budou mít zájem, abych členem rodiny ještě byl."
"Jsi moje rodina, takže jsi i jejich."
A v tu chvíli se to stalo. V tu chvíli Justin věděl, že Briana už víc milovat opravdu nemůže a moc si přál, aby společně našli řešení, jak spolu konečně začít společný život. Ale najednou se nenáviděl ještě víc za tajemství, které před Brianem drží... jenže věděl, že s tím se musí vypořádat on sám.
"Miluju tě, Briane... hrozně moc."
"Taky tě miluju, Sunshine," Brian se pousmál a pohladil Justina po vlasech. Nemohl si však pomoct, měl pocit, že v Justinových očích je něco, co nevěděl, jak pojmenovat.
"Myslím, že bychom se měli připravit, než nás přijdou zavraždit," zasmál se Justin, aby tím zahnal svoje starosti a stejný účinek to mělo na Briana.
"Taky myslím. To bude ale večer."
"Jo - jako za starých časů."
"Skoro jako za starých - teď už nebudeš sedět vedle kreténa, co se bál přiznat si, co k tobě cítí..."
Briane... ty mě zničíš.
"Ne, budu sedět vedle muže, který mě miluje."
"Stejně jako já, Sunshine."
No comments:
Post a Comment