BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Znáte ten pocit, kdy si přejete, abyste byli schopni něco udělat, ale vy, sakra, nemůžete a jste z toho naprosto zoufalí? Tak přesně tomu se říká absolutní bezmoc. A bezmocný jsem opravdu byl. Když jsem Justina uviděl na zemi v jeho vlastní krvi, v ten okamžik jsem se cítil mrtvý uvnitř, na moment jsem totiž myslel, že jsem ho ztratil a vyvolalo to ve mně staré vzpomínky, kterých jsem se snažil tak urputně zbavit - vzpomínky na jeho maturitní ples.
Trvalo snad věčnost, než se mi podařilo ho probudit a když se na mě pak podívala ta jeho modrá kukadla, cítil jsem takovou úlevu, že to nejde ani vyjádřit. Hned na to jsem ho odvedl do auta a odvezl do nemocnice, ani mě nenechali jít s ním, místo toho teď tvrdnu v čekárně a čekám jako idiot na to, až mi někdo konečně něco řekne. A Maikey mimochodem čeká se mnou, jak se totiž tak nějak ukázalo, v těžkých chvílích ho vážně potřebuji a jsem ochotný dát stranou i svou naprosto pošahanou hrdost.
Maikey: "Musíš se uklidnit, jsem si jistý, že je naživu."
B: "To vím taky, díky za uklidnění."
Maikey: "Je to jenom řezná rána na ruce."
B: "Ze které téměř vykrvácel, kdybych ho tam nenašel."
Maikey: "V uklidňování asi nejsem nejlepší."
B: "Promiň, já jen... nechápu, co se, sakra, stalo! Člověk ho chvíli nechá o samotě a takhle to dopadá. A jsem si dost jistý, že si to nezpůsobil při kreslení podkladů na RAGE... takže ti pravděpodobně udělám radost, ale podle všeho vážně nevím, co dělá za mými zády."
Uvnitř mě bojoval obrovský mix pocitů, že mi vlastně bylo jedno, že dávám Maikeymu najevo, jak se právě teď cítím, nezáleželo mi na tom, že budu za slabocha, jediné, co jsem potřeboval, bylo ujištění, že Justin je a bude v pohodě... a následné vysvětlení, jak k tomu, do háje, došlo!
Maikey: "Briane,"...Kývl směrem k přicházejícímu doktorovi.
B: "Jak je na tom?"...Vrhl jsem se na něj jako maniak.
Doktor: "Bude v pořádku, ta rána byla dost hluboká, ale zašili jsme mu to a dostal kapačku, takže tu pro jistotu stráví zbytek noci, ale ráno bude moct jít domů. Zajímalo by mě ale, jak k tomu přišel?"
B: "Věřte mi - i mě to zajímá. Můžu za ním, abych ho zabil?"
Maikey: "Jenom žertuje."
B: "Možná. Můžu?"
Doktor: "Pokud ho nezabijete, tak ano. Na konec chodby a první pokoj vlevo."
B: "Díky."
Sice jsem mu to chtěl nakázat, ale Maikey mě nakonec sám předběhl s tím, že na mě počká v čekárně a že prý mám Justina pozdravovat. Nejsem si jistý, že právě teď jsem ve stavu, kdy chci Justinovi vzkazovat pozdrav... momentálně mě zajímá jediné a vy všichni víte, co to je!
Když jsem však vešel do jeho pokoje a viděl, jak spí, moje srdce naprosto změklo a vlastně i roztálo, to nejdůležitější pro mě bylo, že je v pořádku. Hned jsem se vydal k jeho posteli a díval se na něj s výrazem zamilovaného idiota. Moje ruka ho najednou nevědomky hladila po vlasech.
J: "Hmmmm."
A v tu chvíli jsem s ní opravdu hodně rychle škubl pryč, popadla mě totiž panika, co by si myslel, kdyby mě nachytal, jak se o něj starám... určitě, že ho miluju a další podobný, nýbrž pravdivý, kraviny.
J: "Ahoj,"...Vysoukal ze sebe přiospale.
B: "Ahoj... asi bych měl říct, že jsem rád, že žiješ, ale mám chuť tě zabít."
J: "Já vím,"...Podíval se na mě výmluvně.
B: "Nechtěl bys mi říct, co se, sakra, stalo? A nezkoušej na mě, že nic nebo že to byla nehoda, nejsem včerejší."
Vím, že asi pravděpodobně potřebuje trošku víc času na vzpamatování, ale myslím, že právě jeho zmatenost z léků hraje v můj prospěch, abych z něj tak snadněji dostal to, co potřebuji vědět. Protože to fakt potřebuji vědět!
J: "Mohl bych zkusit lhát, ale myslím, že to asi nemá smysl."
B: "To se vsaď, že nemá."
Justin nevypadal moc nadšeně, že mi musí říct pravdu a to mě znepokojovalo ještě víc, v hlavě jsem měl tolik šílených scénářů, že jsem myslel, že se zblázním, pokud mi okamžitě všechno neřekne.
J: "Chodím po nocích s jednou skupinou, říkají si Pink Posse, bráníme gaye proti homofobům, bráníme naše práva, jelikož to nikdo jiný nedělá... Cody, to je kluk, co tu skupinu vede, se mnou dneska byl a situace se trochu vymkla z rukou, když jeden homofob vytáhl nůž, proto jsem se zranil..."
Počkat, počkat? Co, že to právě teď vypadlo z jeho pusy? Rozuměl jsem dobře nebo si ze mě jednoduše dělá srandu? Tohle Justin nemůže myslet vážně!
B: "Ty ses zbláznil, že jo?"
J: "Věděl jsem, že budeš reagovat takhle, proto jsem ti nic neřekl."
B: "Jasně, ty sis prostě řekl, že bude lepší mi lhát, nechat mě domýšlet si, kdo ví co a riskovat svůj život kvůli lepšímu pocitu?"
J: "Co sis domýšlel?"...Vážně, to jediné slyšel?!
B: "Neodbíhej od tématu. Nemůžeš si hrát na nějakého podělaného ninju!"
J: "Na nic si nehraju... pomáhám."
B: "Tím, že si skončil v nemocnici?"
J: "Jak jsem řekl, věci se trochu vymkly z rukou."
B: "Kdybych tě nenašel, pravděpodobně bych ti právě teď vybíral rakev... tomu ty říkáš trochu?"
J: "Nedramatizuj, je to jenom řezná rána."
B: "Jo taková, která tě klidně mohla zabít."
J: "Takže hádám, že tvého pochopení a podpory se mi nedostane?"
B: "To si, sakra, piš, že ne!"
On si snad myslí, že ho v tomhle budu podporovat nebo co? To, že se většinu času snažím o to, aby si myslel, že mě nezajímá, neznamená, že budu ignorovat jasně hrozící nebezpečí, které mu teď opravdu hrozí... vždyť je v nemocnici, do háje! A bude mi tu jako tvrdit, že je všechno v pořádku?
B: "Nemůžeš přeci..."
J: "Neříkej mi, že něco nemůžu. Nikdy ses moc nezajímal o to, co dělám, tak nedělej, že právě teď tě to trápí."
Musím uznat, že tohle byla slušná rána mezi oči, na jednu stranu vím, že má pravdu, ale na tu druhou kdyby jenom věděl, jak moc se o něj vlastně zajímám, nikdy by nic takového nevypustil z pusy a už z toho důvodu mě fakt vytočil.
B: "Myslím, že půjdu. Buď tak hodnej a nenech se zabít."
J: "Neměj strach!"
Právě teď jsem od něj potřeboval být co nejdál, poněvadž jsem na něj měl neskutečný vztek, ne jen proto, co řekl, ale proto, že mi několik týdnů lhal, ohrozil svůj život a ještě mi v klídku do obličeje tvrdí, že má všechno pod kontrolou a že s tím nehodlá jen tak skončit. To je něco, co rozhodně nehodlám respektovat a dám mu to jasně najevo, jen co se vrátí domů! Sakra práce...
No comments:
Post a Comment