Asked too Much by Cookiebun
VAROVÁNÍ 18+
Sequel pro All I Ask
rodina reaguje na Michaelovy činy
Ben's POV
Prostě tomu nemůžu uvěřit. Myslím, že v zadní části mé mysli jsem to vždycky věděl, ale tak nějak jsem to vědět nechtěl. Možná na nějaké úrovni jsem s ním souhlasil ohledně toho, že tu nebudu asi tak dlouho. V tuhle chvíli nevím, co si mám myslet. Sezení v mém hotelovém pokoji a přemýšlení o té situace, nic nevyřeší, a tak se rozhodnu zajít někam na jídlo. Ze zřejmých důvodů nemůžu jít do jídelny. Nemůžu na něj zkrátka narazit - ani na nikoho z gangu - dokud moje hlava nepobere, co se stalo a co to všechno znamená.
Najdu pěknou malou kavárnu vzdálenou od Liberty Avenue. Užívám si šálek čaje, když ucítím ruku na svém rameni. Jsem z toho natolik mimo, že jsem si nevšiml Emmetta, jak vstoupil do kavárny. Zeptá se, jestli se ke mně může připojit, a já usoudím, že ne nevezme vážně od kamaráda, který tu sedí sám, takže natáhnu ruku k židli naproti sobě.
Emmett začne žertovat jako obvykle, ale myslím, že cítí, že se mnou něco je. Dojdu k závěru, že promluvit si s někým mi pomůže vyřešit mé myšlenky a tak jednoduše vyhrknu: "Byl jsem včera v noci ve Woody's." Jak pokračuju, jeho tvář začíná blednout, "vím, že mě nikdo z vás neviděl, ale slyšel jsem a viděl jsem docela dost."
Nemyslím si, že jsem někdy viděl Emmetta sedět tak klidně nebo tak tiše. Proč to prostě ze sebe nedostat všechno? Mluvit už jsem začal, tak už můžu rovnou pokračovat.
"Odešel jsem docela rychle, jakmile Michael učinil svoje prohlášení. Šel jsem domů, abych přemýšlel a rozhodl jsem se, že počkám na to, až se vrátí domů. Dal bych mu šanci říct mi, co se stalo, proč to Brianovi navrhnul. Držel jsem se naděje, že mi řekne, že to bylo všechno velké nedorozumění nebo dokonce vtip. Kdyby můj manžel znovu vážně naháněl Briana, bez ohledu na potřeby ostatních kromě těch svých, musel bych odtud na chvíli vypadnout. Čím déle jsem čekal, tím jsem si byl jistější. Sbalil jsem si tašku a byl jsem připravený odejít. Když se vrátil domů, zpočátku si mě ani nevšiml. Když jsem se ho zeptal, jaká byla jeho noc, řekl, že to bylo v pohodě, jako obvykle. Tak jsem se ho zeptal na to, co jsem slyšel a viděl. Překvapivě to nepopřel, jednoduše řekl, že jsem to musel vědět celou dobu."
Můj hlas se začíná třást a já zadržuji slzy. Vyřčení toho všeho nahlas to najednou dělá reálnější. Pokračuji: "Řekl mi, že mě miluje, ale že jsem jeho prozatím a Brian jeho navždy. Přál bych si, abych mohl nějak vinit Briana, ale vím, že to pro něj byl stejně velký šok. Prostě nevím, co mám dělat. Co mě překvapuje nejvíc, je to, že nevidí, jak zraňující je. Místo toho je ve svém vlastním pohádkovém světě."
Zhluboka se nadechnu a zakončím to: "Včera večer jsem odešel, Emme. Prostě jsem odešel a on se mě ani nesnažil zastavit." Už to nedokážu zadržet a několik slz mi unikne, kutálejíc se po mé tváři.
Emmett se natáhne přes stůl a vezme mě za ruce. Řekne: "Zlato, vím, že to bolí. Kdyby tě to nebolelo, věděl bys, že to nebylo skutečné. A přinejmenším pro tebe to vždy byl opravdový vztah. Nemůžeš zkrátka přestat někoho milovat tak snadno."
Nedívá se na mě lítostivě, ale s porozuměním. "Kam jsi včera v noci šel?" Zeptá se jemně.
Odpovídám: "Zůstal jsem v hotelu."
Emmettova pravá ruka okamžitě vystřelila k jeho hrudníku. Jeho ruka se pak chvěje ve vzduchu, když prohlašuje: "No, první věc, kterou uděláme - ano, řekl jsem my, protože v tom nejsi sám - je, že dojdeme pro tvoje věci. Půjdeš do mého domu."
Otevřel jsem ústa, abych protestoval, ale zastavil mě dřív, než jsem mohl vyslovit jediné slovo. "Nehádej se se mnou. Víš, že mám prostor, a navíc budu rád za nějakou společnost. Koupil jsem ten dům, protože moje firma prosperuje a Teddy mě přesvědčil, že je to dobrá investice, ale tak nějak mi chybí mít kolem sebe další lidi. Vím, že to nikdo úplně nechápal, ale Debbie, Carl a já jsme dobře fungovali jako spolubydlící. Takže bys mi udělal laskavost, což znamená, že prostě nemůžeš říct ne!"
Má pravdu, je těžké mu říct ne, takže se usměju a souhlasím, že s ním zůstanu. Bude hezké nebýt jen sám se sebou, protože bych stejně jen nad vším dumal. Také bych raději neutrácel peníze za hotel, jelikož si nejsem jistý, jak dlouho budu potřebovat místo na spaní. Jsem vděčný za přítele, jako je Emmett. Nebyl jsem si jistý, jak gang bude reagovat na vzniklou situaci. Musel jsem se ptát sám sebe, jestli bude gang stát při Michaelovi, ačkoliv se jim nebude líbit, co udělal. Mělo mi to být jasné, zvlášť pokud Emova reakce byla jakýmsi náznakem.
Dopil jsem svůj čaj a Emmett mě následoval do mého hotelu, abychom vyzvedli moje věci. Netrvalo dlouho, než jsem se usadil v jeho pokoji pro hosty, a cítil, jak se moje napětí trochu uvolňuje.
*************
Emmett's POV
Jsem tak rád, že jsem dnes ráno měl domluvenou schůzku s panem a paní Gibbsovými, abychom vyřešili jejich výroční party. Poté, co jsme probrali podrobnosti této události, jsem šel do té nové kavárny, kterou jsem potkal cestou na setkání s nimi. Poté, co jsem narazil na Bena, společně s ním získal jeho věci a usadil ho do mého domu, odběhl jsem si, abych se setkal s kluky na oběd v jídelně. Naštěstí jediní tady jsou Brian, Justin, Teddy a Blake. Tak se mi ulevilo, že Michael není nikde v dohledu.
Nejdřív jako obvykle kecáme. Zdá se, že vyhýbání se je specialita dne! Během tiché chvíle zmíním, že jsem dnes ráno narazil na Bena. Všechny informuju o tom, co se stalo, a taky o tom, že Ben se mnou nějakou chvíli zůstane.
Zrovna když se chystáme ponořit do toho, co se stalo včera v noci, vstoupí dotyčný idiot dovnitř. Nikdo z nás zatím není připravený se s ním vypořádat, takže nijak nepřizpůsobujeme naše sezení k tomu, abychom mu udělali místo. Nepostřehujíc jemné narážky, Michael začne kňourat, abychom ho pustili sednout. Blake, Ted a já na Michaela hledíme s prázdným výrazem. Brian se na něj nemůže ani podívat, tak jen zírá na stůl, zatímco Justin drží jeho ruku. Kdyby pohled mohl zabíjet, Justin by byl zatčený za Michaelovu vraždu. Ukňouranec naše pobouření absolutně ignoruje.
Debbie se přiblíží a řekne: "Posuňte se, chlapci, a pusťte moje zlatíčko sednout." Chystá se říct něco dalšího, když si všimne napětí ve skupině, které je zaměřené na její "zlatíčko". Podívá se na nás všechny a pak na Michaela, než zavrtí hlavou a řekne: "Vypadá, že je tu plno, zlato. Proč si nesedneš k pultu a neřekneš mi nejnovější zprávy o JR?" Michael se rezignovaně přesune k pultu, sedne si a zírá na náš stůl. Debb jde za ním, aby ho obsloužila.
GENERAL POV
"Nevím, jak vy ostatní, ale já už opravdu nemám chuť jíst. A ty jeho štěněčí oči na mě nemají požadovaný účinek. Spíš mě jen otravují, než aby ve mně vyvolávaly lítost. Navíc jsem si jistý, že to nebude trvat dlouho, než to jeho kňourání začne znovu. Myslím, že raději zamířím domů a zjistím, jak se Ben zabydluje," řekne Emmett všem, když vstane, zamává Debbie a vyrazí.
Netrvá dlouho, než ho ostatní muži následují a opustí jídelnu. Vzhledem k tomu, že všichni odešli, aniž by snědli svoje obědy a plné talíře nechali na stole, Debbie si je nyní jistá, že něco není v pořádku. Zvažuje, co by se mohlo dít, ale je přesvědčená, že to brzy zjistí. Rozptýlí Michaela od jeho utrpení rozhovorem o JR.
*************
Brian's POV
Díky bohu, že na dnešní odpoledne nemám žádné prezentace, protože moje soustředění stojí za hovno. Asi přibližně po hodině zkoumání papírů na mém stole a dosažení absolutně ničeho, zavolám Teda do mé kanceláře.
Ted vejde a posadí se, nabízejíc mi jeden z šálků kávy, kterou přinesl. Vypadá téměř stejně ustaraně, jako se já cítím. "Co se děje, šéfe?"
Podívám se na Teda a pro jednou nevím, kde vůbec začít. Jak o tom mám mluvit, když ani pořádně nevím, co si mám myslet? Myslím, že Ted vycítí můj problém a jako dobrý přítel, kterým je, začne: "Jsi stejně zmatený z toho, co se stalo včera v noci, jako jsem já?"
Zachvěju se, lehce přikyvujíc, když se zhluboka nadechnu: "Co to do prdele bylo? Nepostřehl jsem ty náznaky? Myslel jsem si, že už je za ním to jeho "zabouchnutí" nebo co to kurva je. Včerejšek přišel zničehonic. V jednu minutu jsme seděli a v tu další, kurva..." Odmlčím se, jak si rukou prohrábnu vlasy, a pak pokračuji: "Prostě šel rovnou do mě. Vůbec nepřemýšlel nad tím, jak se Ben s Justinem budou cítit. Dal jsem snad nějak najevo, že o něj mám zájem? Nedokážu vymyslet jediný důvod, proč by to udělal jen tak." Vyhrknu všechno bez nadechnutí. Když už jsem začal, tak to ze sebe zkrátka musím všechno dostat ven.
Usmívám se, když vidím, jak Ted pečlivě zvažuje všechno, co jsem řekl. Stal se z něj opravdový přítel, větší než kdy byl Michael.
"Dobře, nejprve," odpoví, "netuším, co to sakra bylo. Zadruhé, nemyslím si, že jsi nepostřehl náznaky, ledaže jsme je nepostřehli všichni. Zatřetí, s jistotou můžu říct, že jsi nijak nedal najevo, že bys měl o Michaela sexuální zájem," řekl Ted pevně, zdůrazňujíc to ostrým přikývnutím.
Chci se smát, ale nemám zkrátka na to, abych se právě teď smál. "Jak dlouho přesně jsi tam včera byl?"
Přemýšlí a začne "Přišel jsem někdy kolem doby, kdy jsi mu vysvětloval, že je pro tebe jako bratr. Osobně jsem si myslel, že to bylo od tebe milé. Můžu být upřímný?" Ptá se.
"Samozřejmě, Theodore," odpovím. To, že se jako první zeptal, mě trochu zneklidňuje ohledně toho, co řekne. Vážím si však jeho názoru a tak nervózně a zaujatě poslouchám jeho vyjádření.
Posadí se rovněji a začne: "Vím, že jste s Michaelem kamarádi od doby, kdy jste byli teenageři, ale je tu něco mimo tuhle sdílenou historii?"
Přemýšlel jsem o té samé věci, takže Tedova slova se mnou silně rezonují. Pozorně naslouchám, jak pokračuje: "Nechápej mě špatně, Michael je součástí naší velké rodiny, ale všiml sis, že spolu trávíme čím dál méně času? Včera v noci jsem šel domů a přemýšlel o časech, kdy se všichni sejdeme. Když jsme spolu jako skupina, všichni přispíváme do konverzace: Ty a já často mluvíme o práci - o věcech, o kterých víme, že budou pro ostatní zajímavé; Justin a Emmett mluví naprosto o všem; Blake a Ben probírají různá témata. Jediný, kdo má tendenci vynechat, je Michael. Podle mého se nikdy nepokoušel zapojit; nezdá se, že by byl tím, o čem mluvíme, nějak zaujatý."
Jak Ted pokračuje ve své analýze, vzpomínám na poslední chvíle, kdy jsme se všichni sešli a souhlasně přikývnu. Michael se zdá být znuděný, když se sejdeme.
Poté, co se Ted odmlčel, aby se napil své kávy, pokračuje: "Radši bude sedět sám a tvářit se uraženě namísto toho, aby s námi mluvil. Ve vzácných příležitostech přispívá tím, že blábolí o superhrdinech a komiksových suvenýrech. Trocha z toho je v pořádku, ale nezdá se, že by dokázal mluvit o něčem jiném."
Tedova vnímavost mě spíše šokuje. Neuvědomil jsem si, že je tak chytrý soudce charakteru. Po dalším doušku kávy dochází k závěru: "Zdá se mi, že s ním už nikdo z nás nemá nic společného. Všichni jsme dospěli profesionálně i osobně, ale on se zdá být mentálně zaseknutý ve čtrnácti letech. Možná je tak zaseknutý, že se vrátil do svých pubertálních let, kdy jsi byl jeho superhrdinou. Možná proto nemůže překonat svou posedlost tebou."
Tohle je docela dost na pobrání, ale když nad tím tak přemýšlím, Ted má pravdu. S výjimkou Michaela jsme všichni celkem dospěli. Ted i já jsme na několik minut ticho, pak dojdu k rozhodnutí. Chtěl bych Tedův názor, než budu nějak pokračovat, proto navrhuji: "Než se to vymkne z rukou, myslím, že je třeba Debbie zasvětit do toho, co se děje. Není slepá, vlastně jsem ohromený tím, že se dnes ráno držela zpátky, když přišla k našemu stolu. Nejprve si promluvím s Justinem, ale přemýšlím o tom, že se dnes večer všichni sejdeme u nás doma - a měli bychom zahrnout Debbie. Michael je rodina. Jak už jsi řekl, možná s ním už nemáme nic společného, ale musíme se pokusit udělat něco, abychom mu pomohli. Možná, že když se na tom budeme všichni podílet, dokážeme něco vymyslet. Co si myslíš, Tede?"
Ted se zpočátku zdá být šokován mou otázkou, ale rychle se vzpamatuje: "Díky, že se ptáš na můj názor, a souhlasím, Michaelovo chování bylo sice mířeno vůči tobě, ale ovlivňuje nás všechny. Jakmile se domluvíte s Justinem, zavolám Emmetta a Blaka. Prozatím bych se měl vrátit do práce, abych mohl být dnes večer připraven na večeři." S tím přikývne a opouští kancelář.
Volám Justinovi a ptám se, co si myslí o mém plánu. Souhlasí, že bychom měli něco udělat, i když si je jistý, že to bude těžká - ale nezbytná - konverzace s Debbie. S Justinem jsme dneska jeli do města společně, takže jsme se rozhodli, že Blake odveze Justina do domu a zůstane s ním, aby mu pomohl připravit se na večeři. Ted pojede se mnou a potom můžou jet s Blakem společně domů.
*************
Debbie's POV
Brian přichází do jídelny, ale nesedne si. Čeká, až k němu přijdu. Než se ho můžu zeptat na to, co se stalo dnes ráno, podívá se dolů a řekne: "Vím, že máš otázky. Přišel jsem tě a Carla pozvat na dnešní večeři do Britinu. Můžeme si pak promluvit, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad mluvit o tom tady." Nadzdvihl obočí a rozhlédl se kolem na každého, jenž dychtivě sledoval naši konverzaci, aby tím zdůraznil svou pointu.
"Jasně, zlato, Carl a já dnes večer nemáme žádné plány. Navíc, kdo by mohl říct ne na pozvání na to panství, které nazýváte domovem." Říkám se smíchem, abych co nejvíc uvolnila napětí. Ať už jde o cokoliv, vidím, jak moc nepříjemné to pro Briana je. "Přinesu dokonce i citronové řezy."
"Díky, uvidíme se dnes večer," odpoví tiše. Políbí mě na tvář a vyjde ze dveří.
Vím, že dnes večer zjistím, co se děje, ale už teď jsem nervóznější než kdy jindy. Neviděla jsem Briana takto poraženého už docela dlouho. Zavolám Carlovi, abych mu sdělila naše plány na večer, a následně se vrátím zpátky do práce, dokud moje směna neskončí.
*************
Ben's POV
S Emmettem jen sedíme na gauči a v příjemném tichu si čteme, když jeho telefon zazvoní. Stále mě překvapuje, jak relaxační je trávit čas s Emmettem. Na telefonu je Ted, který nás zve na dnešní večer do Britinu na večeři. Emmett mi říká, že pozvání je specificky pro nás oba. Snažím se odmítnout, ale Emmett dá Teda na hlasitý odposlech a společně jsou docela přesvědčiví. Opravdu jim netrvá dlouho, než mě přemluví, abych šel.
Mojí největší starostí je to, jak na mě bude Brian reagovat. Vím, že mi Emmett neustále říká, že mě nikdo ani v nejmenším neobviňuje, ale nemohu si pomoci, zkrátka se cítím provinile kvůli tomu, co Michael udělal. Kdybych pro něj byl dost, tohle by se nikdy nestalo.
Vidím Emmetta, jak se na mě dívá, když o tom přemýšlím. Pohled na jeho tváři není hněv, který cítím sám k sobě, nebo snad dokonce lítost. Dívá se na mě s laskavostí a já vím, že s ním můžu mluvit. "Vím, že mi pořád říkáš, že mě za to nikdo neobviňuje, ale já obviňuji sám sebe. Měl jsem pro něj být dost. Proč jsem nebyl?" Konečně podlehnu a rozbrečím se.
Víc se ke mně přisune a položí mi ruku kolem ramen. Už je to tak dlouho, co jsem se opřel o kohokoli jiného, položím hlavu na jeho rameno a prostě to ze sebe všechno pustím. Nebrečel jsem opravdu hodně dlouho, alespoň ne takhle moc. Ve chvíli, kdy skončím, jsem naprosto vyčerpaný. Em si myslí, že bych si měl na chvíli lehnout, než půjdeme do Britinu. Za normálních okolností bych si nešel zdřímnout, ale dneska udělám výjimku.
*************
Brian's POV
Ted a já dorazíme do Britinu těsně před sedmou hodinou. Všichni ostatní by měli dorazit kolem osmé hodiny, takže nám to dává čas na odpočinek z práce, než začne ten emoční chaos.
Justin a Blake jsou v kuchyni a krájí zeleninu na salát. Jak krájí, tak dělají kraviny, zvedají nože a předstírají, že to jsou mikrofony a zpívají společně s hudbou, která hraje. Ted a já stojíme ve dveřích bez povšimnutí, dokud už nejsme schopni zadržet náš smích. Justin i Blake zčervenají, ale Justin je moc roztomilý, takže jdu k němu, ovinu kolem něho ruce a políbím ho na pozdrav. Okamžité teplo, které z nás sálá, mě nutí odtáhnout ho od té zeleniny. Pokouší se odolat, ale když Blake vezme nůž z jeho ruky, veškerý odpor zmizí.
Do našeho pokoje doslova běžíme a strháváme ze sebe oblečení hned, jak se za námi zavřou dveře. Přesně tohle jsem potřeboval celý den. Ve chvíli, kdy se dotknu Justinovy kůže, se můj zmatek rozplyne. Líbám každý centimetr jeho kůže, jak ji postupně odhaluji. Odhodím jeho košili na podlahu, jak ho podpírám, zatímco celou dobu lízám a saju jeho klíční kost. Rychle mi rozepíná pásek a knoflík, takže moje kalhoty sklouznou dolů v momentě, co natrefíme na postel. Jakmile lýtky narazí do matrace, rozepnu knoflík na jeho džínách a stáhnu mu je z těla, jak ho hážu na postel na jeho záda.
Stáhnu ze sebe svoji rozepnutou košili a tak jsme oba nazí ve své celé kráse. Během několika vteřin ležím na jeho těle - naše erekce se o sebe třou, jak se k sobě co nejvíc tiskneme. Natáhnu se k postrannímu stolku a popadnu přítomný lubrikant, kterým si pokryju tři prsty. V rychlosti vložím svůj ukazováček do Sunshine, čímž ho přiměju k prohnutí zad a sténání. Brzy přidávám i prostředníček, zatímco pevně svírá peřinu oběma rukama. Když přidám třetí prst, jazykem přejedu po celé délce jeho ptáka, od jeho koulí až k té krásné růžové hlavě. Můžu vidět, že už dlouho nevydrží a tak z něj vyjmu svoje prsty a rychle přiblížím svůj penis k jeho pulzující díře. Držím se tam a v momentě, co se nehýbá, se do něj vrhám plnou silnou, dorážím mu na prostatu a způsobuji, že křičí slastí. Nijak se nezdržuji a buším do něj s neúprosným potěšením. Sténá moje jméno, když křičím: "Justine... kurva... bože...". Až příliš rychle, dle mého názoru, společně vyvrcholíme. Oddáváme se naším orgasmům, jak prahneme po nějakém vzduchu. Rychle se zotavujeme a následně spolu skočíme do sprchy, kde se oddáváme vzájemnému uspokojujícímu vykouření. Teď už jsme připraveni uvítat rodinu!
***************************************
PROSÍM O HODNOCENÍ! 😇
No comments:
Post a Comment