VAROVÁNÍ 18+
Justin's POV
Ač jsem původně plánoval, že se s nikým loučit nebudu, protože jsem si chtěl pamatovat to hezké, tak jsem právě teď byl neskutečně šťastný, že to oni nenechali jen tak a šli se se mnou rozloučit sami, že holky dokonce odložily svůj odjezd, aby mě mohly ještě vidět, v tu chvíli jsem si uvědomoval, že odejít bez rozloučení, by opravdu byla chyba, které bych později hodně litoval. Vždycky si zamanu něco, co se nakonec ukáže být chybou, to jsem zkrátka celý já a fakt nevím, co bych bez těhle lidí dělal.
Všichni se u mě dokonce střídali a dávali mi nějaký proslov o tom, jak jim budu chybět, jak si mám v New Yorku pořádně užívat a jak to mám se svým talentem dotáhnout až na vrchol, protože vědí, že na to mám. Jako poslední byl na řadě Maikey, který mě upřímně děsil, protože jsem věděl, že ten je tak jedině rád, že odtud konečně vypadnu a on tak bude mít Briana zase jenom pro sebe...
Maikey: "Budeš nám tu chybět," jo, tobě sotva, pomyslel jsem si.
J: "Díky, Mikey," objal jsem ho.
Maikey: "A chtěl jsem ti jenom říct, že... mě mrzí, jak jsem se choval jako totální kretén. Řekněme, že jsem tě tu vůbec nečekal a bál jsem se, že Brianovi to zlomí srdce, až znovu odejdeš... a taky toho, že bych o něj mohl přijít... byl jsem blbec."
Upřímně jsem ani zdaleka nečekal, že by mi tohle mohl Maikey říct, ale byl jsem za to rád, protože i když mě vytáčel, nechtěl jsem odejít s pocitem, že je mezi námi nějaký problém.
Ale slyšet, že se bál toho, že Brianovi zlomím srdce, mě ničilo, protože jsem věděl, že to přesně udělám... ano dohodli jsme se, že se do New Yorku vrátit musím, ale... tím, že jsem sem přijel a dal mu pocit toho, že bychom mohli být zase spolu, i když jsem v hloubi duše věděl, že to nepůjde, jen jsem si to nechtěl připustit, zapříčinilo, že jsem mu dal falešnou naději, kterou si on sám nakonec musel vzít, protože líp než já, věděl, že to není možné... a já mu teď lámu srdce tím, že ho znovu opouštím. Kdybych zůstal v New Yorku a vůbec sem nepřijel, možná bych udělal líp... možná.
J: "To je dobrý, Mikey, chápu to. Miluješ ho, stejně jako já... a on miluje nás."
Maikey: "Oba víme, že tebe miluje víc," pronesl s úsměvem.
Dřív by mi tento fakt Maikey asi pěkně zazlíval, ale teď jsem mohl zřetelně vidět, že je za nás oba rád, že by si přál, abychom měli svůj happyend... ale na ten si zkrátka budeme muset počkat.
Když jsme domluvili, znovu jsem pohledem zapátral po Brianovi a našel jsem ho sedět na pohovce s Gusem na klíně... tenhle den pro něj musí být opravdu strašný... zas přijde o tolik.
J: "Ahoj," přisedl jsem.
B: "Ahoj."
J: "Nech mě hádat, tohle máš na svědomí ty," rozhlédl jsem se po místnosti.
B: "Nechtěně, nějak mi to vylítlo... asi mě chceš zabít, co?"
J: "Ani trochu," usmál jsem se a následně jsem své rty přitiskl k těm jeho.
Gus: "Ewww," začal se řehnit.
S Brianem jsme se na sebe podívali a oba se začali smát, zatímco Gus vydával všelijaké zvuky. Tento smích byl však přerušen něčím hodně nepříjemným...
Lindsay: "Tak, Gusi, pojedeme."
Gus: "Ne!"
Melanie: "Gusi, musíme jet domů."
Gus: "Chci zůstat s tátou."
B: "Gusi, poslouchej. Posloucháš mě?"
Gus: "Jo," kňíknul.
B: "Teď musíš být velkej kluk a jet domů, dobře? A my dva se uvidíme dřív, než se naděješ."
Trhalo mi to srdce za Briana, protože jsem věděl, jak těžké to pro něj musí být. Gus, i když bylo znát, že nikam nechce, na Briana dal a šel se objemout ještě se mnou. Hned na to jsme se všichni zvedli a šli s holkama dolů k autu. Cítil jsem se fakt hrozně a představa, že Brian si tímhle dnes bude muset projít ještě jednou se mnou...
Melanie: "Kdyby si měl náhodou cestu kolem..."
Lindsay: "Nebo třeba výstavu v Kanadě, očekáváme, že se stavíš."
J: "Nebojte, budete moje první zastávka."
Obě jsem ještě pevně obejmul a hned na to i s dětmi nastoupili do auta a naposledy nám zamávali, hned na to se rozjeli a co nevidět nám zmizeli z dohledu.
Následně jsem šel k Brianovi, abych ho obejmul, věděl jsem, že to potřebuje... a já to taky potřeboval. A upřímně jsem chtěl následující chvíle strávit jenom s ním, jen jsem nevěděl, jak to říct ostatním. Nakonec jsem naštěstí ale ani nemusel...
Debbie: "Myslím, že ti dva teď chtějí být jenom spolu, takže bychom měli vyrazit."
Vyslal jsem k Debbie děkovný úsměv, nechtěl jsem, aby odešli, ale zkrátka... tohle byla poslední možnost, jak být s Brianem sám. Proto jsem se všemi ještě jednou pořádně obejmul a následně odešli. My se s Brianem vzápětí vydali nahoru.
B: "Naliju si skleničku, chceš taky?"
J: "Jo. Mezitím si naházím zbytek věcí do kufru."
B: "Dobře."
Brian se na mě pousmál tím svým úsměvem, který značí, že je naprosto zničený, ale přes to dělá vše pro to, aby byl silný. A já mu věnoval úsměv úplně stejný. Hned na to jsem zamířil do ložnice a začal sbírat svoje věci, svíralo se mi z toho srdce... tak moc, že jsem myslel, že každou chvíli přestanu dýchat... Brianova mužná náruč mě ale zničehonic zezadu objala. Cítil jsem se tak bezpečně.
Otočil jsem se k němu a ruce mu dal kolem krku, dívali jsme se vzájemně do očí a naše rty se skoro dotýkaly. Hned na to jsme se začali vášnivě líbat a společně jsme dopadli na postel. Vzájemně jsme ze sebe strhávali oblečení a líbali se jako smyslů zbavení.
Vášeň a dravost ale postupem začala přecházet v něžnost, kdy jsem ležel zcela nahý, zatímco Brian mé tělo opečovával jemnými dotyky a polibky. Rozplýval jsem se blahem a užíval si jeho počínání, myslel jsem jen na tu rozkoš, co jsem cítil, všechno ostatní jsem si zakázal.
Brian následně začal pomalými tahy přejíždět po mé erekci, můj dech automaticky zrychlil a slastí jsem zatínal břišní svaly, zatímco mě něžně líbal na krku.
"Chci tě," zašeptal jsem. Brain se usmál a následně vzal ze stolku kondom, který si navlékl a poté si položil moje nohy na ramena a začal do mě pronikat. Trochu jsem sykl bolestí, ale Brian mě hned políbil a počkal, až si na něho zvyknu, poté začal přirážet. Za zátylek jsem si ho přitáhl blíž a vášnivě ho políbil, hned na to jsem začal pohybovat boky a přirážel jsem proti Brianovi. Oba jsme dosáhli orgasmu současně. Vzápětí jsme leželi pěvně natisknutí k sobě a užívali si poslední společné okamžiky.
J: "Kde si nechal ty skleničky?" zasmál jsem se.
B: "Ani jsem je nenalil. Chtěl bys? Dojdu ti."
J: "Nikam," přitáhl jsem ho zpátky k sobě.
Brian se zasmál a následně mě políbil, ale bylo to tak něžné, že jsem měl pocit, jako by se s mými rty pouze mazlil, aby si zapamatoval jejich chuť a hebkost...
B: "Justine?"
J: "Hmm?" podíval jsem se na něj a prohrábl se mu ve vlasech.
B: "Proč nechceš, abych šel do New Yorku s tebou?"
V tu chvíli jsem měl v krku doslova knedlík a nevěděl jsem, co mu na to mám odpovědět... já to chci, dal bych za to cokoliv... ale nejsem si jistý, že on to chce... být se mnou to ano, ale vzdát se tu všeho a následovat mě, to zkrátka není on, on je svým vlastním pánem a nikoho nenásleduje a jednou by toho litoval... na to ho znám zase moc dobře já...
J: "Briane, to není o tom, co chci já, ale o tom, co je správné, ty si nechtěl, abych zahodil svůj sen v New Yorku, nemůžu po tobě teda chtít, aby ses vzdal všeho, co máš tady - domov, přátel, kariéry..."
B: "Ale..."
J: "Pšš, prosím, neřešme to teď, užijme si ty chvíle, co nám zbývají, dobře?"
Stejně jako já nemá rád, když se za něj rozhoduje, ale myslím, že ani on nechtěl strávit naše poslední chvíle tím, že bychom se tu o něčem dohadovali, když na to máme každý jiný názor, už zkrátka nemáme sílu na dohady.
Místo toho jsme se radši soustředili na příjemnější věci, které ale nakonec musely dojít ke svému konci... a tak jsme s Brianem najednou seděli v autě a jeli směr letiště...
No comments:
Post a Comment