VAROVÁNÍ 18+
Brian's POV
Když jsem zastavil před domem, chvíli jsem dál jen seděl a pevně svíral volant. Úplně se mi potily ruce a žaludek jsem měl jak na vodě, byl jsem šíleně nervózní. Nechápal jsem to, já nikdy nebývám nervózní a přes to mi právě po zádech přejížděl mráz. Těšil jsem se na něj jako malý kluk a i tak jsem se děsil toho, co se bude dít, jakmile ho uvidím. Teda představu bych samozřejmě měl, ale... proč je doma? Proč mi neřekl, že přijede? A kdy zase odjede? Sakra, dost! Na tohle teď nemysli, Briane. Hlavní je, že je tady a můžu být s ním, na ničem jiném momentálně nezáleží.
Vytáhl jsem proto klíčky ze zapalování a vyrazil jsem nahoru. Srdce mi začalo bušit jako o život. Myslel jsem, že mě tohle zabije dřív, než vejdu do loftu. Ale představa, že je jen kousek ode mě, vlastně hned za touhle kovovou obří věcí, které se říká dveře, mě poháněla dopředu. Otevřel jsem proto a vešel jsem dovnitř, doslova jsem cítil, jak se třesu. Připadal jsem si nemožně, ale na to, jak teď asi vypadám, jsem nedokázal myslet... potřeboval jsem ho vidět. Ale neviděl...
B: "Justine?" rozhlížel jsem se na všechny strany.
Ale neviděl jsem ani jeho tašky, nechápal jsem to. Doufal jsem, že si ze mě jen nevystřelil, protože to bych ho snad přetrhl. Tohle musí mít nějaké vysvětlení.
Zamířil jsem proto do ložnice a hned se mi ulevilo, jeho kufr ležel přímo na posteli, byl otevřený a dost prohrabaný, asi hledal něco na sebe. Představa, že je teď v tomhle bytě a ještě k tomu nahý, mě hned vzrušila. Ani jsem nemusel vidět to světlo vycházející pod dveřmi z koupelny a hned jsem věděl, že je tam. Zhluboka jsem se nadechl a dveře jsem otevřel. Zůstal jsem stát v naprostém úžasu... byl tak zatraceně krásný. Skoro jsem ho nepoznával. Jeho tělo bylo perfektní.
A když se vzápětí otočil a hned, co mě uviděl, měl na svých rtech svůj obvyklý sunshine úsměv, jsem byl už naprosto v háji. Měl vlasy ostříhané nakrátko, ale ne moc a dokonce měl menší strniště, vypadal tak hrozně mužně. 10 měsíců jsem ho neviděl a z něho je muž.
J: "Budeš si mě jenom prohlížet anebo půjdeš za mnou?" hříšně se usmál.
Tohle nemusel říkat dvakrát. Začal jsem si rozepínat košili, takže hned se měl Justin na co dívat a že se díval. Následně jsem si sundal kalhoty a trenky a hned na to jsem vklouzl za ním do sprchy. Z blízka byl ještě krásnější.
J: "Ahoj," zašeptal a skousl si ret.
B: "Vážně jsi tady?" musel jsem se ujistit, scházelo už jen, abych do něj štouchl.
J: "Zkus to zjistit," mrkl na mě.
Položil jsem mu dlaň na jeho horkou hruď, připadal jsem si zvláštně, jindy bych se po něm vášnivě vrhl, zvlášť když jsem ho 10 měsíců neviděl a neměl, ale já nic nechtěl uspěchat ani za nic, chtěl jsem si užít každou zatracenou vteřinu. Dokud to trvá, pomyslel jsem si. Ale hned na to jsem si negativní myšlenky zakázal.
J: "Začínám si myslet, že se mě bojíš," zasmál se.
B: "Možná bojím," přidal jsem se k němu.
Ale následně už jsem to nevydržel a dal mu ruku kolem pasu, vzápětí jsem ho přitáhl k sobě a naše kůže se k sobě přitiskla. Mohli jsme zřetelně cítit, jak vzrušení jsme. Hluboce jsme se dívali vzájemně do očí a hned na to jsem ho políbil. Nejprve jsem se s jeho rty jen tak mazlil, ochutnával tu známou chuť. A poté jsem svým jazykem vklouzl do jeho úst a začali jsme se líbat vášnivě a hladově. Zhruba tak, jako bychom se 10 měsíců nelíbali.
J: "Bože, tak moc si mi chyběl," vydechl.
B: "Ty mně taky, Sunshine."
Justin se usmál, asi si ještě pořádně nezvykl na to, že jsem své city přestal skrývat. No, co si budeme povídat, ani já si na to nezvykl, ale už jsem se nehodlal vracet zpátky. Už jsem pochopil, že držet to v sobě, ničemu nepomáhá.
J: "Pomiluj mě," zašeptal mi s úsměvem u úst.
Slovo milovat jsem dřív nemohl ani slyšet. Teď jsem přesně tohle plánoval. S Justinem jsme vylezli ze sprchy, vzájemně se osušili a následně se vydali do ložnice. Lehli jsme si na postel a chvíli se jen líbali, hladili a užívali si vzájemně naše těla, která jsme tak dlouho neviděli a která se změnila, zvlášť to Justinovo. Užíval jsem si každou jeho křivku. Mezitím jsem třel jeho erekci a poslouchal, jak mi blahem vrní do ucha.
Poté jsem se otočil ke stolku, odkud jsem vzal kondom a lubrikační gel. Justin mi ho nasadil a já ho s gelem a prsty připravil. Hned na to jsem si dal jeho nohy na ramena a začal jsem do něj pronikat. Justinův výraz byl k nezaplacení. Natáhl jsem se, abych ho políbil, a do toho jsem začal přirážet. Nejdřív pomalu a opatrně, ale postupem času jsem zrychloval a víc přirážel. Justin měl jednu ruku v mých vlasech a druhou mě držel za zadek, takže jsem do něj pronikal ještě hlouběji.
Líbali jsme se, jako by na tom závisel náš život a vydávali nedefinovatelné zvuky rozkoše, kterou jsme si právě užívali. A i tak mi dělalo velký problém uvěřit, že je opravdu tady.
Chybělo jen málo a dosáhl jsem svého orgasmu a hned na to bouřlivě vyvrcholil i Justin s úsměvem na rtech. Sesypal jsem se na něj a hlavu jsem zabořil do jeho ramene. Oba jsme lapali po dechu a pevně se drželi. Po chvíli jsem z něho vystoupil a lehl si vedle něj, oba jsme byli na zádech a beze slov koukali do stropu. Myslím, že ani jeden z nás moc nevěděl, co říct.
B: "Nemyslel jsem si, že tě ještě někdy uvidím," ani nevím jak, ale najednou to ze mě vypadlo.
J: "Já taky... proto jsem se dneska rozhodl, nasedl do letadla a tady jsem. Šéf bude zuřit, až se zítra neukážu, ale... musel jsem tě vidět... už to bylo příliš dlouho."
B: "Ach, Sunshine," otočil jsem se k němu a políbil ho.
Nebudu lhát, děsil jsem se toho, že třeba už žije svým životem a na mě pomalu zapomíná, že třeba poznal někoho jiného a jen mi to zatím neřekl... bůh ví, kolik různých scénářů jsem si v hlavě vytvořil. Proto mě těšilo vědomí, že i on byl beze mě stejně v háji jako já bez něj.
J: "Kde jsi vůbec byl?"
B: "Eh... ehm," zasmál jsem se.
J: "Že já se vůbec ptám."
B: "Ale dnes to bylo pro dobrou věc, Debbie mě donutila uspořádat charitativní akci."
J: "Nene! To si dovolil?" smál se.
B: "Trochu mě musela přemlouvat."
J: "Trochu?"
B: "No možná trochu víc, ale vyhrála... ona vždycky vyhraje."
J: "Jo, to je naše Debbie. Nemůžu se dočkat, až ji uvidím."
To mě přivádělo k jediné otázce, kterou jsem nechtěl moc vyslovit, protože jsem se bál odpovědi, ale pokud ji nedostanu, tak se taky asi brzo zblázním.
B: "Jak dlouho plánuješ zůstat?"
J: "Ještě nevím. Mám hlad, máš tu něco dobrého?"
Justin vyskočil z postele a zamířil rovnou do kuchyně. Přišlo mi zvláštní, jakým způsobem se vyhnul mojí otázce, ale předpokládal jsem, že je to pro něj stejně těžké jako pro mě. Následně jsem proto šel za ním a přitiskl se zezadu na jeho nahé tělo, když se díval do ledničky...
No comments:
Post a Comment