VAROVÁNÍ 18+
Dalo by se říct, že Brian s Justinem si ukradli parket pro sebe a už teď věděli, že si to později u nevěsty pěkně slíznou, ale upřímně? Momentálně jim to bylo naprosto jedno. Byli tak zatraceně šťastní, že si to užívali, jak nejvíc mohli. Konečně byli spolu a věděli, že to tak i zůstane. Že už nedovolí, aby je něco rozdělilo. Čekali tak dlouho a čelili tolika překážkám... ale jejich pouto bylo silnější a oni k sobě zase našli cestu. A to jim už nikdo nemohl vzít.
"Myslím, že jsme Emmettovi ukradli svatbu," zasmál se Justin s pohledem stále upřeným na Briana, byl do něj tak moc zamilovaný.
"Přežije to."
"On?"
"Pravděpodobně nás zítra sežere zaživa, ale... řekl bych, že to za to stojí," Brian se pousmál a prohrábl se Justinovi ve vlasech.
"Yeah," vydechl Justin s úsměvem.
"Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi tady."
"Ani nevíš, jak jsem já rád, že jsem tady. Měl jsem přijet rovnou... měl jsem přijet už dávno... vlastně jsem neměl ani odjíždět."
"Nezáleží na tom, co bylo, ale na tom, co je teď... a co teprve bude," Brian si svůdně olízl rty.
"Hmm. Děláte mi tady návrhy, pane Kinney?"
"Nevím, Taylore, dělám?"
"Vypadá to tak."
"A tebe to snad pohoršuje?"
Justin si stoupl na špičky, aby dosáhl k Brianovu uchu a svůdně zašeptal, "Spíš vzrušuje." Následně si skousl ret a laškovně se usmál.
"Bože," Brian přitiskl svoje čelo k tomu jeho. "Zabil by nás, kdybychom teď zmizeli."
"Stoprocentně," řekl Justin hravě.
"Ale byl by to zatraceně skvělej důvod pro to odejít ze světa."
"Nemohl bych souhlasit víc."
Oba se rozesmáli, tak strašně jim přesně tohle chybělo. Dívali se na sebe tak zamilovaně, že skoro čekali, kdy někde začne ohňostroj. Brian se nakonec natáhl a sladce Justina políbil.
"Pojď," řekl následně a vzal Justina za ruku, rovnou směřujíc pryč. Chtěli se a nic je nemohlo zastavit.
Teda...
Skoro nic.
"Kampak?" Debb se před ně postavila, ruce založené na prsou.
"Debb!" Brian přecedil přes zuby.
"Debb," usmál se Justin nervózně.
"NeDebujte mě a odpovězte! A doufám, že vaše odpověď je nikam."
"Jesus Christ," Brian si stiskl místo mezi očima.
"Samozřejmě, že nikam," odpověděl Justin.
Zrádce! Pomyslel si Brian hned.
"To jsem ráda, protože pořád máme o čem mluvit... dala jsem ti čas, zatímco jste si s Brianem hráli na Hříšný tanec, ale teď si tě ukradnu pro sebe," Debb se zavěsila do Justinova rámě a už ho vlekla pryč.
Ten se jen zhrozeně díval za Brianem, který se nemohl rozhodnout, zda je tím pobaven nebo vytočen. Ale teď se bude muset smířit s tím, že strhávání oblečení z Justina bude muset ještě chvilku počkat.
"Hey," Brian se připojil k Michaelovi, Benovi a Tedovi na baru. "Už jste se konečně sebrali vy dva?"
Mike s Tedem mu pouze věnovali úšklebek.
"Kde jsi ho nechal?" pokračoval Michael.
"Zkus hádat."
"Moje matka?"
"Uhm. Pravděpodobně ho odvlekla do výslechové místnosti a zkusí na něj waterboarding."
Všichni se hned rozesmáli, už značně přiopilý.
"Pořád nemůžu uvěřit, že je opravdu tady," přidal se Ted.
"Na jak dlouho vůbec?" otázal se Ben.
"Napořád."
Michael se v tu chvíli začal dusit vlastními slinami, "COŽE?"
"Napořád, Mikey. Vrací se zpátky."
"Ale j-jak, proč... co?"
"Protože se mnou chce být úplně stejně jako já s ním."
"Wow," Michael nevěřil svým uším. "To je... to je..."
"Úžasné," vstoupil do toho Ben.
"Jo! Moc ti to přeju, Bri," usmál se Ted vlídně.
"To i já. Jen mě to zaskočilo. Ale jsem za tebe rád, Briane."
"Díky, Mikey."
Brian byl opravdu šťastný a poprvé ve svém životě se to nebál dávat najevo stejně jako svoje city. Byl to vlastně osvobozující pocit, který si zasloužil pár panáků na oslavu.
Jenže pak nastala ta hrůzná chvíle, které se obával od chvíle, co ho s ní Emmett zaúkoloval a on opravdu doufal, že si nebude šlapat na jazyk.
Prej pár pěkných slov... Jesus Christ... dělá jako by mě neznal... mám problém říct mu pár pěkných slov, když se vidíme a teď po mně chce řeč. Šílenec.
"Uhm, můžu... můžu poprosit o pozornost?" Brian cinkal do skleničky ve snaze všechny zaujmout. Obvykle by mu stačilo shodit košili, ale... to se teď asi nehodí.
Chvilku trvalo, než všichni utichli a jejich pohledy směřovaly na Briana. Dokonce i Justin se odněkud konečně vyrojil. Fuck... takže se ztrapním i před ním.
Brian nebyl zvyklý na nervozitu, zvlášť jako někdo, kdo se mluvením živí a tohle by mu mělo jít jako po másle. Vzápětí si však uvědomil, že je nervózní, protože se bojí, že to pokazí. Že Emmetta zklame.
Fucking Honeycutt!
"Uh-uh," Brian si odkašlal. "Když mě Emmett poprosil, abych zde řekl pár slov, moje první myšlenka byla, že musel dočista zešílet," všichni se ihned rozesmáli a někteří nejspíš tiše souhlasili. "Ale teď, když tu stojím, cítím se poctěn, protože vím, že Emmett to udělal, protože mě považuje za někoho sobě blízkého a mít Emmetta v životě je privilegium, kterého si vážím. Emmett má kouzlo, díky kterému dokáže zlepšit den i život každému. Je milující, laskavý a pro své přátele by se rozkrájel. A myslím, že to je důvod, proč se do něj Drew zamiloval a rozhodl se s ním strávit zbytek života," Brian se na chvíli odmlčel a následně pokračoval. "Emmette, Drewe, jsem šťastný, že jsem se tohoto dne mohl zúčastnit a být svědkem toho, že i když dvou lidem osud zprvu nepřeje, tak to neznamená, že nemůžou mít svůj happyend," Brian pozdvihl skleničku. "Na Emmetta a Drewa."
Všichni se hned připojili: "Na Emmetta a Drewa."
Brian se následně rozhlídl kolem sebe, hledajíc Justina, který záhadně zmizel ze svého místa - zase. Mohl vidět, jak si Debb horečně otírá slzy a Michaela s Tedem, kteří se jim snažili za každou cenu bránit, aby se vyhnuli dalšímu výsměchu od Briana.
Ale pravda byla, že v tomto případě byly slzy dobré znamení. Znamenalo to, že to nepokazil. Nebo v to alespoň doufal.
"Briane," Emmett se k němu doslova přiřítil. "Já jen... uhm... chci říct... děkuju."
"Není za co, Emmette."
"Ale je. Jenom díky tobě jsem to dneska zvládnul a tvoje řeč... řekněme, že jsem očekával nějaké prasečinky a... no ty víš..."
"Nebudu lhát... nějakou takovou jsem měl původně připravenou," Brian se rozesmál.
"Samozřejmě, že jsi měl," přidal se Emmett. "Ale opravdu děkuju. Jsem rád, že tě mám v životě. Párkrát jsme se málem zabili, ale..."
"A zítra se pravděpodobně budeme chtít zabít znovu."
"Yeah," uchechtl se Emmett.
Brian se následně neobešel bez objetí, ale kupodivu se mu ani nebránil. Možná ale za to mohl ten fakt, že když Emmetta objal, konečně v dáli uviděl Justina.
"Schováváš se mi?" Přitiskl se na Justina zezadu a objal ho.
"Možná," zasmál se Justin. "To byla krásná řeč."
"Snažil jsem se. Potřeboval jsem nějak zachránit to, že jsme jim ukradli svatbu."
"Hm, geniální," Justin se k němu otočil čelem a ruce mu dal kolem krku. "Hlavně se mi líbila ta část o tom, že když někomu osud nejdřív nepřeje, neznamená to, že nemůžou mít šťastný konec."
"Taky se mi líbila," Brian si skousl ret, snažíc se nerozesmát.
Ale byl to nakonec Justin, který to nevydržel. Smáli se jako pitomci. Ale to neměnilo nic na tom faktu, že ta věta byla opravdu výstižná.
"Mimochodem, slíbil jsem holkám... i když převážně dětem, že brzo přijedeme na návštěvu."
"Nepovídej."
"Uhm. Nemohl jsem odolat těm jejich psím očím... i když pravda je, že bych nadšeně souhlasil i bez těch očí."
"Máte toho hodně co dohnat."
"7 let přesněji. Nemůžu uvěřit, že jsou děti tak velké a tomu, jak moc se ti Gus podobá."
"Rozhodně nezapře, že jsem jeho otec... což musí Melanie vytáčet k šílenství," rozesmál se Brian radostně.
"Slyším dobře, že o mně mluvíš, Briane?" ozvalo se náhle jejím pobaveným hlasem.
"V dobrém samozřejmě," odpověděl Brian stejně pobaveně. "Vždy v dobrém."
"Jinak by to ani nešlo, že?"
"Přesně tak."
"Ti dva už jsou zase v sobě?" zeptala se Lindsay s pohledem na Justina, hned, jak se s dětmi připojila.
Justin jen křečovitě přikývl. Ale pravda je, že i když Mel s Brianem dokáží být na ostří nože nebo minimálně protivní jeden k druhému... už si neumí představit, že by se neměli v životě.
"Tatii!"
"Copak, sonnyboy?"
"Už ti strejda Justin řekl, že přijedete na návštěvu?"
"Samozřejmě. Co nevidět nás tam máte jako na koni."
"Juchůůů," zaradovala se Jenny.
<><><><>
Jakmile hostina dospěla ke svému konci, všichni se rozutekli do svých domovů, aby se připravili na večerní párty v Babylonu. Pro Justina s Brianem však tohle byla příležitost být konečně o samotě, ale z nějakého důvodu byli přesně z toho najednou lehce nervózní...
"Chceš drink?" zeptal se Brian z kuchyně.
"Uh, alkoholu jsem měl zatím dost... voda stačí. Navíc se musím šetřit na večer, předpokládám, že se sem vrátíme až v brzkých hodinách."
Brian se začal blížit k Justinovi, "Nebo nemusíme jít vůbec... zůstaneme tady... hezky spolu... o samotě," následně ho objal a přitiskl k sobě.
"Uh, kde mám tu vodu?"
"Promiň. Došla."
"Nepovídej. I ta z kohoutku?" zeptal se pobaveně.
"Taky."
"Zajímavé."
"Hmm..."
Brian zajel Justinovi pod košili a začal ho hladit po zádech, konečky prstů přejížděl po jeho hebké kůži a jeho krk zasypával něžnými polibky.
"Briane," Justin vzdychl.
"Co?"
"Já... já jen... fuck," okamžitě rozkoší zaklonil hlavu a užíval si Brianovo doteky a polibky.
Brian se usmál a následně pokračoval. Užíval si, jak se Justin rozpouští pod jeho péčí a sténá. Mohl cítit, jak Justin pomalu tvrdne a jeho erekce ho tlačila. A ani ta Brianova na sebe nenechala dlouho čekat.
"Briane... měli bychom... měli bychom si nejdřív promluvit."
"O čem?" zeptal, ale vlastně tomu vůbec nevěnoval pozornost, momentálně zápasil s Justinovými kalhoty.
"O všem. Ani jsem se tě nezeptal, jestli ti to nevadí... že jsem tady."
Brian se v tu chvíli zarazil a odtáhl, "Cože?"
"Prostě jsem přijel... s kufry... a řekl, že se vracím..."
"A co je na tom špatného?" Brian nadzvedl obočí.
"No, že jsme to nejdřív nepobrali... nechci, abys měl pocit, že jsem tě zas vynechal z rozhodnutí."
"Justine, zbláznil ses?"
"Já nevím. Možná," usmál se nevině.
"Čekal jsem na to, až se vrátíš celých 7 let... tak jak by mi to mohlo teď vadit?"
Justinovi se na rtech vytvořil jeho pověstný sunshine úsměv a natáhl se, aby Briana políbil. Tohle ujištění bylo dostačující.
"Ale..." pokračoval Brian.
"Věděl jsem, že je tu nějaké ale..." Justin se na něj nervózně podíval.
"Chci, aby sis byl opravdu jistý."
"Jak to myslíš?"
"V New Yorku jsi toho hodně vybudoval, máš tam práci, byt, Kate..."
"Myslím, že za ty roky jsem se vypracoval natolik, že můžu pracovat odkudkoliv, navíc pořád můžu do New Yorku jezdit kdykoliv to bude třeba... byt je jenom byt... a s Kate budeme pořád v kontaktu a navštěvovat se, navíc mám její plnou podporu, takže... vím jsem si zcela jistý. Chci být s tebou, Briane, tak si na to konečně zvykni," Justin se na něj šibalsky usmál.
"Hádám, že se tě už nezbavím, Taylore."
"Správně, pane Kinney."
"Takže v tom případě už se můžeme vrátit k tomu, co jsme dělali?"
Justin se rozesmál, ale nemohl jinak než souhlasit. Brian se hříšně usmál a začal Justinovy rty drtit ve vášnivých, ale přesto mazlivých polibcích. Chtěl si Justina vzít hned a tady, ale zároveň nechtěl ani trochu spěchat... chtěl si vychutnat každou minutu a především každý centimetr jeho těla.
Shazovali ze sebe vzájemně jeden kus oblečení za druhým a ztráceli je různě po loftu, zatímco jejich cesta vedla do ložnice. Byli zběsilí touhou dotýkat se toho druhého. Když narazili do postele a nepozorností málem spadli, museli se oba rozesmát, ale smích se následně ztratil v další vlně polibků.
Brian Justina následně posadil na postel a klekl si mezi jeho nohy. Justin s chtíčem pozoroval Briana a umíral nedočkavostí. Ten ho hned vzápětí vzal do pusy a ovinul kolem jeho tvrdého penisu svůj jazyk, zatímco hlavou pohupoval nahoru a dolů. Justin se tomu zcela oddal a dopadl na záda, zatímco hlasitě vzdychal a instinktivně sám sebe hladil po břiše a hrudi a druhou rukou korigoval Brianovu hlavu.
Když už Justin to nemohl vydržet, jak jeho vzrušení začalo nabírat na intenzitě, začal pohybovat boky nahoru a dolů ve snaze se dostat hlouběji do Brianovy pusy. Ten však nechtěl, aby Justin vyvrcholil předčasně a tak ho pevně chytil a přitiskl k matraci, aby zabránil mu v pohybu, neodpustil si ho však ještě podráždit a tak ho dál sál, zatímco ochutnával jeho preejakulát. Justin vydával zvuky, které byly kombinací naprosté rozkoše a lehkého nepohodlí, protože ho Brian přiváděl k šílenství a o to spíš, když těsně předtím než explodoval, Brian přestal.
"Fuuck!" vykřikl Justin frustrovaně.
"Vydrž," uchechtl se Brian, který si užíval mít kontrolu nad Justinovým tělem i orgasmem.
Oba se následně posunuli dál do postele a jen se chvíli hladili a líbali a vychutnávali si, že jsou tady spolu. Když už však ani jeden nechtěl čekat, Brian vzal ze stolku lubrikant a začal Justina připravovat pomocí prstů, dokud nebyl zcela uvolněn.
Brian si následně natáhl kondom a ještě ho potřel dávkou lubrikantu. Následně dal Justinovi pod zadek polštář, aby byl vyvýšený a vměstnal se mezi jeho nohy. Nejprve špičkou svého penisu začal masírovat Justinův vstup a následně ho začal sunout dovnitř. Nejdřív hezky pomalu, ale v momentě, co věděl, že je Justin opravdu připravený, vnikl do něj celou svojí délkou. Justin hned zalapal pod dechu a objal Briana pevněji, lehce zarývajíc nehty do jeho zad.
"Dobrý?" ujistil se Brian.
"Uhm," vydechl Justin.
Brian začal pomalu a jemně, ne, že by všechno v něm nechtělo do Justina přirážet tvrdě a rychle, ale dělal vše pro to, aby se ovládal, protože to nechtěl odbýt a chtěl, aby to trvalo co nejdéle.
Líbal Justina něžně na rty, čelo, spánky, krk... všude, kam dosáhl. Justin ho držel za zadek a tiskl ho blíž k sobě ve snaze dostat ho hlouběji, ale stejně jako Brian to nechtěl uspěchat. Chtěl se s Brianem milovat. Pokud možno klidně celé hodiny. Hodiny, které sice momentálně neměli, ale to bylo vedlejší.
Rozkoš však zanedlouho začala nabírat na intenzitě u nich obou a stejně tak rychlost, jakou Brian přirážel do Justinovy prostaty. Oba hlasitě vzdychali a zcela se přestávali ovládat. Jejich zpocená těla se zmítala a věděli, že už to nebude trvat dlouho. Stačilo už jen pár hlubokých, rychlých a tvrdých přírazů a oba se současně a bouřlivě udělali.
Brian se následně na Justina svalil a ani jeden nebyl schopný pohybu, zatímco lapali po dechu a snažili se uklidit svoje zběsile bušící srdce.
<><><><>
"Tohle mi chybělo. Tys mi chyběl," řekl Brian s úsměvem, zatímco Justina hladil po těle, na kterém se ještě nacházely kapičky potu.
Justin se usmál, tady slova ani nebyly třeba, protože to cítil stejně a Brian to věděl. "Miluju tě," řekl vzápětí.
"A já tebe, Sunshine."
"Ani nevíš, jak mi ta přezdívka chyběla. Pamatuji si, jak si mi tak řekl, když jsme se potkali v New Yorku. Bylo tak zvláštní a vzrušující zároveň... po tolika letech na mě měla ta přezdívka pořád takový vliv."
"Taky ji rád používám... přesně kvůli tomu, jaký na tebe má vliv."
"Já vím," mrkl na něj Justin. "Měli bychom Debb poděkovat."
Oba se hned zasmáli. Ale už teď věděli, že si tohle malé tajemství stejně nechají jenom pro sebe.
"Justine?" řekl Brian po chvilce ticha.
"Hmm?"
"Je tu něco, co bych ti měl asi říct."
Justinova hlava hned rychle vystřelila z Brianova hrudníku a jeho oči se upřely na Briana.
"Asi jsem ti teď způsobil infarkt, co?"
"Jo! O co jde?" Justin naléhal.
Brian se pousmál a pokračoval, už teď nějak tušil, že se Justinovi bude líbit, co mu chce říct, "Nechal jsem si Britin. Měl jsem pocit, že se bude nakonec hodit."
"Co?" vydechl Justin v úžasu.
"Nemohl jsem se ho vzdát... tak nějak představoval naději, že nakonec... tam budeme opravdu spolu bydlet. A teď když jsi tady, nevidím důvod, proč bychom neměli. Teda... jestli chceš."
"Jestli chci? Blázníš? Samozřejmě, že ano!" Justin se hned vrhl na Briana a začal ho zasypávat polibky. "Nemůžu uvěřit, že sis ho opravdu nechal. Myslel jsem, že už ho nikdy neuvidím."
"Hned příští týden můžeme začít se stěhováním," pousmál se Brian.
Justin najednou utichl a jen se na Briana díval. Jeho pohled byl nečitelný.
"Nebo ne?" uchechtl se Brian nervózně.
"Myslíš, že jsme se zbláznili, Briane?"
"Nejspíš ano, ale... záleží na tom?"
Justin se usmál a následně odpověděl, "Záleží jenom na tom, že jsme konečně spolu."
"Líp bych to neřekl."
"Ale chtěl bych ještě něco..."
"Teď mám já menší infarkt."
"Možná budeš mít i větší."
"To je uklidňující. O co jde, Justine?"
Justin najednou vylezl z postele a vydal se k nočnímu stolku, následně otevřel šuplík a vyndal z něj sametovou krabičku. Krabičku, kterou oba moc dobře znali.
"Justine..." Brian se ihned posadil.
"Já... nemám připravenou žádnou romantickou žádost, ani jsem ti nekoupil palác, vlastně jsem ani nekoupil tyhle prsteny," Justin se nervózně zasmál. "Ale víc než kdy dřív vím, že jsem na tohle připravený a že chci být s tebou po zbytek svého života. Takže, Briane Kinney, uděláš mi tu radost a vezmeš si mě konečně?"
Brian jen otevřel pusu na prázdno, neschopný jakékoliv odpovědi.
"Trochu mě děsíš, Briane."
"Já... chtěl jsem to udělat já. Zeptat se tě."
Justinův široký úsměv se ihned objevil, "Takže to znamená ano?" zeptal se s nadějí v očích.
"Samozřejmě, že ano!"
Justin na nic nečekal a ihned se Brianovi vrhl kolem krku, aby ho mohl nejlíp slíbat od hlavy až k patě. Následně spolu jen leželi v objetí, šťastní jako nikdy dřív. Nevěřili, že by tenhle den mohl jednou opravdu přijít, doufali, ale nevěřili. I když věřit chtěli... a to nejspíš bylo dost. Protože teď jsou tady...
"Shit," vyhrkl Justin najednou.
"Co, co je?"
"Emmettova a Dreowa párty!"
"Fuck!"
Oba hned vyběhli z postele, hledajíc odpovídající oblečení. Lhali by, kdyby tvrdli, že se jim nechtělo zůstat tady, ale... museli tam být pro Emmetta. Přeci jen to byl jeho den.
Když dorazili do Babylonu - pozdě jako obvykle - všichni už tam byli. Brian byl opravdu mile překvapen tím, jak dobře se jeho zaměstnanci popasovali s úkolem, kterým jim zadal. Bylo to tady vyzdobeno opravdu podle Emmettova gusta a jak Brian s Justinem mohli vidět, ten si to tady opravdu užíval. Společně s Drewem tancovali na parketu jako diví.
A stejně tak jejich kroky hned směřovaly přesně tam. Do víru těl, hudby a světel... připraveni na jakoukoliv budoucnost, která je čeká.
No comments:
Post a Comment