Byl to boj, ale konečně se mi díl podařilo sepsat a následně se i dostat asi na miliontý pokus do administrace blogu (už jsem ani nevěřila🙈) - takže všem přeji, abyste si užili čtení!❤
BEZ VAROVÁNÍ
"Bože můj."
Ta slova z Briana vylítla tak rychle, tak nečekaně a tak nahlas, že způsobila, že se všichni začali zvědavě naklánět či si stoupat na špičky, aby měli dobrý výhled na tu "tajemnou" osobu, která Briana tak vykolejila.
Justin se cítil jako nějaká celebrita, když na něj směřovaly všechny pohledy, nechápajíc, o co všem jde... polovinu lidí tady ani neznal anebo možná spíš asi nepoznával, když bral v potaz to, že tu bylo dost drag queens. Taky tu byli lidé od Drewa. Ale ty, co poznával, byli očividně opravdu rádi, že ho tady vidí. Z toho měl radost.
Jenže ten, koho chtěl vidět především, nebyl nikde... Oh, shit - pomyslel si okamžitě, když ho konečně zahlédl. Je tak sexy. Vždycky byl v obleku sexy. Ale počkat... proč stojí támhle? Přeci si ho Emmett nevzal za svědka? To není možný! Anebo snad...
Jenže všechny tyhle myšlenky šly hned vzápětí stranou, když se jejich oči začaly vpíjet do očí toho druhého a svět kolem nich najednou přestal existovat. Oba se zcela ztratili v pohledu toho druhého. Byl to takový ten pohled, kdy naprosto zapomenete na všechny a všechno kolem, na rtech máte přihlouplý úsměv, tváře s nádechem rudé a oči prahnoucí jen po tom jediném člověku, díky kterému se cítíte výjimeční. Pohled říkající miluji tě. Pohled říkající konečně se zase cítím úplný.
Byli skoro připravení vyběhnout a běžet jeden druhému do náruče, jako v těch klišé romantických filmech, u kterých lidi buď brečí dojetím, nebo cynicky nadávají. Ale romanťák nebo ne, chtěli se držet... chtěli konečně naplnit jejich touhu po tom být spolu.
Ale stačilo tak málo - i když v tomhle případě asi spíš hodně, poněvadž Emmett konečně přicházel na scénu - a oba si konečně vzpomněli, proč že jsou vlastně tady. A tak si alespoň vyměnili úsměv, který byl tak jednoduchý, ale přitom plný lásky.
Justin se vzápětí rychle začal rozhlížet, kam by se posadil. K jeho překvapení to byly právě Mel s Lindsay, které na něj zamávaly, když uvolnily místo Jenny po tom, co si ji Mel posadila na klín.
Neviděl je 7 let a všechno, co chtěl udělat, bylo začít je objímat, prohlídnout si děti a mluvit s nimi o čemkoliv a všem. Prozatím se ale musel smířit alespoň s vřelými úsměvy a rychlým pohledem na Guse, který byl celý Brian, Justina to tak nějak zahřálo u srdce - vidět malou věrnou kopii Briana Kinneyho. A Jenny byla malá krásná slečna, dokonalé spojení Mel a Maikeyho.
Hudba se následně znovu rozezněla a to bylo pro Emmetta znamení, že může jít. Kráčel uličkou tak, jak to umí opravdu jenom on. Ženskost, ladnost a bláznivost mu nechyběla. Jeho bílý oblek s růžovým motýlkem mu elegantně padl a roli nevěsty mu žral jednoduše každý. Drew se díval na svého přicházejícího muže jako na to nejkrásnější stvoření na světě. Byl tak připravený vzít si Emmetta za manžela a strávit s ním zbytek života jako nikdy dřív.
Debbie už tahala kapesníčky připravená otírat si slzy a to to pořádně ještě ani nezačalo. Emmett následně zaujal svoje místo naproti Drewovi hned vedle Teda a Briana, kteří pyšně hleděli na svého přítele. Ted se slzami v očích a Brian s obdivem, že to Emmett opravdu dokázal.
Pak to začalo. Drew s Emmettem si zamilovaně hleděli do očí, zatímco se oddávali sobě navzájem a budoucnosti, která je společně čeká. Říkali si sliby s takovou láskou, jakou člověk hledá celý život. Jedno oko nezůstalo suché. A to ani to Brianovo.
Nýbrž on měl pro to svůj vlastní důvod. A ten byl takový, že po celou dobu, co si Emmett a Drewem slibovali, že se budou milovat, dokud je smrt nerozdělí, jeho pohled byl upřený na Justina. Vždycky věděl, že s ním chce být... ale ten pocit, co cítil právě teď, nikdy dřív necítil. Nikdy dřív nebyl tak moc připravený jako v tuhle chvíli. Dřív se tak moc bál milovat, protože nechtěl, aby mu někdo vyrval srdce z těla a nenávratně ho zničil... pravda ale je, že Brian svoje srdce ničil sám tím, že si nedovoloval být šťastný.
Ale teď už byl připravený.
Byl připravený Justina následovat kamkoliv.
Záleželo mu jen na tom, aby byli spolu.
Justin byl tak zabraný do Emmetta s Drewem, že mu chvíli trvalo, než si všiml toho, jak se na něj Brian dívá, ale jakmile se tak stalo, měl oči jenom pro něj. Bylo to jako by se jejich mysl napojila na stejnou vlnu a oni věděli, co si ten druhý myslí. Nemuseli říkat ani slovo, jejich pohledy to říkaly za ně.
Byli tak moc připraveni.
V době, kdy si Emmett s Drewem říkali své ano, tak se oba konečně vrátili zpátky na zem a mohli být tak svědky jejich prvního novomanželského polibku, který byl následován tleskáním, pískáním a hlasitým doprovodem, který byl plný radosti z těch dvou.
Následně pan a pan Honeycutt-Boydovi společně, ruku v ruce, odešli uličkou zamilovaní a šťastní, připravení na jakoukoliv budoucnost, která je čeká, zatímco byli zasypáváni konfety a okvětními lístky.
<><><><>
Po chvilce se všichni začali zvedat připraveni vyrazit na tu podle některých nejlepší část svatby - hostinu. Co se Briana týče, ten se spíš těšil na tu chlastací část večer, ale momentálně ho nezajímalo ani jídlo ani alkohol. Chtěl se dostat k Justinovi. Byl připravený se prodrat všemi těmi lidmi a dostat se k němu.
"Oh fuck no," vysoukal ze sebe Brian zhrozeně, když zahlídl jaká hromádka neštěstí je z Teda. "Seber se, Theodore."
"Já jen... já jsem jen..."
"Hlavně mi teď neříkej, že sis uvědomil, jak moc Emmetta pořád miluješ a že si měl mít námitku."
"CO? Ne! Já jen... jsem za něj šťastný. A jsem teplej. Jasně, že bulím... jako... nějaká... malá holka," nové slzy si začaly hledat cestu a znenadání i Tedovo ruce začaly hledat nejbližší oběť na obejmutí - tou byl Brian.
"Co to kurva, Theodore?" vykřikl Brian pohoršeně. "Na tohle teď nemám čas. Dej se dohromady. Hele, Debb je na tom úplně stejně... běž brečet za ní."
Brian se vysvobodil z Tedova sevření a neodpustil si protočení očí. Hned vzápětí začal pátrat po Justinovi, který, jak se dalo čekat, už nebyl na svém místě. FUCK!
"Jesus, neříkej, že i ty," Brian se zděsil, když zahlídl Michaela, který taktéž brečel dojetím.
"Bylo to krásné! Jsem emocionální."
"To vidím! Jste hrozný bačkory," protočení očí číslo dvě. "Neviděli jste Justina? Před chvílí tu byl."
"Jo, viděl jsem ho odcházet s holkama," odpověděl Ben ihned.
"Shit. To je skvělý. Díky."
Sotva dorazil a už přede mnou zase utíká. Jsme vůbec překvapení?
Doslova nebyl nikde k nalezení. Brian už začínal zvažovat i tu možnost, že se mu to celé zdálo. Že Justin byl jen výplod jeho fantazie. Tak moc si přál ho vidět, že ho viděl... až na to, že neviděl.
Ale on nebyl šílený. Nebyl! Nebo v to alespoň doufal.
A k jeho překvapení tomu tak opravdu bylo. Protože jako potvrzení dostal následně zprávu od Lindsay: "Justin je s námi. Promiň, že jsme ti ho unesli, ale Gus byl nadšený z toho, že vidí strejdu a chtěl, aby jel s námi. Pohlídáme ti ho, než dorazíš, neboj ;)"
Nebyl si jistý, jestli má mít radost nebo do něčeho praštit. Sice měl teď jistotu, že opravdu neblázní a že tu Justin je. Ale tohle znamenalo, že bude muset ještě nějakou chvíli počkat, než s ním bude. A než s ním bude vůbec sám, to teprve bude trvat. Ale bože, tak moc s ním chtěl mluvit... a zjistit, proč je tady vlastně. Naposled, když s ním mluvil, tak byl v Paříži, takže... tohle nedávalo zkrátka smysl.
"Zlato, jsi v pořádku?" objevila se u něho Debbie a začala mu osahávat čelo. "Jsi horký."
"Jsem v pohodě, ma."
"Kde máš Justina?"
"Mel s Lindsay ho unesly. Nebo spíš můj syn... těžko říct."
"Takže si s ním nemluvil?"
"Zatím jsem neměl příležitost."
"Vůbec nechápu, kde se tady vzal. Má být v Paříži. Jak to, že je tady?"
"Debb, vím toho stejně jako ty. Překvapil nás všechny. Na všechno se ho zeptám... jen se za ním nejdřív potřebuju dostat."
"No tak na co čekáš? Jedeme," zavelela rázně.
Bylo to jako zasáh elektrickým proudem. Debb měla pravdu. Nevěděl, na co ještě sakra čeká. A tak čekat přestal... čekal totiž už opravdu dlouho... bylo na čase vzít si to, co chce. A tím je Justin.
Okamžitě vyrazil k autu, nasedl a v podstatě sešlápl plyn až na podlahu. Po chvíli si ale uvědomil, že by bylo fajn, kdyby se toho dožil a tak raději zpomalil. Nedočkavostí však umíral. Tak moc mu chyběl a tak moc ho potřeboval. Bože, kdyby jen před těmi všemi lety u toho sloupu věděl, kolik toho pro něj Justin bude nakonec znamenat... vlastně říct mu to někdo, vysmál by se mu. Ale tady je - připravený milovat. Připravený zestárnout s Justinem po boku. Vážně se změnil. A nelituje toho ani trochu.
<><><><>
Když dorazil na místo, byl tak nervózní, že mu chvíli trvalo, než vylezl z auta. Mezitím začali přijíždět ostatní, Brian pořád zpracovával ten fakt, kolik lidí Emmett s Drewem znají. Stejně se všichni převážně přišli leda tak najíst, pomyslel si s úšklebkem.
Ale o to tu teď nešlo...
Musel se sebrat.
Proto se párkrát zhluboka nadechl a konečně vystoupil. Hostina se konala ve venkovním stanu, a jak Brian mohl vidět, Emmett si ani tu neodpustil ladit do růžové. Podělaná královna.
Bylo to tam nepřehledné. Lidi teprve hledali, kde jsou jejich místa, takže hledat Justina, bylo jako hledat jehlu v kupce sena. V zatraceně velké kupce sena. Ale pak najednou zaslechl dětský smích... smích, který se podobal smíchu Jenny.
A tak ty zvuky následoval a to, co následně uviděl, by roztálo srdce i tomu největšímu ignorantovi. Justin držel Jenny na rukou a točil se s ní dokola, zatímco se smála na celé kolo. Nemohla si ho pamatovat, byla moc malá, když ho viděla naposledy, ale přes to na ni Justin udělal tak dobrý dojem, že se mu nijak nebránila.
Kdo by se mu sakra bránil?
Stál tam ještě chvíli a jen je pozoroval. Užíval si pohled na Justina, na to, jak skvěle mu to jde s dětmi, na to, jaký krásný, úspěšný muž se z něj stal... když ho poznal, byl to jen naivní puberťák, do kterého se nakonec bláznivě zamiloval... muže, který z něj byl dnes, miloval ještě mnohem víc a to ho teprve poznával.
Dřív než však Brian stačil cokoliv udělat, byl to Justin, který si všiml jeho... toho, jakým zamilovaným způsobem ho pozoroval. Postavil proto Jenny na zem, která následně běžela ke svým matkám, jež stály opodál.
A následně vyrazil jeho směrem.
Brianovi se rozbušilo srdce jako o život.
"Hey," Justin se usmál, tak jak to umí jenom on, obří úsměv přes celý obličej.
"Hey," opáčil Brian.
Hey? To je všechno, co mi řekne?
Brian však nemohl odolat úsměvu. Hey bylo celé Justin.
"Dorazil jsi," pokračoval Brian, zatímco Justina nervózně pozoroval.
"Yeah," pousmál se. "Teda nebylo to nic snadného, zpoždění letu, nakonec jsem musel přesedat a do toho jsem si musel sehnat oblek, ale... jsem tady," uchechtl se.
"Ale... jak? Volali jsme spolu večer a jsem si celkem jistý, že si byl v Paříži."
"Byl. Ale v momentě, co jsme spolu domluvili, jsem začal plánovat, jak se dostat sem... za tebou."
Brianovo srdce zaplesalo. Víc slyšet nepotřeboval. Chtěl si Justina jednoduše přitáhnout a vylíbat mu duši z těla. Ale fajn... potřeboval slyšet víc...
"Ale co Paříž? Myslel jsem, že..."
"Kašlat na Paříž," přerušil ho Justin.
"Byla to obrovská příležitost."
"Jo... ale budou jiné. Nemohl jsem se kvůli tomu vykašlat na Emmetta. Na mojí rodinu. Na tebe. Už nikdy to neudělám."
"Justine..."
"Briane... tady jsem doma a to je to nejdůležitější."
"Neměl bys... počkat, co?"
"Říkám, že..."
"Justine!" ozvalo se náhle Debbiiným pronikavým hlasem a než se oba nadáli, Debb Justina drtila ve svém objetí. "Zlatíčko, kde ses tady vzal? Vždyť jsi byl v Paříži!"
Jesus Christ, Debb! Mohla bys pro jednou nepřijít v tu nejmíň vhodnou chvíli? Rozčiloval se Brian v duchu. Ale nakonec to byl ještě někdo jiný, kdo přerušil je všechny - Emmett. Ten akorát začal ťukat na skleničku ve snaze udělat přípitek, než se všichni pustí do jídla...
"Tak to asi probereme později," usmála se Debb na Justina a líbla ho na tvář.
"To je jasný."
"Kde sedíš?" zeptal se Brian hned.
"Tam někde vzadu... nějaký host nedorazil, takže se udělalo místo. Jupí," zasmál se Justin.
"Můžu si s někým vyměnit to svoje, abys neseděl sám."
"Ani trochu bych si nestěžoval, ale skoro všichni už jsou usazení... myslím, že by z nás neměli úplně radost. Navíc Emmett nás právě netrpělivě pozoruje, takže..."
"Nechceme naštvat nevěstu, chápu," ušklíbl se Brian.
"Přesně tak," pousmál se Justin. "Pak si promluvíme dobře?"
"Určitě."
Proč by to mělo jít snadno, že? Ušklíbl se Brian v duchu.
Oba se šli proto posadit na svoje místa, protože Emmett už začínal nabírat na rudé. Tobě se to řekne Honeycutte, ty už ses šťastně oženil!
"Takže teď když konečně všichni sedíme," začal Emmett. Nenápadná narážka! "Chtěl bych vám všem za sebe i za Drewsiho moc poděkovat. Ani nevíte, jak si vážíme toho, že jste tady s námi a jste svědky našeho nejšťastnějšího dne. Bez vás by to opravdu nešlo. Ale teď se pojďme všichni konečně pořádně nadlábnout," zachichotal se šťastně Emmett.
To opravdu nemusel říkat dvakrát, poliovině lidí už se doslova sbíhaly sliny. Proto se všichni následně s radostí pustili do té hromady jídla. A když přišel na řadu svatební dort jako taková krásná tečka na závěr, lidi obdivovali, jak je řešený jeho vnitřek do duhových barev...
Ale samozřejmě je víc zajímalo, jestli na ně zbyde dost kousků.
Velká párty je čekala sice až večer v Babylonu, ale ani hostina se nemohla odejít bez hudby a když přišel na řadu první novomanželský tanec spousta lidí - jako Debb, Michael a Ted - opět vytahovali kapesníčky a dojímali se nad tím, jak jsou spolu krásní.
Jo, byli krásní, ale Brian chtěl být momentálně krásný s Justinem.
Proto přesně věděl, co musí udělat.
"Briane," Justin k němu vzhlédl ze svého místa.
"Nechci znít moc klišé, ale... věnoval bys mi tanec?" Brian k němu automaticky natáhl ruku, počítajíc s tím, že Justin bude souhlasit.
A měl pravdu...
"S radostí."
Justin ho chytil a společně se vydali na parket, kde už tancovali i jiní. Pohledy těch, které znali, je bedlivě pozorovaly, ale jednoduše je ignorovali. Nehodlali si jejich zvědavými pohledy kazit společnou chvíli.
"Jsme jak pod mikroskopem," uchechtl se Justin.
"Už jsem si zvykl."
"Asi čekají na to, co bude následovat..."
"To i já," Brian si nervózně skousl ret. "Nedokončili jsme náš rozhovor předtím."
"To nedokončili."
"Co jsi myslel tím, že tady jsi doma?"
"To, že jsem tady doma."
"Asi mi to budeš muset přiblížit."
"Tak dobře, jak jen bych to řekl?" Justin předstírá, že se zamýšlí. "Zkrátka a jednoduše - nějaké věci už mám v loftu a pro zbytek budu muset ještě letět, ale... vracím se zpátky, Briane."
Brian nechtěl slyšet do této chvíle nic jiného, ale najednou, když se tak konečně stalo, nemohl tomu jednoduše uvěřit, nemohl uvěřit, že by to bylo tak snadné...
"Ale co New York, Justine? To, co sis tam vybudoval, tvoje kariéra... Nechci, abys zahodil svůj život."
"Zahodil svůj život? Děláš si srandu? Můj život jsi ty... můj život je s tebou... a za nic na světě bych to neměnil. Lituju jen toho, že už jsem to neudělal dávno."
"Myslíš to vážně?"
"Nikdy jsem nic nemyslel vážněji," Justin si s úsměvem skousl ret.
A v tu chvíli Brian už na nic nečekal, už nepotřeboval slyšet ani jedno jediné slovo. Potřeboval jediné - potřeboval Justina. A tak si ho jedním tahem za týl přitáhl k polibku a všem kolem udělali show. Ale pro ně nikdo jiný v tu chvíli opravdu neexistoval...
No comments:
Post a Comment