BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Přesně, jak jsem říkal, jedna do mě šila víc, než druhá - Mel, protože je to prostě v její přirozenosti a Linds, protože jsem se tu tři týdny neukázal. Jako ano věděl jsem, že jsem tu dlouho nebyl, jen jsem nevěděl, že až takhle dlouho. Ale to jsem prostě já, nejsem zrovna ukázkový příklad na otce, i když bych rád. Vlastně když nad tím tak přemýšlím Justin je podle mě důvodem, proč jsem tu tak dlouho nebyl, do teď mi to nedocházelo, ale jeho chování mě nejspíš zaměstnávalo víc, než jsem si myslel. Ale o tom teď nechci přemýšlet, potřebuji ho na chvíli dostat z hlavy a přesně proto jsem tady! A taky kvůli Gusovi, samozřejmě!
B: "Jsem otec na hovno, pochopil jsem. Ještě něco je novýho?"
Lindsay: "Nejsi otec na hovno... jen si idiot."
Melanie: "A pořádnej,"...Špitla si pro sebe.
B: "Já vím!"
Lindsay: "To je dobře. A teď vezmi Guse na procházku."
B: "Cože?"
Lindsay: "Slyšels... s Mel jsme neměly volnou chvilku už tak dlouho, že se za chvíli asi zblázníme. A ty si potřebuješ napravit svoje otcovské chyby."
B: "Slyšíš to, Gusi? Mamky si chtějí vrz..."
Lindsay: "Briane!"
B: "Chtějí si užít trochu srandy a nás vyhánějí ven."
Gus: "Joooo!"...Ozval se jeho nadšený dětský hlásek.
Melanie: "Vidíš, Gus je nadšený."
B: "Hmmm."
Vzhledem k tomu, že se obě hned ztratily za smíchu pubertálních školaček ve své ložnici, předpokládám, bylo na mně, abych Guse připravil na tu slavnou procházkou se svým tatíkem. On vypadal vážně nadšeně a já vlastně taky, Gus je prostě ten nejlepší syn, jakého jsem si jen mohl přát, jen on neměl moc štěstí na mě.
Jako obvykle jsme se vydali do parku na hřiště, kde mě obdivovaly pohledy všech přítomných chtivých nadržených maminek, zatímco jsem Guse houpal na houpačce. Byl to fakt zážitek, být hetero, tak věřím, že se na chvíli ztratím mezi stromy s jednou z nich, ale... ehm, nejsem.
B: "Tak co, Gusi, baví tě to tady?"
Gus: "Jooo a moc!"
B: "Takže ještě nechceš jít domů?"
Gus: "Neeee!"
B: "To jsem si myslel."
Neberte mě špatně, nechci se Guse zbavit ani nic jiného, jen mě zrovna dvakrát nebaví mrznout venku na dětském hřišti a být středem zájmu nadržených matek. Proto jsem to tam s ním vydržel už jen další půl hodinu a následně jsme se nějakým záhadným způsobem ocitli v jídelně.
Debbie: "No ne, koho to tady máme?"
Gus: "Babííí!"
Gus jí hned vletěl do náruče a ta ho v ní, ostatně jako každého vždycky, málem rozmačkala. A hned na to se s ním vydala pro jeden citronový řez.
A já si až nějak zpožděně uvědomil, že tu je i Justin. Až v tu chvíli jsem se rozhlídl po jídelně a hned jsem zbystřil tu jeho blonďatou hřívu a velký úsměv a hned mě to zahřálo u srdce.
B: "Dám si kafe."
Debbie: "Zase?"
B: "Zase."
Debbie: "Jen abys to s tím kofeinem nepřeháněl,"...Nalila mi.
B: "Neboj."
Debbie: "A kde si vzal tohohle krasavce?"...Gus se hned zachichotal.
B: "Ty dvě bláznivý lesbičky si chtěly udělat... hezký dopoledne, pokud víš, co tím myslím."
Debbie: "Dokážu si to domyslet."
Debb se hned zase začala věnovat Gusovi, který byl z její pozornosti jak na trní. Já jsem tak alespoň měl možnost zahledět se na Justina... i když nechtěl jsem náhodou aspoň na chvíli vypnout tu část mozku, která ho nemůže dostat z hlavy a nemyslet na něj?
J: "Ahoj."
Cože? Kde se tu, sakra, vzal tak najednou? On je jak Superman, v jednu chvíli je tam a v další tady u mě a já to ani nejsem schopný zaregistrovat.
B: "Ahoj."
J: "Koukám, že máš zábavu. Ahoj, Gusi,"...Pohladil ho po vlasech.
Gus: "Ahoj, strejdo."
B: "Linds a Mel upřednostnily svoje potřeby před vlastním synem, musel jsem zasáhnout a Guse zachránit."
J: "Takže ti ho hodily na krk?"
B: "Přesně."
Justin se začal smát a já v tu chvíli zapomněl na to, že se s ním děje něco, co se bojím, ale zároveň potřebuji zjistit. V tu chvíli jsem se jednoduše dokázal soustředit jen na to, jak moc ho miluju a že bych pro něj udělal snad cokoliv.
J: "Asi se zase vrátím do práce."
B: "Jo,"...Nevím, co se to, sakra, stalo, ale políbil jsem ho.
J: "Tak... tak já jdu,"...Usmíval se od ucha k uchu.
A já jsem si najednou říkal, že jsem vážně idiot, pokud si myslím, že by mě snad podváděl nebo něco na ten způsob. Jednoduše mu věřím a znovu říkám, že jsem si jistý tím, že vím, co dělá, když není se mnou.
Debbie: "Skoro bych tě nepoznala."
B: "Co?"...Tázal jsem se otráveně, jelikož jsem věděl, co mě čeká.
Debbie: "Jen, že si na chvíli zapomněl na skrývání svých citů."
B: "Nemám city, zapomnělas?"
Debbie: "Ale máš... a někdy bych řekla, že větší, než kdokoliv z nás a proto se je tak moc bojíš dávat najevo."
B: "Já nechápu, proč si nešla studovat psychologii... očividně v tom máš velké zalíbení."
Debbie: "Ne, jen mám oči."
B: "A pěkný."
Debbie: "Komplimenty mě neumlčíš."
B: "Škoda."
Komplimenty možná ne, ale ti nově příchozí strávníci, které musela jít obsluhovat, jí rozhodně umlčeli. Já jsem tak mohl v klidu dopít svůj hrnek kafe a následně jsem se vydal navrátit Guse k těm dvěma lesbičkám, které se zdály víc, než spokojené... skvělý vědět.
Lindsay: "Doufám, že jste si užili den."
Gus: "Jo, bylo to super. Byli jsme i za babičkou."
Lindsay: "Vážně?"
B: "Jo užili jsme si, i když mám takové tušení, že vy dvě víc."
Lindsay: "Nebudu lhát, potřebovaly jsme to."
B: "Neboj se, z mojí strany se ti dostane jen pochopení."
Lindsay: "A jak se má Justin?"
B: "Má se dobře, musím jít,"...Fakt ho nehodlám rozebírat s nikým dalším!
Lindsay: "Aha... tak, tak ahoj. A ne, že se zase dlouho neukážeš."
B: "Neboj!"
Zmizel jsem odtamtud, jak nejrychleji jsem mohl, jen abych nemusel, když tak čelit tomu, že mě bude zdržovat a přeci jen ze mě Justina tahat a potom jsem se vydal domů, kde jsem se věnoval nějakým věcem do práce a zbytek dne jsem pak nedočkavě čekal na Justinův příchod domů. Měl jsem ale opět hodně o čem přemýšlet a jak říkám - myšlení je nebezpečné.
No comments:
Post a Comment