BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Měl jsem co dělat, abych se ovládl. Nejsem majetnický ani žádná podělaná žárlivá lesbička, to fakt ne, ale znám hranice a v mých očích je tenhle Cody už dávno překročil. Jedna věc je, aby si Justina naverboval do tý svojí růžový skupiny, která má za úkol chránit teplé obyvatele tohohle města, další věc je, že s ním po nocích teď tráví snad víc času, než se mnou... ne snad, ale určitě. Ale to, že si s ním klidně nakráčí do Babylonu, který mi v podstatě říká pane, s rukou položenou na Justinových ramenou a tváří se jako by mu snad patřil... to je jednoduše moc.
Raději jsem se proto zase otočil zpátky k baru a mávnul jsem na barmana, který mi štědře nalil další skleničku. Když se ke mně nachomýtl nějaký mladý zajíček, který očividně moc toužil po mé společnosti, každá buňka v mém těle mu to chtěla dopřát... to, zda to bylo kvůli mým potřebám nebo jednoduše proto, že jsem chtěl vytočit Justina, bylo vedlejší. Ale z nějakého mně neznámého důvodu, jsem sám sebe zaskočil a poslal ho pryč se slovy, že nemám zájem. Byl zklamaný, ale co už, nemůžu se přeci rozkrájet a být na více místech na jednou a asi chápete, že moje prioritní místo je právě tady, kde můžu vidět, i když asi ne moc kontrolovat, co Justin s tím jemisakrajednojaksejmenuje dělají.
Maikey: "Na škále od 1 do 10, jak moc je nebezpečné na něho teď mluvit?"
Zíral jsem na něj jako na blázna, když tuhle otázku položil těm dvěma ničemům, zatímco ignoroval, že sedím hned vedle něj.
Emmett: "11."
Ted: "Spíš tak 111."
B: "Nevadím vám tu, sakra?"
Maikey: "Jen tě škádlím... vlastně se tě snažím vytočit, abys přemýšlel nad tím, jak mě zabít místo nad tím, co se děje na parketu."
B: "Na par... cože?"...Snažil jsem se působit opravdu nechápavě.
Ale ve skutečnosti jsem to fakt nechápal... jsem snad malej a potřebuju chůvu, která mě ohlídá, abych se náhodou třeba neopil? Nebo jsem snad dementní a on nehodlá riskovat, že ztropím scénu? Zná mě vůbec?
Justin je velkej kluk a může si dělat, co chce, sakra! A já snad taky. Jenom proto, že si našel zábavu ve společnosti toho namachrovanýho panáka, neznamená, že potřebuju rozptýlení v podobě Maikeyho provokace.
B: "Můžeš si dát pohov, je mi jedno, co se tam děje."
Maikey: "Eh, fajn, tím líp."
Do hajzlu! Proč to říká takhle? Co se tam, sakra, děje, že má potřebu z toho dělat takovou vědu? Jsem si jistý, že v Babylonu už jsem viděl všechno, takže mě nic nemůže překvapit.
Tak fajn, tohle může! On ho sem fakt dotáhl, jen aby mi ho předhodil, zatímco se u sebe v rytmu hudby vlní? Tolik k tomu, že bych ho měl radši na očích, než žít v tom nevědomí, že nevím, co dělá a zda je v pořádku.
Maikey: "Pořád si v pohodě?"...Tázal se hned, jak jsem se zase otočil zpátky.
B: "Ehm, naprosto. Další,"...Mávl jsem opět na barmana.
Maikey se podíval po těch dvou a Benovi a všichni hned pochopili, co mají dělat, já to pochopil až po chvíli, kdy si ke mně všichni sednuli. Emmett s Tedem byli ti, kteří měli za úkol nechat se ode mě urážet. Ben byl navíc, kdyby Emmett s Tedem nestačili. A Maikey je prostě Maikey, ten mě vždy podrží. Ač nerad, tak přiznávám, že mám fantastické přátele. Ale serou mě, fakt mě serou... jako bych snad nedokázal nic zvládnout sám, jednou mě šoupnou do domova s pečovatelskou službou, protože budou mít dojem, že už na mě nestačí, ale, sakra, já nepotřebuju hlídání!
Maikey: "Do prdele,"...Zalkl se svým pitím, že mu začalo stékat po bradě.
B: "Co je?"
J: "Ahoj!"
Ach můj bože, vážně se to děje? Prosím, řekněte mi, že se to neděje, fakt moc prosím. Já snad začnu chodit i do kostela, pokud mě ten nahoře ochrání před tím, co bude podle všeho následovat.
J: "Briane?"...Tak díky za ochranu!
B: "Ahoj,"...Letmo jsem se na něj podíval a vzápětí jsem raději zkoumal tu tekutinu ve své skleničce, byla prostě zajímavá.
J: "Jen jsem ti chtěl představit Codyho."
B: "Těší mě,"...Kývl jsem na něj a hned jsem si zase hleděl svýho.
Cody: "Mě taky... nesmírně,"...Neodpustil si sarkasmus, to se mu musí uznat.
Nejspíš pochopil, že o seznamování s ním nemám ani ten nejmenší zájem, protože se sebral a šel pryč. Ale doufám, že není tak blbej, aby nepochopil, proč tomu tak je... díky němu každou noc trnu hrůzou, že se Justin už domů nevrátí a teď ještě vím, že k sobě mají víc blízko, než jako kolegové. To člověka zkrátka nasere, dokonce i mě a to jsem obvykle dost v klidu.
J: "Co to mělo být?"
B: "To se ptáš mě?"
J: "Ne, jak bych mohl?"
Maikey: "Nech ho, Justine."
J: "Eh, co?"
B: "Slyšels."
Justin vypadal, že snad praskne a hned na to odešel. Ale právě v tuhle chvíli mi to bylo jedno, dokonce jsem i ocenil Maikeyho pletení se do našich záležitostí, protože za ten výraz v Justinově tváři to rozhodně stálo. Je jednoduše na čase, abychom mu nejen já, ale my všichni, dali najevo, jak moc se nám nelíbí jeho rozhodnutí hazardovat s jeho zdravím a životem. A pak taky to, že jednoho přítele už má... i když svým způsobem stojí za hovno, ale jsem, co jsem a nedovolím, aby mi Justin vzal roha.
Emmett: "Páni, to bylo drama."
Ted: "Skoro jak z nějakýho filmu."
Ben: "Na to by se rovnou dala napsat kniha."
B: "Vy jste fakt magoři."
Maikey: "Ale miluješ nás."
B: "Tebe možná... je tři? Ani omylem."
Emmett: "Zlomil si mi srdce."
Ted: "Myslím, že se už nikdy nebudu cítit úplný."
Ben: "Já jsem s tím naprosto v pohodě,"...Hned se přitulil k Maikeymu. Ježiš, láska je fakt hrozná věc.
Nejsem si ještě úplně jistý, jak to všechno zorganizuju, ale vím jednu věc jistě a to tu, že na Justina už zkrátka nestačím sám. Proto hned jak mi zítra skončí práce, budou moje kroky směřovat do domu paní Taylorové, ženy, jenž porodila, vychovala a předhodila mi svého syna. Sakra, tahle ženská by klidně mohla být moje tchýně, nestěžoval bych si, ale to se nestane... jen přes mojí mrtvolu! Teď mi pouze stačí to, že svému synovi promluví do duše, společně se všemi, co znám.
No comments:
Post a Comment