U Bond jsem se teď nějak hodně rozepsala a na tuhle chudinku povídku trochu zapomněla, takže jsem se to rozhodla napravit. Tudíž pro všechny, které zajímá pokračování Baileyho příběhu a to, kam to vše (nakonec) povede, tady je další díl... snad se bude líbit🥰
BEZ VAROVÁNÍ
"Ten pes půjde zpátky tam, kam patří!" rozčílil se Brian nekontrolovatelně.
A ne jen Baileyho, který se zdál, že mu snad i rozumí, ale i všechny ostatní tím zaskočil. Jo, kolem nich byla naprostá pohroma, ale každý měl spíš co dělat, aby se nesmál, než že by se vysloveně zlobili.
"Zas tolik se nestalo, Bri," začal ho ujišťovat Ted.
"Jo, spíš bych řekl, že moje oslava dostala pořádný šmrnc... jednou budu mít co vyprávět," zasmál se Blake.
Všichni začali souhlasně přikyvovat, že je to rozhodně historka, kterou by sami jednou chtěli vyprávět a Justin byl rád, že se na to koukají takhle, poněvadž on cítil opravdové výčitky. Přeci jen to byl jeho pes a momentálně i jeho nepořádek, který bude muset dát dohromady. Ale byl opravdu rád, že na ně nikdo nekřičí. Ačkoliv nemohl říct to samé o Brianovi, který byl rudý vzteky i přes ujištění všech, že o nic nejde. Justin už teď věděl, že si to s Baileym doma pořádně slíznou.
"Dojdu pro koště a lopatku," oznámila Debb a vydala se do domu.
A následně všichni společnými silami dali zahradu zase do původního stavu - teda všichni kromě Briana, který se odmítal účastnit. Justin byl ale za všechnu pomoc ostatních vděčný.
"Brian se zdá být opravdu naštvaný," utrousil Michael.
"Yeah," povzdychl si Justin. "Myslím, že mu ani tak nejde o to, co Bailey udělal, ale o to, že je velká šance, že se to bude opakovat znovu... navíc Bailey už udělal pár kousků, kterými Briana vytočil... takže se bojím, aby tohle nebyla poslední kapka."
"Jako že by ho chtěl vrátit do útulku?" zděsila se Lindsay.
"Nevím," Justin pokrčil rameny. "Ale pokud ano, bude mě muset vrátit s ním..."
"Když tak se hlásím dobrovolně, že se ti o něj s Drewsiem postaráme," ozval se nadšeně Emmett.
"Díky, Emme, ale to snad nebude třeba," usmál se v naději, že to opravdu nebude třeba.
"Možná bychom měli dneska zůstat u Michaela," navrhla Melanie.
"Neblázni," zarazil ji Justin. "Jste víc, než vítáni. Navíc Brian by mě zabil, kdyby kvůli mně přišel o čas s Gusem."
V tom mu daly Mel s Lindsay za pravdu, pokud je něco, co by Briana opravdu vytočilo k nepříčetnosti, byl by to ztracený čas, který mohl strávit se svým synem.
Justinovi chvíli trvalo, než nasbíral odvahu jít za Brianem, který vysedával v domě, pravděpodobně zvažujíc všechny možnosti, jak Baileyho nenápadně odnést z domu a dopravit ho do útulku, aniž by to Justin věděl.
"Hey," usmál se Justin nervózně, opírajíc se ve dveřích kuchyně. "Pořád naštvaný?"
"Vytočený by to shrnovalo přesněji. Musíme s tím psem něco udělat."
"Jmenuje se Bailey. A nemůže za to, že nemá rád kočky... to je tak nějak psí věc..."
"No nemůžu mu zazlívat, že nemá rád ženský," ušklíbl se Brian. "Ale nadělal už dost škod... moje boty, moje košile, tvoje záda... a to bych mohl pokračovat donekonečna."
"Nejspíš si na vše pořád zvyká... nezapomeň, že byl rok v útulku... a předtím si zažil, kdo ví co. Zaslouží si šanci."
Justin mohl vidět, že Brianova tvář pod tou tvrdou slupkou začala zjemňovat. Pořád byl naštvaný, ale Justin to uměl se slovy zatraceně dobře. A ještě líp to uměl se svým tělem, proto šel k Brianovi a posadil se mu na klín, ruce mu ovinul kolem krku a zamilovaně se na něj podíval, jako kdyby byl Brian to nejcennější na světě... no to on vlastně byl.
"Miluju tě, Briane, ale... Bailey nikam nejde... bude s námi. A klidně se s tebou budu prát."
Když to dořekl, tak se usmál jako největší neviňátko. Hned na to ho něžně políbil. Brian moc dobře věděl, co za hru tady na něj hraje. Zabíjel ho laskavostí, ale zároveň stanovoval fakta, která musí Brian jednoduše přijmout. Justin byl v téhle taktice vždycky dobrý, ale za ta léta ji vypiloval.
"Jsi proradný zmetek," usmál se Brian.
"Hádej, kdo mě to naučil."
"Pitomče."
####
Vzhledem k situaci, byla Blakova oslava nakonec předčasně ukončena a tak se všichni pomalu začali rozcházet a odjíždět domů, nikdo si však nestěžoval, protože večer byl nakonec zábavnější, než kdokoliv z nich čekal.
Jenny s Gusem, na které už bylo stejně pozdě, mezitím společně usnuli na gauči a tak bylo na Justinovi, který vzal J.R. a Brianovi, jež popadl Guse, aby je odnesli do auta. V tu chvíli si opravdu připadali jako nějací dva tátové. Až na to, že s nimi byli lesbické mámy. Následně Justin naložil i Baileyho, který se zdál být stejně unavený... no, kdo by nebyl po tom, co předvedl.
"Ještě jednou se za vše omlouvám," řekl Justin při rozloučení.
"Nic se nestalo. Vážně jsem se dobře bavil," ujistil ho Blake. "Bailey je speciální."
"Jo, speciálně padlej na hlavu," protočil Brian oči.
"No... jsi jeho páníček, čím to asi bude," neodpustil si poznámku Ted. "A než začneš s tím, že mě vyhodíš, nezapomeň, že nemůžeš."
Brian se něco zamumlal pro sebe a raději se vydal do auta. Justin, Blake i Ted se ihned rozesmáli a nakonec se objali na rozloučenou.
Když konečně dorazili do Britinu, Brian s Justinem se opět ujali dětí a odnesli je do postele, zatímco holky se vydaly do té svojí. Brian s Justinem však ještě zůstali dole a nalili si skleničku whisky, nějak potřebovali spláchnout to, že jejich pes je pravděpodobně blázen, zatímco Bailey spokojeně oddychoval polapen ve svých psích snech... ve kterých nejspíš naháněl nějakou kočku.
"Povím ti, ani ve snu mě nenapadlo, že takhle bude Blakova oslava vypadat, když jsme tam jeli," zasmál se Justin a udělal si pohodlí v Brianově objetí na gauči.
"To ani já ne... nečekal jsem, že ten pes to tam promění v hororovou scénu..."
"Nemám na mysli jenom to," podíval se po něm a skousl si ret.
"Oh. A co přesně máš na mysli?" Teď si Justin zcela získal jeho pozornost, ačkoliv Brian už teď znal odpověď.
"Třeba to, jak jsi mě donutil mít erekci, zatímco kolem nás byla celá rodina."
"To jsi mi vrátil, pokud si dobře vzpomínám... byla to sranda," zasmál jsem jen při té vzpomínce.
"Jsme už na takové hovadiny staří."
"To vezmi zpátky, Taylore," pohrozil mu pohledem, že pokud to neudělá, tak uvidí. "Nejsem starý, protože víš co... navždy budu mladý a krásný."
"Yeah-yeah... ta známá Maikeyho věta," Justin protočil oči a zasmál se.
"Chceš říct, že ti přijdu starý? Seschlý? Vrásčitý? Že už nejsem tím, co jsem býval?" podíval se na Justina s pobavením ve tváři, ale přes to se tam nacházely jisté pochyby, že už třeba není pro Justina tak atraktivní jako dřív.
"Jsi Brian Kinney, pro Krista."
To byla odpověď, která Brianovi stačila ke spokojenosti. Justin mu tím potvrdil to, co mu Maikey tak rád říká - že on opravdu bude navždy mladý a krásný. Protože je sakra Brian Kinney.
"Ale musím se přiznat... ten šedivý vlas ti přidává na atraktivnosti..."
"Cože!? Kde..?" Brian okamžitě vyběhl k nejbližšímu odrazu a začal si zkoumat vlasy. "Nic nevidím... kde..." a pak to pochopil. "Ty malej pitomče!"
"Jen si z tebe dělám srandu," Justin na něj mrkl a se smíchem byl připravený k úprku, kdyby se mu náhodou Brian chystal nějak pomstít.
"Jednou mě, kurva, zabiješ," ušklíbl se Brian, ale následně se usmál od ucha k uchu. Tuhle reakci Justin rozhodně nečekal. "Ale miluju tě." A tuhle už vůbec ne!
Brian následně šel zpátky k němu na gauč, Justin instinktivně čekal na to, kdy ho povalí a začne lechtat nebo něco podobného, aby mu to vrátil, ale Brian se místo toho k němu natáhl a mazlivě ho políbil.
"Ty se mi nijak nepomstíš?" zeptal se udiveně.
"Děláš jako by to na tebe někdy platilo."
"Pravda. Nač plýtvat síly, starče," rozesmál se na celé kolo.
"Budu dělat, že jsem to neslyšel... nebo si kufry balíš společně s Baileym..."
"Jak společně s Baileym..?"
Než měl možnost získat jakoukoliv odpověď, Brianovy rty zaútočily na ty jeho ve vášnivých polibcích, které je vždy zanechaly bez dechu, ale s potřebou dostat další.
"Teď, pokud si vzpomínám," začal Brian. "Něco jsme nedokončili, protože někdo," upřel svůj pohled na pochrupkávajícího Baileyho. "Se rozhodl, že bude sranda přeměnit zahradu v bitevní pole."
"A pokud si vzpomínám já, sám jsi řekl, že s Baileym a tou bláznivkou rodinkou, máme smůlu," Justin se usmál vševědoucně, že Brian sám sebe podkopl.
"Nevzpomínám si, že bych něco takového řekl," svoje tvrzení zakončil pomalým rozepínáním Justinových kalhot.
"Briane," vzdychl. "Co když někdo přijde dolů?"
"Děti spí, jak zabitý... a ty dvě pravděpodobně vyžívají toho, že si můžou taky užít, takže... neměj obavy."
"Ale... Bailey," nervózně se podíval po té kouli chlupů.
"Ten má svoje vlastní starosti."
"Nemám z toho dobrý pocit... tohle není zadní místnost ani Lázně... navíc není mi příjemný rozdávat si to vedle... psa."
"Oh, do prdele práce," Brian se vyhoupl na nohy. "Co jsem říkal o našem zničeném sexuálním životě, než jsme si ho pořídili?" Ve skutečnosti to byla řečnická otázka, na kterou Brian neočekával odpověď. "Pojď. Chci ti ho vykouřit," popadl Justina za ruku a ten, teď rudý a tvrdnoucí už jen z toho, co Brian řekl, ho následoval do ložnice.
####
Brian byl ráno první na nohou, Justin podle všeho potřeboval pořádně dospat ne jeden, ne dva, ale hned tři orgasmy, které mu Brian minulou noc dal. Justina tím zcela vyřídil a byl si dost jistý, že u toho třetího už viděl i hvězdičky. Brian na sebe nebyl dlouho tak hrdý. Ale Justin potřeboval pochopit, čeho všeho je Brian stále schopný... i přes to, že už mu dávno není 20.
Jakmile si dal Brian svou ranní sprchu, bohužel bez Justinovy společnosti, ještě zavítal k posteli, kde byl Justin rozvalený a políbil ho na spánek.
"Mhmmm," Justin se líně protáhnul.
"Pomalu vstávej. Mám na dnešek plány."
"Ugh. Ještě chvilku... jsem vyčerpaný..."
"To se vsadím," pousmál se Brian samolibě. "Tvůj pták určitě taky."
"Nevím, co jsi to se mnou udělal, ale... mám pocit, že moje tělo dneska nebude fungovat."
"Doufám, že tě to odnaučí říkat hovadiny na účet starších lidí... starších, než jsi ty, myslím."
"Oh, už jsem myslel, že sám uznáváš, že už nejsi nejmladší."
"Já tě snad udusím polštářem."
Justin propadl smíchu, teď už zcela probuzen a Brianova reakce bylo pouze plácnutí přes jeho kulatý zadek... ovšem bylo to plácnutí, které dost pravděpodobně zanechá i nějakou stopu. Justin taky podle toho zareagoval, když hlasitě vykřikl "OW!"
Teď to byl Brian, kdo se smíchem opustil ložnici a vydal se dolů připravený ve svém ne tolik lichotivém oblečení, ale už se naučil, že na venčení Baileyho není dobré nosit cokoliv lichotivého, protože to většinou skončí hned v koši.
K jeho překvapení však nebyl Bailey jediný, koho dole našel v jeho pelechu... byla tam i Jenny, které se pevně tiskla k jeho hebké srsti, skoro ho objímala jako nějakého obřího plyšáka. Brian byl ohromen. Právě teď si byl zcela jistý, že nic roztomilejšího asi neviděl a to už bylo co říct vzhledem k tomu, že Justin byl jeho partner. Ale bylo to tak. A sám to nechápal. V životě by ho nenapadlo, že bude shledávat psa s dítětem nějak roztomilým... a nikdo se to nesměl dozvědět, protože by každý předpokládal, že Kinney změknul.
"Jenny," promluvil k ní tiše.
Ale místo toho se dočkal Baileyho zvědavého pohledu. Ten jako kdyby pochopil, že se jde ven okamžitě vystřelil z pelechu a Jenny tím probudil.
"Mhmm," začala se rozhlížet kolem.
"Co tady děláš, princezno? Postel je málo pohodlná?" pousmál se a pohladil ji po vlasech.
"Šla jsem v noci na záchod, ale ztratila jsem se," řekla polo smutným hlasem. "A pak jsem tu našla Baileyho a viděla jsem, že je sám... nechtěla jsem, aby byl sám. Tak jsem mu dělala společnost," teď už zářila s úsměvem od ucha k uchu. "Podle mě byste ho měli brát do postele, strejdo," uzavřela jednoznačně.
"Jo, ty i strejda Justin sdílíte stejnou myšlenku," protočil oči. "Každopádně utíkej nahoru, mamky tě určitě za chvíli začnou nahánět," A já bych jim nerad vysvětloval, že jsi spala v pelechu pro psy, ušklíbl se Brian.
"Tak joo," vstala a radostně běžela nahoru.
To Briana taková radost nečekala, protože ten jakmile si nazul boty a dal Baileymu vodítko, tak vyrazili na cestu. Brian musel sám nad sebou kroutit hlavou, když si vzpomněl, jak Justinovi tvrdil, že Baileymu neotevře ani na zahradu... vlastně, že se nebude vůbec nijak angažovat. Teď se musí hnát za Baileym, který si podle všeho dal za cíl pomočit každý strom, každý keř a každý obrubník, na který narazí. Jestli v tomhle měl Brian hledat něco pozitivního, tak jedině to, že je to dobré kardio po ránu. Jinak ale zvažuje najmout někoho, kdo tohle bude dělat za něj.
"Ty mě doopravdy přivedeš do hrobu," okřikl Baileyho, když konečně dorazili domů... oba od bláta pomalu od hlavy až k patě.
"Jesus," dorazil Justin, značně pobavený už od pohledu. "Co se vám sakra stalo?"
"Bailey usoudil, že bude sranda vběhnout rovnou do bahenní koupele... zapomněl však na to, že tam jsem s ním," Brian se ironicky usmál. "Vážně, ale vážně zvažuji, že ho naložím a odvezu za Jess, ať si s ním dělá, co chce... a ty mi v tom nijak nezabráníš, protože tě svážu a dám do skříně."
V tu chvíli Justin propadl nekontrolovatelnému smíchu a skoro měl nutkání Baileyho pochválit za to, že jak Briana přivádí k šílenství. Justin byl rozhodně pobaven.
"Musím se vysprchovat... zase," zdůraznil Brian.
"Vezmi s sebou Baileyho, taky potřebuje sprchu," křikl za ním se smíchem Justin, jak Brian vytočeně odešel nahoru. "Ty jsi koleduješ, Bailey... a já taky... hodný kluk," zasmál se ještě a podrbal ho za uchem. "Teď tě musíme umýt."
"No nekoukej na mě tak, kamaráde, můžeš si za to sám."
Následně vzal Baileyho za obojek a radši se moc nesoustředil na tu spoušť, co za nimi zanechávaly Baileyho packy a odvedl ho do koupelny v přízemí, kde se nachází vana a bylo tak snazší ho umýt.
Nebo to si alespoň myslel, dokud Bailey neusoudil, že je čistý víc, než dost a uprostřed mytí vyskočil z vany, ještě celý od pěny a vyběhl z koupelny, při čemž Justina porazil...
"Jesus, Bailey!"
Jestli ho nebolel zadek z toho, jak ho předtím Brian plácl, tak teď už to měl jistý. Takhle si nenarazil kostrč už hodně dlouho. Ale momentálně se spíš bál toho, co bude následovat... a soudě podle křiku, jež nepatřil nikomu jinému, než Brianovi, bylo jisté, že se mu to nebude líbit.
Proto se pokusil ignorovat momentální bolest a sesbíral se ze země. Následně se s doslova staženými půlkami vydal prozkoumat, co za pohromu Bailey zase vyvedl, zatímco se musel držet za kostrč. Stačilo mu jen vidět všechnu tu pěnu namixovanou s blátem a hned věděl, že Brian už nejspíš Baileymu balí kufry. A jemu nejspíš taky.
Když následně dorazil do obýváku, našel tam Briana sedět, pouze v ručníku a s Baileym, který seděl vedle něho s výrazem, za který by se Brian nemusel stydět, kdyby právě vyvedl to, co on a cítil by se za to na sebe pyšně.
"Mám se vůbec ptát nebo radši dělat, že se to nestalo?" zeptal se Brian, kterému očividně docházela trpělivost.
"Uhm... radši... tu druhou možnost," Justin se nervózně pousmál.
Než měl Brian možnost cokoliv odpovědět, po schodech přispěchaly holky, které očividně postřehly, že se tu něco děje a konečně se to rozhodly prozkoumat.... když to však uviděly, mohly se jenom smát.
"Je super, že se bavíte. Takže můžete pomoct tady Justinovi uklidit. Já jdu na sebe něco hodit. A pak se vrhnout pod auto," přecedil přes zuby.
V momentě, co Brian zmizel nahoře, se na sebe Justin s holkama podívali a současně vyprskli smíchy. Justin si však uvědomoval, že se Bailey pohybuje na tenkém ledě... přeci jen jeho adopce ještě nebyla schválená a pokud Brianovi nakonec opravdu dojde trpělivost, nemuselo by k tomu dojít nikdy.
No comments:
Post a Comment