VAROVÁNÍ 18+
Brian's POV
Celou noc jsem skoro nespal, protože jsem se pořád ujišťoval, že tu Justin opravdu je... anebo jsem se na něj jen díval s přihlouplým úsměvem na rtech a byl jsem neskutečně šťastný, že je tady. Až k ránu se mi podařilo usnout, ale budík se dokázal postarat o to, že jsem naspal sotva tři hodiny. Představa, že budu muset vyrazit do práce, se mi příčila, ale vidět Justina, jak se probouzí, je rozcuchaný a naprosto k sežrání, mi náladu hned spravilo. Nikdy by mě nenapadlo, že budu někoho tak moc milovat, jako jeho.
B: "Dobré ráno," přisunul jsem se blíž k němu a nos mu zabořil do krku, tak nádherně voněl.
J: "Hmmm... dobré," usmál se.
B: "Jak ses vyspal?"
J: "Úžasně... tahle postel mi šíleně chyběla."
B: "A ty jsi mi chyběl v ní."
J: "Uhmm," natáhl se pro první ranní polibek, který jsem mu s radostí věnoval.
Nemohl jsem se ho nabažit, 10 měsíců jsem se musel smiřovat s tím, že telefonát jednou za pár týdnů, je všechno, co dostanu a najednou tu ležel přímo vedle mě a já si nemohl připadat šťastnější.
B: "O tohle se asi budeme muset postarat," zajel jsem rukou pod deku a nahmatal jeho pulzující erekci.
J: "To asi ano," skousl si ret.
Ještě jednou jsem ho políbil a následně jsem s úsměvem vlezl pod deku a začal jsem laskat jeho chloubu. Dal jsem mu nejlepší ranní vykouření, jaký jsem jenom dokázal a Justin se u toho svíjel rozkoší takovým způsobem, že jsem věděl, že si to opravdu užil.
B: "Ač to říkám nerad, budu muset do práce... ale ještě předtím jdu na snídani, takže... připravený na to setkat se s tou červeno hlavou bláznivkou?"
J: "Naprosto! Chci ji vidět a nejen ji..."
B: "Prosím tě, buď rád, že ses těch bláznů zbavil."
J: "Já nejsem ty, Briane. A navíc - i ty je máš rád, tak to přestaň skrývat."
Dřív, než jsem se stihl nějak bránit, Justin zaběhl do koupelny a to s pohledem, který mi říkal, že se nebudeme jenom sprchovat. To je ďábel, pomyslel jsem si. A hned na tom jsem do sprchy vyrazil taky.
Vlezl jsem dovnitř a přitiskl se na Justinovo záda, políbil jsem ho na rameno a následně do vlasů. Justin zaklonil hlavu, abych dosáhl na jeho rty a ty se spojily s mými ve vášnivém polibku. Následně jsem vzal z poličky kondom, roztrhl jsem obal pomocí zubů a navlékl si ho. Justina jsem chytil pevně za boky a on se trochu předklonil a dlaně přitiskl na stěnu sprcháče. Hned na to jsem do něho vnikl a začal přirážet. Líbal jsem ho při tom na záda a on slastně vzdychal. Oba jsme rychle dýchali a sténali. Cítil jsem, jak se blíží můj orgasmus a tak jsem Justina jednou rukou objal, abych dosáhl na jeho penis a začal jsem ho třít. Následně jsme oba vyvrcholili současně.
J: "Zatraceně, nevím, co si mám vzít na sebe!" vztekle odhodil kus oblečení, co zrovna držel v ruce.
B: "Jdeš snad na rande nebo co?"
J: "Neviděl jsem Debb skoro tři roky, mohl bych aspoň trochu vypadat dobře."
B: "Justine, věř mi, ty vypadáš víc, než dobře," objal jsem ho kolem ramen a políbil.
J: "Hmmm, tady někdo nešetří komplimenty."
Justin se usmál a následně si konečně vybral něco podle něj aspoň trochu přívětivého, i když dle mého to bylo pekelně sexy. Následně jsme konečně vyrazili směr jídelna.
J: "Bože, nikdy by mě nenapadlo, že budu takhle nervózní."
B: "Buď v klidu, ona tě neukousne... i když pravda, i toho by ona byla schopná."
J: "Super," ironicky se na mě usmál.
B: "Tak pojď, ty blázne, určitě bude šťastná, že tě vidí."
Justin se křečovitě usmál a následně konečně vylezl a tak jsme zamířili dovnitř. Debb si zrovna zapisovala objednávky u zadního stolu a tak jsme šli rovnou za ní, teda Justin se spíš schovával za mnou...
B: "Debb?"
Debbie: "Kinney! Tady jsi, kam si včera zmizel, ty pitomče jeden?!"
B: "Měl jsem něco důležitého na práci," výmluvně jsem se usmál.
Debbie: "Co je důležitější, než peníze na dobrou věc?"
B: "Tohle," ustoupil jsem, abych ukázal Justina.
Debbie: "Bože, Sunshine..."
J: "Ahoj, Debb."
Debbie se zalily oči slzami a hned šla Justina pevně obejmout. Z mého pohledu to začínalo vypadat, že ho v té náruči za chvíli udusí nebo přinejmenším přiškrtí.
B: "Jestli ho nechceš zabít dřív, než z něho dostaneš rozumy, tak ti doporučuji ho pustit."
Debbie: "Promiň, zlato," odtáhla se a upravila mu límec košile.
J: "Dobrý, taky tě hrozně rád vidím."
Debbie: "Vypadáš tak dospěle."
Chtěl jsem říct, že by bylo fajn se jít na tohle šťastné shledání posadit, ale zrovna v tu chvíli se ozval zvonek oznamující příchod nových strávníků a nemohl to být nikdo jiný, než Maikey s Benem a Ted s Emmettem. To načasování je výborné, projelo mi hlavou.
Emmett: "Božínku, Justine!"
Ted: "Kde ses tu vzal?"
Ben: "Už je z tebe slavný Picasso a rozhodl ses vrátit domů?"
Všichni tři ho začali šťastně objímat a tahat z něho rozumy, Justin z nich byl tak mimo, že nevěděl, komu dřív odpovědět. Mě však víc zaujal Maikey, který jako jediný neříkal vůbec nic. Vlastně měl dokonce ten svůj pohled, který nedokázal skrýt, alespoň tedy přede mnou ne. Pohled říkající 'rád tě vidím, Justine, ale nejsem rád, že jsi tady.' Ach, ty se nikdy nepoučíš, Maikey.
J: "Ahoj, Maikey," očividně se radši sám ujal slova.
Maikey: "Ahoj," konečně se ho rozhodl taky obejmout.
Hned na to jsme se všichni přemístili k volnému stolu, kde se Justin stal terčem křížového výslechu. Trošku jsem ho i litoval, ale ať si ty blázny taky trochu užije.
Emmett: "Takže si tam žiješ jako v pohádce?"
J: "Je to tam skvělý, neříkám, že ne... ale přeci jen my tam něco chybí... něco, co má jenom Pittsburgh."
B: "Řekni mi, co asi tak tahle díra může mít a New York ne?"
Debbie: "Bože, ty si pitomej."
B: "Huh?"
J: "Vás přeci!"
B: "Ah..."
Ted: "No jo, Brian pořád trochu potřebuje pomoct s chápáním."
B: "Haha."
Dobře, budu upřímný, možná jsem si na toho pitomce tak trochu spíš hrál. Já jen chtěl slyšet Justina, jak to říká. A i když řekl VÁS, všichni víme, že si můžu dovolit být trochu naivní a říct, že myslel především MĚ.
B: "Měli bychom vyrazit, Theodore, takže by bylo fajn, kdyby si konečně dojedl."
Ted: "Sakra, to už je tolik?"
Ben: "My všichni bychom měli vyrazit nebo přijdeme o práci."
Emmett: "Ach jo a já měl ještě tolik otázek."
J: "Neboj, brzy ti je zodpovím."
Debbie: "A co takhle dneska večer? Povinná rodinná večeře na přivítání našeho Sluníčka."
J: "Debb, to není třeba."
Debbie: "Ale ano je a nechci slyšet žádné odmlouvání."
Asi už jsme se všichni naučili, že to, co řekne Debb, to zkrátka platí, proto jsme raději mlčeli a souhlasně přikývli. Následně jsem se polibkem rozloučil s Justinem a v naději, že to bez něj do večera přežiju, jsem s Tedem zamířil do Kinneticu. A už teď mi pekelně chyběl.
No comments:
Post a Comment