Tak se zdá, že blog.cz nakonec bude ještě nějakou dobu "fungovat" nebo to alespoň tvrdí, kdo ví, jestli za pár dnů zase nezmění názor, takže ač se bojím, že sem stejně nakonec přijdu a nic už tu nenajdu, rozhodla jsem se, že budu zatím pokračovat se zveřejňováním tady a nový blog dám prozatím stranou... tak snad toho nebudu litovat🙈
Z čeho však moc nadšená nejsem je to, že jsem se v tomhle díle fakt rozepsala (ano to není zas tak špatná věc😅), jenže bohužel to opět znamená, že nemám šanci tak dlouhý díl zveřejnit ani, kdybych se poto, proto jsem ho musela useknout dřív, než jsem chtěla, tak snad se za to další napínání nebudete moc zlobit, já fakt myslela, že tentokrát mi to vyjde podle plánů...🙈🙄 a přitom chybělo jen kousek a Justin by se konečně vymáčknul se vším všudy... 😅
Každopádně teď už přeji, abyste si užili nový díl❤
BEZ VAROVÁNÍ
Cesta byla tichá. Brian i Justin byli ztraceni ve svých myšlenkách, snažíc se najít kuráž tomu druhému něco říct avšak neschopni to udělat. Brian měl strach, že řekne něco, čeho by mohl později litovat a Justin se naopak bál říct něco víc, protože už teď viděl, kolik škody nadělal. A tak raději mlčeli, doufajíc, že se z téhle noční můry brzo probudí... nebo aspoň přinejmenším, že večeře, na kterou zrovna jedou, bude brzo za nimi a oni budou moct navázat tam, kde přestali v naději, že se to nějak vyřeší.
Když stáli přede dveřmi Novotny-Bruckner rezidence a čekali na to, až jim někdo otevře, ani se na sebe nepodívali, oba to ubíjelo, ale momentálně nebyli připraveni na to vidět ve tváři toho druhého cokoliv - dobrého či zlého.
"Hey!" otevřel s úsměvem Ben a oba je pustil dovnitř.
Ti si následně odložili, Brian předal Benovi láhev vína, kterou po cestě koupil, a následně se společně vydali do kuchyně. Michael zrovna pracoval na prostírání stolu.
"Jste tu přesně... to je snad poprvé," uchechtl se Michael. "A doufám, že máte hlad, Ben se rozhodl uvařit pro deseti člennou rodinu."
"Šílený," odpověděl Justin, snažíc se nedat najevo, že je s ním něco špatně. "Kde máte malou?"
"U mámy. Chtěli jsme mít čistě chlapský večer," zasmál se.
"Vidím, že Debb si užívá roli babičky v plné parádě," usmál se Justin.
"Jo to užívá... zvlášť když nemá tu možnost tolik vidět Jenny a Guse..."
Jen, co Michael řekl Gusovo jméno, Justin se instinktivně podíval po Brianovi. Věděl, jak moc ho ničí, že ho nemá ve svém životě tolik, kolik by si přál a především, že on není v tom jeho, aby mu mohl být otcem, jakého on nikdy neměl... proto byl i přes momentální situaci připravený Briana jakkoliv uklidnit. Ale zdálo se, že ten je zcela zaměstnaný myšlenkami, které se ani zdaleka netýkaly Guse, nýbrž Eth...
"Kdy ty jsi viděl vůbec děti naposledy?" zeptal se Michael náhle.
"Uhm... fyzicky bohužel naposledy tady, ale Linds s Mel mi párkrát poslaly fotky..."
"Vážně?" usmál se Ben.
A podle všeho si to získalo i Brianovu pozornost, protože byl náhle zcela přítomný a podíval se na Justina, čekajíc, co řekne dál. Poprvé mohl v jeho tváři vidět něco jiného, než vztek, smutek či zklamání.
"Jo. Ale to už je taky pár let."
"Takže jste v kontaktu nebyli?"
"Nijak zvlášť... ale to bude moje vina," Justin se zatvářil provinile. "Moje vina je hodně věcí," samotného ho překvapilo, že něco takového řekl a i hned mohl vidět ten zmatek v Michaelově a Benově tváři.
Avšak Briana to zasáhlo jako rána z čistého nebe, i když v tomhle případě nebylo čisté ani trochu... Justin se chtěl momentálně propadnout kamkoliv, jen aby nemusel vidět to, jak se na něj Brian díval.
"Třeba budeš mít štěstí a holky přijedou, když tu budeš," řekl Michael po chvíli ticha, raději ignorujíc, co Justin řekl.
"To by bylo super..." pousmál se Justin, ačkoliv věděl, že je to naprosto nereálné.
"A co je s tebou?" podíval se Michael po Brianovi. "Jsi podezřele tichý."
"Nic," odsekl. "Co je k večeři?"
"Benova specialita."
"Benova specialita, hm?" Brian se ze vteřiny na vteřinu choval jako své klasické já, ale Justin moc dobře věděl, že to je jen jeho způsob, jak se s tím vším vypořádat a zároveň nedat najevo, jak se ve skutečnosti cítí.
"Ne tahle specialita," Michael protočil oči.
Za necelých 10 minut všichni čtyři seděli u stolu a pochutnávali si na Benově italské specialitě, po které se i Brian olizoval za ušima i přes to, že věděl, kolik času po tom kvůli tomu stráví v tělocvičně. Do toho popíjeli víno a povídali si. Teda Michael s Justinem si povídali, protože Mike měl potřebu vědět další detaily z New Yorského života a Ben to doplňoval svými poznámkami. Jenom Brian se soustředil raději na jídlo před sebou a skleničku vína v ruce. Po chvíli si toho všiml Ben a začal ho propalovat zvědavým pohledem, což Brian moc dobře věděl, ale dělal, že se ho to netýká...
Když dojedli, Michael naléhal, že se ujme nádobí, jelikož Ben vařil a nebyl by to Justin, aby hned nepřiložil ruku k dílu a nerozhodl se mu pomoct. Brian proto využil chvíle a vyplížil se na verandu, kde si zapálil cigaretu, zatímco sledoval nebe poseté hvězdami. Víc ubohý už být asi ani nemůžu, pomyslel si.
Ale názor změnil hned vzápětí, kdy za ním dorazil Ben s tím svým vševědoucím pohledem. Jestli se mu rozhodl profesor dělat společnost, protože ví, že s ním něco je, jeho ubohost musela dosáhnout novou úroveň.
"Krásná noc," usmál se Ben.
"Možná pro tebe," neodpustil si Brian a potáhl si z cigarety.
"Můžu?" Ben k němu natáhl ruku, dávajíc najevo, že chce taky.
"Od kdy kouříš? Myslel jsem, že takové sračky do svého těla nedáváš."
"Jedno potáhnutí mě nezabije."
"No tak si posluž," zasmál se Brian a předal mu ji. "A teď mi řekni to, proč jsi za mnou přišel, protože oba víme, že bys dělal radši cokoliv jiného, než se mnou sledoval hvězdy."
"Jsme přátelé..."
"Nesnášíš mě."
"To není pravda, Briane. Možná si mi dřív neskutečně lezl na nervy tím, jak ses choval k Michaelovi..."
"To nejsi první."
"Ale když jsem pochopil, proč to děláš, můj pohled se mi na tebe změnil. Jsem rád, že tě má Michael v životě... zase. Chyběl jsi mu, když jsi tak nějak zmizel... po tom, co Justin odešel."
"Nezmizel jsem, profesore, jenom jsem vám nechtěl kazit váš dokonalý život, který jste si pro sebe vytvořili, zatímco já... uh, to je jedno."
Ben nevěděl, co říct a tak raději nic neříkal. Už se dávno naučil, že když si Brian Kinney něco usmyslí, není šance mu to nějak vymluvit. Ale on si rozhodně nemyslel, že by jim jejich život zkazil, kdyby v něm byl... a doufal, že i Brian to jednou pochopí.
"Můžu se na něco zeptat?" začal Ben opatrně.
"Vím, že jsme to na té Bílé párty tehdy vážně rozjeli a i když bych se druhému kolu taky nebránil, jsi teď s Mikeym, takže..."
"Asshole," Ben se zasmál a Brianův smích následoval hned potom.
"Tak na co se chceš zeptat?"
Brian čekal jakoukoliv otázku na téma Justin, protože moc dobře věděl, že celou dobu, co je tady, nedával najevo nic jiného víc, než že mezi ním a Justinem se něco děje, ale místo toho Bena zajímala jen jedna jediná věc: "Jsi v pořádku, Briane?"
Nezeptal se, jestli se pohádali, ani na to, co se mezi nimi stalo nebo snad dokonce, jestli Justinovi něco udělal, protože dřív každý předpokládal automaticky, že za každé Justinovo či Michaelovo nepohodlí může on. Místo toho se ho zeptal zcela upřímně, jestli on je v pořádku. A ač je to otázka jednoduchá, Briana zcela rozhodila, protože měl najednou pocit, že musí odpovědět upřímně, že teď neexistuje žádná maska, za kterou by se byl schopný schovat...
"Upřímně? Nejsem."
"Justin?"
"Znáš mě... ten malej zmetek vždy najde způsobit, jak mě totálně..." zničit, pomyslel si, neschopný to vyslovit. "Odrovnat," doplnil místo toho. "Jenže tentokrát možná udělal konečně něco, přes co se nejspíš nedokážu přenést. Ale nejsem si jistý, že ho dokážu poslat pryč, pokud se to ukáže být pravdou."
Najednou, když to vyslovil, jeho obavy byly ještě reálnější... děsivější... miloval Justina celým svým srdcem a odpustil by mu všechno na světě, jenže Justin možná konečně překročil hranici, kterou Brian nedokáže tolerovat.
####
Michael s Justinem domyli poslední kus nádobí a šli se spolu posadit na pohovku s další skleničkou vína. Michael mohl cítit, jak napjatý Justin je, neustále sledujíc vchodové dveře a doufajíc, že se v nich objeví Brian.
"Něco se stalo, že jo?"
"Jak jsi na to přišel?" uchechtl se Justin ironicky.
"Nebylo to tak těžké. Za celý večer jste si neřekli jediné slovo. A právě teď tu vnitřně panikaříš, jako by ses bál, že Brian se už nevrátí... s Benem si jen povídají na verandě."
"Právě, pokud si Brian dobrovolně povídá s Benem na verandě, znamená to, že jsem totálně v háji," povzdychl si. "A tím nemyslím, že by snad neměl Bena v lásce, jenom..."
"To nejsou zrovna nejlepší kámoši. Já vím. Je pravda, že když už nějakou konverzaci mají, většinou je založená na nějakém vážném tématu, které zahrnuje buď mě nebo..."
"Mě," dokončil Justin.
"Ať už jsi ho naštval čímkoliv, přejde ho to, toho bych se nebál. Nechce tě ztratit... znova ne."
"To je to, čeho se právě bojím... myslím, že tentokrát jsem zašel příliš daleko a ani jsem si to neuvědomoval."
Michael zakašlal po tom, co mu zaskočilo víno a ihned po Justinovi střihl pohledem, který jasně říkal, že chce slyšet všechno. Jenže Justin ještě všechno neřekl ani Brianovi a i kdyby jo, opravdu netouží po tom, aby ho tady a teď Michael umlátil ovladačem od televize, protože se ukáže, že měl pravdu, když nechtěl, aby se Justin vetřel do Brianova života. Sice tehdy proto měl svoje důvody, ale pointa je stejná.
Než však měl šanci se nějak Mikovi vymluvit, vchodové dveře se otevřely a vstoupil dovnitř Ben. Justinovi už pomalu začalo bušit srdce, ale několik vteřin potom přišel naštěstí i Brian.
"Tady jste," usmál se Michael a natáhl ruku k Benovi, který ho za ni hned chytil. Dívali se na sebe jako by nikdo jiný neexistoval. Po tolika letech byli pořád jak zamilovaní puberťáci.
"Dojdu si ještě dolít," oznámil Justin, když si uvědomil, že by měl nejspíš Benovi uvolnit místo na gauči. To víno ale fakt potřeboval.
V kuchyni chvíli zůstal, jako by snad sbíral odvahu na to se vrátit zpátky, zatímco víceméně usrkával ze své skleničky, přemítajíc nad tím, co se za poslední hodiny odehrálo.
"Naliješ mi taky?" ozvalo se náhle za ním a přimělo ho to nadskočit. "Klid. Tohle není hororová scéna," ušklíbl se Brian.
"Vylekal jsi mě," Jinými slovy - nečekal jsem tě tady a už vůbec ne to, že se mnou budeš mluvit.
"Promiň. Jen jsem odtamtud potřeboval utéct... pravděpodobně si to rozdávají na gauči," zasmál se.
"To se vsadím. Jsou pořád stejně zamilovaní."
"Pravděpodobně ještě víc..."
"Yeah," vydechl Justin tiše, protože moc dobře věděl, jaký je to pocit, být zamilovaný ještě víc i přes to, že jste s někým byli odloučeni tolik let. "Briane?"
"Hm?"
"Víš, že tě miluju, že jo?"
"Justine..."
"Já jen... potřebuju, abys to věděl. Abys věděl, že tě miluju, ať už se stane cokoliv."
"Proč mám pocit, že zbytek příběhu se mi bude líbit ještě míň?"
"Protože asi bude," Justin si nervózně skousl ret, jak se snažil zadržet slzy. "Ani mně se nelíbí."
Brian si povzdychl, netušíc, co mu má říct. Justin pro něj znamenal celý svět, což už mu mnohokrát dokázal, ať už to viděl nebo ne, ale... jednu věc mu nikdy nezapomněl a to ten pocit, kdy zůstal sám na tanečním parketu v Babylonu, protože ho Justin opustil kvůli tomu houslistovi. Následující měsíce se musel dívat na to, jak si ho Ethan omotává kolem prstu svými sladkými řečičkami, prstenem, nepodepsáním té podělané smlouvy, která byla pro Briana poslední kapkou. Tehdy se rozhodl udělat vše pro to, aby Justina získal zpátky, i když to znamenalo, že mu bude muset nejdřív ublížit tím, že Ethana přiměl podepsat a dát přednost kariéře před Justinem. Udělal to, protože nemít ho při sobě, ho až moc bolelo. Co však bolelo víc, bylo vědomí, že ho má někdyo jiný. Že ho má on. A ta představa, že po tom všem ho Justin pustil zase do svého života a ani na chvíli se nezamyslel, jak se Brian bude cítit, až to zjistí... to bylo jednoduše něco, co si nemyslel, že dokáže překousnout. Nezáleželo na tom, že jejich "přátelství" vzniklo v době, kdy s Brianem nebyli v kontaktu, záleželo na tom, že to byl Ethan. Člověk, který je skoro zničil a Justin mu teď dal tu moc udělat to znovu.
"Oh, sorry, nevěděl jsem, že..." Michael zmateně koukal z jednoho na druhého. "Zase půjdu," otočil se na patě a chystal se odejít.
"V pohodě, Mikey. Není třeba," nebylo to třeba, protože to byl Brian, kdo odešel. A to nejen z kuchyně, ale i z jejich domu.
"Brian právě odešel," přiřítil se Ben.
"Co?" Justin vytřeštil oči.
"Jo, vzal si kabát a..."
"Shit!" vykřikl Justin a ihned běžel ke dveřím, doufajíc, že ho ještě dostihne, ale když je otevřel, mohl vidět jedině to, jak rychle Brian odjel.
Řekl jen to, že se Brianovi zbytek příběhu nebude líbit. To to opravdu stačilo na to, aby odešel? Aby se sebral a nechal ho tady, aniž by si ho opravdu vyslechl? Na to, aby před ním utekl?
"Můžu mu od tebe zavolat?" naléhal Justin na Michaela.
"Jasně, že jo," odpověděl a podal mu telefon.
Justin ho ihned našel v kontaktech a vytočil jeho číslo. Netrvalo dlouho, než se na druhé straně ozvalo: "Hey, tady Brian. Víte, co máte dělat..." a hned na to následovalo zapípání.
Všechno v Justinovi chtělo začít žadonit, aby mu zavolal zpátky, aby ho vyslechl, než si něco usmyslí a udělá nějaké závěry, ale Justin už tak nějak chápal, že nezáleží na tom, co řekne, protože... protože Brianovi ublížil. Ublížil mu tím jediným, čím mohl. Nezáleželo na tom, co s Ethanem dělal, jestli byli přáteli nebo něčím víc... záleželo jenom na tom, že šlo právě o něj a že to Brianovi zatajoval. Ne jednou, ne dvakrát, ale dokonce třikrát... už 3x kvůli Ethanovi lhal Brianovi a tomu nejspíš došla trpělivost. A Justin se nemohl divit. Být to naopak, zachoval by se stejně, Brian možná spal během jejich vztahu s jinými, ale nikdy nevzal svoje srdce a nedal ho jinému, tak jako to udělal Justin s Ethanem... a Briana tím zlomil. Nemohl se proto divit, že Brian teď odešel.
"Co se mezi vámi stalo, proboha?" zeptal se Michael po chvíli ticha.
"Podělal jsem to. Ve velkém."
"Co jsi udělal?" jeho tón začínal nabírat na vážnosti.
"Zlato, tohle si musí vyřešit oni dva," zastavil ho Ben dřív, než měl možnost Justina vyzpovídat. "Chceš vzít domů, Justine?"
"Do New Yorku?" uchechtl se Justin, ačkoliv mu to nepřišlo ani trochu vtipné. "Protože jsem si celkem jistý, že nemám kam jinam jít."
"Můžeš zůstat tady."
Michael zrovna jeho nadšení nesdílel, protože momentálně byl přesvědčený, že ať už Justin udělal cokoliv, bylo to dost hrozné na to, aby to přimělo Briana utéct... ale Justin byl pořád i jeho kamarád a nehodlal ho nechat spát venku na lavičce.
"Připravím ti postel," řekl Michael a vydal se nahoru.
"Myslím, že mě v noci zadusí polštářem," ušklíbl se Justin.
"Vychladne," ujišťoval ho Ben. "Jsou jen propojení pupeční šnůrou a mají potřebu se chránit stůj, co stůj."
"Já vím, proto se bojím toho polštáře."
Michael se zanedlouho vrátil s tím, že má připravený pokoj. Justinovi se sice ještě nechtělo spát, ale byl rád, že si může někam zalézt, protože věděl, že být v blízkosti Mika je momentálně nebezpečné.
Když ležel v posteli, vzpomínal na to, jak tu chvíli bydlel, protože se rozešel s Brianem a noci trávil tím, že o Brianovi buď přemýšlel anebo snil. Nebyla noc, kdy ho neměl na své mysli a už teď věděl, že ta dnešní nebude jiná.
####
Když se ráno probudil, chvíli mu trvalo, než se odvážil sejít dolů. Nakonec ale sebral odvahu a usoudil, že se v tom pokoji nemůže schovávat navždy, navíc věděl, že bude muset najít Briana a pokusit se s ním promluvit, protože opravdu nebyl připravený se ho vzdát
Jeho nálada se však ihned o dost zlepšila v momentě, co dorazil dolů a zjistil, že je zde o jednu osůbku víc - malou Deborah. Oh a velkou taky, zjistil hned vzápětí.
"Debbie..." vydechl, uvědomujíc si, že svoji přítomnost tady bude muset nějak vysvětlit.
"Sunshine, co tady... víš ty co, já to ani nechci vědět," povzdychla si.
Justin se cítil vzápětí zase příšerně. Přpadal si jako malej kluk, co dostal výprask od mámy. Debb se chovala, jako by už ani nebyla překvapená, že se mezi nimi něco děje. Že jsou pořád stejní. Justin to raději nekomentoval. Místo toho se rozhodl věnovat tomu jedinému, co ho momentálně mohlo rozveselit.
"Jak se máš, princezno?" přišel k Deborah, která seděla Mikeymu na klíně a začal ji hladit po vlasech.
"Je trochu podrážděná, moc prý nespala..."
"Je na vás až moc závislá," reagovala Debbie.
"Miluje svoje dva tatíky," usmál se pyšně Michael. "Jinak v kuchyni máš snídani, Justine, tak se běž najíst."
"Oh, dobře, díky."
Teď měl zas pocit, jako by mu otec dával rozkazy. Je vidět, že Debb s Michaelem jsou stále nerozeznatelný, když přijde na určité věci, pomyslel si hořce.
Když jedl, přemýšlel nad tím, co bude dělat, jak Briana přiměje, aby ho poslouchal, aby si všechno nechal vysvětlit, i věci, kterým sám ještě nerozumí, ale dřív, než k něčemu došel, objevila se Debbie a posadila se k němu.
"Promiň, jestli jsem řekla něco... jestli jsem se chovala jako nána."
"Co?"
"Neměla jsem... však víš. Dělat jako byste mě už ani nepřekvapovali. Já jen... nerada vidím, když se mezi vámi něco děje."
"Jo, to i já... jenže tentokrát jsem to vážně podělal."
"Tak to naprav."
"Nevím, jak... ani mě nechce poslouchat."
"Tak ho přiměj poslouchat. Pokud je tu někdo, kdo to dokáže, jsi to ty, Justine. Vždycky tě poslouchá, i když dělá, že ne."
"Tak to možná bylo před 7 lety, ale teď..."
"Co? Myslíš, že se snad změnil? Jo, možná v něčem. Ale když přijde na tebe... je pořád stejný tvrdohlavý Brian Kinney, který tě miluje. Takže ať už jsi udělal cokoliv, nenech, aby vás to rozdělilo... ne, když jste se zase našli. Vaše pouto je silnější, než si myslíš."
To bylo dost na to, aby ho to přimělo se zvednout, dát Debb pusu na tvář a následně téměř bez rozloučení vyběhnout z jejich domu. Běžel téměř celou cestu s malými přestávkami, kdy se potřeboval nadechnout a pak zas pokračoval. Srdce mu tlouklo, div mu nevyskočilo z těla.
Ulevilo se mu, že vchodové dveře byly otevřené, nerad by Briana žadonil přes interkom, aby ho pustil nahoru. Následně vzal schody po dvou, nechtěl riskovat, že hlasitý zvuk továrního výtahu Brianovi prozradí, že se blíží a dá mu tak možnost v loftu zabarikádovat, jakkoliv bude jenom nutné. A když nakonec stál přímo před loftem, zhluboka se nadechl a nejprve se pokusil dveře sám otevřít, snažíc se vyhnout klepání a doufání, že bude stát Brianovi za to, aby se zvedl a otevřel mu... a měl opravdu to štěstí, že dveře otevřít šly. Nebo to snad nebylo štěstí... byl to snad jen Brianův záměr dát mu najevo, že to s ním ještě pořád nevzdal, že čekal na to, až přijde, možná celou noc?
Vešel a nejprve si odložil. Skoro se bál kamkoliv podívat, protože byl přesvědčený, že až Briana uvidí, dostane infarkt. A taky se tak stalo, když ten vykoukl z kuchyně a řekl: "Budeš tam celý den nebo půjdeš dál?"
"Fuck! Vyděsil jsi mě k smrti!"
"Jo, to mi jde nějak dobře," ušklíbl se.
Justin se následkem toho držel za hruď, doufajíc, že se jeho srdce uklidní, ale po chvíli pochopil, že mu netluče tak moc kvůli jeho mini infarktu, ale kvůli Brianovi.
Pár vteřin na to se proto rozhodl jít dál a postavil se ke kuchyňskému ostrůvku. Brian zrovna vytvářel jedno ze svých slavných smoothie. Byl až podezřele klidný.
"Kde jsi byl celou noc?" zeptal se Brian po chvíli.
"Tam, kde jsi mě nechal," odpověděl stylem 'jak se vůbec můžeš ptát?'.
"Sorry."
"Sorry? To je všechno, co řekneš?"
"Nevím, co víc říct. Potřeboval jsem prostě vypadnout."
Brian dokázal být občas opravdu idiot a tohle byl jeden z těch momentů, ale i když měl Justin momentálně nutkání vylít mu to jeho smoothie na hlavu, věděl, že není v pozici, kdy si to může dovolit.
"Tomu rozumím, Briane. Vím, že jsi na mě naštvaný, ale... chci ti říct celý příběh a až pak se rozhodni, co chceš dělat dál. Pokud usoudíš, že už mě nikdy nechceš vidět, tak... pochopím to."
Brian byl po tomhle ještě míň připravený na to slyšet něco víc na téma Ethan, když i sám Justin si myslel, že je tu šance, že ho po tom už nebude chtít vidět, ale... musel to slyšet. Musel vědět, co se mezi nimi stalo. Co Justina přimělo podle všeho nad Ethanem konečně zlomit hůl. A především, proč se té noci objevil u jeho dveří... co Ethan udělal, že ho přiměl utéct z New Yorku sem.
"Tak spusť," řekl nervózně Brian.
"Uh, dobře," Justin si skousl ret. "Takže po tom hovoru, co jsem ti, um..."
"Zavěsil," dokončil Brian za něj.
"Řekl jsem o tobě Ethanovi."
"Co?"
"Řekl jsem mu, že jsme se zase viděli, že jsme spolu byli... chtěl jsem, aby pochopil, že miluju tebe... ale nevzal to nejlíp."
Brian mohl ihned cítit, jak v něm narůstá nejen napětí, ale i ochranitelský instinkt vůči Justinovi...
No comments:
Post a Comment