VAROVÁNÍ 12+
Brian's POV
Čím víc se blížil konec mojí pracovní doby, tím víc jsem se koukal na hodiny. Ať už tu Justin hodlá zůstat jakkoliv dlouho, chci z toho vytřískat co nejvíc, protože kdoví, kdy ho zase uvidím, takže trávit ten drahocenný čas v práci, je pro mě opravdu utrpení. Tudíž hned, jak jsem vypnul počítač, oblékl kabát a zavřel za sebou dveře svojí kanceláře, jsem s úsměvem vyrazil k autu. Ani nemůžu popsat, jak nedočkavý jsem byl, sice nás čekala ta pekelná večeře u Debbie, ale hlavní bylo, že budeme spolu. Jenže to jsem ještě netušil, jak rychle s ním budu, protože když jsem vyšel z Kinneticu, uviděl jsem ho, jak se opírá o moje auto a s tím svým sunshine úsměvem se na mě dívá...
B: "Tady se mě někdo nemohl dočkat."
J: "Hmmm," natáhl ke mně ruce a přitáhl si mě k sobě, vzápětí mě políbil.
B: "Jak si věděl, v kolik končím?"
J: "Debbie. Do teď jsem byl u ní."
B: "Ahaa."
J: "Ale je pravda, že tu stepuju už asi 20 minut... nechtěl jsem tě propásnout," zasmál se.
B: "Proč si nešel dovnitř, ty blázne?"
J: "Takhle mi to přišlo jako větší překvapení."
B: "To rozhodně bylo."
Přisál jsem se na jeho rty a začal jej vášnivě líbat. Kdyby nebyla ta pekelná zima, tak bychom si to pravděpodobně rozdali přímo na ulici. Pravda, kašlat na zimu!
J: "Prr prr, brzdi, Romeo."
B: "Snad si za tu dobu nezjistil, co je to stud?" líbal jsem ho na krk.
J: "Hmmm... ne, ale... nepotřebuju, aby nás zavřeli za nevhodné chování na veřejnosti."
B: "Nevhodné? Já myslím, že je vhodné."
J: "Briane!" smál se.
B: "Copak, Sunshine?" rukou jsem zajel za lem jeho kalhot.
J: "Za dvě hodiny musíme být u Debbie. Takže pojedeme do loftu, dáme si horkou sprchu a trochu se zkulturníme..."
B: "Je to jen pitomá večeře."
J: "Pro mě je to víc, skoro tři roky jsem s vámi nebyl, nech mě si to užít."
B: "Fajn, fajn, vzdávám se... vyberu si to ale později," mrkl jsem na něj a ještě jednou ho políbil.
Následně jsme nasedli do auta a zamířili do loftu. Dali jsme si tu horkou sprchu, kdy jsem kupodivu byl slušný a nesnažil se ho svést a následně jsme se trochu dali dohromady... no trochu... dali jsme si přeci jen záležet. A z Justina jsem fakt následně nedokázal spustit pohled, pořád jsem nechápal, jak mohl tak moc dospět a zmužnět.
J: "Začínám se bát, že mám něco na obličeji," nervózně se pousmál.
B: "Ne, jen... vypadáš dokonale," skousl jsem si ret.
Justin se usmál a následně šel rovnou ke mně, aby mě políbil. Bohužel nás ale tlačil čas a tak jsme vyrazili rovnou k Debbie. Jako obvykle jsme ale stejně přišli módně pozdě.
Debbie: "Podaří se vám dvěma někdy přijít na čas?"
B: "Když se budeš hodně modlit, tak třeba jednou ano."
Emmett: "Teda, Justine, kdybys už nechodil tady s panem bručounem, tak bych si tě asi ukradl pro sebe... jsi sexy!" přitančil k němu a políbil ho na tvář. Křečovitě jsem svíral čelisti.
J: "Díky, Emme... asi."
Emmett: "No jo, však já už mlčím," všiml si mého vražedného pohledu.
Se všemi jsme se přivítali, dokonce už i Maikey se snažil vůči Justinovi působit přívětivěji, buď to ho ta počáteční žárlivost přešla anebo to jen dobře předstírá, protože ví, že by tím u mě plusové body nezískal. Z kuchyně pak ještě přiběhl Carl, kterého Debb očividně zaměstnala vařením, aby se s Justinem taky přivítal.
Hned na to jsme si šli sednout ke stolu, který už byl obložený tím úžasně vonícím jídlem. Až mi z toho začalo kručet v žaludku...
Debbie: "Než začneme jíst..."
B: "Chceš, abychom ti tu umřeli hlady?"
Debbie: "Kušuj, stejně si hlídáš figuru. Chtěla bych jen říct, že jsem nesmírně ráda, že jsme se tu takhle sešli, sice nám tu pár důležitých lidí chybí, ale jsem si jistá, že kdyby mohly, tak jsou tu holky s dětmi s námi, ale jednoduše... Justine, moc si nám tu chyběl a jsem šťastná, že tě tu máme."
Všichni jsme zvedli skleničky a následně se slovy "Na zdraví," napili. Při zmínce holek s dětmi jsem si hned vzpomněl na Guse a na to, že mít ho teď tady, bylo by všechno ještě dokonalejší.
J: "Děkuju, Debb, i já jsem moc rád, že jsem tady s vámi," zvedl se a došel až k ní, aby ji líbl na tvář.
Následně jsme se konečně pustili do toho báječného jídla, po kterém sice padnu na hubu v posilovně, ale rozhodně mi to za to bude stát.
Carl: "Tak, Justine, pověz nám, co je na New Yorku nejlepší?"
Emmett: "Obchody s módou?"
Ben: "Umění?"
Ted: "Kluby?"
Maikey: "Sex?"
Všichni jsme u stolu ztichli a podívali se po Maikeym. Jasný, asi by na jeho otázce nebylo nic zvláštního, ale on tomu dal takový podtón, že nás to zarazilo všechny.
J: "Od všeho trochu... asi..." snažil se z toho nějak vybruslit.
Emmett: "Do háje, asi si mě přibalíš jako příruční zavazadlo, až pojedeš zpátky."
Z jeho poznámky se mi doslova zhoupl žaludek. Tak nějak se mi nad tím podařilo nepřemýšlet a tohle mi to hned připomnělo. Avšak Justin měl ve tváři takový zvláštní výraz, ze kterého jsem vůbec nedokázal vyčíst, co si myslí.
Všichni jsme pocítili tu zvláštní atmosféru, co u stolu najednou zavládla a tak jsme ho raději opustili a pustili si nějakou hudbu a začali se napájet alkoholem, abychom se trochu uvolnili a netrvalo to moc dlouho. Z Debbiina obýváku se stal tak trochu parket v Babylonu. S Justinem jsme tančili, jak nějací zamilovaní blázni... což ve výsledku asi jsme.
J: "Bože, jsem tak rád, že jsem tady... měl jsem přiletět už dávno."
B: "Hlavní je, že jsi tady teď. Jak si to vůbec vyřešil se svým šéfem?"
J: "Jo, v pohodě."
Dřív, než jsem se stihl zeptat na to, co tím 'v pohodě' přesně myslí, zacpal mi pusu svým jazykem a začal mě vášnivě líbat. Připadá to tak jenom mně, že se Justin mermomocí snaží vyhnout vážným rozhovorům? No, od koho to asi tak má, že?
J: "Pojď se mnou."
B: "Co? Kam?"
J: "Nahoru."
Justin mě vzal za rukou a po schodech jsme nepozorovaně odešli nahoru. Zamířili jsme rovnou do jeho starého pokoje, ve kterém jsem nebyl už ani nepamatuju. Pořád tu byly nějaké jeho věci.
B: "Co tady děláme?"
J: "Spíš jde o to, co dělat budeme," hříšně se usmál.
B: "Já z tebe zešílím."
Ani jsem na nic nečekal a šel jsem rovnou k němu a začal ho divoce líbat. Trhali jsme ze sebe oblečení takovým způsobem, že jsem se bál, že si ho nebudeme už moct vzít na sebe. Ta postel zažila to, co už dlouho ne... možná nikdy.
No comments:
Post a Comment