VAROVÁNÍ 18+
Když Brian zastavil před Woody's, Justina pohltila nervozita stejně jako nadšení. Těšil se na to, až konečně bude téměř se všemi svými nejbližšími na jednom místě a společně alespoň trochu doženou ty roky, kdy se neviděli... ale stejně tak se bál toho, že do téhle party už nebude zapadat tak jako dřív, že byl jednoduše příliš dlouho pryč na to, aby se cítil stoprocentně uvolněně. Ale snažil se udržet si pozitivní myšlenky, zatím ho všichni uvítali s otevřenou náručí a neměl důvod pochybovat o tom, že u Teda s Blakem to bude jinak, zvlášť když oni jsou ti, kteří se chtěli sejít na drink, u Emmetta s jistotou věděl, že ho nejspíš zulíbá od hlavy až k patě a Ben je zkrátka člověk se srdcem na správném místě, který ho jistě rád uvidí. Nebo v to Justin alespoň doufal...
"Těšíš se?" zeptal se ho Brian s úsměvem.
"Jo, ale jsem šíleně nervózní."
"Nebuď. Všichni tě moc rádi uvidí. Teda nejdřív nás oba sežerou za pozdní příchod, ale pak... radostí tě umačkají, pravděpodobně tě budu muset z jejich objetí vysvobodit."
"Aww, můj zachránce."
"Vždycky, Sunshine."
Věnovali si jeden zamilovaný polibek a následně konečně zamířili dovnitř. Hned ode dveří uviděli, že si jejich gang zabral celý zadní stůl pro sebe a vzhledem k tomu, že s Emmem dorazil i Drew, opravdu se tam sotva vešli, takže si Brian s Justinem neuměli představit, kde budou sedět.
Ale pro Justina bylo najednou místo na sezení to poslední, co ho zajímalo, protože když je všechny viděl, jak se smějí, vesele diskutují a vypadají šťastně stejně jako za starých časů, na ústech mu to vykouzlilo doslova obří úsměv.
"Měli bychom jít za nimi dřív, než po nás vyhlásí pátrání," zasmál se Brian a chytil Justina za zadek.
"Aaach!"
Brian se s úsměvem vydal za ostatními. I pro něj tenhle večer hodně znamenal. Večery, kdy se takhle společně scházeli, jsou jednoduše historií, kterou si Brian nemyslel, že ještě někdy navštíví.
Justin se následně zhluboka nadechl a následoval Briana, tak trochu stále schovaný za ním, kde se cítil o něco víc v bezpečí, připadal si skoro jako malej kluk a ne jako někdo, komu už pomalu táhne na 30.
"Nazdárek, vespolek," pozdravil Brian všechny a ti se hned s úsměvy začali otáčet k němu, zmatení, že nevidí Justina. "Oh, ten se schovává tady," zasmál se Brian, když pochopil, že ho hledají a ustoupil, čímž Justina všem odhalil.
Justin mu pouze věnoval všeříkající pohled 'díky pěkně' a následně začal na všechny koukat s tím svým nevinným štěněčím kukučem, doufajíc, že se tento večer vyvine co nejlépe.
"Božíčku!" vykřikl Emmett náhle a vyskočil, přesně, jak se dalo čekat. "Co-co-co..? Jak? Kdy?" jak Emmett chrlil svoje otázky, po tvářích se mu začaly hrnout slzy štěstí a ihned běžel Justina obejmout. "Zlatíčko!"
"Ahoj, Emme, taky... taky tě rád vidím, ale... za chvíli mě asi... uškrtíš," zasmál se Justin nervózně, jak se obával, že mu za okamžik dojde kyslík.
"Promiň, zlato... já jen... nemůžu uvěřit vlastním očím!" jak se Emmett radoval, začínal si všímat, že nikdo jiný není tak zaskočený jako on. "Počkat, proč nikdo nereaguje jako já? Vy jste to věděli?!"
"Nikdo nereaguje jako ty, protože nikdo není ty - drama královna," uchechtl se Brian.
"O tom by se dalo diskutovat," podotkl Justin pobaveně.
"A co se týče tvé druhé otázky," začal Michael. "Věděli jsme to, já už Justina dokonce viděl... ostatní to velké shledání ještě čeká," jen to Michael dořekl, Ben byl první, který se vydal Justina přivítat a ostatní hned následovali.
Emmett jen zmateně koukal. "A proč jsem já jediný, kdo to nevěděl?" neodpustil si dotčený podtón hlasu.
"Nezapomeň na mě!" ozval se Drew.
"Tak my dva!" opravil se Emmett.
"To by ti měl vysvětlit Brian," oznámil Justin se smíchem, zatímco si od vedlejšího stolu přitáhl židli, sundal si bundu, kterou si přehodil přes opěradlo a posadil se.
Jakmile Brian vysvětlil, jak se věci mají, tak si Emmett hrál chvíli na uraženého, ale to mu dlouho nevydrželo, protože Justina začal okamžitě zpovídat o jeho životě v New Yorku. On a všichni ostatní chtěli znát každičký detail. Doslova viseli na každém Justinově slově, zdálo se, že si žije pohádku snů a oni mu ji záviděli a přáli zároveň. Všichni tím byli pohlceni. Tedy až na jednoho člověka... Brian najednou tak trochu cítil výčitky, že po něm chce, aby se toho všeho vzdal...
"Dojdu si ještě pro pivo," oznámil Brian a během chvilky odešel k baru v podstatě nepostřehnut.
"Bože, až se vezmeme, stěhujeme se do New Yorku, Drewsie," prohlásil Emmett zasněně.
"A jo! Svatba! Úplně jsem zapomněl... gratuluju!" ozval se radostně Justin.
"Díky, Justine," odpověděli společně. "Doufám, že přijdeš!" pokračoval Emmett.
To byla chvíle, kdy si Justin uvědomil, že Brian není u stolu, jelikož to byl první člověk, kdo mu přišel na mysl po Emmettově otázce - nejdřív to musí vyřešit s ním, než bude moct něco takového slibovat.
"Mimochodem viděl jsem v Kinnetiku tvoje obrazy - jsou opravdu skvělé, Justine," řekl Ted pyšným hlasem. "Jsi vážně talentovaný."
Justin byl rád, že ho tím Ted zachránil před opovědí pro Emmetta. "Díky, Tede, toho si vážím."
"Obrazy?" zeptal se Ben zvědavě.
"Ty, které Brian koupil tu noc, co se zase shledali," vysvětlil Michael.
"Oh! Ty bych taky rád viděl."
"Určitě budeš mít možnost," usmál se Justin a vzápětí se ohlídl k baru, kde uviděl Briana ztraceného ve svých myšlenkách.
Chtěl se ihned zvednout a jít za ním, jenomže Michael ho zastavil: "Nech to na mně."
Justin s úsměvem přikývl, uvědomujíc si, že Brian teď mnohem víc potřebuje svého nejlepšího přítele.
####
Michael se posadil na bar vedle Briana a objednal si další pivo. Nic neříkal, jenom čekal na to, až Brian sám začne a mezitím mu dělal společnost.
"Nemusíš mě hlídat, Mikey."
"Nehlídám tě. Jen tu sedím - stejně jako ty."
"Měl by ses vrátit za nimi, abys nepřišel o nějaký úžasný detail z New Yorku."
"Jsem si jistý, že to přežiju."
"Já si tím tak moc jistý nejsem, ostatní visí na každém jeho slově."
"Mají proč, zdá se, že se mu v New Yorku žije skvěle."
"Přímo skvostně - jako v pohádce," Brian si neodpustil sarkasmus. A nenáviděl se za to, že zní tak nepřejícně, jenomže... nemohl si pomoct. Část jeho doufala, že to Justin v New Yorku třeba nenávidí. Jenomže bylo víc, než očividné, že to tam miloval.
"O to jde? Že zatímco jemu se žilo skvěle, tak ty jsi tady..."
"Jesus Christ, Michaele," Brian protočil oči. Opravdu o tom nechtěl mluvit.
"Je pochopitelné, že tě to štve... myslím tím, prožil sis svoje po tom, co odešel..."
"O to nejde, jasný? Nebo předtím o to šlo, ale tuhle fázi už jsem překonal."
"Tak o co jde, Briane?"
Brian si nebyl jistý, zda na to odpovídat, ani ve snu ho nenapadlo, že tu bude něco takového řešit, tenhle večer měl být odreagování pro ně oba, měli si dát pivo a být se svými přáteli jako za starých časů. Jenže Brian nemůže jednoduše ignorovat ten fakt, že věci nejspíš nemohou být tak, jak by si přál...
"Požádal jsem ho, aby zůstal, a teď si přijdu jako idiot."
"Co?"
"Slyšels. Chtěl jsem... oprava - chci, aby tu zůstal, aby se vzdal toho, co si v New Yorku vybudoval, ale... jak bych to vůbec mohl chtít? Má to, o čem snil... o čem jsem já jednou snil a nikdy si to nesplnil, tak proč po něm sakra chci, aby se toho vzdal?"
"Protože ho miluješ..."
"Jo. Ale ani to není dostatečný důvod pro to chtít po někom, aby zahodil svůj život. Nikdy jsem takový sobec nebyl a nehodlám s tím teď začínat."
"Briane..."
"To je dobrý, Mikey," Brian do sebe hodil zbytek piva. "Měli bychom jít za nimi, než si začnou myslet, že jsme se na ně vykašlali."
Brian se zvedl a zamířil si sednout zpátky vedle Justina, který byl opět pohlcen ve svých historkách, kterými bavil celý stůl.
Fuck, Sunshine, vůbec mi to neusnadňuješ.
"Hey. Tady tě mám," Justin se pousmál a s Brianem si propletl prsty. "Jsi v pořádku?"
"Eh-hm."
"Určitě?"
"Jasně. O čem mluvíte?"
"O tom, z jaká je Justina hvězda," odpověděl Blake s nadšením.
"Nepřeháněj, jen maluji obrazy a dostávám za to zaplaceno."
"Nepodceňuj se, zlatíčko. Jsi umělec a génius," ujišťoval ho Emmett.
"Měl bys na sebe být pyšný za to všechno, co jsi dokázal, Justine," přidal se Ben.
Justin se nervózně pousmál, líbilo se mu, že o něm ostatní takhle mluvili, dodávalo mu to sebevědomí a o to víc chtěl na sobě pracovat a dotáhnout to ještě dál... jenže na druhou stranu si uvědomoval, že něco úplně stejně důležitého ho čeká tady a to život s Brianem. A nebyl si jistý, že se něčeho z toho dokáže jen tak vzdát.
####
Netrvalo dlouho, než padl návrh na to, aby se všichni přemístili do Babylonu a trochu večer okořenili. Návrh padl z Justinovy strany, který nejen, že si chtěl dnešek opravdu užít, ale taky si chtěl zatancovat s Brianem. A v gangu nebyl nikdo, kdo by protestoval, všichni si chtěli připomenout dávné doby, kdy takové večery byly jejich každodenním životem.
Když všichni dorazili k Babylonu, u vchodu byli uvítání Philem, u kterého se Brian, jak už bylo zvykem, ujistil, zda je v Babylonu všechno v pořádku. V momentě, co mu to jeho zaměstnanec odsouhlasil, vydali se dovnitř.
Justin byl okamžitě vtažen do víru hudby, která hrála tak hlasitě, až se mu rozbušilo srdce a do tváří nahrnula krev - tolik vzpomínek, co to v něm vyvolalo. V New Yorku možná vlastnil klub, ale v Babylonu to všechno začalo a na to nemohl zapomenout.
Ostatní okamžitě zamířili na bar, taky vzpomínajíc na doby, kdy tu v podstatě žili. Zdálo se to neuvěřitelné, od Justinova odchodu uběhlo svým způsobem pouhých 7 let, ale všechno bylo jinak. No dneska ne... dneska všechno bude jako dřív.
"Jdeš, Justine?" ohlídl se za ním Brian, když viděl, že Justin stojí na místě a dívá se kolem sebe, jako by to tu viděl poprvé.
"Jsem hned za tebou," usmál se a následoval ho.
Připojili se ke klukům na baru a ihned si objednali svoje drinky. První, kdo obsadili taneční parket, byli Emmett s Drewem, kterým se do žil vlila nová a podle všeho mladá krev podle toho, jak to roztočili. Všichni je pozorovali téměř beze slov a pobaveni zároveň.
"Co říkáš, zlato, přidáme se k těm dvěma a alespoň z poloviny se jim pokusíme vyrovnat?" zeptal se Ben a zezadu se natiskl na svého manžela.
"Čekal jsem, kdy se zeptáš," Michael chytil Bena za ruku a vydali se na parket.
Zbytek party prozatím zůstal u baru. Popíjeli drinky a byli tak trochu sentimentální. No ti tři určitě, Brian si spíš užíval pohled na Justina, který byl tak nadšený. Brian v něm viděl zase toho 17 letého studentíka, do kterého se zanedlouho zamiloval.
"Zdá se, že se ti zas tvoří fanklub," utrousil Ted směrem k Justinovi.
Ten se zmateně ohlídl a vzápětí na druhé straně baru uviděl dva kluky, kteří po něm házeli očkem.
"Asi to v sobě pořád mám," uchechtl se, nemohl říct, že mu to nelichotilo.
Jenže v tomhle klubu ho zajímal jenom jeden jediný a ten právě teď splachoval svou žárlivost skleničkou Jima Beama. Justin se musel zaculit, nikdy to Brianovi neřekl, ale vidět ho žárlit, ho vždycky vzrušilo. Šel ho proto ujistit v tom, že chce být jenom s ním a to tím, že se k němu natiskl, aby Brian mohl cítit jeho vzrušení a dal mu ruce kolem ramen.
"Copak, Sunshine?"
"Chci tancovat."
"Však... můžeš," Brian kývl směrem k parketu.
"S tebou, ty pitomče."
Brian nemohl nijak vzdorovat, vlastně ani nechtěl, protože ta možnost natisknout se na Justinovo horké tělo, ho lákala víc než cokoliv, takže v momentě, co ho Justin začal vléct k parketu za opasek, se mohl jenom usmívat.
"Miluju, když jsi dominantní," usmál se hříšně a prohrábl se Justinovi ve vlasech.
"To já umím... jen mě ne vždycky necháš. Budeme s tím muset něco udělat, ale teď... tancuj se mnou," Justin ovinul svoje ruce kolem Briana a natiskl se k němu co nejblíž.
Brian ho chytil okolo ramen a vzájemně si začali dívat do očí, zatímco jejich těla byla sehraná s hudbou. Užívali si každou vteřinu, doteky, polibky, hudbu... a vzájemnou blízkost především.
"Nechci, aby to skončilo," vydechl Justin.
"Co tím myslíš?"
"Tohle. My dva. Tahle chvíle. Všechno."
Brian si nebyl úplně jistý, co se mu tím snaží sdělit, ale než si stihl říct o nějaké vysvětlení, tak se Justinovy rty přitiskly k těm jeho ve vášnivých polibcích. Byly hluboké, smyslné a doprovázené těžkým dýcháním.
"Sežeňte si pokoj!" křikl po nich se smíchem Michael o kousek dál.
Oba na něj ušklíbli, naprosto bez zájmu, momentálně je zajímalo jen to, jak moc se navzájem chtějí.
"Nemůžu uvěřit, že už je to 7 let, co jsme tu naposledy tančili... zdá se to nereálné."
"Ale teď jsme tady, Sunshine. A to je hlavní," Brian se usmál a začal Justinovi něžně líbat krk.
"Jsem tak šťastný," Justin pomalu přivíral oči.
"Stejně jako já," řekl a rukou zajel Justinovi pod tričko, okamžitě nahmatal jeho tvrdou bradavku.
"Mh-hmm," Justin si olízl rty. "Myslím... že... bychom se měli přemístit... jinam."
"Miluju, jak jsi chytrý."
"Yeah," vydechl Justin těžce. "Tak moc tě chci."
Brian se usmál a zároveň jeho vzrušení získalo úplně jiný level. Tohle s ním dokázal udělat jedině jeho blonďák. Miloval ho víc než cokoliv.
Na nic už proto nečekali a vydali se na místo, které si taky chtěli společně připomenout tak, jak to uměli jenom oni - do zadní místnosti. Dneska neměli žádné zábrany.
Našli si volné místo a začali se oddávat jeden druhému. Všude kolem nich byla zmítající se těla rozkoší, ale v tuhle chvíli to bylo, jako by tu byli jenom oni dva. Měli oči, ruce a rty jenom pro sebe navzájem.
Brian Justina líbal hladově a téměř bez dechu, zatímco ho tiskl ke stěně a ruku vsunul do jeho kalhot, kde nahmatal jeho erekci. Začal ho hladit a užíval si, jak mu Justin vzdychá do úst.
"Oh, sh-shit," Justin byl vzrušený už tak dlouho, že se myslel, že se ihned udělá.
"Vydrž," zašeptal Brian a obkroužil mu rty jazykem.
Justin se to snažil zadržet, i když byl v podstatě jen vteřiny od orgasmu. Rozhodl se proto trochu rozptýlit tím, že Brianovi dopřeje stejnou rozkoš a tak mu rozepl kalhoty a začal ho třít ve stejném rytmu.
Čela měli přitisknutá k sobě, zatímco sténali slastí a jejich rty se přitom téměř dotýkaly.
"Fuck," vydechl Brian.
Když oba cítili, že už to dýl nevydrží, Brian k sobě Justin otočil, oba si stáhli kalhoty pod zadek a v momentě, co si Brian navlékl kondom, jedním pohybem se vnořil do Justina a po pár rychlých přírazech se hlasitě udělal. Justin nebyl pozadu a jeho orgasmus následoval hned potom. Chvíli jim trvalo, než dokázali získat rovnováhu a pravidelné dýchání.
Když se vrátili na bar, kluci měli na tváři přihlouplé výrazy, jelikož jim bylo úplně jasné, co vyváděli.
"Co?" ohnal se Brian.
"Nic," uchechtl se Michael. "Jenom sis zapomněl zapnout kalhoty.
Brian se podíval dolů a ke svému překvapení to byla pravda, kterou ihned napravil. Justin se musel smát, ale pro jistotu zkontroloval i svoje kalhoty, které byly naštěstí tak, jak mají být.
"Je skvělé vidět, jak jste spolu šťastní," podotkl Ben.
Oba se na Bena usmáli a následně se na sebe podívali, jako kdyby si v tu chvíli četli myšlenky, které říkaly to samé - že chtějí, aby to tak bylo navždycky.
Jenže zatímco Justin opravdu začínal zvažovat, že by tu s Brianem zůstal, ten pomalu přehodnocoval, zda by to po Justinovi mohl opravdu chtít.
No comments:
Post a Comment