VAROVÁNÍ 18+
Brian's POV
Jennifer byla velmi mile překvapena, když nás našla za dveřmi. Teda hlavním zdrojem její radosti byl logicky Justin, chvíli jsem měl pocit, že ho ve své náruči umačká stejně jako Debbie. Co se týče mě tak... ano viděla mě ráda, ale přeci jen bylo znát, že byla zaskočena tím, že mě vidí. Tak nějak jsem z jejího života zmizel, první rok po Justinově odchodu jsem se s ní snažil udržovat kontakt a ona za něj byla ráda, oba jsme si totiž byli připomínkou Justina a já její o to víc, protože jsem za ním jezdil do New Yorku a tak jsem jí mohl vyprávět, jak se má. Jenže pak jsem tam jezdil míň a míň a připomínka Justina v Jennifer pro mě naopak začínala být bolestná a tak jsem ji nakonec naprosto odstřihl a myslím, že ona mi to tak trochu drží za zlé. Což je celkem ironické vzhledem k tomu, že ze začátku si přála, abych zmizel z Justinova života a teď na mě byla naštvaná za to, že jsem zmizel z jejího.
Každopádně jsme s ní a Molly, která Justina viděla stejně ráda, strávili několik hodin, zatímco nás Jennifer dopovala jídlem a neustále Justina zpovídala a ujišťovala se, že je v New Yorku šťastný. Já však stále čekal na tu klíčovou otázku v podobě 'Jak dlouho plánuješ zůstat?' ale ta pořád nějak nepřicházela...
Jennifer: "Určitě si nedáte ještě něco?"
J: "Mami, jsem si celkem jistý, že jsem tu za těch několik hodin přibral pár kilo."
B: "Já jsem taky plný, ale děkuju, Jennifer."
Jennifer: "No když teda říkáte... ale co kdybyste se stavili zítra nebo pozítří na večeři?"
Ani nedokážu popsat, jakou rychlostí jsem se podíval na Justina a čekal jsem na to, jakou odpověď Jennifer poskytne. Souhlas bude totiž znamenat, že mám minimálně dva dny v Justinově přítomnosti ještě jisté.
J: "Jo, to by bylo fajn... nemyslíš?" obrátil svou pozornost ke mně.
B: "Určitě," snažil jsem se krotit svůj úsměv.
Jennifer: "Dobře, tak tedy domluveno."
Pobyli jsme u ní ještě asi hodinu a pak jsme se rozloučili s příslibem, že se určitě stavíme na tu večeři. Následně jsme vyrazili zpátky do loftu. Justin měl však ve tváři smutný pohled...
B: "Jsi v pořádku?"
J: "Jo. Jen... jsem špatný syn, že jsem za ní tři roky nebyl?"
B: "Ehm... Justine... takhle to nemůžeš brát. Měl jsi hodně práce a..."
J: "Jo, to to ale neomlouvá."
Justin otočil pohled z okénka a po zbytek cesty nepromluvil. Chápal jsem jeho výčitky svědomí... teda vlastně možná nechápal, já nikdy neměl rodiče, kvůli kterým bych se měl cítit špatně, že jsem za nimi dlouho nebyl, ale chápal jsem, že neměl dobré svědomí vůči Jennifer. Nicméně jsem chápal i to, že s tím, jaký momentálně žije život plný pracovních příležitostí a šplhání na kariérním žebříčku, to není nic snadného udržovat i nějaký společenský život.
J: "Půjdu si dát sprchu," oznámil sotva jsme vešli do loftu.
A následně zmizel v koupelně jako pára nad hrncem. Nejprve jsem ho chtěl nechat samotného, ale nakonec jsem to nevydržel a šel jsem do sprchy za ním. Potřeboval jsem se zkrátka ujistit, že je v pohodě.
B: "Otoč se."
Začal jsem mu mýt záda a mezitím ho líbal na šíji. Začal se pod mou péčí pomalu rozpouštět a uvolňovat. Nemůžu mu sice pomoct, aby se cítil lépe citově, ale aspoň fyzicky.
J: "Děkuju," přitiskl se zády na moje tělo a hlavu zaklonil tak, že ji měl položenou na mém rameni.
B: "Za co?"
J: "Že tu jsi... zkrátka... miluju tě."
Justin se následně otočil a hladově mě políbil. Ač jsem si nebyl jistý tím, že je tohle dobrý nápad s tím, jak se momentálně cítí, tak jsem věděl, že přesně tohle zrovna potřeboval.
Začal jsem mu proto polibky oplácet a hladit ho po těle. Justin mi tahem za vlasy zaklonil hlavu a jazykem přejel po mém ohryzku. Hned na to začal mou hruď zasypávat polibky a pomalu klesal k mému rozkroku. Můj dech okamžitě začal těžknout a rozkoší jsem přivíral oči. Vzápětí vzal můj tvrdý penis do své horké dlaně a několikrát přejel po celé délce, hned na to jazykem obkroužil špičku a já zalapal po dechu. Pak mě pojal do úst celého a připomněl mi, jak úžasná jeho pusa je. Kolena se mi třásla, že jsem měl co dělat udržet se na nohou. Prsty jsem měl vmotané do jeho vlasů a druhou rukou jsem se zapíral a stěnu sprcháče. Když jsem se začal blížit k vrcholu, což Justin poznal podle toho, jak v mém penisu pulsovalo, začal zrychlovat a přidal ještě ruku, což byla jednoduše kombinace, která mě dovedla k bouřlivému vyvrcholení.
B: "Hmmm... to bylo... sakra úžasné."
J: "Jak jsem říkal - děkuju," samolibě se usmál a následně mě políbil.
B: "Můžeš mi děkovat častěji."
J: "Budu o tom přemýšlet."
Oba jsme se zasmáli a následně vylezli ze sprchy, vzájemně se osušili a pak jsme nazí padli rovnou do postele. Tiskli jsme se k sobě a užívali si vzájemnou blízkost. A pak, že se Brian Kinney netulí. Tohle už taky nejspíš dávno odvál čas. Protože právě teď jsem chtěl pouze jediné a to ležet s tímhle úžasným klukem v téhle posteli a nehnout se ani na krok. A ač mě pálila na jazyku otázka ohledně toho, jak dlouho plánuje zůstat, tak právě teď jsem nechtěl kazit to, jak nám bylo. Protože mně bylo úžasně. Tak zatraceně úžasně.
B: "Fuck!"
Jestli je něco, co fakt nesnáším tak je to to, když něco zakřiknu. Měl jsem se momentálně s Justinem tak dobře, že bylo zkrátka jasné, že nám to někdo přijde zkazit.
J: "Mám jít otevřít?"
B: "Ne, nejsme doma."
J: "Třeba je to důležité."
B: "Můžou nechat vzkaz na záznamníku."
Sotva jsem to dořekl, začal mi zvonit telefon. Samozřejmě, že na jeho displeji se ukázalo Maikeyho jméno. To mi přišel dát další přednášku nebo co?
J: "Zvedneš to nebo...?"
B: "Já se tu fakt zblázním. Co?!" vztekle jsem zavrčel do telefonu.
Maikey: "Říkal jsem, že nás zabije," očividně nemluvil na mě.
B: "Nech mě hádat, když ty dveře otevřu, nenajdu tam jenom tebe?"
Maikey: "Takže jste doma!"
B: "Shit," fakt jsem sám sebe právě nabonzoval?
Maikey: "Jdeme k Woodymu a řekli jsme si, že vás taky vytáhneme, když už Justin přijel na návštěvu a než ten telefon zavěsíš, věř mi, že se jen tak nevzdáme..."
Měl jsem sto chutí na něj zařvat, proč tak moc chce, abychom někam šli, když vůči Justinovi momentálně cítí zášť, ale zastavil jsem se dřív, než se tak stalo.
J: "Co chce?"
B: "Kazit nám večer."
Maikey: "Co?"
B: "Nic, to bylo na Justina."
Maikey: "Aha. Tak co půjdete?"
B: "Chtějí k Woodymu... chce se ti nebo ne?" prosím řekni ne, prosím řekni ne...
J: "Jasně!" Shit!
B: "Fajn, dejte nám chvíli," zaklapl jsem telefon.
J: "Ale jestli se tobě nechce, tak nemusíme," očividně si všiml mého "nadšení".
B: "Jen jsem myslel... že... si užijeme večer ve dvou."
Justin se usmál tak sladce, že cukrová vata tomu nesahala ani po kotníky. A hned na to mě stejně sladce políbil. A jako zázrakem byla najednou moje špatná nálada pryč.
J: "Nebudu lhát, rád bych udělal takový malý výlet na stará známá místa, ale jestli chceš být doma tak..." udělal na mě ty svoje psí oči a já byl v háji.
B: "Fajn, fajn, půjdeme."
A jeho další úsměv byl opět k nezaplacení. A tak i když s počáteční neochotou jsme se šli rychle připravit a následně jsme vyrazili k Woodymu a musím říct, že vidět v Justinových očích tu jiskru z toho, že je tady a dělá věci, které dělal dřív, stálo za to.
No comments:
Post a Comment