Zůstat s Tebou // 22 //

Poslední díl

VAROVÁNÍ18+

Justin's POV

Nebyl jsem si jistý, jestli se mi to jenom nezdá, protože... protože tohle se nemohlo dít. Nebyl jsem na to vůbec, ale vůbec připravený. Ve skutečnosti jsem tohle očekával, až za několik let, když jsem včera opouštěl Pittsburgh... nebo aspoň rozhodně ne hned druhý den. Byl jsem zkrátka úplně mimo, dokázal jsem jen s otevřenou pusou a naprosto zaskočený zírat... zírat na NĚJ. Na toho nejkrásnějšího chlapa na světě, kterému patří moje srdce a vždycky patřit bude. Dalo by se říct, že jsem i oněměl, protože po tom šokovaném 'fuck' jsem nedokázal vydat už jedinou hlásku.

B: "Myslíš, že mě pozveš dovnitř?" hříšně se pousmál.

Sakra práce! Včera jsme měli asi to nejsrdceryvnější loučení na letišti, které by se asi dalo vystřihnout z nějakého romantického filmu a já myslel, že ho několik let neuvidím a on si tu teď stojí, sebevědomý a krásný jako vždy, zatímco já mám co dělat, aby se mi nepodlomila kolena... jak to sakra dělá?!

Zůstat s Tebou // 21 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Na tohle jsem nebyl připravený, ani zdaleka ne. Když se Justin ukázal, věděl jsem, že posadit ho na letadlo zpátky do New Yorku, bude těžké, ale netušil jsem, že to bude nemožné. Měl jsem pocit, jako by mi měl někdo vyrvat srdce z hrudi. Teď už jsem totiž věděl, co přesně mě čeká. Když odešel před třemi lety, nečekal jsem, že to bude tak moc těžké, myslel jsem si, že prostě nějak přežiju, protože jsem Brian Kinney, zatraceně! Ale pravda je, že jsem opravdu jenom přežíval... měsíc od měsíce... den ode dne... hodinu od hodiny. Byl jsem jako tělo bez duše. Jako by druhá polovina mne chyběla. Cítil jsem se neúplný. Možná dokonce ztracený. A teď to všechno mám zažívat znova. Vím, že nemám na výběr, ale tak moc bych si přál, aby existovalo řešení. I když ono možná existuje... jenže Justin o něm nechce ani slyšet. A já nechci strávit poslední minuty tím, že se pohádáme. A možná, že to je nápad opravdu šílený a asi je lepší na něj prostě zapomenout, i když bych tak rád, aby...

J: "Tak a je to tady."

B: "Zvládneme to."

J: "Já vím... jen... mám pocit, jako bych měl umřít."

Věř mi, že vím, jak se cítíš, Justine. Ten pocit mám taky. A fakt si myslím, že tentokrát to prostě nepřežiju. Nejradši bych ho vzal, naložil do auta a odvezl zpátky do loftu.

Zůstat s Tebou // 20 //

VAROVÁNÍ 18+

Justin's POV

Ač jsem původně plánoval, že se s nikým loučit nebudu, protože jsem si chtěl pamatovat to hezké, tak jsem právě teď byl neskutečně šťastný, že to oni nenechali jen tak a šli se se mnou rozloučit sami, že holky dokonce odložily svůj odjezd, aby mě mohly ještě vidět, v tu chvíli jsem si uvědomoval, že odejít bez rozloučení, by opravdu byla chyba, které bych později hodně litoval. Vždycky si zamanu něco, co se nakonec ukáže být chybou, to jsem zkrátka celý já a fakt nevím, co bych bez těhle lidí dělal.

Všichni se u mě dokonce střídali a dávali mi nějaký proslov o tom, jak jim budu chybět, jak si mám v New Yorku pořádně užívat a jak to mám se svým talentem dotáhnout až na vrchol, protože vědí, že na to mám. Jako poslední byl na řadě Maikey, který mě upřímně děsil, protože jsem věděl, že ten je tak jedině rád, že odtud konečně vypadnu a on tak bude mít Briana zase jenom pro sebe...

Zůstat s Tebou // 19 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval... i když ani pořádně nevím, z čeho vlastně. Všechno se sype jako domeček z karet... ještě včera jsem si myslel, že s Justinem máme mnohem víc času a nakonec se ukázalo, že nám zůstává sotva den, o který jsem právě teď dost možná přišel, protože jsem mluvil dřív, než jsem myslel. Tak strašně jsem chtěl najít způsob, jak o Justina nepřijít, že jsem byl ochotný udělat asi prakticky cokoliv a to i se sebrat a z Pittsburghu odejít, abych ho následoval do New Yorku.

Teda nejsem rozhodnutý, že to tak zkrátka bude, protože nemůžu jen říct, že jdu a prostě jít, mám tu Kinnetic, loft, Maikeyho a ostatní, mám tu všechno a nejde, abych to jen tak hodil za hlavu a snad se dneska zabalil a šel hned s Justinem. Nejde to, vím to moc dobře, vím, že bychom si museli počkat, než by bylo možné to vůbec uskutečnit a vím, že bych si to musel nechat pořádně projít hlavou, ale... potřebuju vědět, že by o to Justin stál, potřebuju, aby mi k tomu řekl víc, než jen to, že nemám radši říkat vůbec nic, jako by ho to snad ani nezajímalo, jako by si ani nechtěl připustit tu možnost, že bych s ním v New Yorku byl. Mám pocit, že za tímhle musí být víc, než to, že Justin nechce, abych opustil všechno, co tu mám... něco, co se mi bojí říct. Něco, co mi možná ani neřekne, protože je dost možné, že až se dnes znova uvidíme, bude to až na letišti před tím, než odletí.

Zůstat s Tebou // 18 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Pohled, který mi Justin věnoval, jsem mu rozhodně nemohl zazlívat, poněvadž, jak šíleně jsem mu momentálně připadal, tak šíleně jsem se i cítil. Ani nevím, jak mě to napadlo... jak jsem to dokázal vypustit z pusy. A přes to jsem měl pocit, že tohle by možná opravdu bylo řešení, jak o sebe nepřijít, protože i když se snažím tvářit silně, tak vím moc dobře, že přijít o něj, pro mě opět bude nesnesitelné ne-li nemožné... stejně jako pro Justina přijít o mě. A když on nemůže zůstat tady, mohl bych já jít do New Yorku s ním, jenomže... je to naprosto šílený a sám nevím, jestli jsem na něco takového připravený. Opustil bych tady naprosto všechno a všechny... vím, chtěl jsem to už jednou udělat, když mi v New Yorku nabídli místo a nedovolil jsem, aby mi cokoliv stálo v cestě, ale teď jsou věci jinak... já jsem jiný... a zkrátka...

J: "Jako... jako na pár dní? Nebo... napořád?"

B: "Eh... ehm..."

Vůbec jsem nevěděl, co mu mám odpovědět, protože jsem jednoduše neznal odpověď. Nechtěl jsem mu říct něco, co bych si nakonec rozmyslel, protože jsem to teď řekl jen proto, že mě to zničehonic napadlo, tím bych Justinovi akorát ublížil, nechci mu dávat zbytečně naděje... ale to, jak se na mě teď dívá, je...

Zůstat s Tebou // 17 //

VAROVÁNÍ 18+

Brian's POV

S Justinem jsme se shodli, že si následujících pár dní užijeme, jak nejvíce můžeme a nebudeme vůbec na nic myslet ani nic řešit, jen si užívat společné chvíle obklopeni naší rodinou, která se na chvíli stala kompletní, protože Mel s Jenny přijela napravovat věci s Lindsay, což ani nevyžadovalo moc práce vzhledem k tomu, jak moc se ty dvě milují a tak jsme všichni doháněli ztracený čas a já si na chvíli dovolil myslet jen na to, že je vše zase jako dřív, i když jsem věděl, že to brzy skončí, ale jednoduše jsem chtěl pocítit ten kousek štěstí, co mi momentálně přistál na dlani.

I přes to mi to však nezabraňovalo v tom občas myšlenkami zaloudit k tomu, že co nevidět zase přijdu o Justina a kdoví, jak dlouho ho neuvidím. Vím, že jsem ho přesvědčil k tomu, aby se tam vrátil, i on pochopil, že musí, i když nechce, ale ví, že by ztratil hodně, a že i když na sebe budeme muset počkat, tak nakonec spolu budeme. Ale nemůžu lhát a říkat, že je tohle pro mě snadné, že jsem v pohodě, protože nejsem... chci s ním být, jen zkrátka... nevím, co udělat, aby to tak bylo.

A nejhorší je, že dnes je ten den, kdy jsme si řekli, že všem oznámíme, že se Justin vrací do New Yorku, kdy Justin bude muset zavolat svému šéfovi a žádat ho o druhou šanci, kdy se budeme modlit, že se do jeho bytu nikdo nestihl nastěhovat...

Zůstat s Tebou // 16 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Až po vyzvání mámou jsem byl teprve schopný vejít dovnitř. Nedokázal jsem na Briana přestat zírat, z mého pohledu to asi muselo působit jako bych ho viděl po 20 letech. Ale řekněme, že on byl opravdu poslední osobou, kterou bych tu čekal a to i přes to, že jsme sem měli jít spolu. Čekal jsem, že buď trucuje po tom, co jsem včera předvedl nebo že usoudil, že dát mi prostor, bude nejlepší. Tímhle překvapil jak mě tak myslím, že i sebe.

Upřímně jsem se ale děsil toho, co mámě stihl napovídat, nerad bych, aby jí řekl, co mám v plánu dřív než já... zvlášť proto, že bych ji nechtěl dělat falešné naděje, pokud se do New Yorku nakonec opravdu vrátím. A zároveň moc nechápu, co má Brian za lubem, protože vést tady tu naši důležitou konverzaci, není zrovna nejlepší nápad.

Máma: "Tak si odlož, zlato, a pak s Brianem rovnou zamiřte ke stolu, jídlo bude do 5 minut hotové," s úsměvem se vydala do kuchyně.

A já si přál, aby mě vzala s sebou. Sakra, Justine! Zas myslíš na to, jak před ním utéct. Budeš se muset začít chovat vyzráleji, pokud chceš dělat velká rozhodnutí ohledně vašeho vztahu.

Zůstat s Tebou // 15 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Cítím se jako naprostý idiot. Nevím, co jsem si sakra myslel, když jsem za ním do té sprchy vlezl. Jasně už vím, myslel jsem si, že když mě políbil u té jídelny a dal mi na chvíli pocit, že je všechno v pohodě, tak je možný to třeba zopakovat. Prostě jsem myslel jako Brian Kinney. Od chvíle, co jsem vešel do loftu, jsem cítil to dusno ve vzduchu, co mezi námi bylo. Justin se snažil dělat, že tam není, já se snažil dělat, že tam není, ale oba jsme věděli, že tam je. A myslím, že i Lindsay to věděla, proto se tak rychle zdekovala s Gusem spát, aby nám dala prostor, jenže ten měl ve výsledku úplně opačný účinek. Já udělal blbost a v Justinovi to konečně bouchlo. A teď je pryč. A já se snažím všemožně zaspat to, co se děje, na tom stísněném prostoru na sedačce. Nevím, proč se pro jednou nemůžu zachovat normálně a udělat něco správně... asi nejspíš proto, že mám za to, že dělám správnou věc tím, že zabraňuji Justinovi, aby zahodil svou kariéru, protože vím, jak moc talentovaný je. Jenže on se snaží zabránit tomu, aby se náš vztah naprosto rozpadl, a já mu to vůbec neusnadňuji. Začínám mít pocit, že tohle fakt nemá žádný happyend.

Ráno jsem se cítil fakt děsně, nejen, že to na mě začalo dopadat čím dál víc, ale ten minimální počet hodin spánku tomu vůbec nepomáhal.

Zůstat s Tebou // 14 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Úplně ze všeho nejvíc jsem se chtěl zvednout a jít ho přivítat polibkem, na pár vteřin jsem si zkrátka dovolil myslet, že je všechno v pořádku. Ale dřív, než jsem k tomu udělal jakýkoliv krok, byl Gus rychlejší a s pokřikem běžel Brianovi naproti. Ten ho hned zvedl do náruče a mně se tak naskytl pohled na něco naprosto dokonalého. A víte, co bylo mým prvotním instinktem? Vzít tužku se skicákem a ten okamžik zachytit na papír. Umělec ve mně se zkrátka nezapře.

Raději jsem však svoje začínající pochyby, které nahlodala Lindsay, zatřepáním hlavy vypustil a dále se soustředil na to, co jsem viděl.

B: "Tak jak ses měl, chlape?"

Gus: "Dobře. Měl jsem špagety."

B: "Jo tak špagety? Mamka kuchtila?"

Gus: "Jo se strejdou, byly moc dobrý."

B: "Tak to pak taky budu muset ochutnat."

Brian mým směrem vyslal nepatrný úsměv. Věděl jsem, že na jídlo, na jehož tvoření jsem se účastnil, se opravdu těší. On moje vaření vždycky miloval. Začalo to Jambalayou a pokračovalo až ke všem možným jídlům, kterým nedokázal odolat, i přes to, jak si udržoval figuru.

Zůstat s Tebou // 13 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Jen co mi Brianova zadní světla zmizela z dohledu, tak se mi tak zvláštně sevřelo srdce. I když jsme možná na těch pár vteřin, kdy jsme se oddávali tak úžasnému polibku, oba dokázali zapomenout na to, co se momentálně děje, tak předstírat, že je vše v pořádku zkrátka nelze. Všechno jsem si představoval jinak, ano věděl jsem, že to nebude tak snadné, jak bych chtěl, věděl jsem, že Brian nebude s mým rozhodnutím souhlasit, protože on jednoduše nechce, abych obětoval tak velký kus sebe, ale přes to jsem snil o tom, jak šťastný Brian bude, jak mě obejme a řekne, že mě šíleně miluje... jak bláhová představa. Ano, Brian už mi řekl, že mě miluje a nebojí se to říct znovu, ale přes to vím, že někde v hloubi jeho duše je to tak nějak pořád ten samý Brian, kterého jsem poznal před 8 lety. Ten Brian, který je tvrdohlavý a udělá vše pro to, abych byl šťastný i přes to, že je to na úkor jeho samotného. A já miluju to, že mu na mě tak záleží, ale možná by bylo snazší, kdyby si dovolil být sobecký a myslel by pro jednou taky na sebe a na to, co chce - což je doufám být se mnou.

Zůstat s Tebou // 12 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Držel jsem Guse tak pevně, že jsem se až začínal bát, že mu něco udělám. Najednou jsem si připadal jako Debbie, která má v oblibě skoro umačkat lidi k smrti ve svojí náruči. Jenže já zkrátka nemohl uvěřit tomu, že tu Gus opravdu je. Je to už několik měsíců, co jsem ho viděl naposledy, času bylo teď tak málo, že jsem se za ním zkrátka nedostal. To mě ale ovšem jako otce neomlouvá. Přemítat však momentálně nad svojí rodičovskou neschopností jsem nechtěl. Víc jsem si chtěl užít toho malýho človíčka, který ale ve skutečnosti za ten čas tak šíleně vyrostl a podobu se mnou rozhodně nezapřel. To musí Melanie vytáčet k nepříčetnosti, pomyslel jsem si a nad tou myšlenkou se v duchu zasmál.

Lindsay: "Ahoj, Bri."

Bylo mi jasné, že se sem Gus nedopravil sám, ale přes to slyšet její hlas pro mě bylo překvapením. A jak rád jsem ho slyšel. Byl jsem zvyklý mít ji v životě každý den po řadu dlouhých let... teď ji vídám jednou za pár měsíců stejně tak jako svého syna. A je mi z toho mizerně.

Zůstat s Tebou // 11 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Justin něco zašeptal Debbie do ucha a následně se vydal k našemu stolu. Myslím, že jak Maikey s Benem, tak celá jídelna, která mi ani nevěnovala pozornost, museli vidět, jak jsem znervózněl. Proč, sakra, Kinney? Není to poprvé, co mezi sebou máte nějaké neshody a co Justin strávil noc raději někde jinde, než s tebou doma. No... asi proto, že na téhle neshodě závisí celá budoucnost našeho vztahu. Vztahu, který jsem si nemyslel, že bych někdy mohl anebo chtěl mít. Vztahu, který je pro mě jednou z nejdůležitějších věcí v životě a nechci o něj za žádnou cenu přijít. Jenže nápady na to, jak ho zachránit, mi opravdu docházejí. Justin se musí do New Yorku bezpodmínečně vrátit, ale už teď se nám potvrdilo, že odloučení nám nedělá dobře... tudíž čím víc času od sebe strávíme, tím větší je šance, že už se k sobě opravdu nevrátíme.

J: "Ahoj."

Nevím, jestli mi někdo vyřízl jazyk, ale v tu chvíli jsem ze sebe nedokázal vydávit jedinou hlásku. Jen jsem na něj civěl a čekal na to, co bude následovat. A nebyl jsem jediný - Maikey s Benem očividně netušili, co se právě děje.

Zůstat s Tebou // 10 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Měl jsem tak hrozný vztek, že se to všechno takhle zvrtlo, ačkoliv jsem to svým způsobem očekával. Ale co víc, štvalo mě, že jsem právě teď nebyl s Brianem. Po takové době jsme spolu strávili sotva pár dní a už nás zase něco rozdělilo. Mám pocit, že nám osud asi nikdy nebude přát.

Právě teď se převaluji v posteli ve svém starém pokoji u Debbie doma a přemýšlím nad tím, jak je tohle celé absurdní. Jako bych byl zase ten 17 letý studentík, co se honí za nejvíc sexy chlapem planety a schovává se tady před ním, protože mu opět ukázal, že to s ním nebude mít tak jednoduché. Bože. Jsme dva dospělí muži a chováme se jako děti. Brian rozhoduje za mě, co je nejlepší a já se mu vyhýbám. Ale co mám sakra dělat? Všichni víme, že když si Brian něco zamane, je hodně těžké změnit jeho názor... zvlášť co se mě týče. Chce pro mě to nejlepší a já tomu rozumím, vlastně ho za to miluji ještě mnohem víc. A já vím, čeho se tímhle vzdám, jak moc jsem ty poslední tři roky dřel... ale o to právě jde, tři roky jsem makal, abych se někam dostal a zatím jsem se nikam moc nepohnul... myslel jsem, že v tuhle dobu už budu dávno vydělávat velké prachy a vystavovat v nejlepších galeriích... a že zase budu s Brianem. Místo toho jsem rád, když vystavuji v průměrných galeriích a i když jsem znám jako umělec s největším potencionálem na to někam to dotáhnout a ne jeden můj obraz už si někdo koupil, stále mám před sebou kus cesty, než budu moc tvrdit, že mám na malování vybudovanou kariéru. A to znamená pouze jediné - další roky bez Briana. Další roky, kdy mě to bude přivádět k šílenství. A to už prostě nedokážu. Bez malování žít můžu. Bez Briana už ne.

Zůstat s Tebou // 9 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Justin se narovnal a to mě znervóznělo ještě víc, přidalo to totiž akorát na vážnosti celé situace. I když, jak vážná vlastně je? S Justinem právě jdeme probrat nemožné... tedy možnost, že by tu snad zůstal a už se do New Yorku nevrátil. Což všichni víme, že je nereálné, i přes to, jak moc bych si to přál. Ale třeba tu přemítám nad něčím, co vůbec není pravda... třeba mi Justin řekne, že to, co vypadlo, z jeho pusy, byl jeden velkej omyl.

J: "Myslel jsem to vážně," prolomil ledy, které mezi námi momentálně panovaly a rozhodně se mu podařilo zbavit mě slova.

Jen jsem zíral před sebe a mnul si ruce. On to opravdu myslel vážně. Chce tu zůstat. Se mnou. To je něco, na co jsem čekal tři roky. Těšil jsem na to, až přesně tahle slova od něj uslyším. Tak proč vím, že i když to myslí sebevíc vážně, stát se to prostě nemůže... alespoň ne teď?

Zůstat s Tebou // 8 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Za noc jsem toho opět moc nenaspal, tentokrát jsem se sice neujišťoval, že tu Justin opravdu je, protože na to mě upozorňovalo jeho roztomilé chrápání. Spíš jsem si neustále v hlavě přehrával slova, která řekl... která se mi zdají tak nereálná. Řekl, že už se do New Yorku nevrátí... že chce zůstat se mnou. A to jsou slova, která mě dokázala doslova pohladit po duši, na malý okamžik jsem se nemohl cítit šťastněji. Ale když jsem nad významem těchto slov začal víc a víc přemýšlet, tím víc jsem si začínal uvědomovat, jak nemožné to je, protože...

J: "Hmmm."

Otočil jsem se na bok, abych na něj viděl, zatímco on se protahoval a podíval se na mě těma svýma pronikavě modrýma očima. Hned na to se usmál od ucha k uchu, jako sluníčko. Bože, milovat tě víc už asi nejde.

Zůstat s Tebou // 7 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Vidět Justinův smích, úsměv, výraz plný radosti, ve mně celý večer vyvolávalo neskutečný pocit štěstí. Jako bych konečně zase žil, protože on se mi vrátil. Představa, že to asi nebude mít dlouhého trvání, pro mě byla příšerná, ale snažil jsem si to touhle myšlenkou nekazit a prostě jsem si užíval tu možnost s ním být a vidět, jak je šťastný, že je tady.

Všichni jsme blbnuli jako malí kluci u kulečníku a šipek, kdy jsem se trochu držel zpátky, aby měl Justin možnost vyhrát, což se mu celkem dařilo, a s každou výhrou si běžel pro polibek, který jsem mu s radostí dal. Byli jsme jak nějací zamilovaní puberťáci, ale mně to bylo upřímně jedno. 'Nevěřím na lásku, věřím na šukání,' je rozhodně motto, které by asi potřebovalo trochu pozměnit.

Emmett: "Je čas na Babylooon," div se nezadusil, jak se to snažil zazpívat.

Maikey: "Tak to bychom měli vyrazit."

Ben: "Máš tam snad nějaký rande, na které se musíš nutně dostavit?"

Maikey: "To je tajný."

Zatímco se ti dva popichovali, já si všiml něčeho v Justinově výrazu. Jeho úsměv zaměnil zvláštní pohled v očích. Nešlo mi do hlavy, co se stalo... a pak mi to docvaklo.

Zůstat s Tebou // 6 //

VAROVÁNÍ 18+

Brian's POV

Jennifer byla velmi mile překvapena, když nás našla za dveřmi. Teda hlavním zdrojem její radosti byl logicky Justin, chvíli jsem měl pocit, že ho ve své náruči umačká stejně jako Debbie. Co se týče mě tak... ano viděla mě ráda, ale přeci jen bylo znát, že byla zaskočena tím, že mě vidí. Tak nějak jsem z jejího života zmizel, první rok po Justinově odchodu jsem se s ní snažil udržovat kontakt a ona za něj byla ráda, oba jsme si totiž byli připomínkou Justina a já její o to víc, protože jsem za ním jezdil do New Yorku a tak jsem jí mohl vyprávět, jak se má. Jenže pak jsem tam jezdil míň a míň a připomínka Justina v Jennifer pro mě naopak začínala být bolestná a tak jsem ji nakonec naprosto odstřihl a myslím, že ona mi to tak trochu drží za zlé. Což je celkem ironické vzhledem k tomu, že ze začátku si přála, abych zmizel z Justinova života a teď na mě byla naštvaná za to, že jsem zmizel z jejího.

Každopádně jsme s ní a Molly, která Justina viděla stejně ráda, strávili několik hodin, zatímco nás Jennifer dopovala jídlem a neustále Justina zpovídala a ujišťovala se, že je v New Yorku šťastný. Já však stále čekal na tu klíčovou otázku v podobě 'Jak dlouho plánuješ zůstat?' ale ta pořád nějak nepřicházela...

Zůstat s Tebou // 5 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Probudila mě bolest ramene, kterou jak se právě ukázalo, způsoboval Justin, poněvadž mi ležel na ruce a spal jako nemluvně. Ale i přes bolest a nepohodlí jsem se jednoduše musel usmát. Když se řekne slovo dokonalost, představím si zkrátka jeho, protože on je ztělesnění dokonalosti. A svírá se mi hrdlo při představě, že za pár dní bude dost možná po všem, protože Justin nasedne do letadla zpátky do jeho nového domova. Nejsem si totiž jistý, že to znovu zvládnu. Vím ale, že budu muset, přeci jen jsem to byl já, kdo ho tam tenkrát poslal, protože jsem mu nechtěl bránit ve splnění jeho snu. Nechtěl jsem, aby obětoval tu část sebe, která pro něj tolik znamená. Ale asi jsem si moc neuvědomoval, že já sám budu muset obětovat kus sebe, protože mě jeho odchod zničil a ostatní části mě jen tak tak drží pohromadě.

Natáhl jsem se, abych mu dal pusu na čelo, a následně jsem se vyhrabal z postele a natáhl na sebe oblečení, které naštěstí přežilo naše včerejší řádění. Hned potom jsem zamířil dolů, abych si udělal kafe na probuzení, snažil jsem se být potichu, protože celý barák podle všeho ještě spal. Ted s Emmettem se tísnili na gauči, Ben byl v křesle a Maikey... kde ten sakra je?

Zůstat s Tebou // 4 //

VAROVÁNÍ 12+

Brian's POV

Čím víc se blížil konec mojí pracovní doby, tím víc jsem se koukal na hodiny. Ať už tu Justin hodlá zůstat jakkoliv dlouho, chci z toho vytřískat co nejvíc, protože kdoví, kdy ho zase uvidím, takže trávit ten drahocenný čas v práci, je pro mě opravdu utrpení. Tudíž hned, jak jsem vypnul počítač, oblékl kabát a zavřel za sebou dveře svojí kanceláře, jsem s úsměvem vyrazil k autu. Ani nemůžu popsat, jak nedočkavý jsem byl, sice nás čekala ta pekelná večeře u Debbie, ale hlavní bylo, že budeme spolu. Jenže to jsem ještě netušil, jak rychle s ním budu, protože když jsem vyšel z Kinneticu, uviděl jsem ho, jak se opírá o moje auto a s tím svým sunshine úsměvem se na mě dívá...

Zůstat s Tebou // 3 //

VAROVÁNÍ 18+

Brian's POV

Celou noc jsem skoro nespal, protože jsem se pořád ujišťoval, že tu Justin opravdu je... anebo jsem se na něj jen díval s přihlouplým úsměvem na rtech a byl jsem neskutečně šťastný, že je tady. Až k ránu se mi podařilo usnout, ale budík se dokázal postarat o to, že jsem naspal sotva tři hodiny. Představa, že budu muset vyrazit do práce, se mi příčila, ale vidět Justina, jak se probouzí, je rozcuchaný a naprosto k sežrání, mi náladu hned spravilo. Nikdy by mě nenapadlo, že budu někoho tak moc milovat, jako jeho.

B: "Dobré ráno," přisunul jsem se blíž k němu a nos mu zabořil do krku, tak nádherně voněl.

J: "Hmmm... dobré," usmál se.

B: "Jak ses vyspal?"

J: "Úžasně... tahle postel mi šíleně chyběla."

B: "A ty jsi mi chyběl v ní."

J: "Uhmm," natáhl se pro první ranní polibek, který jsem mu s radostí věnoval.

Nemohl jsem se ho nabažit, 10 měsíců jsem se musel smiřovat s tím, že telefonát jednou za pár týdnů, je všechno, co dostanu a najednou tu ležel přímo vedle mě a já si nemohl připadat šťastnější.