I know what he's doing // 12 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin' POV

Myslel jsem, že mě dneska už nic nepřekvapí, ale omyl - nalezení Briana u dveří mojí mámy bylo opravdu velké překvapení. Ještě překvapující bylo ale zjištění toho, proč za ní vlastně přišel. Ani nevím, jestli jsem byl víc rozčílený nebo šťastný. Rozčílený, protože něco dělá za mými zády, i když tady si nejspíš můžeme podat ruce. A šťastný, protože je zjevné, jak moc mě miluje a že se o mě bojí. Jenže už nemusí... s Codym jsem skončil. Dnes po mně chtěl, abych udělal něco šíleného, něco, co jsem téměř udělal, nebýt toho, že jsem se vzpamatoval dřív, než jsem onu osudnou chybu uskutečnil. Cody si možná myslel, že mi dělá službu, když mě dovlekl až ke dveřím Chrise Hobbse - kluka, který stojí za mými největšími problémy v životě - a v jednu chvíli jsem si to myslel i já. Když jsem na něj však mířil tou zbraní, došlo mi, že tohle by nebylo žádné řešení. Tohle by byla vražda a já bych v životě ztratil naprosto všechno, svou rodinu, Briana, svobodu... a především svou nevinu. A za to mi Chris, ani Cody a ani nikdo jiný nestojí. Teď už si uvědomuji, že to, co jsem dělal, nebylo proto, abych někoho chránil, ale proto, že jsem byl zaslepený touhou po pomstě, o kterou vlastně ani nestojím. Já chci Briana, chci malovat, chci šťastný život v kruhu své rodiny... to je pro mě ideální představa a snad i budoucnost. Pokud se mi teda nějak podaří Brianovi vysvětlit, že už se nemusí ničeho bát dřív, než mojí mámě způsobí infarkt.

I know what he's doing // 11 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Celý den jsem byl jak na trní, což u mě rozhodně není zvykem. Navíc Jennifer znám, jsme... přátelé? Asi tak bych to řekl. I když to asi není úplně přesné vyjádření. Ale rozhodně si myslím, že svým způsobem k sobě máme blízko, zvlášť když přijde na Justina. A na toho teď rozhodně přišlo... a já se děsím toho, jak jeho mámě vysvětlit, že jsem dovolil a především nezabránil tomu, aby takhle bezdůvodně riskoval svůj mladý život, obzvlášť když jsem jí slíbil, že se o něj postarám, řekl jsem jí, že mi na něm záleží po tom, co... však vy víte, po tom plese. A to byl jeden z důvodů, proč za mnou nakonec přišla s tím, abych mu pomohl. A právě teď ho klidně, i když klidně ani trochu, nechávám takhle hazardovat. Myslím, že za to si vyslechnu opravdu pěkné věci a nejsem si zcela jistý, že jsem na to připravený. Vím, že mě nikdy nic jen tak nevykolejí, jsem jednoduše odolný vůči stresovým situacím... ale z nějakého mně neznámého důvodu, jednání s matkou mého... ehm, přítele... mě jaksi dostává do rozpaků.

I know what he's doing // 10 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Měl jsem co dělat, abych se ovládl. Nejsem majetnický ani žádná podělaná žárlivá lesbička, to fakt ne, ale znám hranice a v mých očích je tenhle Cody už dávno překročil. Jedna věc je, aby si Justina naverboval do tý svojí růžový skupiny, která má za úkol chránit teplé obyvatele tohohle města, další věc je, že s ním po nocích teď tráví snad víc času, než se mnou... ne snad, ale určitě. Ale to, že si s ním klidně nakráčí do Babylonu, který mi v podstatě říká pane, s rukou položenou na Justinových ramenou a tváří se jako by mu snad patřil... to je jednoduše moc.

Raději jsem se proto zase otočil zpátky k baru a mávnul jsem na barmana, který mi štědře nalil další skleničku. Když se ke mně nachomýtl nějaký mladý zajíček, který očividně moc toužil po mé společnosti, každá buňka v mém těle mu to chtěla dopřát... to, zda to bylo kvůli mým potřebám nebo jednoduše proto, že jsem chtěl vytočit Justina, bylo vedlejší. Ale z nějakého mně neznámého důvodu, jsem sám sebe zaskočil a poslal ho pryč se slovy, že nemám zájem. Byl zklamaný, ale co už, nemůžu se přeci rozkrájet a být na více místech na jednou a asi chápete, že moje prioritní místo je právě tady, kde můžu vidět, i když asi ne moc kontrolovat, co Justin s tím jemisakrajednojaksejmenuje dělají.

I know what he's doing // 9 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Trvá to už několik týdnů a já stále nejsem schopný přežít noc, aniž bych nepřemýšlel nad tím, zda je Justin v pořádku. Kdykoliv opustí loft v tom svém zbrusu novém růžovém outfitu, mám co dělat, abych vzteky a zároveň strachem nevybouchl. A nejvíc na tom všem mě vytáčí ta jeho lhostejnost, zrovna včera se vrátil domů s modřinou skoro přes celá záda, že prý ho nějací idioti namáčkli na kapotu auta, když se jim s tím slavným Codym a ostatními snažili dát lekci... myslel jsem, že si ze mě dělá srandu, když to říkal, ale nakonec jsem pochopil, že to myslí zcela vážně. Skoro jsme se i pohádali, Justin se ale sebral a odešel dřív, než jsem měl možnost ze sebe vyřvat hlasivky. Vykouřil jsem pak naráz skoro celou krabičku, jak jsem si potřeboval uklidnit nervy. Kde jsou ty časy, kdy jsem si byl celkem dost jistý tím, co Justin dělá, když nebyl se mnou? Teď bych dal cokoliv za to, aby se ode mě nehnul ani na krok a já ho měl pod neustálým dohledem.

I know what he's doing // 8 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Je těžký milovat někoho a nedávat mu to najevo, když je to nejvíc třeba. I když tímhle problémem asi trpím jenom já a možná ještě pár jedinců, kteří jsou stejně podělaní jako já. Lidi jsou totiž obvykle schopní dávat najevo své city, to mě se tohle nadání ale vyhnulo obloukem. Asi za to můžu poděkovat Jackovi a Joan Kinney, nebýt totiž jejich neexistující lásky, pravděpodobně bych dnes vedl mnohem snazší a šťastnější život. Místo toho jsem naprosto neschopný udělat cokoliv, čím bych Justina přiměl k tomu, aby přestal riskovat svoje zdraví kvůli lepšímu pocitu, že má konečně nějakou moc nad svým životem a tím, jak ho žije. Vím, že to má hodně ne-li všechno společného s Hobbsem, takže ať se mi to líbí nebo ne, chápu, proč cítí tu potřebu hrát si v noci na super hrdinu a zachraňovat svět teplých... byl jsem tam, když téměř umřel, držel jsem ho v náruči na tom studeném betonu, byl jsem tam, když ležel v nemocnici a pak když se snažil zase naučit házet podělaným míčkem a moc dobře si pamatuji na všechny ty pocity, které mě hnaly k tomu, abych ho nějak pomstil, abych toho proradnýho hajzla zabil, když vyvázl pouze s veřejně prospěšnými pracemi, abych od té chvíle dělal vše, co bude v mých silách, abych ho ochránil a ze všeho nejvíc jsem chtěl, aby se konečně dosáhlo nějaké změny pro nás všechny - pro ty, kteří kopou za druhý tým - abychom se konečně cítili v ulicích bezpečně... jenže ani já nejsem tak naivní, abych si myslel, že něčeho takového dosáhneme tím, že budeme po nocích chodit s nějakou skupinkou cvoků a riskovat svůj život. Proto bych s Justinem nejraději silou zacloumal a řekl mu, ať se, sakra, vzpamatuje... ale to je skoro jako bych mu řekl, že ho miluju a potřebuju a na to já jednoduše nemám. Nezbývá mi proto nic jiného, než přihlížet jeho chování a doufat, že se mu nic nestane.

I know what he's doing // 7 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Věděl jsem to! Věděl jsem, že Brian bude reagovat přesně takhle a přesně proto jsem nechtěl, aby se o tom dozvěděl. Ano, vím, že dříve či později bych už to dál nemohl tajit, ale byl bych radši za to později. Teď mě bude neustále hlídat a dělat různé poznámky, kterými se mě bude snažit od tohohle všeho odradit. Cody je jednoduše jediný, kdo mi rozumí a kdybych ho nechal vzít mě do nemocnice, nemuselo to dopadnout takhle, Brianovi bych namluvil tu nejbizarnější výmluvu o tom, jak jsem se zranil, ale on by to nechal být, protože není ten typ, co by se nějak urputně snažil zjistit pravdu. I když zároveň uznávám, že jsem se k němu zachoval fakt hnusně, neměl jsem říkat, co jsem řekl... ale, sakra, nemůže mi přeci nakazovat, co mám a nemám dělat, být to naopak, pošle mě do háje a je mu jedno, co chci já. Jsem možná tvrdohlavý, ale přiznejme si to... od koho to tak asi mám?

I know what he's doing // 6 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Znáte ten pocit, kdy si přejete, abyste byli schopni něco udělat, ale vy, sakra, nemůžete a jste z toho naprosto zoufalí? Tak přesně tomu se říká absolutní bezmoc. A bezmocný jsem opravdu byl. Když jsem Justina uviděl na zemi v jeho vlastní krvi, v ten okamžik jsem se cítil mrtvý uvnitř, na moment jsem totiž myslel, že jsem ho ztratil a vyvolalo to ve mně staré vzpomínky, kterých jsem se snažil tak urputně zbavit - vzpomínky na jeho maturitní ples.

Trvalo snad věčnost, než se mi podařilo ho probudit a když se na mě pak podívala ta jeho modrá kukadla, cítil jsem takovou úlevu, že to nejde ani vyjádřit. Hned na to jsem ho odvedl do auta a odvezl do nemocnice, ani mě nenechali jít s ním, místo toho teď tvrdnu v čekárně a čekám jako idiot na to, až mi někdo konečně něco řekne. A Maikey mimochodem čeká se mnou, jak se totiž tak nějak ukázalo, v těžkých chvílích ho vážně potřebuji a jsem ochotný dát stranou i svou naprosto pošahanou hrdost.

I know what he's doing // 5 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Už mě nebaví Brianovi lhát, unavuje mě to a co hlavně - ničí mě to. Ale já ho znám, kdyby věděl, co dělám, zbláznil by se. Pravděpodobně by dělal, že mu to nevadí, ale uvnitř by doslova šílel. Moc dobře si pamatuji, jak se stavil k tomu, když jsem tenkrát tancoval v Babylonu kvůli škole pod vedením Sapa. Dokonce mi nabídl pět tisíc dolarů, jen aby mě od toho odradil. Nevím, co mu vadilo víc, zda to, že mě očumuje celý Babylon nebo, že si na mě dělá Sap nároky či snad to, že to ani nebylo zrovna dvakrát bezpečné, rozhodně jsem nezapomněl na tu slavnou párty, na kterou mě Sap vzal a já se odtamtud jen tak tak dostal. Kdyby se to tenkrát dozvěděl, vlastně kdyby se to kdykoliv dozvěděl, nevím, co by dělal a myslím, že to ani vědět nechci. A vlastně i to, co se mi tenkrát stalo, je důvodem, proč teď dělám, co dělám, i když důvodem největším je samozřejmě Hobbs. Navíc ten adrenalin, co přitom cítím, to je něco neskutečného, skoro jako droga a představa, že se mi to Brian bude snažit vymluvit... to zkrátka nepřipadá v úvahu. Zkrátka bojuji za to, v co věřím a Cody společně s ostatními z Pink Posse jsou jediní, kdo tomu rozumí. Pro jednou mám pocit, že mám nějakou moc.

I know what he's doing // 4 //

VAROVÁNÍ 15+

Brian's POV

Nevím, jak se mi to podařilo, ale během toho čekání na Justina a přemýšlení o jeho chování, jsem naprosto vytuhl. Debbie má nejspíš pravdu, po sexu je opravdu důležité dopřát si nějaký kvalitní spánek, protože pak to takhle dopadá anebo už jednoduše nejsem tak vytrvalý jako dřív... sakra. Každopádně když jsem se probudil, hned jsem věděl, že Justin je tady, všude byla tma, jen z ložnice vycházelo tlumené světlo. Chvíli mi trvalo, než jsem své rozlámané tělo zvedl z pohovky a následně jsem se za ním vydal do ložnice. A Justin dělal přesně to, co jsem předpokládal - kreslil podklady na RAGE. Ani nevím, proč mě napadlo, že by o tom mohl třeba lhát, jsem jednoduše idiot, který se nechává ovlivňovat nesmysly druhých.

I know what he's doing // 3 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Přesně, jak jsem říkal, jedna do mě šila víc, než druhá - Mel, protože je to prostě v její přirozenosti a Linds, protože jsem se tu tři týdny neukázal. Jako ano věděl jsem, že jsem tu dlouho nebyl, jen jsem nevěděl, že až takhle dlouho. Ale to jsem prostě já, nejsem zrovna ukázkový příklad na otce, i když bych rád. Vlastně když nad tím tak přemýšlím Justin je podle mě důvodem, proč jsem tu tak dlouho nebyl, do teď mi to nedocházelo, ale jeho chování mě nejspíš zaměstnávalo víc, než jsem si myslel. Ale o tom teď nechci přemýšlet, potřebuji ho na chvíli dostat z hlavy a přesně proto jsem tady! A taky kvůli Gusovi, samozřejmě!

I know what he's doing // 2 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Stočil jsem pohled k Justinovi, který se zářivě usmíval na zákazníka. Automaticky jsem si chtěl zase všechno odůvodnit nějakým logickým vysvětlením jako například, že se Debbie spletla a Justin odtud opravdu odešel v půl druhé, jak říkal. Jenže najednou jsem v sobě pocítil ten kousek pochybnosti, který ve mně vyvolal už včera Maikey. Akorát tentokrát byl o něco silnější, tentokrát mi dokonce přikazoval, abych ho poslouchal a uvědomil si, že s Justinem se opravdu něco děje. Něco, co jsem nechtěl vidět. A i tak jsem nadále doufal v to, že je všechno naprosto v pořádku. Znám ho přeci, je to Justin, proboha, vím o něm i ty nejmenší detaily... vím, co dělá, když není se mnou. A i přes to mám najednou pocit, že to nevím.

I know what he's doing // 1 //

VAROVÁNÍ 18+

Brian's POV

Maikey mě dneska neskutečně vytočil, dokonce to zapříčinilo to, že jsem šel domů dřív, než obvykle. Takhle mi předhodit Justina a jeho "podivné" chování, to byla podpásovka! Že prý jestli vůbec vím, co dělá, když není se mnou, že tohle už tu jednou bylo, když se zapletl s tím houslistou... ano, sakra, já vím, co dělá a jsem s tím naprosto v pohodě! Je mladej, krásnej a plnej energie a může si užívat, jak se mu jenom zachce. Má na to nejen právo, ale i očividné předpoklady, když jsem byl já v jeho věku, byl jsem úplně stejnej, no co si budeme povídat, já takový jsem ještě teď, i když je pravda, že s jeho přítomností v mém životě jsem to nějak začal omezovat, vlastně omezovat se říct nedá, člověk něco omezuje nedobrovolně, u mě to tak není, prostě to jen už tolik nevyhledávám... opět oprava, já to vyhledávám pořád stejně, jen to teď víc vyhledávám pouze s ním, než s nějakou náhodnou známostí na jednu noc. Ale Justin je jednoduše ve věku, kdy potřebuje experimentovat a užívat si kolem a já mu v tom nehodlám bránit. Nebudu sice lhát, protože občas bych byl radši, kdyby byl se mnou, ale nechci, aby se mnou cítil nějak svázaný, takže má volnost, ostatně jako tomu bylo od začátku, vždy jsme oba věděli, že nemáme zámek na dveřích a můžeme si dělat, co chceme, takže ani teď a ani nikdy nehodlám začít vykládat něco jiného. A i když je možná pravda, že je v poslední době tajnůstkářský, do Babylonu se mnou už moc často nechodí a někdy má plány, které nezahrnují mě, tak to neznamená, že mu nevěřím a že má Maikey důvod mi to předhazovat. Nechci si jednoduše hrát na nějakou domácí ženušku, která nedočkavě čeká na to, až se její partner vrátí domů, takový já nejsem a nikdy nebudu, náš vztah je jednoduchý, oba známe naše pravidla a víme, co od toho druhého očekávat, tak jednoduché to je.