BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Trvá to už několik týdnů a já stále nejsem schopný přežít noc, aniž bych nepřemýšlel nad tím, zda je Justin v pořádku. Kdykoliv opustí loft v tom svém zbrusu novém růžovém outfitu, mám co dělat, abych vzteky a zároveň strachem nevybouchl. A nejvíc na tom všem mě vytáčí ta jeho lhostejnost, zrovna včera se vrátil domů s modřinou skoro přes celá záda, že prý ho nějací idioti namáčkli na kapotu auta, když se jim s tím slavným Codym a ostatními snažili dát lekci... myslel jsem, že si ze mě dělá srandu, když to říkal, ale nakonec jsem pochopil, že to myslí zcela vážně. Skoro jsme se i pohádali, Justin se ale sebral a odešel dřív, než jsem měl možnost ze sebe vyřvat hlasivky. Vykouřil jsem pak naráz skoro celou krabičku, jak jsem si potřeboval uklidnit nervy. Kde jsou ty časy, kdy jsem si byl celkem dost jistý tím, co Justin dělá, když nebyl se mnou? Teď bych dal cokoliv za to, aby se ode mě nehnul ani na krok a já ho měl pod neustálým dohledem.
Maikey: "Pojď tančit."
B: "Vezmi profesora."
Maikey: "Ty to potřebuješ víc."
B: "Jsem v pohodě."
Maikey: "O tom pochybuju, pořád ho vyhlížíš v naději, že sem přijde."
B: "Nemám důvod ho vyhlížet, vím, kde je... nebo alespoň vím, co dělá,"...Nebo, sakra, ani to nevím, vím jen, že si hraje na zachránce světa a riskuje při tom svůj život.
Maikey: "Potřebuješ odvést myšlenky jinam."
Emmett: "Nechci se do toho plést, ale má pravdu."
B: "Emmette?"
Emmett: "Ehm?"
B: "Nepleť se do toho."
Emmett: "Mlčím jako hrob."
Ironickým úsměvem jsem mu dal najevo svůj vděk za to, že sklapl a následně jsem se snažil vymyslet další důvod, proč Maikeyho snahu vytáhnout mě na parket, zazdít. Nakonec jsem ale došel k závěru, že žádný důvod nemám, fakt potřebuji přijít na jiné myšlenky.
Maikey: "Vidíš? Není ti hned líp,"...Vlnil se kolem mě jak nějaký blázen a já to shledal jako velmi zábavné.
B: "Ty tvoje pohyby mi rozhodně zlepšily náladu."
Maikey: "Urazil bych se, ale jsi můj nejlepší přítel, takže to přejdu."
B: "Díky, co bych bez tebe dělal,"...Spíš jsem konstatoval, než jsem se ptal. A vzápětí jsem ho políbil... jeho polibek mě vždycky nějak uklidní. I když tentokrát jen trochu.
Maikey: "Ještě, že mám tak chápavýho přítele, jinak bych za tohle něco schytal."
B: "Něco mi říká, že to schytáš i tak,"...Zaměřil jsem Benův pohled.
Maikey: "Paráda."
Musel jsem se zasmát, jsem jednoduše parchant, co těží na neštěstí druhých. Možná by mě teď dokázala rozveselit nějaká tragická nehoda či něco podobného, abych aspoň na chvíli vytěsnil svůj strach o Justina z mozku.
Maikey: "Už to s Justinem je lepší nebo pořád stejně blbý?"
B: "Horší,"...Přiznal jsem bez mlžení.
Maikey: "Potřeboval by pořádnou studenou sprchu, aby se vzpamatoval."
B: "Je zmagořenej tím úžasným Codym... tomu nepomůže ani ledová sprcha."
Maikey: "Slyším žárlivost?"
B: "Sklapni. O tomhle to není... jen nejsem zrovna žhavej do toho mu organizovat pohřeb."
Maikey: "Určitě bude v pohodě.... ale pro jistotu bychom mu to měli zkusit vymluvit, chtělo by to nějakou rodinnou intervenci. A tu žárlivost jsem tam slyšel."
B: "Bože, jdi do háje. Profesore, je tvůj!"...Divil jsem se, že mě slyšel, ale hned se vydal k nám.
Maikey: "Nemyslel jsem to zle, miluješ ho a hlídáš si ho... to je naprosto normální."
Ben: "Copak, už tě bolí nohy?"
B: "Ne hlava, tvoje žena na chvíli nezavře pusu... ačkoliv v jistých chvílích to asi musíš shledávat jako pozitivu."
Se smíchem jsem se vydal zase zpátky na bar, kde už na mě čekal kromě Emmetta i Ted, jejich společnosti je asi ta jediná na světě, která mě zároveň dokáže neskutečně srát a zároveň i bavit.
Ted: "Tak co Justin?"
Emmett: "Být tebou tak na něj se ho neptám... dnes nemá tu nejlepší náladu."
Říkal jsem, že mě dokážou srát a bavit zároveň? Omyl! Tentokrát mě leda tak vytáčí. Copak je Justin středem mého vesmíru, že se každej musí pořád dokola ptát jenom na něj?
Raději jsem je oba vytěsnil z mozku a nevnímal jsem cokoliv, co mi říkali, prostě to šlo mimo mě. Musel jsem totiž začít přemýšlet nad tím, co říkal Maikey... že by Justin opravdu potřeboval nějakou rodinnou intervenci, kterou bychom mu dali najevo, jak moc se o něj bojíme, tedy ostatní by mu to dávali najevo, já bych jen stál tiše v rohu a užíval si ten pohled na to, jak mu ostatní dávají co proto. I když já jsem asi ten, kterého strach o něj sužuje nejvíce, akorát nejsem schopný mu to nějak říct, protože to zkrátka neumím. Ostatní by to ale mohli zvládnout... zvlášť taková Jennifer, něco mi říká, že jí budu muset navštívit.
Emmett: "No do háje."
Ted: "Oou."
Jak jsem je do teď naprosto perfektně ignoroval, tak najednou si zcela získali mou pozornost. Velmi mě zajímalo, co je tak moc vykolejilo, samozřejmě to mohl být nějaký sexy trick, kterého jsem já v posteli již zajisté měl, ale nějak jsem tušil, že v tom bude něco víc.
B: "Co se děje?"
Emmett: "Ehm... asi bys..."
Ted: "Justin je tady."
Emmett: "A je sexy."
Ted: "A není sám."
Ač jsem rozuměl každému slovu, co řekli, stejně jsem nebyl schopný to pochopit. Pár vteřin jsem na ně jen nechápavě zíral a až když Ted kývl hlavou někam do prostoru za mnou, věděl jsem, že se mám otočit, abych to viděl na vlastní oči... a to, co jsem viděl, no řekněme, že jsem měl tlak až u stropu!
Za prvé - pokud jsem byl do teď přesvědčený, že Justin už nemůže být krásnější a víc sexy, tak jsem se fakt šeredně mýlil... jeho polodlouhé blonďaté vlasy byly pryč, ale ten krátký sestřih, co mu zdobil hlavu, mu tak šíleně přistál, že jsem z něj málem zešílel. Do toho to bílé tričko a modré kalhoty obepínající jeho zadek... sakra! Fakt mi málem srdce vyskočilo z hrudi.
Bohužel to za druhé už nebylo tak úžasné, jak bych chtěl. To za druhé bylo doslova strašné, nesnesitelné a šílené! Něco mi totiž říká, že tohle je ten slavný Cody, jenž Justina zasvětil do světa gay sebevražedných hrdinů!
No comments:
Post a Comment