BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Stočil jsem pohled k Justinovi, který se zářivě usmíval na zákazníka. Automaticky jsem si chtěl zase všechno odůvodnit nějakým logickým vysvětlením jako například, že se Debbie spletla a Justin odtud opravdu odešel v půl druhé, jak říkal. Jenže najednou jsem v sobě pocítil ten kousek pochybnosti, který ve mně vyvolal už včera Maikey. Akorát tentokrát byl o něco silnější, tentokrát mi dokonce přikazoval, abych ho poslouchal a uvědomil si, že s Justinem se opravdu něco děje. Něco, co jsem nechtěl vidět. A i tak jsem nadále doufal v to, že je všechno naprosto v pořádku. Znám ho přeci, je to Justin, proboha, vím o něm i ty nejmenší detaily... vím, co dělá, když není se mnou. A i přes to mám najednou pocit, že to nevím.
Debbie: "Uletěly ti včely?"
B: "Huh?"...Otočil jsem pohled zase k ní.
Debbie: "Najednou si zmizel do jinýho světa."
B: "Jen jsem... to je jedno."
Debbie: "Vážně by si měl po sexu praktikovat dostatečné množství spánku - jsi mimo."
B: "Díky za radu, budu to mít na paměti."
K mému velkému štěstí se Debbie šla věnovat tomu, čemu má. I když mi to akorát tak dalo kupu času k tomu dumat nad tím, co se děje s Justinem. Bože, jak rád bych se mýlil, ale Maikey má možná vážně pravdu. My o vlku...
Maikey: "Ahoj."
Páni! Divím se, že mě vůbec pozdravil natož, že se posadil hned vedle mě. Včera se zdálo, že mě něčím praští po hlavě, jen aby se mi konečně rozsvítilo. Jenže já byl tak zabedněný a vlastně i zaslepený svými city k Justinovi, že jsem si odmítal připustit, že by mohl mít Maikey pravdu. Spíš jsem měl za to, že je to zase jeden z jeho žárlivých výstupů, když občas zapomene, že má Bena.
B: "Ahoj,"...Usmál jsem se, i když jsem se asi spíš zašklebil.
Maikey: "Ohledně včerejška... promiň... neměl jsem se do toho plést."
B: "To máš pravdu, že neměl."
Maikey: "A už o tom nepadne ani slovo, slibuju."
B: "To jsem rád."
Je jedno, že už i já začínám mít pocit, že Justin za mými zády dělá něco, co se mi nebude líbit, zkrátka nestojím o to vést s Maikeym konverzaci na téma Justin, takže mu jednoduše nebudu říkat svoje dojmy.
J: "Ahoj, Maikey, co si dáš?"
Vůbec nechápu, kde se tu vzal, objevil se tu tak zčistajasna, že jsem málem ztratil dech a ne proto, že by mě snad vyděsil, ale proto, že ani dokonalost ho nevystihuje přesně.
Maikey: "To, co vždycky."
J: "Hned ti to donesu."
Justin na mě svůdně zamrkal a následně se ladnou chůzí vydal pro Maikeyho objednávku, zatímco já za ním doslova slintal. Nechápu to, prostě to nechápu... byl jsem zvyklý, že já jsem ten, za kterým se každý otáčí, teď jsem to já, kdo po někom šilhá a mám strach, že o něj třeba přijdu.
Maikey: "Víš, že vám to přeju, že ano?"
B: "Cože?"...Tentokrát jsem kulil oči na něj a rozhodně ne v dobrém slova smyslu.
Maikey: "Jenom nechci, aby sis myslel, že to včera byl nějaký chabý pokus o to mezi vámi dělat problémy."
B: "Neříkal si náhodou, že už o tom ani necekneš?"
Maikey: "Jo, ale..."
B: "Tak mlč. A nic si nemyslím."
Maikey: "To je dobře, protože... už mlčím."
B: "Skvělý!"
Fakt nesnáším, když se ve všem takhle vrtá, je to úplně zbytečný, vlastně tím akorát všechno zhoršuje, proto věci řeším bez omluv, bez výmluv a bez výčitek a je to velice efektivní!
J: "Tak tady to máš."
Maikey: "Díky. Budeš večer v Babylonu?"
Ehm? Proč se ho na to, sakra, ptá? Za prvé, bych se vsadil, že se ho ptá jenom proto, že jeho snahu o to dokázat mi, že má pravdu, nehodlá vzdát, i když tvrdí opak. A za druhé ho to vůbec nemusí zajímat... i když to vlastně zajímá mě a to hodně.
J: "Rád bych, ale už mám něco na práci."
B: "Vážně?"...Je to jenom mnou nebo jsem to vážně řekl takhle vytočeně?
J: "Jo... já... musím dodělat nějaké výkresy... k RAGE,"...Myslím, že jsem ho dost zaskočil.
B: "Aha, to se máš."
J: "Já se zase vrátím do práce,"...Zmizel jak nejrychleji mohl.
Maikey: "Co se stalo?"
B: "Co by se mělo dít?"
Maikey: "Byl jsi... vytočenej."
B: "Jsem v pohodě."
Maikey mi to věřil asi úplně stejně, jako jsem si to věřil já, ale vážně jsem s ním nehodlal rozebírat svoje pocity. Na to mi stačí jeho matka.
Maikey: "Kam jdeš?"
B: "Za synem,"...Oznámil jsem rázně a pak jsem rychle opustil jídelnu.
Nebudu lhát, už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem ho viděl, myslím, že pár týdnů už to bude, ale jsem si jistý, že ty dvě bláznivý lesbičky mu bohatě stačily.
Melanie: "Bože a já doufala, že už tě neuvidím."
B: "Pocity jsou vzájemné."
Nečekal jsem na pozvání a rovnou jsem se kolem ní vydal dovnitř, tedy lépe řečeno do obývacího pokoje, kde se Linds s Gusem věnovali... jak se tomu říká - pohádka?
B: "Ahoj,"...Rozvalil jsem se vedle Linds na gauči a vzal si Guse k sobě na klín.
Gus: "Tatíííí!"
B: "Ahoj, Sonny boy."
Lindsay: "Jasně, klidně se posaď, dej si nohy na stůl, zapal si cigáro..."
B: "Vážně?"
Lindsay: "Ne, ty idiote!"
Melanie: "Pozor na jazyk!"
Lindsay: "Jsem si jistá, že Gus to bude potřebovat, aby mu tak jednou mohl říkat sám... víš, že si za ním nebyl už tři týdny?"
B: "Měl jsem práci."
Vsadím se, že tohle nebylo to, co chtěla slyšet, vlastně se vsadím i to, že mě rozhodně nečeká nic pěkného v blízkosti těhle dvou bláznivých ženských, ale to je jedno, já jsem přišel ze dvou důvodů - ten první je ten, že jsem jednoduše chtěl a potřeboval vidět svého syna a ten druhý, že se potřebuji nějak zbavit těch nesmyslných myšlenek na to, že by mě snad Justin zase podváděl!
No comments:
Post a Comment