BEZ VAROVÁNÍ
Justin's POV
New York
Justin se cítil hrozně, když Brianovi zavěsil v podstatě bez vysvětlení, ale opravdu nechtěl riskovat, že by věděl o Ethanovi. Bylo to špatné, uvědomoval si to, ale myslel si, že dělá dobrou věc, když mu o něm neříká, protože věděl, jak moc by to nenáviděl. Jenže pokud šlo o Ethana, ten potřeboval pochopit, že ať už si v hlavě vytvořil jakoukoliv fantazii o nich dvou, nikdy k ní nedojde...
"Konečně," usmál se na něj Ethan, když se Justin vrátil. "Kdo ti volal? Kate?"
"Uh, ne, Kate ne," Justin úplně nevěděl, jak to říct, ale zároveň si uvědomoval, že to je něco, co Ethan musí vědět, že to je jednoduše realitou. "Byl to Brian."
"Brian?" Ethan se snažil být v klidu, protože věděl, že jsou i jiní Brianové, měl však tušení, že tohle je ten Brian.
"Jo. Brian. Kinney. Můj... ex?" to Justina samotného zarazilo, protože... byl Brian jeho ex? To se mu úplně nezdálo, ale momentálně nevěděl, jak jinak to vysvětlit.
"Co?" Ethan okamžitě vyskočil na nohy a vypadal, že bude vraždit. "Od kdy ti volá? Myslel jsem, že jste se už 7 let neviděli. Že už je dávno pryč."
"Viděli jsme se asi před dvěma měsíci... když jsme spolu my dva nemluvili. Přišel na moji výstavu v galerii a... prostě jsme spolu strávili nějaký čas. A já si uvědomil, že ho pořád miluju."
"To myslíš vážně?" teď už byl Ethan nepříčetný. "Vykašlal se na tebe!"
"Nevykašlal se na mě, vlastně jsem to byl já, kdo se vykašlal na něj a lituju toho... a i když možná teď není náš čas, doufám, že nakonec budeme spolu..."
Justin nechápal, proč by se mu měl vysvětlovat, tohle už spolu probírali a Ethan mu slíbil, že ať už k němu cítí cokoliv, budou přátelé a on se tím nenechá ovlivňovat, jenže Justin začínal mít pocit, že svůj slib začíná opět porušovat.
"Zasloužíš si někoho lepšího, Justine. Někoho, kdo ti snese modré z nebe."
"Brian je to nejlepší, Ethane. Jen mi trvalo 7 let, abych to pochopil. Podívej, já chápu, že tohle asi nechceš slyšet, ale... už jsem se vyjádřil, že my dva..."
"Já vím, já vím, Justine. Tak to ani nemyslím. Jen mi na tobě záleží a chci, aby jsi byl šťastný... takže pokud si myslíš, že to budeš s... s ním... tak... dobře."
Bylo to tak zvláštní, Ethan měnil svoje názory a náladu z vteřiny na vteřinu jako náladová holka, co zrovna menstruuje a ano - ta myšlenka Justina přiměla se zakřenit, ale nemohl si pomoct. Ethan dokázal být opravdu matoucí.
"Snad i já najdu někoho jiného, s Dannym to musím ukončit nadobro."
"To udělej," usmál se Justin. "Určitě někoho najdeš," ujišťoval ho, doufajíc, že to tak opravdu bude. Justin si pořád naivně myslel, že Ethan jen potřebuje někoho potkat a nakonec mezi nimi budou věci zase normální. Ačkoliv si neuvědomoval, že zcela normální nebyly nikdy.
*************
Když mu Brian dva dny po tom volal znovu, Justin nebyl moc výřečný, cítil se provinile a stejně tak ho tohle celé ubíjelo, přál si mít Briana při sobě víc, než cokoliv, ale věděl, že to nemůže a věděl, že tyhle hovory mu to ještě zhoršují. A Brian to nejspíš vycítil, protože to byl poslední hovor, který mezi nimi proběhl, jen Justin to ještě nevěděl.
"Tak co se stalo?" zeptala se Kate.
"Uh, co?"
"Nehraj na mě hloupého, víš moc dobře, co myslím."
"Vždycky jsi mě prokoukla."
"Ano!"
"No, takže... Ethan se před pár dny objevil u mě doma zničehonic..."
"Co?!"
"A to není to nejhorší - zavolal mi do toho Brian."
"Fuck... a co se stalo?"
"No, Brianovi jsem to zavěsil dřív, než jsem mu stihl cokoliv říct... A Ethanovi jsem následně o Brianovi řekl, jenže ten to nevzal úplně nejlíp."
"Jak překvapivé," Kate protočila oči.
"No a Brian mi po dvou dnech znovu zavolal, jenže já byl úplně mimo z toho všeho a myslím, že on to vycítil..."
"Lžeš mu, nediv se."
"Já mu nelžu."
"Ne? A jak bys to nazval?"
"Že ho chráním před pravdou?"
"Říkej si tomu, jak chceš, ale víš moc dobře, kolik škody vám Ethan způsobil... sakra, já u toho ani nebyla a vím to. A víš, že Brian by tohle nepřijal dobře. Neměl by ses s Ethanem vůbec stýkat, ne když víš, co k tobě cítí a že očividně nechápe, že ty to necítíš stejně."
Kate vždycky říkala pravdu, ať už byla jakákoliv, Justin to občas opravdu neoceňoval, jako třeba teď, ale věděl, že Kate to myslí dobře. Proto byl rozhodnutý říct Brianovi pravdu při dalším hovoru, ať už ho to děsilo sebevíc.
####
SOUČASNOST
"Tys mi to chtěl říct?" zeptal se Brian udiveně.
"Jo. Ale tys mi už nezavolal. Celou dobu jsem si přál, abys přestal volat, protože mě ubíjelo slyšet tě a nebýt s tebou... a když jsem si nakonec nepřál nic víc, než abys mi zavolal, tys to neudělal."
"Věděl jsem, že to nechceš, slyšel jsem ti to na hlase... jen jsem tehdy nevěděl, že k tomu máš i jiný důvod. Přestat ti volat... bylo pro mě to nejtěžší rozhodnutí, protože jsem věděl, že může trvat roky, než zase uslyším tvůj hlas."
"Omlouvám se."
"Teď už na tom nezáleží."
"Záleží... neměl jsem ti lhát... zatajovat Ethana... nebylo to správné."
Brian na to nic neřekl, což mohlo znamenat jenom to, že s Justinem souhlasí, ale není schopný to vyslovit, protože by tím Justinovi jen potvrdil, jak moc ho to celé zraňuje a takový on nikdy nebyl.
"Tak co se stalo dál?" pobídl ho Brian.
Pokračovat Justina děsilo k smrti, protože věděl, že co nevidět bude u toho, na co sám nerad vzpomíná, ale musí k němu být zcela upřímný, už žádné tajnosti...
####
Justin's POV
Následující dny byl Justin jak na trní, pořád očekával, že Ethan konečně udělá něco, co Justin už nepřekousne... nebylo to tak, že si Justin přál, aby to udělal, protože čím dřív tím líp, on nechtěl, aby mu ten důvod poslat ho pryč nadobro, dal. Ať už to znělo sebevíc hloupě, po tom všem pořád doufal, že to jejich přátelství přežije, ale nemohl si pomoct, měl tušení, že to nakonec prostě přijde a to čekání ho akorát nervovalo.
A co ho nervovalo ještě víc, byl ten fakt, že se mu neozýval Brian. Skoro by se sám sobě vysmál, protože celou dobu chtěl, aby Brian volat přestal, teda nechtěl to opravdu, ale potřeboval to... jenomže teď když mu nevolá, je mu najednou ještě hůř.
"Hey!" přispěchal Ethan s úsměvem a objal ho na přivítanou. "Promiň, že jdu pozdě. Doufám, že nečekáš dlouho."
"Vůbec ne," zalhal, ve skutečnosti tam byl už nějakých 20 minut. "Jsi nějak rozzářený, co se děje?"
"Volal mi agent. Příští týden mám vystoupení, někdo vypadl, takže je to místo moje..."
"To je skvělé! Ale není to narychlo?"
"Trochu. Proto jdu taky pozdě, cvičil jsem a ztratil přehled o čase. Každopádně, chci se tě zeptat..."
"Ano?" Justin začal být nervózní.
"Jel bys se mnou? Chci tam mít někoho, pro koho budu hrát. Minule mi to pomohlo, vidět tě tam a... čistě přátelsky myslím, samozřejmě."
"Oh... no... nevidím důvod, proč ne... počítej se mnou."
"Jsi nejlepší!" Ethan se naklonil a dal Justinovi pusu na tvář. Byla nevinná a Justin tak neměl důvod panikařit, přes to se cítil zvláštně. Věděl však, jaká euforie v člověku je, když se mu v něčem daří a Ethanovo chování chápal. Stejně jako to, že ho chtěl na tom vystoupení, Ethan chtěl mít pro koho hrát, aby podal nejlepší výkon a pokud to měl být on, tak budiž.
####
SOUČASNOST
Byla to jen přátelská pusa na tvář nebo to si Justin tehdy myslel (doufal v to), ale i jenom to stačilo k tomu, aby Brian měl v hlavě všelijaké obrázky, které jeho tlak vystřelovaly ke stropu. Nechtěl, aby se Ethan k Justinovi byť jen přiblížil, natož se ho dotýkal, líbal ho... cokoliv, co by měl dělat jenom Brian.
"A ty sis pořád naivně myslel, že chce být jen tvůj kamarád?" zeptal se s ironií a nepochopením.
"Věděl jsem, že nechce... jen jsem... já nevím, Briane, jasný? Nevím, co jsem si myslel. Věděl jsem, co ke mně cítí, myslel jsem však, že ho to přejde, že je to jen nějaké období, kvůli tomu, čím si procházel se svým ex... ale jednou už mě miloval, aspoň natolik, kolik byl schopný... nepřekvapilo mě teda, že se to stalo znovu..."
"Ty jsi k němu něco cítil?" přerušil ho Brian náhle. "Taky jsi ho jednou miloval, takže..." vyslovit to dělalo Brianovi opravdu problém.
"Já... já vím, že jsem ti tehdy v New Yorku řekl, že jsem se do něj znovu nezamiloval a to jsem mluvil pravdu, protože nezamiloval, ale... lhal bych, kdybych řekl, že jsem něco necítil..."
Brian mohl doslova cítit, jak v něm roste vztek. Byl skoro přesvědčený, že se musel přeslechnout, ale... i on by lhal, kdyby tvrdil, že ho to překvapilo. Kdyby k němu Justin něco necítil, ať už to bylo cokoliv, nenechal by ho ve svém životě tak dlouho po tom všem, co mu udělal.
"Necítil jsem to, co on, ani jsem netoužil po tom s ním být, to vůbec ne... jak už jsem řekl předtím, naše přátelství fungovalo líp, než kdy fungoval náš vztah, ale něco tam bylo... pochop, byl jsem sám a on se ke mně choval hezky, měl jsem k němu blízko a díky němu jsem se cítil dobře... pomáhal mi, byl tam pro mě, když jsem potřeboval, stejně jako já pro něj, ale..."
"Ale?"
"Všechno se to změnilo, když mě nakonec políbil a když pak udělal to, co udělal... tehdy jsem pochopil, že nechci, aby z toho něco bylo, že ho možná mám rád a že se s ním cítím hezky, ale nechtěl jsem to, co on, nechtěl jsem přijít o naše přátelství, když jsem věděl, kolik jsme do něj společně vložili... a zároveň jsem v něj neměl tu důvěru, protože tu zničil tehdy, když mě podvedl, takže do vztahu bych s ním znovu už nešel a ani jsem nechtěl..."
"Pořád čekám na nějaké ale."
"Ale v tu noc jeho vystoupení se něco stalo..."
"Vyhrál to a my šli slavit. Oba jsme se opili... já ale víc. Byl jsem z toho všeho mimo, tys nevolal, já měl výčitky, že jsem ti lhal, do toho mi Kate promlouvala do duše, abych konečně otevřel oči, sám jsem zpochybňoval svoje rozhodnutí dát Ethanovi další šanci, ale zároveň jsem doufal, že mi prokáže, že si tu šanci zaslouží..."
"Co se mezi vámi stalo?" zeptal se Brian s pohledem upřeným na zem. Cítil se poníženě. Když spolu byli před New Yorkem, neměl problém s tím, že Justin je s jinými, ne dokud to nezahrnovalo city a jeho zlomené srdce... pak se objevil Ethan. A Brian po tom už nikdy nebyl zcela v pohodě s tím, že se Justina dotýkal někdo jiný, nebylo to pro něj už tak vzrušující jako dřív. Takže ta představa jich dvou spolu pro něj byla momentálně nesnesitelná.
"Uh, pozval mě k sobě domů, nejdřív jsem odmítl, bylo už pozdě a já byl opilý, ale Ethan naléhal, že nechce být sám... tak jsem nakonec souhlasil. Šli jsme k němu, objednali si nějaké jídlo a on najednou pustil hudbu..."
####
Justin's POV
"No tak, Justine, nenech mě na holičkách a zatancuj si se mnou," Ethan stál s rukou nataženou k Justinovi a čekal.
"Na tohle já tancovat nemůžu! Jsem zvyklý na rychlejší hudbu, u které se můžu pořádně hýbat... tohle je..."
"Klasika. A neboj se, povedu tě, věřím, že jsi v tom dobrý..."
"Neříkám, že nejsem, jenom..." Justin nebyl schopný říct něco víc, když viděl, s jakým prosebným pohledem se na něj Ethan koukal. "Fuck... Nenávidím tě," popadl proto jeho ruku a nechal se odvést na provizorní parket.
Musel se pořád smát, zatímco Ethan dal jednu ruku kolem jeho pasu a druhou chytil tu Justinovu a začal s ním tancovat. Justinovi se celkem pletly nohy z toho, jak byl opilý a to ho přimělo k smíchu ještě víc, což Ethan shledával roztomilým. Justin byl tak otupělý, že si ani neuvědomoval, co se odehrává přímo před jeho očima... pro něj to v tuto chvíli byla jenom zábava.
A pak se k němu Ethan natiskl ještě víc, byli u sebe tak blízko, že Justin mohl cítit všechno a tím je myšleno opravdu všechno. Ethan byl tvrdý. A Justina to z nějakého jemu neznámého důvodu nevyděsilo. Ba naopak, jeho samotného to vzrušilo. Mohl by se vymluvit na alkohol. Ale pravdou bylo, že je jednoduše nadržený chlap... pod vlivem alkoholu... který si dovolil chvíli nad ničím nepřemýšlet.
Ethan se proto rozhodl udělat další krok a začal své rty přibližovat k těm Justinovým, jehož dech začal zrychlovat, věděl, že by neměl, věděl, že to není správné, ale dřív, než stihl cokoliv říct, nechal se políbit. A nejen to, začal mu svoje polibky opětovat...
####
SOUČASNOST
"Myslím, že víc slyšet nepotřebuju," zarazil ho Brian a než se Justin nadál, zamířil svižným krokem do ložnice.
"Briane," Justin ho následoval. "Vím, že to nechceš slyšet..."
"Máš pravdu - nechci. Nepotřebuju slyšet každý detail toho, jak tě svýma podělanýma rukama... svým jazykem... svým ptákem... jak tě... ne, to fakt ne."
"Briane, já..."
"Justine, nemusíš mi nic vysvětlovat. Nebyli jsme spolu, dobře? Mohl sis dělat, co jsi jenom chtěl."
Oba věděli, že Brian to říká jenom proto, že nechtěl udělat scénu, protože vše v něm chtělo ve skutečnosti řvát, chtěl to Justinovi dát sežrat, ukázat mu, jak moc mu ublížil, jak moc ho za to nenávidí... ale to by mu to celé jenom zhoršilo.
"Nemám detaily, které bych ti mohl říct a i kdybych je měl, neudělal bych ti to..."
"Co tím myslíš, že nemáš detaily, které bys mi... mohl říct?" podíval se po něm zmateně.
"Protože si skoro nic nepamatuju, jasný? Pamatuju si, že jsme se líbali... i to, jak mě začal svlékat... a já jeho... ale nepamatuju si, co přesně se dělo. Jenom to, že jsem se ráno probudil v jeho posteli... potom jsem utekl pryč. Cítil jsem se naprosto hrozně. Nechápal jsem, jak se to stalo... jak jsem to mohl udělat. Pořád jsem musel myslet na tebe. Do toho mi začal psát, že to byla ta nejlepší noc, jakou zažil... na to jsem nereagoval, snažil jsem se to vstřebat. Jenže on mi začal volat, nedokázal jsem mu to zvednout... cítil jsem hrozně i vůči němu. Celou dobu jsem ho odmítal, protože jsem nechtěl, aby si myslel, že mezi námi něco bude a pak udělám tohle... nedokázal jsem několik dnů říct ani Kate... byl jsem jen zavřený doma ve svém studiu a vybíjel si svůj vztek při malování."
"Nevím... nevím, co ti na to mám říct."
"Nemusíš říkat nic, Briane... sám bych nevěděl, co si říct."
"Ale to pořád nevysvětluje, proč ses před několika dny ukázal u mých dveří... přijel si jen proto, abys mi řekl, že jsi teď s ním? Ale neměl jsi nakonec odvahu nebo co?"
"Ne! Bože, to ne... já s ním nejsem, to bych ti neudělal, Briane."
"Vážně?" Brian si neodpustil uchechtnutí, jasně dávajíc najevo, že už mu toho udělal dost a tohle by ho už ani nepřekvapilo.
"Vím, že mě právě teď asi nenávidíš a já to chápu... být na tvém místě, asi bych se na sebe nedokázal ani podívat, ale... mezi mnou a Ethanem nic není a nikdy nebude... miluju jenom tebe a chci být jenom s tebou."
Brian nebyl schopný mu na to cokoliv říct, právě teď měl hlavu plnou myšlenek, které ho pomalu, ale jistě přiváděly k šílenství. Nebyl schopný přemýšlet nad tím, co to bude znamenat pro ně dva, protože momentálně bylo pravdou to, že se na Justina opravdu nedokázal podívat.
"Každopádně to, co se mezi mnou a Ethanem stalo, byla chyba, neměl jsem to dovolit a pokud nic, opravdu mi to otevřelo oči.... proto jsem se s ním nakonec sešel, abych mu řekl, že je to konec..."
####
Justin's POV
Justin nervózně vysedával v kavárně a v rukách žmoulal kelímek vanilkového Latte. Očekával Ethana každou vteřinu a pořád se snažil vymyslet, co přesně mu řekne. Teda on věděl, co řekne... jen ještě nevěděl jak. A pak Ethana uviděl u vstupu, ale něco na něm bylo jinak, byl... upravený, čerstvě oholený, dokonce ostříhaný... a v ruce držel růži. Oh... fuck... no...
"Ahoj!" Ethan se usmál od ucha k uchu a natáhl se k Justinovi s úmyslem ho políbit, ten však naštěstí včas uhnul a tak Ethanovi rty skončily na jeho tváři.
Ethana to očividně zmátlo a nervózně se posadil naproti němu, avšak svůj úsměv neztrácel. Justina si prohlížel jako nějaký obrázek... ten se doslova cítil jako jedno z svých uměleckých děl, které si právě někdo prohlíží s úmyslem ho koupit. A hned věděl, že tohle bude těžší, než si myslel.
"Chyběl jsi mi," Ethan řekl jemným hlasem. "Tohle je pro tebe," natáhl k němu ruku s růží.
Justin netušil, co má dělat. Cítil se doslova mizerně... na Ethanovi mu záleželo a nemohl mu vyčítat noc, kterou spolu strávili, ačkoliv si z ní v podstatě nic nepamatoval, ale chyba zkrátka byla i na jeho straně a nemohl za to Ethana trestat, jenomže tohle nebylo o trestání, tohle bylo o tom udělat to, co je správné... jejich přátelství tohle prostě přežít nemohlo a co víc, Justin to ani nechtěl, potřeboval se s Ethanem rozloučit a to nadobro.
"Ethane, já... potřebuju s tebou mluvit," začal Justin, zcela ignorujíc nabízenou růži a tak Ethan stáhl ruku zpátky. "Chtěl jsem se sejít, protože to, co ti chci říct, ti musím říct osobně... aby si mě pochopil zcela jasně."
"Oh... co... co se děje?" zeptal se nervózně.
"Myslím, že to víš. Jde o to... co se mezi námi stalo. Ta noc..."
"Byla úžasná. Líbilo se ti to, stejně jako mně," usmál se od ucha k uchu.
Justin si nemohl pomoct, vše v něm se chtělo zakřenit, protože teď ve střízlivém stavu, si ani nedokázal představit, že by s Ethanem měl sex... a že by se mu to líbilo. Nebylo to tak, že mu Ethan nepřipadal atraktivní, to by si s ním v první řadě před těmi lety vůbec nezačal... ale teď byly věci jinak a ať už k němu předtím cítil cokoliv, teď už zcela jistě věděl, že s Ethanem o nic víc, než o přátelství nestál. Jenže teď už i to bylo ztraceno.
"Pravdou je, že si z té noci moc nepamatuju..."
"Co?"
"Byl jsem opilý. Podle všeho dost. A nevím, co přesně se stalo... a především bych byl radši, kdyby se to nikdy nestalo. Ethane, záleží mi na tobě a byl jsi tu pro mě, když jsem potřeboval... ale pro mě to vždy bylo čistě přátelské. Věděl jsem však, co ke mně cítíš a rozhodl jsem se to ignorovat, jenomže to byla chyba... měl jsem to nechat minule ukončené, neměl jsem ti dávat další šanci."
"Co tím chceš říct?"
"Že bude pro nás oba lepší, když už se neuvidíme..."
"Jak to myslíš?"
"Přesně tak, jak jsem to řekl. Ty chceš víc, než chci já... a to prostě nefunguje."
Ethanův rozzářený obličej, se kterým dorazil, byl momentálně skrytý pod vrstvou nepochopení, smutku a především vzteku, který Justina až děsil.
"To kvůli němu?" zeptal se Ethan po chvíli.
"Co?"
"Kvůli Brianovi? On ti něco řekl?"
"Neřekl mi nic... protože nic neví... a ani nechci, aby to věděl. Protože vím, jak moc by ho to ranilo. Pokud mu to někdy nakonec budu muset říct, je velká šance, že ho ztratím... a to nechci. Miluju ho. Jeho a nikoho jiného. A potřebuju, abys to konečně pochopil. Potřebuju, abys mě nechal jít."
"Ale já tě miluju... jak tě mám nechat jít?"
Justin by lhal, kdyby řekl, že ho nevyděsilo, jakým tónem svou otázku Ethan vyslovil. Nebylo na tom nic romantického. Spíš mu z toho přejel mráz po zádech.
"Nemáš na vybranou," Justin se začal zvedat, odhodlaný odejít. "Takhle to musí být."
Poté začal pomalu odcházet pryč, ale nemohl přeslechnout, že Ethan ještě něco řekl, skoro to znělo jako: "To se ještě uvidí."
####
SOUČASNOST
"Myslel jsem, že jsem se jenom přeslechl, ale..."
"Co?" Brian naléhal.
"Od toho dne mi neustále volal, psal, ukazoval se u mě v galerii... bylo to děsivé. Kate kvůli tomu nakonec navrhla něco šíleného..."
"Budeš mě nutit, abych se zeptal?"
"Um... ona... navrhla, že bych si měl dát soudní zákaz. Znělo mi to jako šílenost, okamžitě jsem to zavrhl, vlastně jsem si myslel, že si dělá jenom legraci... jenomže věci se začaly zhoršovat, když jsem ho občas zahlédl z okna svého bytu..."
"Chceš říct, že tě stalkoval?"
"Nevím, jak jinak to nazvat. Vím jenom to, že mě to děsilo... a pořád děsí. Což je tak nějak důvod, proč jsem se objevil u tebe, potřeboval jsem odtamtud vypadnout... a věděl jsem, že se s tebou budu cítit v bezpečí. Potřeboval jsem tě u sebe."
"Takže proto si s sebou nic neměl? Ani telefon?" zeptal se Brian, ignorujíc, co Justin řekl.
"Chtěl jsem zabránit tomu, aby mi volal... a potřeboval jsem odtamtud dostat co nejrychleji... začal jsem být doslova paranoidní. I teď když to říkám nahlas, přijde mi to šílené, skoro jako bych si to vymyslel, ale..."
"Proč jsi mi to sakra neřekl?"
"A co bych ti říkal? Že mnou je Ethan nejspíš posedlý? A jak bych ti to vysvětlil? Musel bych ti všechno říct a věděl jsem, že když to udělám, tak... tak se na mě budeš koukat přesně jako teď."
"Jen se to snažím zpracovat... ale upřímně nevím jak."
"To ani já ne. Chtěl jsem to vyřešit sám... doufal jsem, že ti to nebudu muset vůbec říkat."
"Co přesně? Že jsi s ním spal... nebo, že tě teď nechce nechat na pokoji?"
"Obojí... ale především jsem si myslel, že když odtamtud zmizím, on nakonec přestane jenomže..."
"Jenomže co?"
"Psal jsem si s Kate a zjistil jsem od ní, že mě zase hledal v galerii."
"Asi bych měl být rád, že když jsi mě stalkoval ty, bylo to převážně jen otravné a sem tam roztomilé..."
To bylo poprvé, co se Justin byl schopný upřímně zasmát a jeho smích v tom podpořil Briana. Byla to chvilka, která odlehčila celou situaci, i když jen na pár vteřin.
"Možná bys měl udělat to, co Kate navrhla... může se to zdát šílené, ale... pokud Ethan opravdu nedokáže pochopit, že ho nechceš, tak tohle mu možná pomůže."
"Možná bych s ním měl ještě promluvit..."
"Ani nápad," zarazil ho Brian okamžitě. "Už jsi mu řekl všechno, co jsi chtěl... není tvou povinností se opakovat. Může být rád, že jsi mu ještě nevrazil. Sám bych to rád udělal."
Justin se pousmál, Brian na něj mohl být naštvaný sebevíc, ale vždy v sobě našel dost lásky k němu na to, aby mu dal najevo, že ho ochrání za každou cenu. Jenomže nic není tak jednoduché a on ví, že je tu něco mnohem závažnějšího, co spolu musí vyřešit...
"A co tohle všechno znamená pro nás?" zeptal se Justin se srdcem až v krku.
Brianovi chvíli trvalo, než se na něj dokázal podívat s přímým pohledem a nakonec mu dal odpověď, kterou Justin možná nechtěl slyšet, ale pořád to znamenalo, že se ještě nemusí vzdávat naděje: "To zatím upřímně nevím, Justine."
No comments:
Post a Comment