Současná situace, jak u nás, tak ve světě, je naprosto šílená a já moc doufám, že jste všichni zdraví a hlavně v bezpečí svého domova a pokud jste přeci jen venku, tak buďte prosím v roušce!😷 Společně to zvládneme!❤
Vím, že je to teď se mnou dost bídné a omlouvám se, ale abych Vám tu otravnou karanténu aspoň trochu zlepšila, tak jsem konečně napsala další díl a doufám, že se bude líbit🥰
PS. Děkuji za překročení 80 000 tisíc návštěv!😍
VAROVÁNÍ 18+
"Shit!" vyhrkl Justin. "To jsi neměl vidět. Plánoval jsem to vyhodit," jak ze sebe chrlil slova, šel rovnou k Brianovi a vytrhl mu ten papír z ruky, následně ho zmuchlal.
"Jsi tady," vydechl Brian, skoro neslyšitelně.
"Ale teď když jsi ten papír viděl... ano, měl jsem v plánu odletět, vlastně jsem skoro odletěl... nebýt toho, že jsem se musel vrátit pro zapomenutou peněženku... už jsem ti říkal, že si jednou zapomenu hlavu?" zasmál se Justin.
"Jsi tady," zopakoval Brian teď už výrazněji.
"Každopádně jsem se vrátil," pokračoval Justin, urputně se snažíc vysvětlit, jak se věci mají. "A uslyšel jsem konec tvojí zprávy... hned jsem si ji pustil celou a bože můj... nemohl jsem tomu uvěřit. Chtěl jsem ti hned zavolat. Ani nevíš, jak moc jsem ti chtěl zavolat. Ale říkal jsem si, že bude lepší nechat tě být a počkat na to, až se vrátíš... říkal jsi v tom vzkazu, že potřebuješ čas, tak jsem si řekl, že jednoduše počkám..."
Justin nebyl ani zdaleka u konce se svým mluvením, ale když si konečně všiml, jak zasněně se na něj Brian dívá, jako kdyby Justin spadl rovnou z nebe Brianovi před nohy s obrovskou mašlí, tak pochopil, že by měl konečně sklapnout. A místo toho Brianovi věnoval svůj pověstný sunshine úsměv.
"JSI... TADY," Briana ta slova doslova hladila na jazyku. Nemohl uvěřit, že tu Justin opravdu je.
"Jsem," zašeptal Justin, konečně si uvědomujíc, že Brian je opravdu šťastný, že ho tady má.
A pohled, který mu Brian věnoval, způsobil, že mu v břiše okamžitě poletovali motýli. To s ním uměl udělat jenom Brian, nikdo jiný. Nikdo nebyl jako Brian. A pro Briana nebyl nikdo jako Justin. Milovali se víc, než cokoliv. A Brian to následně zpečetil, když se víc nedokázal udržet a Justina si k sobě přitáhl za boky, jemně přejel jazykem přes Justinovy rty a následně si probojoval cestu dovnitř jeho úst. Justin mu polibky láskyplně a vášnivě oplácel, snažíc se získat balanc, jak ho Brian zastihl zcela nepřipraveného.
"Oh, wow," vydechl Justin po polibku, zcela pohlcen okamžikem, oči stále přivřené. "Asi se mi zamotala hlava," zasmál se roztomile.
"Chyběl jsi mi," přiznal Brian a pročísl Justinovi vlasy. Nemohl se na něj vynadívat. Víc, než kdy dřív, si uvědomoval, jak moc je krásný.
"Myslel jsem, že... že už se... že..."
"Shhh," Brian mu přitiskl prst na rty. "Teď nechci mluvit. Chci tebe..."
"A já chci tebe," špitl Justin a nervózně si skousl ret, připadal si jako nějaký nezkušený puberťák.
Brian se usmál a vsál svoje rty dovnitř, aby je zvlhčil. Následně začal Justina opět líbat, tentokrát však pomalu a něžně, jako by Justinovy rty bylo to nejcennější na celém světě.
Pomalu s ním couval ke schodům do ložnice a cestou Justinovi uvolnil jeho ručník, pod kterým už se tyčila jeho erekce a toužila po Brianově pozornosti, které se zanedlouho dočkal, když ho Brian začal hladit, nahoru a dolů, pevnými a středně rychlými pohyby, které Justinovy zrychlily dech i srdeční rytmus.
Když vystoupali po schodech, Brian měl v úmyslu Justina povalit na postel, ale ten na poslední chvíli převzal kontrolu a povalil na ni Briana. Následně se natáhl k jeho kalhotám a začal mu je pomalu rozepínat s očima upřenýma do Brianova nadrženého pohledu.
Poté je z něj pomalu začal sundávat, ale dával si pozor na to, aby trenky Brianovi zůstaly. Vzápětí vylezl na postel mezi Brianovy nohy a polibky začal po jeho nohách vytvářet cestu až k Brianovu rozkroku. Ten ho mezitím se zájmem sledoval a očekával, co bude následovat.
Poté Justin jazykem začal laskat Brianova tvrdého ptáka přes trenky, které byly co nevidět mokré díky Justinovým slinám a stejně tak Brianova preejakulátu. Justin po chvíli zuby chytil jejich lem a začal je z Brianova pomalu stahovat, dokud se před ním neobjevila růžová hlava Brianova penisu. Justin ji hned olízl a vsál do úst. Brian se prohnul v zádech jako luk a hlasitě vzdychl, lapajíc po dechu. Konečky prstů mu brněly vzrušením.
"Fuuck," vzdychl Brian blahem a zatáhl Justina za vlasy, který následkem toho zasténal.
Justin se usmál, vědomý si toho, že dělá Brianovi opravdu dobře a následně z něj ty trenky jedním tahem sundal, aby uvolnil zbytek Brianovy pulzující erekce. Následně ho začal kouřit tak, jak to umí jenom on a Briana tím dostal zcela do varu. Ten začal pohybovat boky nahoru dolů, aby se dostal Justinovi hlouběji do pusy a do krku, protože ten pocit byl pro něj nepopsatelný. Justin byl rád za svůj dávicí reflex a užíval si to stejně jako Brian.
"Ohh, fuck, Justine... pře-přestaň," Brian ucítil, jak na něj jde jeho orgasmus a na poslední chvíli vyklouzl z Justinovy pusy.
"Proč jsi mě zastavil?" mrkl po něm Justin.
"Šetřím si to na později," zasmál se. "Jsi na řadě," Brian se hříšně usmál a překulil Justina pod sebe.
Začal mu rty a jazykem vytvářet mokré cestičky po jeho těle. Hrál si s ním a přiváděl ho k šílenství, jakkoliv jen mohl. Chtěl, aby se Justin vznášel rozkoší. Chtěl mu vyšukat mozek z hlavy a způsobit, že uvidí hvězdičky.
Když ho vzal do pusy, Justin se prohnul v zádech stejně jako Brian předtím a zcela se oddal Brianovo nadané pusy, která ho sála a olizovala jako zmrzlinu.
"Sh-shit, Bri..." začal zalapal po dechu. "Myslím... že... že je na čase, abys ty přestal," vysoukal ze sebe Justin zrychleným a těžkým dech.
Brian zvedl k Justinovi pohled a usmál se na něj, když viděl, jak se na něj Justin dívá s láskou a vzrušením v očích. Brian proto začal polibky vytvářet cestu po jeho těle zpátky k Justinovým rtům.
Když si byli čelem, vzájemně se na sebe zadívali a na okamžik zapomněli na to, co právě dělají a jen si vychutnávali vzájemnou blízkost.
Justin následně jejich pohled přerušil polibkem, který vzápětí začal opět nabírat na dravosti a než se nadáli, Justin byl na všech čtyřech a jakmile si Brian nandal kondom, tak do něj začal opatrně pronikat, zatímco ho držel za boky.
Oba slastně sténali a vzdychali, zatímco byl jejich hlasitý a rychlý dech slyšet snad na míle daleko. Brian do něj přirážel a Justin si zcela užíval tu plnost a to, jakým způsobem Brianův pták narážel do jeho prostaty. Myslel si, že se zblázní.
Přitiskl svou tvář k matraci a svůj zadek víc vyšpulil, aby se tomu mohl zcela poddat. Byl na pokraji svých sil, ale nechtěl, aby to někdy skončilo. Ani Brian to nechtěl, chtěl být v Justinovi už navždy.
Ale orgasmus se nezadržitelně blížil a v momentě, co Brian cítil, že je od něj pouhé vteřiny, natáhl se k Justinovu penisu a začal rychlými pohyby přejíždět po celé jeho délce. Jejich dech byl teď už zcela nekontrolovatelný a zanedlouho oba bouřlivě vyvrcholili.
<><><><><><><>
Oba měli pocit, že něco takového ještě nikdy nezažili, ale každý jejich sex byl vždycky lepší, než ten předchozí... tenhle byl však 100x lepší a oba ho stále rozdýchávali, zatímco se vzájemně objímali, lepkaví a naprosto šťastní.
Byli si však vědomi, že je tu spoustu věcí, o kterých si musí ještě promluvit. Ale ani jeden na to zatím nebyl připravený.
"Máš hlad?" zeptal se Justin s úsměvem. "Dělal jsem Jambalayu."
"Jambalayu? Shit. Tu jsem neměl... od té doby, co jsi odešel do New Yorku."
"Přesně proto jsem ji udělal. Chtěl jsem... pro tebe udělat něco hezkého."
"Nejsi ty můj malý génius?"
"Doufám," Justin se nervózně kousl do rtu. "Jsem... tvůj?" podíval se na něj nadějeplně.
"Uh... noo... o tom budu muset hooodně popřemýšlet," škádlil ho Brian se smíchem.
"Jo tak popřemýšlet, hm?"
"Strašně moc popřemýšlet. Bude to intenzivní a dlouhé, ale... je to nezbytné."
"Hmm," Justin ani chvíli neváhal a obkročmo se vyhoupl na Briana, aby ho přišpendlil. "Já ti dám přemýšlení! Řekni, že jsem tvůj... řekni to," Justin věděl, že lechtání, je na tohle ta nejlepší strategie.
"Okey, okey! Jsi můj! Jen a jen můj! Tak už přestaň... Justinee!"
Justin ještě chvíli pokračoval a smál se jako malý kluk, nakonec se ale rozhodl Briana nechat, šťastný, že Brian ho očividně stále opravdu miluje. Smích však neopouštěl ani jednoho, byli v naprosté euforii. Jako kdyby se zas a znovu zamilovali.
"Každopádně zpátky k té Jambalaye," začal Brian, kterému se na ni očividně sbíhaly sliny. "Myslím, že by nám oběma bodla nejdřív sprcha... doslova jsme k sobě přilepení," zasmál se. "Ale pak... pak si dám obrovskou hromadu."
"Ty a hromadu? V tuhle hodinu?"
"Jde o Jambalayu... některé věci stojí za to porušovat pravidla."
"Stejně jako si je porušil tenkrát se mnou, hm?"
"To jsem ještě nevěděl, do čeho jdu," zasmál se. "Ale nelituju ničeho," přiznal, s pohledem a úsměvem upřeným na Justina. Poté ho políbil.
Společně vzápětí zamířili do sprchy, kde blbli jako malí kluci a projevovali si neskutečnou náklonnost. Měli pocit, že teď v rychlosti dohání všechny ty chvíle, kdy mezi nimi byly věci na nic a zároveň i to 7 leté odloučení. Vlastně to bylo skoro jako by teprve teď si dovolili být opravdu šťastní. Alespoň na malou chvíli.
"Pořád vaříš naprosto skvěle," pronesl Brian, když spolkl poslední sousto. "Vlastně ještě líp."
"Měl jsem 7 let na to se zlepšovat. Jsem rád, že ti chutná."
"Ještě chvíli mi takhle vař a bude ze mě koule," na důkaz si s povzdychem přejel po svém teď vypouklém bříšku.
"Neboj se, společně to spálíme. Na to máme talent," mrkl na něj Justin a připomněl mu tak ty divy, které se před chvíli odehrály v posteli.
Brian se zasmál a následně se zvedl, aby sklidil ze stolu. Justin protestoval, ale Brian si stál za tím, že když on vařil, tak je řada na něm, aby uklidil. Najednou byli opravdový pár.
Ale pod tím vším si byli zcela vědomi, že jen odkládají nevyhnutelné. Proto bylo jen otázkou času, než nakonec budou muset čelit tomu, čeho se oba tak bojí... protože co když to naprosto zkazí tu chvilkovou idylu, co si teď vytvořili?
Ale Justin věděl, že je na čase zjistit, na čem spolu vlastně stojí a tak se rozhodl tu nezbytnou konverzaci nenápadně nadhodit... strach měl ale obrovský.
"A jak... jak to dopadlo v Chicagu? Získal si toho klienta?"
Brian se v tu chvíli zarazil, upřímně nečekal takovou otázku, ale na druhou stranu dávalo smysl, že se o to Justin zajímá... přeci jen Brian kvůli tomu do Chicaga letěl... teda tak napůl.
"Uh, jo... dobře to dopadlo."
"Vážně?" Justin se usmál od ucha k uchu. "Ale co se divím, tvému šarmu nikdo neodolá."
"Za to já odolal tomu jeho," ušklíbl se Brian, ale vzápětí si uvědomil, co vlastně řekl. "Uh, já... Alexovi jsem trochu padl do oka."
"Alexovi?" zeptal se Justin zvědavým tónem.
"Ten klient... jmenuje se Alex... a řekněme, že je stejný jako já, když mi bylo 30," zasmál se.
"Počkat, takže vy dva jste... uhm?"
"To se ti snažím říct. Nebyl jsem s ním. Nechtěl jsem."
"Kvůli mně?" usmál se Justin.
"A taky kvůli sobě... teď už vím, že nepotřebuju sex kolem... možná mi trvalo dlouho si to uvědomit, ale... k čemu je mi náhodný sex s někým, koho stejně už nikdy neuvidím? Ty jsi mnohem víc, než to... chci být jen s tebou. A jak už jsem říkal v tom vzkazu, chci, abychom tohle všechno spolu vyřešili."
"Taky to chci vyřešit, Briane. Chci se omluvit a..."
"Justine, už se neomlouvej, dobře? Už ses omluvil a já vím, že to myslíš vážně. Chci jít od tohohle dál... nebudu lhát, bolí mě to, nesnáším to... ale nechci, aby nás to znovu rozdělilo."
"Ani já ne," Justin šel k němu a dal mu ruce kolem ramen. "Miluju jenom tebe."
"A já miluju tebe," Brian něžně přitiskl svoje rty k těm jeho. "Ale je tu něco jiného, co musíme vyřešit."
"Co?" Justin se na něj podíval s obavami.
"New York."
"Oh."
"Přemýšlel jsem a... i když se mi to těžce říká... měl by ses tam vrátit."
"Počkat, co? Ty už mě tu nechceš?"
"Justine, ty ani nevíš, jak moc tě tady chci. Ale vím, že co pro tebe znamená život v New Yorku a nechci tě o to připravit. Vybojoval sis to tam a neměl bys o to přijít. Měl by sis to užívat naplno. Malovat a být šťastný. To ale neznamená, že nemůžeme být spolu."
"Chceš říct vztah na dálku? Protože pokud si vzpomínám tak..."
"Vím, že nám to předtím nedopadlo dobře. Ale to proto, že jsme se nesnažili... oba jsme to vzdali dřív, než jsme vůbec začali... ale tentokrát to bude jiné. Budeme dělat vše pro to, aby to fungovalo... protože ten mizera nahoře je mi svědkem, že už nedovolím, aby nás něco rozdělilo."
Justin si byl docela jistý, že ten člověk před ním není Brian a že pokud jo, tak je jisté, že si spletl koření a dal do té Jambalayi něco jiného, protože nebylo možné, aby Brian říkal něco takového.
"Myslíš to vážně?"
"Nikdy jsem nic víc nemyslel vážněji."
"Tak... dobře."
"Dobře co?"
"Dobře - uděláme to. Už nikdy nepřijdeme o náš vztah. Udržíme si ho a budeme šťastní."
"Nic víc ani nechci... chci, abys byl šťastný a pokud to znamená, že se tolik neuvidíme, tak ať."
"A já chci, abys byl ty šťastný, takže slibuju, že jen co bude čas... vrátím se sem nadobro."
"Justine..."
"Myslím to vážně. Ano miluju New Yorku. Ale miluju i tebe a miluju tu naší bláznivou rodinku, co tu máme. A chci se vrátit... až nastane správný čas."
"Nechci, abys to dělal kvůli mně."
"Bude to stejně pro mě jako pro tebe... bude to pro nás. A nic není důležitější."
Brian se usmál a nemohl popsat, jak je šťastný, ani Justin nemohl. Milovali se dost na to, aby se rozloučili, ale věděli, že to není konec.
No comments:
Post a Comment