Do the Right Thing… by 7Wildwaysup

Do the Right Thing… by 7Wildwaysup

Já vím, že čekáte na Bond a strašně ráda bych Vám ho dopřála, ale nejen, že mi to teď jednoduše moc nejde, ale zároveň když už mě chuť popadne, tak mám zkrátka smůlu, jelikož pořád blbne blog.cz a buď to mě odhlašuje anebo mě vůbec nepustí do administrace blogu, abych mohla psát... a s tím bohužel teď nic neudělám... opravdu doufám, že ten díl napíšu co nejdřív a hned Vám ho sem pak dám, pokud mi to bude dovoleno s tím, jak blog zas momentálně funguje... ale prozatím Vám sem dám alespoň tenhle překlad, který jsem měla jako poslední v zásobě a na který se mi jako jediný podařilo dostat a zveřejnit ho (teda snad🙈😅)... doufám tedy, že si ho užijete!🥰

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Lindsay s Gusem se zmenšují, jak je sleduji, když opouštějí park. Sedím tady a přemýšlím o tom, jak moc Gus roste; opravdu ten míč hodil docela dobře... Oba moji synkové opravdu vyrůstají...

Je to drahý starý táta, který chce zůstat navždy nedospělý... Můj jediný pokus o vstup do dospělosti se teď chystá zhroutit a shořet kolem mě...

Nejsem si jistý, jak dlouho jsem seděl tady na lavičce v parku a pohrával si se sametovou krabičkou od Tiffanyho v mojí kapse... Koupil jsem palác pro svého prince, ale už teď vím, že tam nikdy nebude bydlet.

Moje srdce se zase pomalu zavírá a přemýšlí, kolik času zbývá, než mě opustí.

Pořád mě opouští; Nemůžu si pomoct, ale přemýšlím, jestli není víc zamilovaný do té hry, pronásledování, zkrocení bestie...

Jakmile je vzrušení z úlovku u konce... myslím, že je prostě konec...

<><><>

Justin's POV

Každý dělá takovou vědu z nějakého hloupého článku v Art Forum... Ano, je to skvělé, když někdo napíše inspirativní myšlenky o mém umění, ale je to jen článek z časopisu...

Brian je tak tichý; moc toho nikomu neříká. Můžu vidět, jak se uzavírá a nevím, jak ho zastavit... ani nechce zvažovat to, že bych do New Yorku nešel...

Proč je láska tak prchavá? Konečně jsem měl, co jsem chtěl... všechno, o čem jsem kdy snil... viděl jsem prsteny, které pro nás koupil, na jeho stole, ale nikdy mi je neukázal...

Prostě předpokládá, že to už nechci... že nechci jeho... klidně může být tou nejvíc nevyzrálou osobou, kterou jsem kdy potkal...

Brian's POV

Ted stojí v mých dveřích. Nakonec říká, "Čekal bych, že budeš doma trávit každou poslední minutu, kterou máš Justinem... ale chováš se, jako kdyby už byl pryč..."

Podívám se na něj a říkám, že opravdu dostane vyhazov, pokud bude pokračovat s touhle konverzací...

Usměje se a říká mi, že mu platím velmi dobře a že si ušetřil nějaké cenné haléře, takže s rizikem toho, že bude nezaměstnaný, pokračuje a říká mi, že se chovám jako rozmazlený spratek a zraněné dítě...

Říkám mu, že jsem rozmazlený spratek a zraněné dítě...

Říká, že to není tajemstvím, ale že bych možná měl dělat něco konstruktivního se svým časem, zatímco se vyhýbám Justinovi... Položí mi dokument na roh stolu a odejde.

Zdá se, že můj generální ředitel sestavil nějaký průzkum konkurenčních reklamních trhů na Manhattanu a stáhl seznam komerčních a rezidenčních nemovitostí.

Zahrnul taky předpověď rozpočtu a projekce na šest měsíců, jeden rok a pět let pro Kinnetik...

Stisknu tlačítko interkomu a vyžádám si jeho přítomnost v mé kanceláři, TEĎ...

Vypadá nervózně... otřásá se a koktá, omlouvá se za jakékoli předpoklady...

Postavím se, abych udělal svoje prohlášení jasně a zřetelně.

"VEZMI SI SVŮJ KABÁT..."

"JDI DOMŮ..."

"A NEVRACEJ SE ZPÁTKY..."

Jenom se dívá na podlahu; kdyby se spíš podíval na mě, viděl by, že se ve skutečnosti nezlobím...

"Ale než půjdeš, ujisti se, že výplatní listina je kompletní pro další období, a dej si deseti procentní nárůst platu. Pak tě tady nechci vidět zpátky dřív, než budeš mít zlaté opálení a divoké historky o tom, jak si šukal Blaka na každém kousku vašeho apartmá. Cynthia má všechny tvoje cestovní plány, letenky a hotelové rezervace na svém stole... a Tede... Díky..."

<><><>

Vím, že je to směšné, ale jsem pekelně nervózní z toho jít domů... posledních pár dní jsem se k Justinovi choval jako totální kretén a prakticky jsem ho několikrát vyhodil... bylo tak těžké se na něj dívat a vědět, že ho ztrácím... zase...

Teď nevím, jak se ho zeptat... Co když nechce, abych s ním šel? Nikdy se nechoval, jako by to byla možnost. Co je na tom klukovi, že mě nutí cítit tolik emocí, co jsem nikdy dřív necítil? Je pozdě, skoro 22:00. Řekl jsem mu, že budu doma brzo; ani jsem se neobtěžoval zavolat...

Procházím kolem stejného stánku s květinami, zrovna když pro dnešek zavírá; toho, kde jsem mu nekoupil růže na jeho narozeniny... tentokrát koupím všechny růže, které má - DEVĚT TUCTŮ!

Přešlapávám před dveřmi loftu; Byl jsem tam asi dvacet minut... neslyšel jsem bzučák od vchodových dveří, takže jsem překvapený, když se kurýr s pizzou postaví vedle mě a dveře loftu se otevřou...

Justin tam stojí a dívá se na pána s pizzou a na pána s růžemi... nevidí mě skrz ty dlouhé sametově červené růže, které skrývají moji tvář. Ta vůně zahltila chodbu, dokonce předčila vůni pizzy...

Pán s pizzou konečně říká, "Wow! Váš manžel vás musí opravdu milovat! Kolik tuctů růží to je..?"

Řekl "manžel", protože si všiml, že Justin měl na sobě svůj platinový prsten se zlatým designem keltských knotů...

Pak se otočí k Brianovi a říká, "Wow! Nevěděl jsem, že kurýři nosí Armani!"

Brian je úplně v rozpacích a křičí na Justina, aby si vzal květiny a on mohl zaplatit za pizzu...

Sunshine úsměv se rozzáří, ale není to vidět přes všechny ty růže, ve kterých má právě teď Justin zabořený obličej...

Brian vidí prsten na jeho prstu; velice září oproti těm voňavým červeným okvětním lístkům...

Nakloní se k Justinovi a políbí ho na krk těsně pod jeho levým uchem a zašeptá, "Pojďme se vzít do Vermontu... sami, jen my dva a pak se můžeme přestěhovat do New Yorku... a staneme se kurevsky úspěšnými..."

KONEC

***************************************

PROSÍM O HODNOCENÍ! 😇

Odkaz na povídku: bude doplněn později.