VAROVÁNÍ 18+
Brian's POV
S Justinem jsme se shodli, že si následujících pár dní užijeme, jak nejvíce můžeme a nebudeme vůbec na nic myslet ani nic řešit, jen si užívat společné chvíle obklopeni naší rodinou, která se na chvíli stala kompletní, protože Mel s Jenny přijela napravovat věci s Lindsay, což ani nevyžadovalo moc práce vzhledem k tomu, jak moc se ty dvě milují a tak jsme všichni doháněli ztracený čas a já si na chvíli dovolil myslet jen na to, že je vše zase jako dřív, i když jsem věděl, že to brzy skončí, ale jednoduše jsem chtěl pocítit ten kousek štěstí, co mi momentálně přistál na dlani.
I přes to mi to však nezabraňovalo v tom občas myšlenkami zaloudit k tomu, že co nevidět zase přijdu o Justina a kdoví, jak dlouho ho neuvidím. Vím, že jsem ho přesvědčil k tomu, aby se tam vrátil, i on pochopil, že musí, i když nechce, ale ví, že by ztratil hodně, a že i když na sebe budeme muset počkat, tak nakonec spolu budeme. Ale nemůžu lhát a říkat, že je tohle pro mě snadné, že jsem v pohodě, protože nejsem... chci s ním být, jen zkrátka... nevím, co udělat, aby to tak bylo.
A nejhorší je, že dnes je ten den, kdy jsme si řekli, že všem oznámíme, že se Justin vrací do New Yorku, kdy Justin bude muset zavolat svému šéfovi a žádat ho o druhou šanci, kdy se budeme modlit, že se do jeho bytu nikdo nestihl nastěhovat...
B: "Hmmm," Justin vyšel z koupelny s ručníkem kolem pasu a na jeho hrudi se stále leskly kapičky vody. Rozhodně pohled, který mi nevadil.
J: "Copak, copak?"
B: "Pojď ke mně."
Nemusel jsem ho žádat dvakrát, ležel vedle mě pomalu dřív, než jsem to dořekl. Ty jeho plné rty se vlnily do hříšného úsměvu a já zkrátka neodolal tomu ho políbit a prsty jsem prohrábl jeho polo mokré vlasy.
J: "Miluju je, ale jsem fakt rád, že šly holky s dětmi k Debbie..." rukou mi začal rozepínat pásek.
B: "Rozhodně souhlasím," jazykem jsem přejel po jeho rtech.
Jen, co se jeho horké prsty dotkly mé pulzující erekce, zaklonil jsem hlavu a zalapal po vzduchu. Justin začal přejíždět po celé délce a můj dech lehce zrychloval. V prstech na nohou mi mravenčilo a užíval jsem si každý jeho dotyk. Skoro jsem se nechal unést a téměř jsem vyvrcholil, dokázal jsem se však ovládnout a následně jsem Justina překulil pod sebe a začal mu laskat krk a hruď. Justin mě hladil po zádech a já se rozkrokem třel o ten jeho, což jej přivádělo k šílenství. Vzdychali jsme jak smyslů zbavení a ani jeden už jsme nechtěli na nic čekat. Justin mi proto navlíkl kondom a já do něj zezadu pronikl. Naše těla byla jako jedno a po několika přírazech jsme oba bouřlivě vyvrcholili.
Následně jsme to vydýchávali natisknuti na sobě. Hladil jsem ho po holé kůži a snažil se ze všech sil nemyslet na to, že ho takhle možná držím naposledy na dlouhou dobu. Sakra, Briane, nebuď zbabělec!
Jenže následně jsem zničehonic na své hrudi, kde měl Justin položenou hlavu, ucítil mokro a hned jsem věděl, která bije...
B: "Justine?"
J: "Hmmm?"
B: "Jsi v pořádku?"
J: "Ehmm."
B: "Podívej se na mě."
Chvíli mu trvalo, než to udělal, nedivil jsem se mu, protože hned, jak se na mě podíval, jsem mohl zřetelně vidět, jak mu ten vodopád slz stéká po tvářích.
B: "Poslouchej mě. Posloucháš?"
J: "Jo, poslouchám."
B: "Zvládneme to, rozumíš? Zvládli jsme toho už tolik a víme, že se milujeme... co víc potřebujeme?"
J: "Máš pravdu, já jen... tak hrozně se bojím, že se uvidíme až za strašně dlouhou dobu..."
B: "Uteče to, ani se nenadějeme. A ty budeš můj malý slavný génius."
Pro Justina jsem se snažil být silný, ale záležet jen na mě, asi tu taky brečím. Chtěl bych opravdu věřit, že ten čas uteče tak rychle, jak si přeju, ale... myslím, že všichni víme, že když člověk něco hodně chce, tak to tak rychle nedostane.
Když se Justinovi podařilo trochu se posbírat, vydali jsme se k Debbie na další rodinný sraz, protože se holky zítra vracejí zpátky do Kanady, tak jsme si je ještě chtěli užít, hlavně tedy Justin, protože kdoví, kdy ten je zase uvidí. A taky bylo na čase říct, jak se věci mají...
J: "Mohl bych mít vaši pozornost?"
Všichni přestali s tím, co dělali a své pohledy upřeli k Justinovi. Strašně se mi zhoupl žaludek, měl jsem pocit, že zažívám déjá vu, protože přesně takhle nějak proběhla situace, kdy jsme všem museli oznámit, že se nebudeme brát.
J: "Takže jak všichni víte, přijel jsem sem s cílem tu i zůstat, protože mi zkrátka chybí domov, chybíte mi vy a... Brian... a opravdu moc bych si přál, aby to tak bylo, tak moc, že jsem se zabednil a chtěl jsem si za svým rozhodnutím stát stůj co stůj, jenže Brian opět udělal ten svůj tríček a otevřel mi oči... a já pochopil, že nemůžu svůj sen takhle zahodit, takže se vracím zpátky... a je mi z toho hrozně, protože nevím, kdy vás všechny zase uvidím takhle pohromadě..."
Justin v tu chvíli ztratil slova a já k němu přispěchal, abych ho objal kolem ramen a dodal mu sílu, aby se udržel pohromadě. Všichni mu hned začali říkat, jak moc je to mrzí, ale chápali jeho rozhodnutí, protože každý jeden z nich ví, jak moc nadaný je a že by to neměl zahodit, i když by ho tu rádi měli zpátky.
Emmett: "Zlatíčko?"
J: "Copak, Emme?"
Emmett: "Věnuješ mi jeden tanec před tím, než nám zase utečeš, aby ses stal novým Picassem?"
Justin se na mě podíval, jako by snad čekal na svolení. Upřímně jsem Emmetta propaloval pohledem, ale na Justina jsem přikývl a tak šli s Emmettem trochu rozproudit "parket", na který se postupně začali přidávat všichni... teda až na jednoho.
Maikey: "Smím přisednout?"
B: "Jasně."
Maikey: "Jsi v pohodě?"
B: "Nejsem, ale jestli začneš s tím, že si měl pravdu nebo něco podobnýho, tak..."
Maikey: "Nezačnu, neboj. Vlastně jsem se chtěl omluvit, choval jsem se jako kretén. Pravda je, že jsem asi trochu opravdu žárlil, ale ne proto, proč si asi myslíš... za ty tři roky jsme se zase sblížili a asi jsem zkrátka... nechtěl přijít o svého nejlepšího kamaráda."
B: "Však víš, že o mě nikdy nepřijdeš."
Maikey: "Vím a fakt se omlouvám."
B: "Omluva se přijímá."
Možná mě štval tím, jak se choval, ale svým způsobem jsem ho chápal. Však kolikrát jsem se já snažil zničit jeho vztah tenkrát s tím jeho doktorem, protože jsem se bál, že o něj přijdu?
Maikey: "Zvládnete to s Justinem?"
B: "Otázka, na kterou bych chtěl znát odpověď, ale... nevím... doufám v to však."
Než jsem stihl ještě cokoliv říct, Justin zničehonic kolem nás proběhl se zvonícím telefonem v ruce a zmizel na verandě. Zdálo se, že je to důležitý hovor, tak jsem ho nechtěl rušit, ale když se nakonec dlouho nevracel, šel jsem radši za ním. Opíral se o zábradlí a vypadal zamyšleně a tak jsem ho zezadu objal...
J: "Vyděsil si mě."
B: "Promiň. Jsi nějaký zamyšlený... co se děje?"
J: "Ehm... vím, že jsme se dohodli, že kvůli bytu a šéfovi zavolám až dnes, ale... volal jsem už včera, potřeboval jsem zkrátka vědět, jestli se vůbec budu mít kam vrátit a hlavně kdy... ukázalo se, že můj byt je stále volný. Ale šéf mi to nevzal, tak jsem mu nechal vzkaz a on mi teď zavolal..."
B: "Proč mám pocit, že to, co se mi chystáš říct, se mi nebude líbit?"
J: "Ehm... protože... pokud se chci vrátit do práce, musím se do New Yorku vrátit už zítra..."
Srdce se mi v tu chvíli šíleně sevřelo. Věděl jsem, že se tam Justin bude muset každým dnem vrátit, ale netušil jsem, že to bude tak hrozně brzo. V tu chvíli jsem si přál udělat cokoliv, abych o něj nepřišel. A to, co jsem následně vypustil z pusy, aniž bych si vůbec uvědomil, co všechno to zahrnuje, bylo asi to nejšílenější, co mě kdy napadlo... "A co kdybych šel do New Yorku s tebou?"
No comments:
Post a Comment